Sladké sny: Prolog

19. března 2013 v 13:13 | Rainy |  Sladké sny
Je tady úterý a s ním i první část Sladkých snů. Pevně věřím, že se vám bude alespoň trochu líbit. :) Vím, že se prolog zdá dost neříkající... Ale už po první kapitole ve vás určitě vzbudí spousty otázek. Tak buďte trochu trpěliví, prosím.
No. Přeji vám pěkné čtení. Další kapitola zase za týden.

Rainy


"Strach lže a ty mu věříš." - Friedrich Nietzsche



Prázdný pokoj je jako past. Šedivé stěny tu a tam protkané nějakou fotografií, prázdné police, postel, do které už nikdy nikdo neulehne, a noční stolek s lampičkou odpojenou ze zásuvky. Ale lidé už jsou zkrátka takoví - libují si v bolesti, ohlíží se za minulostí a trápí se myšlenkami o budoucnosti.

Z vedlejší místnosti ke mně doléhá smích mých přátel. Cinkají skleničky, víno teče proudem. V ten okamžik mě popadne neodolatelná touha vydat se za nimi. Užívat si, pít a slavit. Vzbudit se ráno s hlavou jako střep, nemyslet na to, co přijde zítra. Možná právě proto přecházím ke stolu, abych z něj posbírala všechny své věci. Ignoruju slzy, které mi ztékají po tvářích, když se naposledy rozhlížím po svém pokoji. Nevzpomínám, jen se snažím sama sebe přesvědčit, že jsem se rozhodla správně.
"Kde je vlastně Tris?"

Ten hlas mě vrací zpátky do reality. A pak ty kroky. Jsou jako hodiny, které říkají, kolik času mi ještě zbývá, než budu muset definitivně odejít. Pokládám tedy na postel svůj dopis, poslední rozloučení. Pak se otáčím ke dveřím právě v čas, abych ho ještě jednou zahlédla.

Stojí ve dveřích se svým typickým úsměvem na rtech. Nic neříká, jen mě mlčky pozoruje, a když uvidí slzy na mých tvářích, udělá první váhavý krok mým směrem. Neuhýbám. Seberu všechnu svou sílu, a odevzdaně se mu podívám do očí. V duchu si uvědomuju, že ho dnes vidím naposledy a tak se ze všech sil snažím, abych mu sdělila vše, co mi leží na srdci. Chápe to, jsem si tím jistá.

Snaží se sevřít mé dlaně ve svých, ale v tu chvíli začínám couvat k oknu, dokud se zády nesetkám s chladivým sklem. Pak se přemístím dolů na zahradu. Vím, že tam mě hledat nebude. A já se ještě jednou potřebuju podívat na Lily - vyfotit si její úsměv, když ji James bere kolem ramenou, zapamatovat si odstín jejích rudých vlasů spolu s láskyplným pohledem v jejich očích. Pak si prohlížím Jamese samotného. Vrabčí hnízdo, legrační čtvercové brýličky, zlatonka zastrčená v zadní kapse riflí.

Ze schodů schází Sirius a v ruce svírá můj dopis. Lily si zděšeně tiskne ruce k ústům, Potter ji bere do náruče. A v tu chvíli konečně pochopím, že můžu jít, že jejich svět se bude točit pořád stejně bláznivou rychlostí, ale oni budou spolu, šťastni. A já? Vždyť na tom vlastně nezáleží.

Semknu víčka pevně k sobě. Když je znovu otevřu, první co vidím je obrovské, téměř oslepující, světlo. Chystám se utéct, ale nestihnu to. Auto mě sráží k zemi a mě pohlcuje nikdy nekončící temnota.


« Předcházející kapitola Seznam kapitol Následující kapitola »
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nebeská Nebeská | Web | 19. března 2013 v 13:28 | Reagovat

Juchů, konečně jsem se dočkala! :)
Je to jako vždy, naprosto perfektní! Zatím o té dívce skoro nic nevíme, ale už začínáme čmuchat... no rozhodně se sakra těším na Siriuse. Náš sexy Playboy! :P
Jsem ráda, že jsem to vydržela až do teď, přísahám, že ani další kapitoly nebudu číst dopředu. 8-O :-P

2 Chaya Chaya | Web | 19. března 2013 v 19:31 | Reagovat

Souhlasím s Nebeskou, strašně jsem se těšila :-)
Po tomhle nekonečně vyčerpávajícím (fyzicky, psychicky i emocionálně) dni je tohle pro mě jako příjemné pohlazení. Po takové době od tebe čtu něco oficiálního :-)
I když z tohohle příběhu není znát skoro nic, stejně to působí na každý nerv v těle. Přechází mi mráz po zádech, je to temné, i když takové...láskyplné... Jen ty dokážeš dát do povídek vlastní duši a to už na začátku příběhu.
Je to vžžně krásné, rychle piš, prosím. Těším se :) Vypadá to fakt skvostně.. :-)

3 Rainy Rainy | Web | 19. března 2013 v 20:55 | Reagovat

[1]: Sexy playboy! :D To si budu pamatovat. :D V každém případě, v další kapitole je spíš jen ve vzpomínkách... ale bude to legrace, slibuju. :)
To bys byla hodná. :D Já se taky snažím. :D
Děkuji ti, má milá. ^^

[2]: No vidíš, a já zklamala tak krátkou kapitolou. :D
Jsem ráda, že se ti to líbí... Ano, oficiálního. :) Bude toho teď víc, slibuju. :) A myslím, že přeháníš. Zvládáš to ještě lépe než já.
Děkuju moc. :)

4 Luné Luné | Web | 20. března 2013 v 16:06 | Reagovat

Krásné.. a se Siriusem už v psaní déle neotálej! :P

5 So So | 20. března 2013 v 21:40 | Reagovat

Naprosto nádherný prolog... Po tak dlouhém napínání, za něž si částečně můžu i sama :D, jsem si to přečetla :) Jsem nadšená... Mám ráda Siriho, Jimmiho a Lilku prostě...nějak zvládnu :D :D no, jen teď nevím, jak to vydržím až do příští kapitolky :D ...

6 nel-ly nel-ly | Web | 27. března 2013 v 17:15 | Reagovat

je to zvláštní styl psaní... nejen díky tomu jménu Tris mi to připomíná Divergenci, protože je taky psaná v přítomném čase, osobně to nemám moc ráda a je to jeden z důvodů, proč tu Rezistenci snad nikdy nedočtu :-X ... ale co, myslim, že přežiju :)

7 Nina Nina | Web | 15. dubna 2013 v 20:13 | Reagovat

Působivé, krásně napsané...

8 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 6. července 2013 v 9:47 | Reagovat

Asi máte dalšího čtenáře, který vášnivě hltá vaše povídky. Píšeš naprosto úžasně, čte se to jedním dechem.. jdu na další kapču! ;-)

9 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 6. července 2013 v 23:31 | Reagovat

nevím, čím to je, ale tvoje povídky mě čím dál víc nutí k zamyšlení... moc krásně napsáno, nejvíc se mi paradoxně líbí ten nicneříkající první odstavec
docela mi přijde škoda, že je tahle povídka FF, chci říct, že si ji dokážu dokonale představit jako čistě tvoji vlastní tvorbu, zvláštní, tohle se mi ještě nestalo xD
ale i tak věřim, ne, já vim, že je skvělá, jak jinak taky, když si ji psala ty :)
a k tomu zase ten citát, ano, citáty jsou i moje slabost xD docela mam nutkání, začít je k povídkám taky psát, škoda jen, že k těm mým "kravinám" by se to jaksi nehodilo :D
no nic, začátek mě opravdu upoutal, tak uvidíme, co bude dál :)

10 Illienel Illienel | E-mail | Web | 2. října 2013 v 18:18 | Reagovat

Myslela jsem si, že k těmto těžkým dnům, kdy je svět jako jedna velká houpačka, za které se nám nikdy nepřestane točit hlava, a nic už nedává smysl, potřebuji nutně nějaké optimistické, veselé čtení. Ale zároveň jsem si už konečně po tak dlouhé době chtěla přečíst nějakou povídku od Tebe (kromě Malého prince). A tak, po pár dnech váhání, a se vzpomínkou na naše zářijové nedělní odpoledne u čaje, jsem se pustila do čtení Sladkých snů.
Nedělám si iluze, že bych je četla konstantní rychlostí nebo že byhc Tě dohnala a četla aktuálně přidávané kapitoly. Ale jsem ve stavu, kdy ani přes sebevětší snahu nedokážu číst knihy k maturitě ani maturitní otázky.
Co mi zbývá? Ponořit se s vděčností do jiných světů, do světů a příběhů, kteér pro nás vytváříš a které se mi nikdy neomrzí. Už proto, že je v nich velká část Tebe. A já jsme se začetla, nejdřív opatrně, lehce a potom...jsem najdnou byla uvnitř příběhu, aniž byhc si uvědomila, kdy se to stalo. Málokdo dokáže, aby si čtenář vyvořil vztah k postavám a začal mít velký zájem o jejich vztahy a osd již po tak krátkém prologu...Tys to dokázala. Ale u Tebe už mě to ani nepřekvapuje :D Díky, za krásný úvodní odstavec, za opravdu děsivý citát, vybízející k zamyšlení, za osazení mými milovanými postavami, i retrospektivnímu vyprávění, na které s emoc těším - mám ho u takových příběhů moc ráda. Zjistila jsme, že můžeš psát sebevíc dramaticky, smutně či tragicky, stejně mě Tvé povídky vždycky pohladí na duši :-) Děkuju...

11 nebeská nebeská | 14. května 2014 v 15:23 | Reagovat

Slibila jsem ti to... Nešlo mi to stáhnout do mobilu, tak to budu cist tady :)) dost casu na ceste na letiste a pak tam haha
Moc se mi libi tvůj popis vseho, uplne to zbožňuju haha :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama