Sladké sny: Kapitola pátá

23. dubna 2013 v 13:27 | Rainy |  Sladké sny
Asi se zblázním. Když jsem začínala zveřejňovat tuhle povdku měla jsem nadepsaných osm kapitol. Od té doby, za ten měsíc, jsem napsala jen dvě části. Nějak jsem se dostala do bodu kdy... kdy vím, co vám chci sdělit, ale bohužel nevím jak. No nic, snad se z toho brzo dostanu.

V každém případě... Užijte si kapitolu, která se vzheldem k událostem nese v smutnějším duchu. :)

Rainy


"Přítel je ten, který nesoudí, ale ten, který přijímá." - A. de Saint-Exupéry



Celou sobotu nevystrčím nos z Havraspárské věže. Jen tak posedávám na okenním parapetu a zírám z okna. Pozoruju, jak listí opadá ze stromů; vítr, který prohýbá jejich větve. Připadám si přitom tak neuvěřitelně slabá. Loutka, jejíž vodící provázky se dostaly do nesprávných rukou.

Až tady konečně nacházím všechny ztracené kousky své skládanky, odpovědi na veškeré otázky. Najednou je mi jasné, proč bylo v pořádku mít z Luciuse strach, proč bylo správné stranit se všem svým přátelům. Krásně to do celého příběhu zapadá. Obraz zneužívané dívky byl téměř dokonalý. Bloudila jsem chodbami sama, bála se každého zašustění pláště. Nikomu se nesvěřovala. Byla osamělá.

Grace si mě celý den nevšímá. Je ztracená ve světě knih a domácích úkolů. Navíc, se pořád zlobí. Dokonce ani modřiny, ani odřená zápěstí ji neodměkčí. Ale nezlobím se na ni, protože vím, že taková ona prostě je; svět není černobílý.

"Tohle ti mám předat," vytrhuje mě z letargie nějaký pisklavý hlásek malé Susan.

Trochu nešťastně se dívám na obálku v jejich rukou. "Díky," vyprávím ze sebe a okamžitě odhazuju obálku na zem. Nemám teď náladu číst Luciusovy dopisy ani odpovídat na jeho všetečné otázky. Zvlášť, když vím, že tady jsem v naprostém bezpečí.

Budík na mém nočním stolku ukazuje přesně půl sedmé, když si všimnu Grace, jak váhavě usedá na kraj mé postele. V ruce svírá nějaký ubrousek s pečivem. "Tady máš," říká a pokládá jej vedle hodin. "Myslela jsem si, že budeš mít hlad, když tady celý den jen tak sedíš."

"Díky," dostanu ze sebe, ale neohlížím se za ní. Pozoruju ji jen v odrazu okna.

"Já," její hlas se zlomil, "omlouvám se, Tris."

"Není proč," odpovím naoko lhostejně. "Já se omlouvám."

"Mluvila jsem s Evansovou. Řekla mi to."

Stisknu víčka pevně k sobě a v tichosti se snažím najít všechny důvody, proč bych neměla brečet.

"Mrzí mě to, opravdu."

Zavrtím hlavou. "To je v pořádku. Jednou by k tomu došlo tak jako tak."

Obě mlčíme, protože ani jedna z nás neví, jak přesně pokračovat. Pro Grace musí být tento rozhovor neuvěřitelně vyčerpávající. Za celých sedm let jsme spolu takhle nikdy nemluvily. Dokonce, ani když mi umřela sova. Neumí projevovat žádné emoce, natož pak něco tak složitého jako je soucit nebo lítost.

"Co ten dopis?" zeptá se, když si všimne obálky ležící u nohou mé postele.
Konečně slézám dolů a beru obálku do rukou. Schválně se přitom natáčím tak, aby moje kamarádka neviděla, co je uvnitř.

Drahá Beatrice,
Moc se ti omlouvám za všechno, co jsem způsobil. Prosím, pochop, bylo to nutné. Slibuji ti, že v budoucnosti se to už nikdy nebude opakovat. Záleží mi na tobě, ale jsou tady i jiné, důležitější, záležitosti. Pamatuj na to.
Lucius Mlafoy

"Kdo ti psal?"

"Malfoy," odpovím popravdě. "Chtěl se mi omluvit."

"I kdyby ti donesl tisíc růží, nemůže ho to… Co si o sobě, u Merlina, myslí? Udělá něco takového a pak ti napíše dopis? Měl by se jít léčit."

"Nech to být, Grace. Bude lepší, když se celá ta událost zamete pod koberec. Nikdo s tím nic nezmůže."

Kamarádka se mi nechápavě podívá do očí, "Ty s tím vážně neplánuješ nic udělat? Nemůžeš si ho vzít, ne po tom, co se stalo včera! Opravdu to nechápeš?!"

Tiše si odfrknu. Za celou tuhle situaci nevděčím nikomu jinému než Evansové. Ale, z nějakého zvráceného důvodu se na ni nezlobím, protože vím, že si o mě prostě jen dělala starost. Chtěla vědět jak mi je, jestli jsem v pořádku. "Mrzí ho to. A navíc mu neplánuju jen ta vběhnout do náruče. Tohle jsou přesně ty problémy, o kterých jsem mluvila, ty, které si musím vyřešit já sama."

Grace přikývne hlavou, ale na očích ji vidím, že se mnou nesouhlasí. Raději se tedy natáhnu po toustu, který mi donesla, a stáčím řeč jiným směrem. Celý večer tedy jen tak sedíme u mě na posteli a povídáme si o naprostých drobnostech.

Ve stejném duchu se nese i neděle. Grace si o mě dělá starosti jako nikdy a snaží se mi naprosto ve všem vyhovět. Nezajímá se o to, co se stalo ten večer ani o Poberty, kteří jsou do toho k její značné nelibosti zapletení. Drží se zpátky a já si teprve večer uvědomím, že tohle, je její zvláštní způsob omluvy.

Hlavou se mi honí ale i jiné myšlenky. Uvažuju nad tím, jaké to bude, až se zítra budu muset podívat Malfoyovi do očí. Nejsem si jistá, jestli to zvládnu, dělat, že tomu všemu rozumím, že chápu jeho nesmyslnou oběť i zhýralý smysl pro humor.

Naštěstí se dalšího dne ukáže, že Lucius je nemocný. Prý leží na ošetřovně. Vsadila bych boty, že v tom mají prsty Poberti, ale z nějakého důvodu jim to nedokážu mít za zlé.

Když tedy vcházím do učebny přeměňování, cítím se mnohem lépe, než před hodinou, kdy jsem vylézala z postele.

"Dobré ráno," ozve se vedle mě.

Zděšeně se otočím po hlase. Black. "Ach, dobré."

"Jak se cítíš?" zeptá se zájmem a já najednou ocítím, jak se mi v krku formuje pořádný knedlík.

"Lépe," odpovím a ani nepřemýšlím nad tím, jestli je to pravda, nebo lež.

"To rád slyším. Víš, dali jsme mu trochu do nosu a vysvětlili, že se má od tebe držet dál, snad to pochopil." Vidím mu na očích, že očekává pochvalu. Ale já jako bych v tu chvíli přišla o veškerou schopnost mluvit.

"Bude v pořádku?"

Sirius pobaveně zavrtí hlavou. "On ti vyvede takovouhle odpornost a ty se o toho bastarda ještě staráš?!"

"Nenávidím ho za to, co mi udělal," syknu, "ale nechci, aby z toho měl problémy někdo další."

"No," zvedne se ze židle, "tak to by ses měla smířit s tím, že teď v tom jedeme všichni."

Sleduju, jak odchází do zadní lavice a sedá si vedle Jamese. Snažím se pochopit, co svým chováním sleduje, ale vím, že nemám nejmenší šanci. Jeho myšlenkové pochody jsou zkrátka úplně jiné, než ty mé. Když ale postřehnu jeho starostlivý pohled, něco ve mně se zlomí. Nemyslí to zle.

Naštěstí jen o okamžik později vchází dovnitř profesorka McGonagalová a já tak poprvé v životě pochopím Graceino životní motto - Učení dokáže být občas tak uklidňující.

Ve chvíli kdy zazvoní, postřehnu Lily, jak nervózně přešlapuje u dveří. Naneštěstí nejsem jediná, kdo si jí všimnul.

"Ahoj, Evansová, to je od tebe hezké, že na mě čekáš," křičí na ni Potter přes celou učebnu. "Jen si sbalím věci!"

"Jo, a vem si i rukavice, až tě odkopnu na severní pól, budou se ti hodit!" zchladí ho.

"S tebou bych byl na dovolené třeba i v Azkabanu," nevzdává se.

"Chudáci mozkomoři."

"Jo, chudáci by museli celý den poslouchat ten tvůj uječenej hlas," přikyvuje Sirius, který už zase stojí po boku svého kamaráda.

Zrzka protočí oči a dvakrát se zhluboka nadechne. Kluci mají co dělat, aby nevyprskli smíchy. "Řeknu ti to už nejmíň po tisící, Pottere, ale s tebou bych nešla ani na zmrzlinu."

"Nezblázni. Představ si, že jsme na planetě jen my dva a právě na nás-."

"To by byl nejspíš konec naší rasy," pokrčí rameny.

"Ale, Evansová. Snad bys kvůli mně nezvrhla život všech lidí."

Lily vypadá, že každou chvíli vybouchne. Její tváře jsou téměř stejně rudé jako její vlasy a oči skrývají stejnou nenávist, jako když Grace mluví o Blackovi. "Pro tvou informaci, tupče, přišla jsem za Tris. Ne za tebou. Takže se stav na ošetřovnu, ať ti madame Pomfreyová pofouká bebínko a nech mě dýchat!"

Potter se snaží chvíli něco namítnout, ale naštěstí ho zarazí Sirius, když mu něco pošeptá do ucha. Jeho kamarád jen souhlasně přikývne a oba už mizí na konci chodby. Mají teď volnou hodinu, stejně, jako já.

"Ehm," odkašle si Lily, čímž okamžitě obrátí mou pozornost jejím směrem. "Omlouvám se. Potter má zkrátka IQ houpacího koně. Takové šarvátky jsou mezi námi naprosto běžné."

Lehce se usměju. O jejich slovních přestřelkách samozřejmě ví celá škola. Je těžké si nevšimnout, když po sobě řvou na celou Velkou síň nebo knihovnu. V tom druhém případě to byla docela zábava. Pinceová jim pak na celý měsíc zatrhla vstup do knihovny. Samozřejmě, Potter si s tím starosti nedělal, upřímně si myslím, že nebýt jedné nebelvírské studentky ani by nevěděl, kde knihovna je. Za to Evansová pak byla v ráži. Už jen pohledem by mohla zabíjet.

"To je v pořádku."

"Jak se cítíš?" zeptá se najednou. "Celý víkend jsme tě neviděli, takže jsme si dělali strach, jestli se něco nestalo. Myslela jsem, že jsme spolu mohly strávit třeba sobotní odpoledne. Trochu se poznat a tak. Přišla bys na jiné myšlenky, ale Grace říkala, že ti není dobře a -."

"Jsem v pořádku," zastavím ji. "Jen jsem neměla náladu toulat se mezi lidmi. Těch pár u nás na koleji mi bohatě stačilo. Potřebovala jsem být sama," poslední větu vyslovím tak, aby zněla obzvlášť chladně.

"Nemyslím si, že jsi byla ve stavu, kdy bys měla být sama. A už vůbec si nemyslím, že by ses teď měla sama toulat po chodbách."

Přijde mi to zvláštní. Byl to jen jeden večer a oni mě najednou vidí jako tu nejkřehčí hračku, která by se bez jejich pozornosti okamžitě pokazila. "Jsem dospělá."

"Ano, ale v pátek ti to moc nepomohlo," konstatuje klidně.

"Proč se o mě tak staráš?" Ta otázka mi přijde na jazyk tak rychle, že ji nestačím zastavit. Ale v konečném výsledku mi to vlastně nevadí.

"Jsem primuska," pokrčí rameny. "A taky," pokračuje, když si všimne mého nedůvěřivého pohledu, "si myslím, že to, co Malfoy udělal, je ta nejohavnější věc na světě."

Nakloním hlavu mírně na stranu. "Ale to nevysvětluje, z jakého důvodu tady teď se mnou mluvíš. Už jsem v pořádku a on tady není, takže…"

"Protože," zarazí mě rázně, "protože," váhá, už si tím není tak jistá "mi tě toho večera bylo strašně moc líto."

Vykulím oči. "Prosím?"

Povzdychne si. "Seděla jsi na zemi ve zničené košili a potrhaných silonkách. Na pokraji svých sil. Ponížená. Ale znám tě dost dlouho na to, abych věděla, že něco takového by tě nikdy nezlomilo. Ať se během posledních let stalo cokoliv, vždycky jsi z toho vyšla s hlavou vztyčenou, ale ten večer… to bylo jiné. A teď? Podívej, vždyť vypadáš, jako by ses každou chvíli měla rozplakat. Celé ty dny…"

"Nic jiného v tom nebylo," odpovím ji rázně, i když vím, že to není pravda a stejně jako vím, že nejsem jediná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nina Nina | Web | 23. dubna 2013 v 14:37 | Reagovat

Je mi Tris docela líto a vážně bych ráda věděla, do čeho se to vlastně zapletla. I když je jasné, že to není nic dobrého, když v tom figuruje Malfoy. Ale to se určitě dozvíme.
Těším se na další část :-)

2 So So | 23. dubna 2013 v 20:26 | Reagovat

Naše Tris... její postoj k celé té situaci je trošičku zarážející... Těším se, až se sblíží s Lilkou, s to ikdyž ji nemám ráda, a Poberty... na druhou stranu to znamená, že se rozhádá s Grace... Ale doopravdy by mě zajímal ten úkol... o tom mi musíš ještě pořádně poreferovat :D

3 Rainy Rainy | Web | 23. dubna 2013 v 20:35 | Reagovat

[1]: Tak mám pocit, že v tom jejím úkolu vidíte víc, než byste měli. :-? Asi budu muset něco pořádného domyslet a Tris hezky pomučit. :)
Díky :)

[2]: Poreferovat. :D Pak by ses nudila! :D Ach jo, Lily. Nějak mám vůči ní zase pifku. Já ji prostě nikdy nevydržím mít ráda - takže ti možná brzy napíšu povídku OC/James (žádná Ashley! :D)

4 Nina Nina | Web | 23. dubna 2013 v 21:21 | Reagovat

[3]: Nechci v tom vidět nějaké strašně důležité poslání, spíš se snažím najít důvod pro to, jak se k celé situaci s Malfoyem staví :-)

5 Rainy Rainy | Web | 23. dubna 2013 v 21:47 | Reagovat

[4]: Je to loutka. A to stačí. Ne každý se umí bít za svůj názor, jít si za tím, co doopravdy chce. :)

6 Luné Luné | Web | 29. dubna 2013 v 17:27 | Reagovat

HP Fanfiction jsem před dvěma roky naprosto odsoudila. Nyní už nechápu proč.. Tvé psaní je překrásné ve všech podobách. Moc se těším na další Siriusova vystoupení ;)

7 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 6. července 2013 v 11:07 | Reagovat

Během kapitoly si vždycky řeknu, co ti napíšu do komentáře, ale pak to stejně zapomenu tím dějem, jak mě strhne zpátky do sebe. Líbí se mi handrkování Lily a Jamese :-D, jak ho umí Lily tak dobře spražit, i když já tenhle pár nemám moc ráda.
A ten konec byl moc pěkný :-).

8 Nebeská Nebeská | Web | 6. července 2013 v 13:33 | Reagovat

Je to takové divné, když člověk si celý svůj život jede ve svém - jak řekla Lily, vyjde ze všeho s hlavou vztyčenou, jako kdyby se nic nestalo.
Co dokáže chlap, že?
Ale hádám, že potom, čím si prošla a jak se asi teď cítí, Lily chápe její... chování. Snahu o chladnost i ty otázky, které by normálně člověka naštvaly.
Líbí se mi to... jak se Poberti a Lily pomalu začínají do toho všeho míchat.... Nechám se překvapit, co bude dál :P

9 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 23. července 2013 v 16:52 | Reagovat

James, Lily, a jejich slovní hrátky xD upřímně ty dva spolu moc nemusím, mam ráda, když je Lily se Sevem, takže se mi tohle pošťuchování a Lilyino odmítání líbí xD
řekla bych, že tahle kapitola byla svým způsobem zlomová, i když se to třeba na první pohled nezdá...
taky jsem zvědavá na pokračování :)

10 nebeská nebeská | 14. května 2014 v 20:06 | Reagovat

Lily ala matka Tereza :D taak hodnaaa.. Ale Taak zla na Jamese och :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama