Lady Sansa and the Hound 2/2

4. července 2013 v 18:14 | Nebeská |  Lady Sansa and the Hound
Tu je pokračování naší krátké povídky. :) Díky všem za komentáře, brzy se tu zase ukážu ;)
Snažím se najít si novou práci a pokud se to povede, budu mít víc času... Což zní dobře, ne? ;)
Nebeská




Část druhá

Sansa zamrkala očima a pomalu je otevřela. Její tvář byla ztuhlá bolestí. Stejně tak jako její žebra a břicho. Všechno jí bolelo. Zavřela oči a zpod víček nechala uniknout slzu, než si uvědomila, že je v něčem zabalená.
Zmateně zjistila, že je to bílý plášť, který nosí členové Královské stráže. Posadila se a očima těkala po místnosti, která byla z poloviny zahalena do stínu. Snažila si vzpomenout, co se stalo. Vše, co si pamatovala, byl Joffrey, zírající a mluvící ohavná slova, když ležela bezmocně na zemi.
A poté? Co se stalo pak? Roztřásla se, jak její hlavou proplouvaly čím dál horší možnosti toho, co se stalo.
"Takže ptáček se konečně probudil," Ohařův hlas škubl jejím srdcem strachem i úlevou zároveň. Podařilo se jí zadržet výkřik, který se jí hrnul hrdlem vzhůru, a pomalu počítala do pěti, když statný muž vystoupil z tmavého rohu a zastavil se na měsíčním světle, procházející oknem.
Sansa na něj zkoumavě hleděla, ale poté rychle uhnula pohledem. Proč je v jejím pokoji, takhle pozdě večer? Proč spí pod jeho pláštěm? Proč, proč, proč?
"Trvalo ti to dlouho," dodal Ohař.
Opatrně vstala, zabalujíce se do bílé tkaniny. "Dobrý večer, Sere," řekla mezitím, co udělala roztřesené pukrle. Všechny svaly hlasitě protestovaly proti těmto pohybům.
Ohař se štěkavě rozesmál a napil se ze džbánu. "Nejsem Ser, holka," ušklíbl se. "Dobře víš, že nevěřím ve skutečné rytíře. Takové věci neexistují. Já jsem loajální pouze sám sobě a svému pánovi!"
"Já… omlouvám se," řekla tiše, odvracejíce pohled a pomalu ze sebe stáhla plášť a podala mu ho. "Děkuji za laskavost."
"Laskavost? V tomhle nevidím laskavost!" odfrknul si Sandor. Vytrhnul jí z rukou plášť a zamával s ním před její tváří. "Dar, hodný rytíře. Do háje s ním a všemi jeho rytíři a Železným trůnem! Ten zpropadený trůn mě ani trochu nezajímá! A přesto jsem stále tady. Měl jsem dát meč lordu Starkovi, když jsem mohl."
Sansa nevěděla, jak reagovat. Ohař se ušklíbnul a odvrátil se. Náhle pocítila strach, jako předtím. Se zděšením si uvědomila, v čem je oblečená. "Mohla bych se převléknout?"
"Jsou to tvé komnaty," pokrčil rameny Ohař. "Dělej, jak chceš. Víš, kde máš své věci, nebo ti je mám přinést?"
"Spíše bys mě mohl nechat o samotě, abych se mohla převléknout. Nebo snad pokoušíš moji slušnost?" zeptala se Sansa.
V okamžení stál Ohař přímo před ní, tvář jen pár centimetrů od té její. Dívka vytřeštila oči, když hleděla do Ohařových šedých a divokých očí. "Král mi nařídil, abych byl stále s tebou," řekl přísně a usmál se, když zbledla. "A to zahrnuje i to, když se převlékáš. Teď bys určitě nechtěla rozladit krále, ne?"
"Ne," zašeptala trochu rozrušeně Sansa a učinila krok vzad. "Budeš alespoň tak laskav a odvrátíš se?"
Ohař se s úšklebkem a falešnou poklonou otočil a zahleděl se oknem ven. Zaháněje své obavy, se rychle začala prohrabávat zásuvkami a skříňkami svého pokoje, dokud nenašla jednoduché šaty z bílého materiálu. Když si je oblékla, plandaly kolem ní jako všechny její ostatní šaty. Nakonec se natáhla pro svůj hřeben a začala vyčesávat uzle ze svých dlouhých vlasů.
Postavila se vedle Ohaře u okna.
"Slyšíš to, ptáčku?" zazubil se s pohledem upřeným na měsíc.
Zamračila se, ale snažila se co nejlépe naslouchat. Slabě, někde v dálce, zaslechla smích a hudbu, tak sladkou hudbu, jako tu, kterou slýchávala doma.
"Jednou tam budu tančit s nádhernou dívkou a smát se s přáteli," zašeptal Sandor. "Jednoho dne budu mít možnost uniknout z této šarády."
"Už jsi někdy tančil?" zeptala se Sansa opatrně.
Ohař se rozesmál. "Podívej se na mě a zamysli se, holka," pohodil svou hlavou. "Která dívka, sama sebe respektující, by chtěla tancovat s netvorem, se zvířetem, se zjizvenou zrůdou?"
"Nějaká nemocná láskou?"
"Takové věci znám, ptáčku," jeho ústa na spálené straně sebou škubla. "Na přáních je tak úžasné, že se plní… ale pouze v našich hlavách."
"Nejen tam," zašeptala.
Sandor k ní otočil tvář. "Cože?"
Neustoupila ani o krok zpět. "Nejen… nejen v našich hlavách. Každý sen se může stát skutečností, pokud v něj věříme… pokud neztratíme naději."
"Co ty o tom můžeš vědět," odfrknul si Ohař. "Přála sis, aby tvůj otec byl ušetřen. Stalo se tak… byl ušetřen od umrznutí k smrti na té příšerné Zdi, kde se teď jeho bastard prohání, společně s tím svým zatraceným bílým vlkem!"
"Jona z toho vynechej! Není to jeho chyba, že nemohl najít místo nikde jinde!"
"Raději bych byl s provazem na krku, než být na Zdi a dívat se po zlovlcích a obrech! Sny se nestávají realitou, holčičko a čím dřív to pochopíš, tím líp!"
Oba dva na sebe zírali, dokud se neodvrátil. Chvíli mezi nimi panovalo ticho, dokud se Sansa neodhodlala.
"Chceš si zatancovat?" zeptala se náhle.
Sandor na ní nevěřícně pohlédl.
Udělala malou poklonu, oči nespouštěje z jeho. "Je to bílý tanec, dámy žádají o tanec muže. Vím, že nevěříš na splněná přání, ale já bych ti chtěla dokázat, že se pleteš, protože přání se stávají skutečností… i když často v těch nejpodivnějších verzích," na okamžik se zarazila, jako by čekala jeho reakci. Zdálo se, že nemá co říct a proto pokračovala. "Prosila jsem za svého otce, aby byl propuštěn a on byl. Byl osvobozen od bolesti, ponížení a lidí, kteří ho zradili a také od pravdy, kterou objevil. Předtím jsem to nechápala, ale nyní už ano. Věřím, že se sny stávají skutečnosti. Tak, Sandore Clegane, chtěl byste semnou tančit?"
"Zbláznila ses?"
Sansa se začervenala. "Ne," zašeptala. "Ale chci ti dokázat, že se pleteš."
"Zatraceně s tebou," zavrčel a odvrátil se. "Neumím to."
"Neumíš co?"
"Neumím tancovat, ženská!"
Sansa překvapeně zamrkala, když se Ohař naštvaně roztřásl a dlaněmi pevně sevřel okenní parapet. "Nikdy jsem se to neučil! Díky mému bratrovi jsem věděl, že nikdy nebudu mít důvod, proč bych se měl učit tancovat. Tak jak můžeš očekávat, že přijmu tvou blbou nabídku?"
"Můžeš se to naučit teď," zašeptala Sansa, bledá strachy.
"Můžu?" zavrčel zle Ohař. "Opravdu můžu?!"
"Věřím, že ano," vydechla Sansa, neschopna pohlédnout do jeho očí.
"Ty tomu věříš?" vyštěkl a třásl se náhlou změnou emocí, která u něj nastala. "Tak mě to nauč!"
Sansa se uklonila. "Vyzvala jsem tě k tanci," zašeptala. "Musíš mi nabídnout svou ruku, jestliže souhlasíš."
Ohař k ní natáhl svou velkou, hrubou ruku a Sansa do ní vložila svou. Mělce dýchala, udělala krok směrem k němu, dokud je nedělilo pouhých 30 centimetrů, možná méně. "Tvou druhou ruku…" odmlčela se na moment. "Mně dej kolem pasu."
Udělal to, co mu řekla. Ucítila jeho teplo, sálající i skrze látku.
"Obvykle muž vede, ale tentokrát budu vést já," řekla mezitím, co pokládala dlaň na jeho rameno.
Učinila krok vzad a jemným tlakem ho nutila následovat ji. Pomalu a téměř bolestivě překonali celou místnost. Sansa hleděla na jeho rameno a Ohař se snažil ji nezašlápnout.
"To nikdy nebude fungovat," zavrčel Sandor a zastavil se. "Nedokážeš mě to naučit, ptáčku. Pták nemá učit psa."
"Pták možná ne," souhlasila tiše Sansa. "Ale vlk ano. Proč se tak bojíš?"
"Asi jsem se málo napil vína," zamumlal Clegane a hned poté se napil z láhve. Poté podal lahev i jí. "Možná když se napiješ, rozplyne se tvá neschopnost být taneční učitelkou. Napij se, holka," řekl.
Sledoval, jak se opatrně napila a odkašlala si, když jí pikantní silné víno vzplálo v hrdle a v žaludku.
"Měli bychom to zkusit znovu."
Ohař vycenil zuby v mírném úsměvu. "Proč? Abych ze sebe udělal blázna?"
"Ne," odpověděla tiše Sansa, dívajíce se do jeho očí, ve kterých se náhle objevila jiskra. "Abych ti mohla dokázat, že se pleteš a zároveň mohla být vlkem."
"Ty jsi ale odvážné stvoření," vzdal se Sandor, když zaujal své místo před ní. Zavřela oči, udělala krok zpět a muž jí následoval s větší jistotou, než dříve. Opět učinila krok a po něm další a nakonec se v podivné podobě tance přesunuli po celém pokoji. Náhle to byl on, kdo učinil první krok.
Překvapená Sansa otevřela oči a vzhlédla do jeho šedých, přenechávaje mu kontrolu nad jejich tancem.
Pomalu, mírně rozpačitě a jemně s ní obtančil celou místnost a ani na vteřinu nepřerušili kontakt jejich pohledu.
Náhle mohl vidět a cítit propojení, které mezi nimi bylo. Viděl, jak se jeho sen stává skutečností. Netancoval pouze s krásnou dívkou, on tancoval s krásnou dívkou jeho snů.
Neočekávaně, náhle Sansa zakopla a začala padat, aniž by pustila svého tanečního partnera a tím ho stáhla sebou. Dopadli na postel, její oči divoké a rozrušené, jako by znala a cítila jeho touhu. Dech Sansy se zrychlil, tvář zbledla a jen líčka dostala nachovou barvu.
Popravdě řečeno, Sansa se nyní nejvíce obávala toho, ležet pod tak obrovským mužem, jako byl Ohař, u kterého nebyl jediný způsob, jak ho odstrčit pryč. Bylo to zahanbující a zároveň nestoudné. Chtěla utéct pryč, ale z nějakého důvodu chtěla věřit Sandorovi, že udělá správnou věc. Chtěla tak moc, ale přesto se neodvážila ani pohnout, jen upírala překvapený pohled do jeho šedých očí, které byly naprosto zmatené.
Pomalu a opatrně rozpletl jejich taneční objetí a vstal, oprašujíce pomyslný prach. Poněkud bolestivý a zmatený pocit projel Sansou, ale okamžitě se napomenula a byla pouze vděčná za to, že Ohař, na rozdíl od některých rytířů, měl dostatek důstojnosti a kontroly.
Několik vteřin stál zády k ní, než se Clegane otočil na podpatku a vyběhl z místnosti. Jakmile se za ním zabouchly dveře a Sansa nemohla více slyšet jeho kroky, zabořila tvář do polštáře a rozplakala se za své ponížení, stud a strach. Už tak byla až příliš osamělá a nyní, když jí Ohař řekl, že jí Ser Dontos nikdy nepomůže utéct a snažila si sama sobě nalhat, že lže… věděla, že měl pravdu. Proč musel mít Ohař vždy pravdu? O Joffreym, a o skutečných rytířích jako Ser Malcolm a také o její budoucnosti. Vyděsil jí, ale i přesto ji chránil před Joffreym. A nyní, když byla bezmocná a on podrážděný a posilněný alkoholem ji nechal být a odešel.
Nedokázala pochopit jeho chování, dokonce ani nedokázala pochopit sama sebe, proč tak moc mu chtěla dokázat, že se plete. Nyní ale chtěla zapomenout na všechno; zapomenout na jeho ruku kolem pasu a měsíční světlo, které proměňovalo jeho tvář, zapomenout na jeho šedé, bolestí naplněné oči.
Nemohla najít jiné vysvětlení jeho čestného chování, než… že ji měl rád. Měl v sobě dostatek vína, aby byl ochotný následovat její náhlý a zběsilý nápad, ale i on ve svém stavu opilosti ji odmítl, zachránil ji a zničil. A to všechno najednou.
Nenáviděla ho a bála se ho více, než kdykoliv předtím. Byla opět malým ptáčkem, který byl v kleci a nebyl schopen uniknout. Ptáček, zpívající pro lva. A na rozdíl od malých vlčat, která umřela a umírají, byla vystrašená a nemohla najít v sobě dostatek síly před nikým jiným, než pouze před ním.
Ale on byl nevrlý, věrný pouze Lannisterům. Byl nepřítel a jednoznačné nebezpečí, větší než sám Joffrey, společně s jeho matkou a skřetem. Když Sansa byla ještě tou naivní dívkou, věřila v rytíře - muži v lesklé zbroji, kteří se řídili rytířským heslem chránit slabé a bezmocné - a kým jsou dnes tito rytíři? Posmívají se jí! Dospěla až příliš rychle pod dohledem Joffreyho a věděla, že jediní rytíři, jež tu byli k nalezení, byli pouze groteskní psi a opilý šašci, jež měli k rytířství daleko.
Ale bohužel věděla, že ať už byli tito rytíři jakýkoliv, mohli by se stát její brzkým koncem. A co hůře, viděla konec, jenž by nastal, kdyby plně uvěřila Ohařovi. Mohl ji odvést, kdyby se rozhodl opustit Lannistery, ale potom… co potom? Požadoval by, aby si ho vzala? Dokázala by ho milovat? Byla by vlastně ještě někdy šťastná?
Na takovéto otázky neměla odpovědi. A tak se schoulila pod deku, a když se Ohař vrátil, a něžně vyslovil její jméno, nechala sklouznout osamocenou slzu po své tváři a předstírala, že spí, nechávaje svou šanci na možnou volnost zmizet.
Nikdy se nedozví, jak moc v ten moment chtěla utéct.

A tak, když se mlčky schovávala pod dekou, Sandor pil víc a víc, až zapomněl, co se toho večera stalo a jediné, co v mysli dokázal vidět, byl malý zlatý ptáček v červené kleci, hlídaný obrovským ošklivím psem.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti pár Sansa/Sandor?

Ano
Půl na půl
Ne

Komentáře

1 Rainy Rainy | Web | 3. srpna 2013 v 16:09 | Reagovat

Je smutné, že i po takové době, jsem první, kdo ti píše komentář... Zvlášť když je ta povídka tak neobyčejná a kouzelná. Zvláště ten konec. Je to.. jeden z těch realistických konců, poněkud smutný, ale přesto se tam hodí. Skvěle do toho příběhu zapadá... Bohužel.
Chtěla bych být taky takhle krásně poetická, myslím v příbězích. Protože ta poslední věta mi zkrátka vzala dech. Nebo když ji oslovoval ptáčku. Je to prostě nádherná povídka. A tys ji skvěle přeložila, děkujem. ;)

2 Slečna Grafoy Slečna Grafoy | E-mail | Web | 4. ledna 2014 v 1:20 | Reagovat


To je nadhera. Skoda, ze neni delsi, ale to by zase nebylo tak dobre popsano. Na spravnych mistech je to rozvedeno, vysvetleno... proste nádhera♥

3 Aurora Aurora | Web | 15. února 2014 v 16:58 | Reagovat

krásné...
https://www.youtube.com/watch?v=k9GVk3AclEM
počúvala som do toho túto pieseň... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama