Thirteen days (Třináct dní)

12. srpna 2013 v 10:00 | Nebeská
Ahoj,
tak tady máte první jednodílnou TWD povídku.
Než se do toho dáte, ráda bych jen řekla... že... no, když jsem to četla, musela jsem to přeložit. Prostě musela. Je to sand první povídka tohoto rázu, kterou jsem četla.
Snad jen,... nevím, nemám rady, kdy je nejlepší to číst.
Očekávám kupu komentářů ;)
Nebeská





Třináct dní.

Tak dlouho tomu už bylo od okamžiku, kdy Daryl a Carol opustili vězení na obyčejný lov; nebo se domnívali, že to tak bude. Třináct dní od okamžiku, kdy je jejich skupina viděla naposledy. Po pár dnech se Rick a Michonne vydali z vězení a začali po nich pátrat, ale nebylo po nich stopy.

Čelili tak realitě, že šance na jejich naleznutí byla mizivá, když Daryl byl jediným stopařem ve skupině. Pouze slepě chodili po lese bez vodítka, které by je doprovodilo ke ztraceným přátelům. Pravda ale byla taková, že jakmile přišel třináctý den, Rick ukončil pátrání.

Sama Carol si byla naprosto vědoma toho, jak dlouho zůstali uvíznutí v lesích. Skrytí v malé jeskyni, obklíčeni chodci, si Carol každý den značila do kamenné zdi jednou čárkou, vyrytou malým hřebíkem.

Daryl to sledoval s malým pobavením. "Nebudeme tu uvíznutí na věky," řekl s úsměvem, když začala s první čárkou. "Budeme zpátky ve vězení před západem slunce."

To bylo před sedmi dny a oni stále nebyli zpátky. Samozřejmě, že se pokusili opustit malou jeskyni, ve které byli namačkaný po tak dlouhou dobu, ale vydat se do lesa nebylo o mnoho lepší. To bylo tou první věcí, která je vystavila velkému nebezpečí.

Ani jeden z nich nikdy neviděl tak obrovské stádo chodců, jako v den kdy opustili vězení. Museli běžet víc jak hodinu, dokud nenašli místo, kde by se mohli skrýt. Jeskyně, kterou našli, nebyla úplně ideální, ale Daryl objevil malý průchod, jímž mohli prolézt a chodci je tak nemohli najít.

Byli v bezpečí - alespoň do té doby, dokud stádo neodejde. Ale to se nestalo do dneška.

"Neříkal jsem ti, že se odtud dostaneme v pořádku?" řekl Daryl mezitím, co držel ruku Carol a pomáhal jí přejít přes velké kameny před jeskyní. Usmála se a přikývla, nepouštěje jeho ruku.

"Nikdy jsem o tobě nezapochybovala ani na vteřinu," odpověděla tiše.

Jeho koutky úst se zdvihli v krátkém úsměvu, který rychle skryl.

Daryl nikdy nebyl tím, kdo vysvětloval své emoce skrze slova. Dokonce i před čtyřmi dny, kdy konečně dal Carol vědět o jeho citech, to stále nebylo slovy. Bylo to skrze jednoduchý pohled přes malou jeskyňku, malý pohyb k místu, kde ona křehká žena ležela. Skrývalo se v tom absolutní pochopení, že kdyby se něco špatného mělo přihodit, nyní byl ten nejlepší čas.

Carol stále cítila jeho mozolovité ruce na kůži, jejich bušící srdce a nepopsatelný pocit štěstí, který náhle tvořil poslední rok v naprosté nic. Cítil se nepříjemně a v rozpacích, přesně tak, jak si myslela, že bude, ale na tom nezáleželo.

Nikde v okolí nebylo jediné stopy po chodcích, když se pomalu vydávali k vězení. Co však bylo zvláštní a Carol zaráželo, bylo to, že Daryl nedokázal najít cestu, po které se vydat. Trochu se bála, a nepouštějíc ruku mladšího muže, se neustále rozhlížela po chodcích.

Zdál se odměřený a trochu zmatený mezitím, co vedl a určoval jejich cestu. Možná to bylo kvůli jeho samostřílu. Ztratil ho v potyčce se skupinou chodců před pár hodinami, hned poté, co vylezl z průchodu jeskyně, aby se ujistil, že je okolí čisté a oni konečně můžou odejít. Vrátil se zpátky do jeskyně, oblečení trochu potrhané a rozzuřený výraz na jeho tváři.

"Ten zatracený chodec ho přerazil vejpůl!" zavrčel naštvaně mezitím, co se jal téměř šíleně pochodovat po jeskyni. "Srazil mě dolů a pak přes to přešel. Teď je mi to úplně k ničemu!"

V ten okamžik Carol spatřila hluboký šrám na jeho paži. "Zapomeň na kuši. Ukaž mi svou ruku," přerušila ho a v následujícím momentě hleděla na jeho zranění. Daryl se samozřejmě okamžitě vzdal, sedl si na zem a na tváři měl bolestivou grimasu, když Carol obmotávala ruku svou šálkou.

Cítila jeho oči, propalující ji na místě víc, než kdykoliv předtím.

"Teď jsi v bezpečí, Carol. Chodci jsou pryč, můžeš jít zpátky do vězení."

"My můžeme jít zpátky," odpověděla tiše s očima upřenýma k jeho ruce. Rána byla vcelku hodně hluboká, ale to u Daryla nemělo žádný význam. I kdyby jeho ruka byla roztržená na půl, udělal by vše, co bylo v jeho silách, aby dostal Carol zpátky do bezpečí.

Dostál svému slovu; chodci konečně odešli pryč před několika hodinami a zanechali jim tak prázdnou cestu zpátky. Carol to považovala za trochu zvláštní, značně jí zajímalo to, čím byli chodci rozptýlení, ale nechala svou myšlenku být; hlavní bylo, že ona i Daryl byli v pořádku.

Šli již hodinu a Carol se začínala strachovat. Daryl se začal každým okamžikem více ztrácet, jednoduše je vodil v kruzích a nezdálo se, že by věděl, kde přesně jsou. Samotné jeho chování bylo divné. Normálně nebyl komunikativním člověkem, ani v těch nejlepších náladách, ale nyní se zdálo, že jediné, co ho doopravdy zajímá, je prodiskutovat s ní vše, co se stalo v posledních třinácti dnech.

Podvědomě to však bylo to, co Carol chtěla. Chtěla si zapamatovat každý okamžik, který spolu prožili, protože se bála, že po návratu do vězení o vše přijdou.

Chtěla si pamatovat na první noc v jeskyni, kdy jí Daryl slíbil, že vše bude v pořádku s dlaní lehce položenou na jejím rameni. Bylo to jednoduché a prosté gesto, ale bylo dostatečné, aby uvěřila, že má pravdu.

Chtěla si pamatovat čtvrtý den, kdy chodci venku byli přilákání kvůli jejich smíchu, když vzpomínali na noc v CDC a to, jak byli všichni opilí.

A samozřejmě, nechtěla zapomenout na noc, kdy jí Daryl políbil. Jejich těla se stala zamotaným klubkem končetin. Byl to okamžik, kdy opravdu z celého srdce uvěřila, že vše bude v pořádku.

Nyní představa toho, že všechno ztratí, byla až moc silná a ten pocit se nedal unést.

"Daryle," řekla Carol potichu, přehlušujíc tak zvuk jejich kroků po lesním koberci. "Co se stane, až se vrátíme zpátky?"

Muž se otočil, nepouštějíc její ruku a usmál se. "Nikdy tě neopustím, Carol."

To byla slova, která od něj chtěla slyšet celé měsíce.

Slova, která předtím Daryl nebyl schopný přiznat. To byl důvod, proč poklidný pocit začal náhle ustupovat a nahrazovala ho panika, obkličující celé její nitro. Ale na místo, aby ukázala své obavy, pouze přikývla hlavou a věnovala mu drobný úsměv.

Oba dva pokračovali dál svou cestou k vězení.

"Proč nevíš, kam jdeme?" zeptala se potichu a nebyla si jistá, ke komu vlastně nyní mluví.

Tentokrát se Daryl neotočil. Pouze jemně stiskl její dlaň a pokračoval kupředu. "Víš přesně, kde právě jsme, Carol."

Možná měl pravdu. Strávil mnoho času tím, že s ní chodil po lese a ukazoval jí ho, když ještě stále byli v bezpečí vězení. Tušila, že v tomto okolí někdo nedávno byl. Bylo to až zvláštní, kolik se toho naučila od tohoto muže, který o sobě smýšlel jako o vidlákovi a nijak lépe. Avšak naučil jí toho víc, než kdokoliv za celý život.

Poprvé ve svém životě přesně věděla, kde je. Na místě, kde nic jiného nezáleželo až na to, že po jejím boku stál někdo, kdo jí naprosto rozuměl. Dovoloval jí ventilovat pocity i přesto, že neměl nejmenší tušení, co odpovědět. Držel ji blízko i přes jeho zdráhání se k citům.

Bez dalšího přemýšlení, Carol pokračovala vpřed s Darylem po svém boku a kupředu jí poháněla úžasná myšlenka na to, že až se vrátí do vězení, už jí nikdy neopustí.

"Jak je na tom tvoje ruka?" zeptala se Carol po chvíli a podívala se na jeho rameno, aby zkontrolovala ránu. Vypadalo to mnohem lépe než předtím, bylo to téměř až nemožné. Vypadalo to, jako kdyby hluboká rána ani nikdy nebyla na jeho paži. Carol odmotala její šálku z Darylova ramene a schovala ji do kapsy, žasnouce nad tím, jak jeho pokožka byla čistá a neponičená.

"Jak jen to může…--"

"Jsem v pohodě," přerušil ji Daryl, s úsměvem navracejícím se zpátky na jeho tvář, když se otočil a jemně uchopil Carol za ramena. Jeho oči byly uhrančivé, málem vypalující díru do jejího těla. "Jsem v pohodě. Řekl jsem ti, že tě udržím na živu a v bezpečí. A to je přesně to, co právě dělám."

"Něco se s tebou děje," řekla Carol mezitím, co jemně zatřásla hlavou v naprosté nedůvěře, když vlna paniky prostupovala z Darylových rukou, které zůstaly jemně položené na jejích ramenou. "Potřebuju, abys začal mluvit rozumně, protože právě teď nedává nic z toho, co říkáš, smysl."

Jeho pohled nezaváhal ani na vteřinu; usmál se, jeho oči skenující její tvář a jeho myšlenky byly zoufalé, leč klidné. "Jsi tak nádherná."

Jakmile slova vyšla z jeho úst, otočil se a ruku držel nataženou kamsi před sebou. Přímo v jejich zorném úhlu stálo vězení. Carol nemohla zabránit nadšenému úsměvu, když zahlédla Ricka, který okamžitě začal sprintovat k přední bráně.

Carol si náhle uvědomila slzy, stékající z líček, když po boku Daryla běžela k vězení a téměř si připadala, že brzy ztratí vědomí z té přemíry adrenalinu. Počínaje myšlenkou, že jsou zpátky se svojí skupinou a končíc strachem, že to, co měli s Darylem, ztratí.

Ale neměla čas nad tím přemýšlet právě v ten moment; vběhla přímo do otevřené náruče dřívějšího šerifa.

"Díky bohu," oddechl si Rick s rukama pěvně obmotanýma kolem jejího těla. Myslel si, že už ji nikdy neuvidí znovu.

Carol se ohlédla přes rameno směrem, kde stál Daryl; hleděl na ně se zasněným úsměvem.

"Říkal jsem ti, že se dostaneš zpátky," řekl jednoduše a pohlédl na svou nohu, se kterou šoural po zemi. V ten moment by Carol dokázala přísahat, že nic nemohlo být lepší. Byli v bezpečí, byli v pořádku. Posledních třináct dní sebou přineslo něco krásného, navzdory utrpení z toho, co se stalo a skrývání jejich pocitů. Vše bylo v pořádku.

A poté se to stalo.

"Kde je Daryl?"

Rickova slova projeli jejím tělem jako hlasitý alarm, který se odmítal vypnout. Najednou cítila velkou závrať a žluč stoupající hrdlem vzhůru, když se otočila k místu, kde stál Daryl. Ale nyní tam nebyl.

"On je…"

"Carol? Hej, Carol! Zůstaň se mnou, slyšíš mě?"

Rick byl náhle na míle daleko. Vše bylo vzdálené. Její myšlenky začaly utíkat pryč společně s tím, kdy se zhroutila k zemi, její kolena neschopná unést její tělo. Rick jí nedokázal pomoci. Nikdo nemohl.

"Bylo to už třináct dní," řekl Daryl tiše, ale i přesto se jeho hlas silně odrážel od jeskynních zdí. "Je na čase opustit tohle místo."

"Myslela jsem, že si to docela užíváš," odpověděla Carol a oba dva se trochu pousmáli, když si vzpomněli na jejich činy předchozí noci. Daryl zavrtěl hlavou a postavil se, aby se vydal ke skulině, která vedla z jeskyně ven.

"Aby to tady bylo dostatečně dobré, představ si k tomu postel," ušklíbl se přes rameno, než se vydal do trhliny, aby se ujistil, že je cesta čistá a oni budou konečně moci odejít.

Nakonec, bylo na čase.

Carol zůstala sedět, záda opřená o zeď jeskyně, mysl zaplněná jen šťastnými myšlenkami.

"Ricku? Ricku, co je s ní? Kde je Daryl?"

Byla to Maggie, kdo křičel od vězeňských bran, ale pro Carol to nebylo nic jiného, než šepot.

Výkřiky přišly po několika minutách. Carol byla zasažená tak silným strachem, který jí zmrazil na místě, a ona se nedokázala hnout. Konec konců, nebylo to normální slyšet Daryla křičet, vždy zůstával potichu i přesto, že byl v nebezpečí.

"Je v šoku. Musíme ji dostat dovnitř."

Ale Carol se nemohla hnout.

Prolezla těsnou skulinou z jeskyně, jak jen to nejrychleji šlo, dokud nedosáhla východu a celou svou tělesnou váhu neprostrčila ven.

Ani ne pět metrů od ní stál Daryl, zíral jí přímo do očí mezitím, co jeden z chodců ukousl kus masa z jeho krku. Darylovo pravé rameno už bylo rozervané a zdálo se, že to musel být nečekaný útok od jednoho z patnácti chodců, kteří ho obklopovali.

"Běž zpátky, okamžitě," naléhal skrze krátké nádechy mezitím, co zvládl zázrakem skolit tři chodce. "Odlákám je pryč. Počkej hodinu a pak běž. Musím se dostat zpátky do vězení, Carol. Musíš!"

"Ne," zašeptala téměř neslyšně, pomalu ustupujíc k vchodu do jeskyně. "Ne, ne, ne, Bože, prosím, jeho ne. Prosím, jeho ne. Daryle, potřebuju tě! Já tě potřebuju!"

"Budu vždycky s tebou," zachroptil s očima zaplněnýma slzami. "Vždy s tebou budu, Carol, hlavně táhni zpátky do té zatracené jeskyně!!"

Nemohla udělat nic jiného, než se řídit jeho pokyny. Vlezla zpátky do průchodu bez posledního ohlédnutí. A poté upadla do bezvědomí, důvod jí neznámý; ať už to byl nedostatek jídla, nedostatek vody nebo nedostatek Daryla.

Pokud měla Carol zmínit jednu věc, kterou věděla o Darylu Dixonovi; řekl jí pravdu. Za posledních třináct dní se o něm naučila více, než kdokoliv jiný za celý jeho život. To byla pravda.

Jak cítila, že jí Rick zvedá do náruče a odnáší do vězení, spatřila Daryla ledabyle opřeného o bránu a s obrovským úsměvem na jeho tváři.

Vždy bude s ní. To byla také pravda.


*****
Jak říkala jedna holka v komentáři pod touhle povídkou, pokud v seriálu Daryl zemře, hodně lidí to nerozdýchá. Mám divný pocit, že 80% diváků už to nebude zajímat. :)
Snad jen... nyní si přečtěte tu povídku znova. Já když jsem to četla znova, náhle jsem viděla, co některé ty věci znamenají a vyrazilo mi to dech. Chudák Carol, myslím, že kdyby se s tím takhle nevyrovnala, asi by ani do vězení nedošla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 12. srpna 2013 v 15:03 | Reagovat

Inu... Myslím, že máš pravdu. Já sama nevím, co mě při TWD ještě drží, ale po přečtení tohohle příběhu zjišťuju, že je to jako u většiny - Daryl a taky Carol, protože - kurňa - oni spolu přece už jednou musejí něco mít! :D Povídka byla opravdu moc hezká a já ti děkuju za překlad. :) Bez tebe bych ji rozhodně neobjevila a nejspíš bych byla i líná si ji přečíst (kvůli angličtině :D). Na konci povídky, jak jsi psala, mě najednou taky zarazilo, že se Carol vůbec chtěla vrátit (určitě alespoň podvědomě) do vězení. Jenže když si to Daryl přál? Třeba právě proto se tam vrátila. A navíc - byl s ní. Což mi trochu připomíná Lori-ducha, ale ta mě na rozdíl od Daryla-ducha pěkně děsila. A Ricka navíc přiváděla k šílenství, což    se o Carol rozhodně říct nedalo - tu Daryl-duch držel při životě. :) Povídka se mi líbila, přemýšlím, že bych se podívala i na tu kapitolovou It all makes sense? Ale víc by mě asi nalákala, kdyby byla z tvého pera. ;) Nechystáš se psát něco o TWD? :) Jo a poslední věc! (Neboj, fakt poslední. :D) Tahle věta: "Skrývalo se v tom absolutní pochopení, že kdyby se něco špatného přihodit, nyní byl ten nejlepší čas." mi moc nedává smysl, jaké bylo její znění v originále?

2 Nebeská Nebeská | Web | 12. srpna 2013 v 17:22 | Reagovat

[1]: Oni spolu něco budou mít, tím jsem si jistá - na internetu už pobíhají animace toho, jak se políbí. No, snad nám to nevyjde až na poslední díl v sérii :D
Ano, taky jsem si vzpomněla na Lori... a nevím, jestli jde Ricka přivést ještě k většímu šílenství :D
Sence doporučuji... je vcelku dobře napsaná, ale co hlavně, je tam dobře vyjádřený jejich vztah, psychické rozpoložení obou a hlavně na sebe neskočí hned během první kapitoly :D
Nebudu psát, mám toho moc, co se týče knížky... :) Raději překládám
Hele, tak to mi tam něco uniklo, asi jsem nebyla úplně pozorná... díky, opravím to ;)

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 12. srpna 2013 v 21:39 | Reagovat

[2]: Oooh! Tak tu animaci jsem propásla, hned se na ní musím jít podívat. ;) :)))
No, je pravda, že Rick už je šílený tak jako tak sám od sebe a nepotřebuje k tomu žádného ducha. :D
Hm... Docela jsi mě nalákala, tak uvidím. ;)
Knížky...? Ale od překladu tě rozhodně neodrazuju, je to super pro ty, co to neumějí, pro ty, co jsou líní a taky pro tebe na procvičení. :)))
A není zač. :)

4 Tori Tori | 13. srpna 2013 v 21:50 | Reagovat

Super povídka! Ale jestli v seriálu Daryl umře, tak sama za těma amíkama dojedu a nakopu jim zadek! :-D

5 - Simmie Dixon. - Simmie Dixon. | Web | 15. srpna 2013 v 10:06 | Reagovat

Myslím, že máš úplnú pravdu. Ja by som to hádam aj prestala pozerať, keby Daryla zabijú. Pevne ale verím, že to nespravia, pretože by som ich za to fakt znenávidela!

Mimochodom, poviedka úžasná. Ja som sa pri tom konci normálne takmer rozplakala pri predstave, ako nejaký chodec ukusuje z Daryla. Ale inak krásne :)

6 elidress elidress | Web | 21. února 2014 v 12:11 | Reagovat

O_O  O_O  O_O  O_O  Bože, bože, bože. Kruci... Tohle je něco úžasného. Opravdu se mi to líbí. Na jednou stranu - ano, zemřel. Ale na tu druhou - nikdy nebude sama. Bude silnější, protože ho bude mít vždy u sebe.
Mám z toho smíšené a zvláštní pocity. Tak nějak nevím co si myslet, ale jsem nadšená. Fakt divný... :-?

Jinak, pokud Daryl zemře, pořád se budu dívat. Nezačala jsem na to koukat kvůli Darylovi. A ani nepřestanu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama