Broken Wing; 5. kapitola

20. října 2013 v 19:44 | Nebeská |  Broken Wing
Ahoj,
tak doufám, že se tahle kapitolka shledá s nějakým nadšením.
Ráda bych vám povyprávěla, jak se právě mám, ale jelikož je to přednastavený článek... no rozhodně v tento moment se mám asi tím stylem, že bych zvládla jen tak čumět do stropu a nic nedělat. Až tak otrávená jsem.
Tím se ale nerozrušujte... pěkné počtení. ;)
Nebeská



Uběhl další týden, aniž by mezi nimi proběhl nějaký skutečný rozhovor. Sansa cítila frustraci, která se přenášela z jeho osoby na ní, ale stále nebyla schopná mu to říct. Nevěděla ani, kde a jak začít. Proto přiměla samu sebe k jednoduchým a krátkým odpovědím na jeho otázky, než aby dál setrvávala v nepříjemném tichu.

Co ale nejvíce bolelo, byl Sandorův nezájem. Neučinil dokonce ani žádné kruté komentáře, ani se na ní nenaštval… nebo udělal cokoliv. Byl tím jediným, u koho si mohla být jistá s jeho brutální upřímností, ale momentálně s ní jednal jako s panenkou, která by se mohla rozbít.

Oni už dávno rozbili tvé ptáčátko, pomyslela si trpce. A byla si jistá, že to tušil i on.

Její fyzické rány se začínaly pomalu hojit. Sandor položil složený plášť na její sedlo a tím se stala jízda o něco méně bolestivá. Škrábance a modřiny na její tváři a krku již byly téměř ztracené, ale i přesto z toho Sansa nebyla nadšená. Byla zničená; vždy tu bude nějaký způsob, díky kterému to všichni uvidí. Ale brzy jí na tu noční můru zbudou pouze vzpomínky.

Sansa nad tím přemýšlela, když si oplachovala tvář. Škrábance sotva bolely, a stále pociťovala jistou bolest ve svých ženských partiích. Ale brzy… brzy to bude za ní. Doufala v to.

Seděla v lázni, kterou jí připravila výčepní a prázdný pohled měla upřený ke zdi. Zajímalo ji, kam se poděl Sandor. Byl to jejich druhý hostinec ve dvou týdnech, možná si užíval alkohol, který si do teď nemohl dopřát.

Raději se pomalu postavila a opustila chladnoucí, téměř ledovou vanu a začala sušit své tělo. Náhle však byla vyrušená klepáním na dveře.

"Prosím o moment! Nejsem… vhodně oblečená."

Zaslechla, jak otráveně zasténal, ale i přesto nevkročil. Rychle se oblékla a vydala se ke dveřím, aby ho vpustila do pokoje.

Sandor se opíral o zeď, oči měl zavřené a zhluboka oddechoval. Odkašlal si s protočením očí, když spatřil její drobné pukrle předtím, než se oba dva vydali do jejich pokoje.

Sansa se na něj nepodívala, když se vydala k posteli. "Mohl bys mě…"

"Jo, děvče," přerušil ji Ohař. "Vzbudím tě."

Činil tak už po několik posledních nocí. Upřímně se divila, proč to dodržuje - byla pro něj jen přítěží. I přesto ji však každou noc budil a ona si nehodlala stěžovat.

Pomalu odhrnula přikrývky a vklouzla do ledové postele, nestarajíc se ani trochu o své pohodlí. Namísto toho se nechala vtáhnout do další noci bez trochy odpočinku.

"Oh, tohle si opravdu užiju," řekl potěšeně těsně vedle jejího ucha mezitím, co putoval svýma nechutnýma rukama po celém Sansině těle. Stiskl její ňadro. Snažila se bojovat proti jeho váze, ale neměla jedinou šanci na útěk.

"Budeš pro mě vřískat, krásko!"

Sansa se probudila s výkřikem, když s ní Sandor zatřásl. Podívala se na jeho tmavé oči a obrovské tělo a přísahala by, že její sen byl skutečný. Rychle vymrštila ruce a snažila se odstrčit jeho tvář, bojovala, jak jen mohla. Poté ale ztuhla, když ucítila pod dlaní hrubou, zjizvenou pokožku jeho tváře a v okamžení se uklidnila.

"Sandore," vydechla.

Nestáhla dlaně z jeho tváře; namísto toho opřela čelo o jeho a zhluboka dýchala, aby se zbavila toho děsivého snu. Jsi v pořádku, je tady. Nic se ti nestane, když je tady s tebou.

Díky bohu, neodtáhl se pryč. Nehnul ani brvou, když začala pomalu tiše plakat. Vzlyky otřásaly jejím tělem a pláč naplnil celý pokoj.

Sandor ji něžně přitáhl do svého náručí a Sansa si náhle uvědomila, že je velice vděčná za útěchu, kterou jeho silné paže poskytovaly.

"Skrývání tajemství tě může zabít, ptáčátko," zašeptal Sandor do jejích vlasů. Dívka pomalu utišila své vzlyky; takže stále byla jeho malým ptáčátkem. Jak jen mohlo být možné, aby byli dva muži tak rozdílní?

Jak to, že muž, přeplněný důvody pro to, aby byl naštvaný a pomstychtivý, dokázal být zároveň i něžným ochráncem? Sansa pomalu vzhlédla a pohlédla do jeho znepokojených očí.

"Vaše oči jsou tak podobné v temnotě," řekla sotva slyšitelně mezitím, co se dotkla jeho tváře. "A oba dva jste tak velcí."
Sandor se začal odtahovat, ale ona odmítla ho nechat jít. Znovu se natáhla k jeho zjizvené tváři.

"Ale poté, když jsem se tě dotkla… věděla jsem, že jsi to ty," vydechla a z očí se jí znovu začaly valit slzy. "S tebou jsem vždy v bezpečí."

Rychle pohlédl do jejích očí, Sansa se až bála odvrátit se. Hlavně chtěla, aby věděl a pochopil všechno, co měla na srdci, aby všechno viděl. Její dlaň se nepohnula ze Sandorovi tváři, když sklopil pohled k madraci. Zdálo se, že s něčím v sobě bojuje, proto ho jemně pohladila po tváři. Prosím, řekni něco.

"Gregor," jeho hlas byl nebezpečný šepot, naplněný jedem.

Sansa mlčela dlouhou chvíli, než nakonec promluvila. "Ano."

Namísto obrovského výbuchu hněvu, který očekávala, ucítila, jak se pod její dlaní roztřásl a drobná slza skápla z jeho oka. Krátce se na ní podíval, než si ji znovu přitáhl na svou hruď. Sansa se vzápětí dala do pláče, dokud jí slzy neukolébaly ke spánku. Těsně předtím, než upadla do snů, s ní Sandor opatrně ulehl a ona se modlila, aby ji nepustil.

Té noci měla bezesný spánek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sola. sola. | 20. října 2013 v 22:08 | Reagovat

nádhera♥ miluju to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama