Silvestr Severuse Snapea

31. prosince 2013 v 13:14 | Nebeská
Ohohooo,
zbývá už jen pár hodin a je další, nový rok!
A já přicházím s povídkou, která vám snad zpříjemní dnešní den. Pokud už teda nejste někde nalití, že ano :P
Možná si ji pamatujete, rozhodla jsem se ji znovu zveřejnit... (mlčela bych o tom, že jsem líná napsat něco nového :D)

No, tak vám ale přeju vše nej nej, ať vyšlápnete do roku 2014 tou správnou nohou a pokud jste si vzali předsevzetí, které jste nesplnili, tak ať se vám letos povede - tak jako já si znovu budu přát, abych konečně vydala knihu. :D

Pac a pusu, Nebeská :P




Život dvojitého špeha Severuse Snapea byl dost těžký. Nejen, že neustále musel riskovat život a to na obou stranách, neustále poletoval z jednoho místa na druhé a snažil se z toho vyjít vždy maximálně jen se šrámy, ale navíc měl jisté… společenské povinnosti, kterým se ani mistr jako on, nedokázal vyhnout.

Navštěvovat schůze Smrtijedů a Fénixova řádu - to bylo samozřejmostí. Někteří by se mohli domnívat, že nebylo nic horšího, než poslouchat řeči, které by mohly bez jediné špetky humoru, konkurovat pořádnému vymývání mozku - a nezáleželo, jestli vycházely z úst Pána zla, nebo Brumbála.

Avšak, existovalo něco mnohem děsivějšího, z čeho Severus nemohl hrůzou spát. Byly to oslavy. Ať už narozeninové, kde se musel neustále přetvařovat; a co hůř, kupovat dárky. Většinou se však co nejdříve přivedl do bezvědomí za pomoci kvalitního alkoholu - když už ho zvou, tak ať se jim protočí panenky při výsledné kalkulaci - nebo se co nejdříve vytratil, jakmile se ostatní přivedli do němoty.

Bohužel se nedokázal vyhnout ani vánočním a silvestrovským oslavám; ač nechápal, proč něco takového pořádala ta zlá strana.

Dnešního večera, kdy se chystal přehoupnout starý rok do nového, ho čekaly hned dvě oslavy.

Samozřejmě.

Nejdříve přislíbil Brumbálovi, že se do desáté hodiny večerní bude ukazovat u nich a až poté se vydá na Smrtijedský rej, kde už budou jistě všichni opilí a nebudou si ho stejně všímat.

Až na Pána zla, který se každoročně bavil tím, jak všichni okolo sotva chodí a žvatlají naprosté nesmysly.

Severus seděl na židli v tom nejtemnějším koutě, jež našel v obřím altánku. Brumbál přišel s kouzlemo, které regulovalo teplo uvnitř, a tím pádem mohli sledovat krásu přírody kolem nich.

On s ním rozhodně nadšení nesdílel - z těch bílých navátých hromad, které byly všude kol jejich altánku, se mu dělalo nevolno. Jeho odpor se zhoršil v okamžik, když kde se vzal, tu se vzal - vběhl dovnitř celý mokrý Harry Potter se svými kumpány a vrhl se Albusovi kolem krku, aby mu s mlaskavou pusou popřál šťastný Nový rok.

Nebohému lektvarovému mistrovi se udělalo nevolno; zdálo se, že Vyvolený je značně posilněn alkoholem.

Nešťastně se podíval na hodinky. S hrůzou zjistil, že tu ještě bude muset trčet dalších šedesát pět zdlouhavých a strastiplných minut. Tiše si odfrknul, ale to pravděpodobně neměl dělat. Přes rameno se na něj otočil Albus a přes tvář mu přeběhl úsměv.

"Jelikož nás náš výborný, skvělý, hodný a milý profesor Snape…" všude kolem se ozval pochybovačný zvuk od každé přítomné osoby. "… bude muset brzy opustit…" náhle nikdo neskrýval své nadšení. Dokonce se ozvalo i potěšené zavýsknutí, pravděpodobně od Tonksové. "… rád bych se posunul o pár hodinek kupředu a právě kvůli němu bych odpálil pár symbolických rachejtlí."

"To nebude nutné, Albusi," zahučel dutě Severus, když se celý vyděšený napjal na své židli. "Je to od tebe velmi milé, ale proč plýtvat pyrotechnikou předčasně?"

"Ale Severusi," mávl rukou Albus a v momentě stál vedle něj. Popadl ho za ruku a silou, kterou by do něj nikdy neřekl, ho vytáhl na nohy. "Mám tu sebou celý vůz rachejtlí. Tak se neostýchej a pojď!"

"Ale…--" jeho námitka zanikla v náhlém odsunutí stolku. Brumbál s ním totiž tak prudce trhnul, že měl co dělat, aby nepadl na nos.

"Harry, mohl bys nám prosím pomoci?"

Severus vyděšeně vyvalil oči a ihned se začal snažit o vymanění z Albusova sevření. Ale marně. Stařec se na něj jen ďábelsky usmál, stejně tak jako mladý Potter. Nebohému Snapeovi přeběhl mráz po zádech.

"Pane řediteli, a jaké z těch rachejtlí tedy chcete použít?" zeptal se pokorně ten zmetek brýlatý, když se neustále po očku díval po Severusovi. Co sakra chystal?

Všichni tři se zastavili venku před altánem a pohlédli na zem před sebe, kde v řadě stály zapíchané rachejtle různých tvarů a velikostí. Severus trochu nejistě zamrkal a otřásl se zimou.

Snad to těm dvěma - bláznům - nebude trvat moc dlouho.

"No, Harry, nejsem si jistý," řekl zamyšleně Brumbál a podrbal se ve vousech. "Jak jsem řekl, mám jich dost, tak můžeme využít všechny, které jsou tu již připravené."

Severus si odfrkl a ustoupil o krok vzad - přece jen, ti dva pohromadě jsou nebezpeční. Jediné, čeho byl schopen, bylo nechápavě hledět na divné věci, které Harry u těch rachejtlí dělal a do jeho mysli se začínal vkrádat strach. Tohle asi nedopadne dobře.

Ale než stihl vymyslet geniální plán na útěk, připlul k němu Albus s nadšeným výrazem a v ruce držel mudlovské sirky. "Zapal svůj ohňostroj, Severusi."

"Co-cože?"

"ZAPAL svůj ohňostroj!" zopakoval rázně Albus mezitím, co mu zprudka vrazil do rukou sirky. "Dělej!"

Severus hrůzou na prázdno polknul - občas, když to Brumbála popadlo, by dal cokoliv za toho sentimentálního staříka.

Nejistě se podíval na zem, kde mu přímo u noh končil dlouhý špagátek, na kterém byly namotané šňůrky k rachejtlím. Rychle je podpálil a sledoval, jak se ohýnek sune pomalu k jeho ohňostroji.

Poté už nestíhal postřehnout, co se to vlastně děje. To nemehlo brýlaté náhodou zakoplo o jednu z rachejtlí, která samozřejmě spadla a strčila do druhé vedle ní… a ta zase do té vedle a tak to šlo až do konce. Nikdo nestačil zareagovat, neboť se rachejtle náhle vzňaly a začaly všude poletovat.

Bylo naprostou samozřejmostí, že se hned několik rozlétlo do davu postávajícího za hlavní trojicí. Jen pár jich vylétlo skutečně vzhůru, k nebi a tam slavnostně bouchlo a ozářilo všechno v okolí.

Když rány a světla utichly, všichni začali jásat.

Až na jednoho člověka. Severus naštvaně drtil zuby a propaloval pohledem jak Albuse, tak Harryho.

"Vy dva!" zahřměl naštvaně, když se sebral ze země a dokulhal se k nim. Přes tvář se mu táhl krvavý šrám. "Vás dva už nechci jen tak vidět!"

"Ach, Severusi," vyjekl Albus. "Ty jsi zraněný! Teče ti krev!" dodal a ukázal rukou na nohavici, na které byl vidět mokrý flek.

"A nepočůral se náhodou?" pronesl pochybovačně Harry. "Ono by se dalo dost polemizovat, jestli to je krev nebo moč, v té tmě toho moc vidět není."

Severus zrudl a zdálo se, že brzy skočí po krku nebohého Vyvoleného. Namísto toho vykřikl a v následujícím okamžiku se přemístil.

Doufal, že u Smrtijedů budou všichni již zpití pod obraz a nikdo si ho nebude všímat. Tedy, trochu zapomněl na Pána zla, který ho spatřil okamžitě, co se přemístil.

"Severusi?" řekl nejistě mezitím, co si ho zkoumavě prohlížel. "Jsi v pořádku?"

"Ne, nejsem!" vyjel rozlíceně a rozmáchl se kolem sebe dramaticky rukama. "Brumbál a ti jeho ochočení blbečci jsou nebezpeční! Málem mě zabili!"

Lord Voldemort vykulil oči, ale než stihl něco poznamenat, Severus ho minul a kulhavým krokem se vydal k prvnímu stolku, kde postávala lahev s alkoholem.

"A jsi si jistý, že to nebyl jen Brumbál?"

"Cože?"

"No, vypadá to, jako kdyby za to mohl jen on."

"Jak jen on?" otočil se nechápavě Severus. Zdálo se, že i tady všem přeskočilo a zase - překvapivě - hlavně vůdcovi.

"Kulháš, jako bys nemohl dát půlky k sobě," protočil očima Pán zla. "A všichni víme, že Brumbál je gay!"

"Cože?" vyjekl Severus hlasem o oktávu výš než normálně a chytl se za své pozadí.

Pán zla zakroutil hlavou a opatrně položil svému Smrtijedovi ruku na rameno. "Nemusíš se bát, budeme na tebe teď brát ohledy. Přece jen jsi poznamenaný."

"Ale…"

"Žádný ale. Já vím, že jsi statečný, ale tohle je i na toho nejtvrdšího muže moc."

"Ale vždyť…"

"Ne!" zvedl ukazováček Temný lord se soucitným výrazem. "Nevymlouvej se. Raději se pořádně napij. A až budeš chtít jít domů, klidně běž, přece jen…" trochu ztišil hlas. "… po tak příšerném zážitku se musíš vyplakat."

Severus jen nechápavě hleděl na Pána zla, jak se s mrknutím oka otočil na podpatku a odkráčel. Nejhorší na tom bylo, že jeho zadek byl poznamenán leda tak rachejtlí, kterou proti němu poštval Harry Potter. "Zatracený Silvestr!" ulevil si naštvaně Severus s nervy na pochodu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SeleneBlack SeleneBlack | E-mail | Web | 22. března 2015 v 18:59 | Reagovat

Ach, pre Merlina! Takto dobre som sa už dávno nezasmiala!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama