Vánoce podle Rona

24. prosince 2013 v 13:14 | Nebeská
Nakonec jsem to zvládla!!
Napsala jsem vám vánoční povídku a snad bude i trochu vtipná a vykouzlí vám úsměv na tváři! :)
Nebeská





"Proboha," zaskučela zoufale Hermiona, když otevřela dveře do bytu a spatřila děs, který zde vládl. Bezvládně za sebou pomalu zavřela dveře, kabelku i s nákupní taškou upustila na zem a na okamžik se opřela o zeď, aby svůj šok mohla vydýchat.

Netušila, co Ron opět vyváděl, ale už neměla sílu na úklid. Dlaní si pohladila těhotenské bříško; byla ráda, že chodila, ale ještě raději, když si mohla sednout. Neměla čas na uklízení nepořádku, který její manžel neustále tvořil.

Náhle jí do nosu udeřil pach spáleného čehosi, co nedokázala identifikovat. Rychlým tempem - tím nejrychlejším, jež byla schopna v pokročilém těhotenském stavu vyvinout - se vydala do kuchyně, při cestě vytahujíc hůlku.

Jakmile rozrazila dveře, zastavila se na místě, protože neviděla ani na krok před sebe - celá kuchyň byla zahalená v černém dýmu a jen díky kašlání a zoufalému lapání po dechu věděla, že tam někde je i Ron.

Směrem, kterým tušila okno, mávla hůlkou a rychle vpustila do místnosti svěží vzduch. Dalším švihem rozehnala kouř a uhasila jeho příčinu.

Ron Weasley se skláněl nad troubou a na rukách zmuchlaný svetr, aby se nepopálil o rozpálený plech, který držel. Na něm byly černé zbytky něčeho, co ani vzdáleně nepřipomínalo jídlo.

"Co - tu - u - všech - čarodějů - děláš?!" zavrčela rozzuřeně Hermiona mezitím, co nechala zmizet zčernalý plech. "Snažíš se podpálit byt nebo spáchat sebevraždu?"

Její manžel pomalu vzhlédl a ve tváři měl provinilý výraz. "Já… jsem se snažil péct."

"Péct?" zopakovala šokovaně paní Weasleyová a hlas jí přeskočil o oktávu výš. "Ty a péct? Zešílel si?"

"Hermiono, miláčku," vyskočil rychle Ron na nohy a snažil se jí obejmout - raději odstrčila jeho umouněné ruce stranou. "Hlavně se nerozčiluj, až moc dobře víš, že to nesvědčí dítěti."

Žena zrudla, a se zatnutými zuby se otočila na podpatku a opustila místnost.

"Počkej, tam nechoď…"

Snažil se jí zastavit Ron, ale bylo pozdě - Hermiona už v ten moment otevřela dveře do obývacího pokoje a vyděšeně hleděla na tu spoušť.

Ron se snažil postavit stromeček do stojánku a ozdobit ho. To vysvětlovalo ten nepořádek v síni, když vešla dovnitř.

"Chtěl jsem tě překvapit."

"Ach," vydechla Hermiona a sevřela oči, aby zastavila slzy. "No, musím uznat, že se ti to podařilo."

"Je takový nakřivo…"

Hnědovlasá žena mávla hůlkou a jehličnatý stromeček v okamžení stál rovně, jako svíčka a vzápětí na něm byly dokonale pověšené vánoční ozdoby. Zbytek těch, které ležely na zemi a byly rozbité - většinou spíš rozdupané - nechala zmizet.

"Děkuji, opravdu perfektní překvapení," řekla jedovatě Hermiona a ani smutný výraz ve tváři jejího manžela ji neobměkčil. "Jdu si lehnout, potřebuju se uklidnit."

"Ne, ne, ne!" skočil jí do cesty Ron a svým tělem se postavil před dveře do ložnice. "Po-počkej, mám… mám pro tebe dárek."

"To počká do zítřejšího rána, Rone."

"Ne, musíš se na něj podívat hned teď."

"Ronalde!" zasyčela nebezpečně Hermiona.

Rudovlasý muž se trochu zavrtěl pod jejím přísným pohledem. "Jenom chviličku vydrž a pak si můžeš jít odpočinout."

"Já nechci vydržet!" vykřikla Hermiona. "Jsem těhotná, připadám si jak slon a pokaždé, když tě nechám samotného, naděláš mi jen víc věcí na práci! Takže se teď okamžitě uhni a nech mě jít do postele!!"

Nečekala na jeho odpověď; popadla ho za ucho a odtáhla stranou, aby v následující chvíli otevřela dveře a… ztuhla na místě.

Překvapeně hleděla na místnost, která dříve byla ložnicí a nezmohla se ani na slovo.

"Měla jsi počkat," ozval se za jejími zády skleslý Ron.

Hermiona neodpověděla. Nedokázala zformulovat ani slovo; vše bylo vyzdobeno, jako kdyby do místnosti napadal sníh a hned vedle manželské postele vyrostla dokonalá - sněhová - dětská postýlka. Pomalu vešla dovnitř a nohy se jí zabořovaly do sněhu, který nebyl studený a nerozpouštěl se.

Rozesmála se. "Páni… to… ty sám?"

"Stále jsi jen překvapená," zabručel dotčeně Ron. "Trápil jsem se s tím od okamžiku, kdy jsi odešla za Ginny - vše šlo dokonale, dokud se mi Křivonožka nerozhodl pomoci. Skočil mi do krabice s ozdobami; neboj, nic se mu nestalo, zato ty koule jsou… byly všude, jak jsi viděla. Poté si asi usmyslel, že hvězda na špičce stromečku není dokonalá a bude lepší, když tam bude kocour. Proto byl nakřivo. A kvůli tomu, jak jsem se ho snažil honit po pokoji, uklidit a zachránit to, co zbylo z ozdob, jsem zapomněl na cukroví a to mi jaksi chytlo. NAVÍC," pyšně se nafouknul. "Dělal jsem vše mudlovsky - žádná kouzla. Chtěl jsem ti udělat radost."

Hermiona ho sledovala se slzami v očích a jen co domluvil, skočila mu kolem krku a začala ho líbat po celém obličeji.

"No ták, ženská šílená, uklidni se," smál se Ron a pevně ji objal.

"Oh," ztuhla náhle v jeho náručí a ustala v činnosti.

"Snad nebudeš uražená za to, že jsem tě nazval šílenou ženskou!"

Odtáhla se od něj a on s překvapením zjistil, že má tvář staženou bolestí. "Já… asi… budu rodit."

"COŽE?" vyjekl Ron a než se Hermiona nadála, náhle ji strčil na postel, kde si sedla a chytla se za břicho, sledujíc svého panikařícího manžela.

Lítal ze strany na stranu a ve tváři úplně bílý. "Dobrý, dobrý… ručníky máme, žádný problém. Nůžky taky najdu…" zarazil se a trochu lítostivě se podíval na Hermionu.

"Nůžky?" zopakovala vyděšeně a na prázdno polkla.

"Vodu… asi bude nejlepší teplá, viď? No jasně, přece si nebudu koupat dítě hned po narození v ledové vodě… kdo to bude poslouchat…"

"Rone?"

"Neruš, hned to bude…"

"RONALDE WEASLEY!" zaječela Hermiona a vzápětí její tělo pohltil další bolestí stah. "Okamžitě přestaň!"

"Co?" nechápavě se zastavil na místě.

Protočila očima. "Dostaň mě do nemocnice, ty rozumbrado!"

"Ale… ale…"

"Copak si myslíš, že budeš rodit?" pronesla s pobaveným úsměvem. "Podívej se, nedokázal jsi zvládnout starého, plesnivého kocoura a chceš přivést na svět dítě? Neblázni."

Ron zbrunátněl. "Ty mi vůbec nedůvěřuješ!"

"A ty mě pěkně štveš!" zaprskala Hermiona mezitím, co se s obtížemi postavila. "Dostaň mě do té nemocnice, nebo z tebe udělám čtyři do školky!"

"Čtyři do… čeho?"

"DĚLEJ!" řekla rázně, ale na tváři se jí objevil úsměv.

Tohle jsou opravdu Vánoce k pohledání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | 24. prosince 2013 v 16:29 | Reagovat

:D :) Moc pěkné. Ale stejně se mi asi ze všeho nejvíc líbilo:
"Dostaň mě do té nemocnice, nebo z tebe udělám čtyři do školky!"
"Čtyři do… čeho?"
:D :)

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. března 2014 v 13:25 | Reagovat

Tak to bylo taky hodně dobře napsané, vtipné :D

3 Makkakonka Makkakonka | 8. června 2014 v 17:49 | Reagovat

Povedena povidka :-). Zasmala jsem se.

4 Rogue Rogue | Web | 6. prosince 2014 v 0:42 | Reagovat

Zpočátku jsem chtěla trochu bručet, že se mi nelíbí, když se z Rona dělá až takový trouba, ale ta druhá polovina s vysvětlením to vylepšila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama