Lay me to sleep; 1. kapitola

21. dubna 2014 v 12:48 | Nebeská |  Lay me to sleep
Ahoj,
tak i přes ten komentář na FB jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o tuhle povídku, kterou jsem napsala snad před dvěma měsíci.
A jak to se mnou jinak vypadá? No, snažím se žít jako normální člověk; pracuju, mám kamarády, problémy s práci a drbu. Chodím ven, užívám si, hádám se. :D A taky se občas snažím pracovat na knize.

Tato povídka patří do Dramione.

Co se týče blogu, nevím proč, ale už mě to nebaví tak, jako kdysi... kdo ví.
PS: tohle jsem napsala, nepřeložila - občas se mě docela dotkne, když čtenář prostě nečte a nedívá se a pak plácne, že je to dobrý překlad. :D
Nebeská




Bradavický Expres uháněl zběsilou rychlostí krajinou a rozrážel si cestu kapkami vody, které padaly z nebe. Hermiona seděla vedle Harryho, jejího přítele a hleděla ven z okna. Černovlasý mladík si znuděně listoval v knize o famfrpálu, ležící v jeho klíně a volnou ruku měl položenou na Hermionině stehnu.

Ron - alespoň působil takovým dojmem - jim nevěnoval ani tu nejmenší pozornost. Pomalu si povzdechla a otočila se k Harrymu, aby na něj chvíli s úsměvem hleděla a poté mu prohrábnula černé vlasy.

"Co?" zeptal se, aniž by zvedl pohled od stránek.

"Nic," odpověděla pomalu dívka a trochu zklamaně svěsila paži podél těla. Věděla, že se lidé mění; je mnoho okolních vlivů a událostí, které formují a mění osoby, ale u Harryho začínala být znepokojená. Zdálo se, že se přes prázdniny do sedmého ročníku mnoho změnilo a ona si ani nebyla jistá jak.

Harry nonšalantně zaklapl knihu a odložil ji vedle sebe. "Tak," usmál se a otočil se k ní. "Co jsi všechno dělala o prázdninách?"

Ron náhle pohlédl k páru a obočí se mu trochu nakrčilo.

"No, vždyť víš," vysvětlila s pokrčením ramen. "Část prázdnin jsem byla s vámi v Doupěti a zbytek jsme se často vídali… jen jsme s rodiči podnikli pár výletů. To byste nevěřili,…--"

"Hermiono, mě by spíš zajímaly ty ostatní věci."

"Jaké?"

Jeho tvář se trochu zakabonila. "To víš, když jsi nebyla se mnou a s rodiči…" odmlčel se mezitím, co jí zastrčil pramen vlasů za ucho. "Není tu něco, s čím by ses mi ráda přiznala?"

Hermiona se překvapeně podívala na Rona, který pouze uhnul pohledem ke svým rukám. "Nevím, o čem mluvíš."

"Ale víš, miláčku," odpověděl sladce Harry. "Byla jsi mi nevěrná?"

Naštvaně od sebe odstrčila jeho ruku a postavila se. "Prosím?" zeptala se s přimhouřenýma očima. "Zdá se mi, že jsem se asi přeslechla."

"Ne, slyšela jsi dobře. Čekám na odpověď."

"Nehodlám se tady nechávat od tebe takhle ponižovat," řekla naštvaně, naposledy se na okamžik podívala na Rona, než vyběhla ven z kupé.

Ani nevěděla, kam jde. Hlavně se chtěla dostat z dosahu Harryho podivného chování. Poslední tři týdny strávila v Doupěti; co to dalo přemlouvání, aby jí rodiče pustili. Vídali se tak málo a oni s ní chtěli mít více volného času. Ale Hermiona byla neoblomná, možná hlavně zamilovaná.

Avšak hned po příjezdu zpozorovala, že něco není v pořádku - nedokázala však určit, co přesně to bylo.

Jak tak rychle kráčela a hleděla do země, nevšimla si osoby, stojící přímo v její cestě. S překvapeným vypísknutím spadla na zem a udeřila se do loktu. Pevně sevřela víčka a snažila se nevydat už ani další hlásku a hlavně zastavit slzy.

"Co to zatraceně… Grangerová?"

Chtě nechtě, podvědomě vzhlédla, když nad sebou slyšela prásknout hlas Draca Malfoye. V duchu si zanadávala do hloupých hus; nejen, že šla jako šílená, jako kdyby se mohla někde schovat, či snad uprchnout z vlaku, ale ke všemu vrazila do Zmijozelského prince, který jí to nyní určitě dá sežrat. A to poslední, co potřebovala, byly jeho potupné řeči.

Již se chtěla postavit, když v tom postřehla, jak se Draco obezřetně rozhlédl a poté k ní natáhl ruku. "Tak se zvedej," řekl neutrálním hlasem, čímž jí vyrazil dech. Pravděpodobně na něj několik vteřin nechápavě hleděla, než se mu mezi obočím vytvořila vráska. "Nehodlám tu stát celý den, buď se zvedni, nebo si tu můžeš zapustit kořeny a počkat, až o tebe někdo zakopne!"

Rychle přijala ruku a postavila se. "D-díky," vykoktala ze sebe a nedokázala se mu podívat do očí. Bála se ukázat svou slabost, kvůli které by se jí mohl okamžitě vysmát do obličeje.

"Co se ti stalo?"

"Mě?" zeptala se překvapeně a i navzdory svému rozhodnutí, vzhlédla vzhůru a pohlédla do jeho aristokratické tváře.

Malfoy protočil očima. "Ano, vidíš tady snad někoho jiného?" řekl jedovatě.

"Nic se mi nestalo."

"V tom případě přijmi mé omluvy za to, že ses semnou srazila," pokračoval dál stejným tónem, ale její ruku nepouštěl. "Pravděpodobně jsi to musela tušit, když jsi začala brečet ještě předtím, než jsem vylezl z kupé."

Nevěděla, co odpovědět. Pomalu vytáhla svou dlaň z jeho sevření a ustoupila o krok. "Jdu na dívčí záchodky," poznamenala bezbarvě. "S dovolením, ráda bych prošla."

Malfoyova tvář se trochu zamračila a po chvilkovém zaváhání ustoupil stranou a sledoval, jak kolem něj nebelvírská studentka prochází se svěšenou hlavou. Netušil, co ho k onomu činu vedlo, ale náhle ji zachytil za předloktí a otočil ji k sobě.

"Kdo ti ublížil?"

Její oči se rozšířily překvapením. Na prázdno otevřela rty a ucítila, jak se jí tvoří na čele vráska; Draco Malfoy nikdy nepatřil mezi tu skupinu lidí, kteří by se starali o blaho ostatních, natož někoho, jako je ona - obyčejná mudlovská šmejdka, jak ji s oblibou nazýval.

"Hermiono?"

Oba dva se podívali přes Dracovo rameno a pohlédli do očí Vyvoleného, blýskající se zlobou a podezřením. Sotva však pootevřel ústa a chystal se něco říct, Hermiona se vyškubla Zmijozelovi ze sevření a bez jediného dalšího pohledu ke svému příteli, se odebrala na dívčí záchodky.

Draco na okamžik spatřil, jak se nejistě otočila přes rameno a podívala se na něj. Žaludek se mu zhoupl podezřením.

~~ * ~~

"Kde jsi byla?"

Překvapeně zamrkala a ztuhla v půli pohybu, natažená ke svému kufru s hábitem. Na okamžik pohledem zabloudila k Ronovi, který se však tvářil, jako kdyby ani necítil napětí, jež náhle v místnosti vzniklo.

"Byla jsem s děvčaty," odpověděla prostě a pomalu vytahovala školní stejnokroj, aby se mohla přivléknout; bradavický expres se již blížil ke škole a ona se zapomněla v kupé se svými spolužačkami.

"Jistě," procedil skrze zuby Harry a zaklapl famfrpálovou knihu, kterou do teď držel před sebou a hleděl do ní. "Od kdy je Malfoy holka?"

"Malfoy?" ožil náhle Ron a pohlédl na mladou dívku. "Co ten s tím má společného?"

"Byla jsem s Ginny!" odsekla dotčeně Hermiona, ignorujíce dotaz svého spolužáka.

Harry si odfrknul. "Jistě," odmlčel se a pohlédl z okna. "Asi by ses měla už převléknout - brzy budeme v Bradavicích."

Hermiona ho naposledy provrtala pohledem, než sebrala své věci a vydala se převléknout na záchodky. Čelist měla zatnutou a všichni z mladších ročníků jí uskakovali z cesty; měla dost Harryho a jeho neustálého strachu. Jednoho dne se bude bát věřit i svému nejlepšímu příteli, protože i jeho by mohl Voldemort přetáhnout na svou stranu, donutit ho špehovat a Harryho tak zničit.

Stále však doufala, že se vše vrátí do původního stavu; nezbude nic jiného, než tvrdě jít za cílem a co nejdříve zničit Temného pána. A potom… potom se mladý Potter uklidní a vše bude ideální.

Sama se musela ušklíbnout nad tím, jak tato myšlenka zněla směšně. Harry byl silná osobnost, která se však jen obtížně měnila a přizpůsobovala ostatním.

Zahloubaná ve svých myšlenkách se vracela, již v hábitu, do kupé a nepřítomně zírala ven z okna. Byla si téměř jistá, že Harry přijde ještě s hromadou dalších věcí, o kterých si s ní bude muset promluvit… a to hlavně o Malfoyovi.

"Zase nedáváš pozor?"

Nadskočila a zprudka se otočila, jakmile se hned vedle jejího ucha ozval pobavený hlas. Neobratně vrazila do hrudi Malfoye.

"Já vím, že jsem neodolatelný, Grangerová, ale mohla by ses pokusit držet své pracky dál od mého těla?" ušklíbl se a opatrně ji od sebe odstrčil. "Nerad bych, aby se o nás nesly povídačky po škole."

Hermionina tvář zůstala nečitelná, jen pravý koutek se trochu zkřivil - ano, tak tady byl ten starý Malfoy, který jí vždy jen srážel na dno. Bez jediného slova od něj ustoupila o krok, sotva se však otočila, znovu ji zachytil za ruku a přitáhl zpátky.

"Co se děje?" zašeptal, jeho tvář blízko jejího ucha.

Celá ztuhlá se rozhlédla kolem - nebyla si jistá, proč to dělá. Možná aby se ujistila, že je nikdo nevidí a Malfoy se nezačne znovu chovat jako slizký parchant, nebo proto, aby je neviděl Harry. Ta myšlenka jí nahnala husí kůži. "Nic," řekla a trhnutím se uvolnila z jeho sevření. "Nic, do čeho by ti něco bylo, Malfoy."

"Och, ono to má drápky," ušklíbl se, ale nezabránil jí v odchodu. "Raději bys měla jít, aby tě Potter nehledal."

Na prázdno polkla, ale snažila se udržet si pevný hlas. "Starej se o své," sykla a poté se rychle vydala pryč. Jeho pohled cítila ještě dlouhou chvíli na svých zádech.

Pokud ale doufala, že cesta hrůzy končí, byla na omylu; jakmile vstoupila do kupé a pohlédla na svého přítele, tušila nepříjemný večer.

"Musíme už jít," řekl Ron a popadl svůj starý batoh, ve kterém měl pár nezbytných věcí.

Přikývla - vlak už zpomaloval a v dálce viděla světlo z hradních oken.

Všichni jejich spolužáci se začali hrnout z vlaku ven a proto ještě chvíli poté, co vlak zastavil, počkali v kupé. Harry měl kamenný výraz, upřený k Bradavicím a Ron nepřítomně hleděl na své ruce. Tušila, že i on těžce nesl situaci, která v jejich přátelství nastala. S jedním pohledem upřeným na tvář svého přítele se ptala sama sebe, či udělala dobře, když přijala jeho nabídku a poprvé ho políbila.

"Jdeme," zvedl se náhle brýlatý hoch a jako první se vydal ke dveřím.

Oba dva ho následovali. Venku se Hermiona konečně dočkala čerstvého vzduchu; zhluboka se nadechla a se zasněným úsměvem si připomněla okamžik, kdy poprvé vystoupila na nástupišti a vydala se na loďkách k hradu.

"Malfoy!"

Hermiona sebou škubla a zprudka pohlédla na Harryho a jeho vztekem zkřivenou tvář. Vzápětí vyhledala plavovlasého aristokrata, který se nonšalantně ohlédl přes rameno a pozvedl obočí. On i jeho kumpáni se zastavili.

"Co chceš, Pottere?" zeptal se otráveným tónem. "Asi sis mě spletl, nejsem tvoje chůvička. Jestli tě něco trápí, řekni si jednomu z těch tvých povedených kamarádíčků."

Než stačila jakkoliv zareagovat, Harry se rychlým krokem vydal až k němu; jen dva metry od Draca ho chytil Ron a strhnul ho zpátky. "Drž se od ní dál!" procedil skrze zuby Potter.

"Cože?" ušklíbl se Draco a ustoupil o krok stranou, avšak v jeho tváři nebylo jediné stopy po strachu, spíše naopak. "Ty by ses raději měl držet ode mě dál, nerad bych se nakazil tou tvou nemocí."

Hermiona k nim stihla přiběhnout v okamžiku, kdy se Harry vykroutil z Ronova sevření a znovu se vydal k Malfoyovi. Se srdcem, bijícím až v krku, mezi ně v kročila a jednou dlaní se zapřela o Dracovu hruď a druhou o Harryho. "Okamžitě toho nechte!"

"Kliď se mi z cesty, šmejdko," zavrčel Malfoy a odstrčil ji stranou; k jejímu překvapení to však udělal něžným gestem. "Když se tvůj odvážný Vyvolený chce prát, tak mu dopřeju tu radost."

"Řekl jsem, aby ses od ní držel dál!" vyštěkl Harry a Hermiona vypískla, když ji popadl za ruku a strhnul na svoji stranu. "Nebudu to opakovat víckrát!"

Draco, naprosto překvapený situací a jejím vývojem, na okamžik jen hleděl na Pottera a poté se zafixoval v Hermioniných očích.

V jeho pohledu spatřila zájem, který však neušel ani Harrymu. Naštvaně se na ní podíval a popadl ji za ruku. "Jdeme," řekl a věnoval Dracovi zlý pohled. "Dřív, než se tady někomu něco stane."

Malfoy se ušklíbl nad jeho slovy, ale nechal ho odejít. Pouze v tichosti sledoval, jak Hermiona s Ronem kráčí po boku Vyvoleného, oba chycení v pavučinách svých myslí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simmie Simmie | 21. dubna 2014 v 14:54 | Reagovat

Toto mi nesmieš robiť! Ja to čítam celá zažraná do deja a tu zrazu posledná veta a koniec! Okamžite chcem druhú kapitolu, pretože to vyzerá fakt že úžasne! :)

2 Nef Nef | 22. dubna 2014 v 13:49 | Reagovat

tahle povídka bude vážně zajímavá, těším se na další díl :-)

3 Tulačka Tulačka | 28. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

Je to fakt bomba. Docela bych chtěla číst i druhý díl... a zajímalo by mě co bude dál. Taky jestli tam má Ron jen vedlejší roli, nebo jestli tam bude něco víc. Já vím, je to spíše hlavně o Hermi a Dráčkovi. Ale když je otevřený konec proč si to nedomyslet, že? Pokud tedy nemáš v plánu někdy pokračovat... :-)

4 siruka siruka | 30. dubna 2014 v 12:21 | Reagovat

No pani to je uzasna povidka tesim se na další dil ses dobra :-D  ;-).Moc se mi to libilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama