Lay me to sleep; 3. kapitola

26. května 2014 v 11:10 | Nebeská |  Lay me to sleep
Aloha bobánci,
tak mě máte zpátky!!! :) A kde že jsem to byla? Letěla jsem se podívat za rodinou na 10 dní. No, nebylo to nějak moc dlouho, takový hodně krátký pobyt (po tom roce). Mám sundaná rovnátka, relativně jsem i zdravá... nejradši bych ale zůstala s rodinou.
Asi je ale naprosto zbytečné si neustále stěžovat na to, jak to tady vypadá... zase si budu hledat novou práci, protože na tuhle nemám nervy (spíš na to, jak často se nepracuje).
Chci vás ale potěšit s dalším dílem této povídky. ;)




Byla unavená; už byla v Nebelvírské věži, po fyzické stránce naprosto zdravá. Avšak její psychika uštědřila velkou ránu, která se bude jen s obtížemi hojit a ať už to lidé kolem ní mysleli sebelíp, spíše jí ubližovali.

Samozřejmě, že se v Bradavicích nic nedalo utajit. Na Harryho se začali všichni dívat jako na šílence; nyní mu nikdo nevěřil. Náhle byla jeho změna v chování naprosto hmatatelná a ona tušila, že jí to na konec bude dávat vše za vinu.

A ona? Každý ji litoval. Dívky ji na chodbě objímaly, ptaly se, jestli nepotřebuje pomoc a chlapci si dávali pozor - dokonce i ti ze Zmijozelu. Stále to byla pouhá mudlovská šmejdka, ale v mnohých se našlo svědomí a proto se jí raději vyhýbali, než aby jí ubližovali.

Až na jednoho.

"Jdeš na večeři, Hermiono?" zeptala se Ginny mezitím, co potichu otevřela dveře do ložnice a vstrčila dovnitř svou zrzavou hlavu.

"Já… asi ne."

"Seš si jistá?" Ginny si sedla vedle ní na postel a jemně sevřela její dlaň ve své. "Měla by ses jít najíst."

"Nemám hlad. Navíc, do dívčích ložnic se nedostane."

Ginny nakrčila nos. Hermiona věděla, že jako malá byla zakoukaná do Harryho - stejně tak jako ona sama, propadla jeho kouzlu a úsměvu. Mnohdy se domnívala, že jediná dcera z rozložité Weaslovic rodiny, na ní žárlila, ale… nyní v jejích očích viděla něco naprosto jiného. "Nevěděla jsem… nikdy jsem si nevšimla, jak moc se změnil. Nechápu to."

Hermiona hodnou chvíli mlčela. "Já taky ne."

"Co… co ti řekl? Omluvil se?"

"Ne," polkla na prázdno a postavila se k oknu. Hleděla na Bradavické pozemky, na které se snášely provazce deště. "Jen opakoval to, že to vlastně udělal pro moje dobro - abych viděla, co mi každý z nich udělá… dokonce i Rona považoval za zrádce!" zprudka se otočila a rozhodila ruce. "Rona!!"

Ginny k ní jen upírala pohled, byla nejistá, co říct.

"A neustále mi předhazoval Malfoye…" dodala po chvíli Hermiona a nechala větu vyznět do ztracena.

"Malfoye?" podivila se Ginny. "Co ten s tím má co společného? Ty snad…--"

"Netuším… chci tím říct, že při cestě vlakem jsem se s ním střetla - o samotě - a choval se ke mně jinak, než předtím. A Harry nás viděl… Poté se o mě strachoval, když mě Ron nesl na ošetřovnu. Nebo to přinejmenším tak vypadalo…"

Zrzka se postavila a rychle zkrátila vzdálenost mezi nimi. Opatrně uchopila Hermioniny ruce do svých a zadívala se jí do očí. "Myslíš… myslíš, že by mohl mít o tebe zájem? Nebo v tom je něco víc? Že se tě jen snaží zničit? Tebe a Harryho?"

"Nevím, já opravdu… netuším!" zvolala Hermiona a složila hlavu do dlaní. "Harry sice mluvil o tom, že se nás budou všichni snažit rozdělit, ale… to ho přece neomlouvá, nebo snad ano?"

"Samozřejmě, že ne…" ubezpečila ji rychle Ginny, než se jí na čele vytvořila vráska.

"Co?"

Mladší dívka se zašila. "Já jen…"

"Ano?"

"Ty a Malfoy… líbí se ti?"

"Ne," zavrtěla hlavou Hermiona a na tváři se jí objevil úsměv, který patřil lidem, jež právě řekli něco nesmyslného, ale v tom ztuhla. Nikdy netvrdila, že Draco není pohledný, pouze… nechoval se k ní zrovna ukázkově, proto si nechávala svoje niterné myšlenky pouze pro sebe.

Vzpomněla si na pohled v jeho očích, když se jí ptal ve vlaku, co se stalo. Na podivný výraz hned poté, co mu Harry řekl, aby se o ní držel dál. A to, jak se choval u ošetřovny.

"Chápu," usmála se Ginny a zastrčila Hermioně za ucho neposedný pramen. "Nechám si tvé tajemství pro sebe… a myslím, že bys měla udělat to samé. Minimálně do té doby, dokud se to s Harrym neuklidní."

~~*~~

"Hermiono, počkej na mě!"

Na prázdno polkla a dělala, že onen křik neslyšela. Sevřela brašnu na svém rameni nejsilněji, jak jen mohla, aby se udržela v klidu a nespustila hysterickou scénu. Harry byl neodbytný - bylo mu jedno, jak se na něj lidi dívají, že ho profesoři odstrkují od ní a dokonce i ostatních dívek co nejdál - neustále ji pronásledoval a chtěl s ní mluvit.

"Hermiono," ozvalo se vedle ní a ona na okamžik zavřela oči. "Proč se mi vyhýbáš?"

Pokusila se o překvapený výraz. "Harry," vydechla se staženým hrdlem. "Neslyšela jsem tě."

"Ne? Málem jsem si vykřičel hlasivky a každý, kdo kolem šel, se na mě ohlédnul - proč mě ignoruješ?"

"Nemám náladu."

Náhle ucítila stisk na dlani a on ji silným, nesmlouvavým tahem, přinutil zastavit se a otočit se tváří tvář k němu. "Musíme si promluvit."

"Nemyslím si, že je tu něco, o čem bychom mohli mluvit," odpověděla. "Pusť mě."

"Až mi věnuješ chvíli svého drahocenného času."

"Ne."

Jeho oči potemněly a Hermiona se nejistě ošila. "Proč ne? Máš snad rande?"

"Cože?" pozvedla obočí, ale poté zatřásla hlavou a usmála se. "Ne nemám. Ale jdu na další hodinu, víš? Jsme ve škole, pamatuješ?"

"Přestaň se mnou takhle mluvit."

"Tak se ke mně nechovej jako bych byla jen nicka, mudlovská šmejdka, které můžeš říkat, co má dělat a co ne!"

Harry otevřel ústa, ale náhle nevěděl, co říct.

"Pusť mě."

"Ne."

"Harry!"

Tentokrát ji chytil i druhou rukou; brašna s učebnicemi mu sklouzla z ramene a s hlasitou ránou dopadla na zem. Přitáhl si ji blíž k sobě a upřeně se zahleděl do její tváře. "Jsi stále moje přítelkyně. Nic se nemění…"

"V tom máme odlišný názor, po té noci…--"

"Už jsem ti to vysvětloval, že…--"

Hermiona ho naštvaně utnula. "Nic jsi nevysvětlil! Pro takový čin není žádná omluva! Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Ron nepřišel včas!!"

"A hele!" pozvedl Harry obočí v gestu, které spíše připomínalo jednoho z pacientů Svatého Munga. "Pěkně je střídáš, nejdřív Malfoy a teď i Weasley. Jen trochu klesáš na postavení, nemyslíš?"

Aniž by si to uvědomila, její ruka podvědomě vystřelila a srazila se s jeho líčkem. "Neopovažuj se o mně mluvit, jako kdybych byla děvka!" zavrčela a odstrčila ho od sebe. Než se stačil nadát, vydala se rychle pryč; sotva však zahnula za roh, vrazila do vysoké postavy - Draco ji zachytil za loket předtím, než mohla spadnout na zem.

"Zrovna jsem se chystal, že mu půjdu vysvětlit, jak má mluvit s dívkou," poznamenal mezitím, co se podíval za roh chodby a zkontroloval situaci. "Asi bychom měli jít, jinak nás bude čekat hysterická scéna tvého - domnívám se - bývalého přítele."

"Co…--" začala Hermiona, ale byla utnutá, když ji náhle zprudka zatáhl a vydal se rovně chodbou. Co sekundu se ohlížela přes rameno; bála se, že je bude Harry pronásledovat a uvidí je spolu. Přitom nebyl jediný důvod, kvůli kterému by se měla schovávat, ale… na prázdno polkla a pohlédla do Zmijozelovi tváře. "Proč to děláš?"

"Dělám co?"

"Nechováš se ke mně, jako kdybych byla jen nějaká špína," vysvětlila opatrně a trochu se zamračila, když se pobaveně ušklíbl. Zahnuli za roh a ona poznala chodbu, ve které byla Komnata nejvyšší potřeby. "Ale já musím jít na hodinu…"

Draco se na ni podíval, aby se hned vzápětí před nimi objevily dveře. Rychle do nich vklouznul, Hermionu táhnouc za sebou. "Tak," křivě se pousmál, jakmile velké dveře zapadly. "Teď už jsi v bezpečí. Není schopen sem vstoupit. Přál jsem si místo, kam se Potter nedostane."

Hermiona se ještě více zamračila. Místnost vypadala téměř jako společenská místnost, s krbem, křesly i gaučem, stolkem, knihovničkou a dokonce i s máslovým ležákem. "Můžeš mě říct, proč to děláš?"

"Už jsem se tě jednou ptal - dělám co?"

"Pomáháš mi. Téměř to vypadá, jako kdyby ti záleželo na tom, co se mnou bude," vysvětlila rychle a v duchu se bála, co se stane. Jak bude znít jeho odpověď.

Několik vteřin stáli v tichosti, jen zírali do očí toho druhého, než ji opatrně sebral brašnu z ramene a položil ji do nejbližšího křesla. "Mám teď dvě volné hodiny a tobě… jsem si téměř jistý, že už profesoři vědí, co se stalo a tvou nepřítomnost odpustí. Tak se uklidni, sedni si, přej si, co chceš a odpočívej."

"Neodpověděl jsi."

Pohled, který jí věnoval, Hermionu naprosto uzemnil. Raději uhnula očima stranou a vydala se ke gauči, kam se pomalu svezla a hlavu opřela o opěradlo.

"Jsem si téměř jistý, že tu nalezneš nějakou knihu, která upoutá tvoji pozornost," ozvalo se kousek od její hlavy. "Pokud chceš, odejdu. Pokud ne…"

"Zůstaň," špitla tak slabě, že se bála, že ji přeslechl. Několik vteřin zůstal stát na stejném místě, ale poté obešel gauč a v tichosti se usadil vedle Hermiony.

"Nemusíš se už bát."

"Nebojím se."

Jako kdyby nevěřil slovům, která pronesla, opatrně sevřel její dlaň ve své a palcem pohladil hřbet její ruky. Bylo to poprvé, kdy se jí dotkl a… sama nevěděla, co dělat s pocity, jejž jí náhle zachvátily.

~~*~~

S povzdechnutím si sedla na postel a brašnu pohodila na zem. Sotva se však stihla nadechnout, dveře do ložnic se rozrazily a dovnitř vtrhla Ginny. "Kde jsi byla?"

"Och. Taky tě ráda vidím."

"Ahoj," ušklíbla se Ginny, když se svalila vedle ní. "Tak co? Kde jsi byla?"

Hermiona nejistě uhnula pohledem a zadívala se na svoje dlaně.

"Povídej, nikdo tady není, jsme tu jen my dvě."

"Víš o tom, co se stalo po hodině přeměňování?"

Ginny rychle přikývla. "Jo, vědí to už asi všichni. Prý jsi mu dala takovou ránu, až ztratil vědomí…" na chvíli se odmlčela a zahleděla se z okna. "Ale hádám, že to je asi jen nafouknutá pravda, že?"

"Choval se… odporně. Měla jsem z něho strach. Jednal, jako kdybych byla děvka a… měla něco s Malfoyem a Ronem… tak jsem mu dala facku."

"Takže… takže je to pravda?"

"Neupadl do bezvědomí," protočila očima Hermiona. "Tedy, ani vlastně nevím, protože jsem se okamžitě vydala pryč a za rohem…"

"Ano?" zeptala se Ginny s pozvednutým obočím.

Hnědovláska se zašila. "Narazila jsem tam na Malfoye. Odvedl mě pryč, do komnaty nejvyšší potřeby…"

"Cože?"

"Celou tu dobu se mnou byl a dával na mě pozor."

Ginny si trochu poposedla, jako kdyby vážila slova, která se chystala říct. "Malfoy… chci říct… Hermiono, jsi si jistá? Nešije na tebe nějakou boudu?"

"Schoval mě před Harrym. Nikdy jsem ho neviděla, aby se choval tímhle stylem."

"A řekl ti důvod, proč tomu tak je?

"Ne," řekla Hermiona a zahleděla se na své ruce. "Ale stačil mi jeho pohled."

"Drahoušku, je to všechno až příliš náhlé, zvláštní a zamotané," dodala opatrně Ginny. "Dej na sebe pozor, ano? Bojím se, aby to všechno nedopadlo špatně."

Hermiona se pousmála. "Neboj se, nic se mi nestane."

Mladá Weasleyová si povzdechla a opatrně pohladila starší spolužačku po zádech. "Stále platí to, co jsem řekla. Měla bys to držet v tajnosti, dokud to Harryho nepřejde, protože…" odmlčela se a srazila se s Hermioniným pohledem.

"Protože?"

"Dneska se asi desetkrát snažil vyjít schody do dívčích ložnic. Samozřejmě, pokaždé se změnily ve skluzavku, ale…" na prázdno polkla. "Šel z něj děs. Šílel."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 28. května 2014 v 12:39 | Reagovat

úžasný!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama