Lay me to sleep; 4. kapitola

6. června 2014 v 13:06 | Nebeská |  Lay me to sleep
Yes! Máme tady poslední kapitola - poté přijde už jen epilog, který bude vysvětlovat, co se přesně stalo + video, podle kterého jsem na tuhle povídku přišla.
Moc budu ráda za každý komentář... doufám, že tu nějaký zanecháte ;)
Nebeská




Seděla na gauči v Komnatě nejvyšší potřeby, nohy měla pokrčené a bradu položenou na koleni. Rukama se objímala v klubíčku a zrak upírala do plápolajícího ohně. Ani už nevěděla, kolik je hodin; nezáleželo na tom. Byla sobota a i přesto, že se po ní lidé určitě budou shánět a to hlavně Harry, nehodlala se v nejbližší době vracet do Nebelvírské věže.

Náhle se místnosti ozvalo zavrzání a tiché kroky. Celé její tělo ztuhlo a Hermiona se snažila kontrolovat svůj děs a neustále si opakovala, že jí tu Harry nemůže najít. I přesto však prsty měla zaryté do nohou a čekala.

Po chvíli se v jejím zorném poli objevil plavovlasý vysoký mladík. "Tady jsi."

"Jak jsi mě našel?" zeptala se tiše.

Pokrčil rameny. "Tebe je lehké najít."

"Aha," odpověděla jen a poté se odvrátila, aby dále zírala před sebe a snažila se ignorovat celý svět.

Věděla, že chvíli váhal na místě, dokud pomalu nevykročil k ní s nataženou rukou. Pomalu k němu vzhlédla a váhavě se pousmála, než přijala jeho dlaň a postavila se. "Proč jsi vlastně přišel?" zeptala se opatrně, sama se bojíc, aby nepřekročila hranice Zmijozelského prince - nerada by, kdyby se otočil a odešel.

"Myslel jsem, že bys uvítala společnost," vysvětlil tiše.

"To ano, ale…"

Draco pozvedl obočí, když dlouho mlčela. "Ale?"

"Vždyť… vždyť se mnou celé ty roky pohrdáš… dřív bys měl radost z toho, co mi udělal," na prázdno polkla a zavřela oči. Často se stávalo, že si pokládala tyto otázky a toužila vyřešit záhadnou rovnici. I přesto, že se toho bála. "Ale teď…"

"Nesnášel jsem tě," přerušil ji trochu ostrým tónem a Hermiona zprudka otevřela oči. "Vždycky to tak bylo. I přesto, že jsi přišla do cizího prostředí, rychle ses zorientovala, byla jsi sebevědomá, chytrá… měla jsi přátele. A ať jsem řekl cokoliv, nikdy jsem tě nesrazil. Proto jsem tě nenáviděl."

Uhnula pohledem a chtěla o krok ustoupit, Draco jí to však nedovolil. Volnou rukou ji popadl kolem pasu a zastavil ji.

"Potom jsi začala chodit s ním a já… myslím, že jsem byl tím prvním, kdo si začal všímat změn - kromě tebe a Weasleyho, to nikdo neviděl."

"Ale… ale já jsem si to uvědomila až o prázdninách."

Draco se ušklíbl. "V tom případě jsi měla hodně velké růžové brýle."

Hermiona zahanbeně uhnula pohledem. Ano, poslední, co právě teď potřebovala slyšet, bylo to, jak hloupá a zamilovaná byla, když si nevšimla tak výrazných změn na chování kluka, kterého znala tolik let.

"Nelíbilo se mi to," vydechl náhle skrze stažené hrdlo. "Nelíbilo se mi to, protože jsem věděl, že začíná ničit to, co jsem nenáviděl, ale zároveň měl na tobě rád."

Ani si neuvědomila, že zatajuje dech, dokud se jí nezačala motat hlava. Zhluboka se nadechla a vykroutila se z jeho sevření, jen aby ušla dva kroky a poté se zastavila. Tvář schovala do dlaní a snažila se uklidnit.

"Hlavně nedělej scény, Grangerová," zavrčel náhle mladý Malfoy.

"Možná bude lepší, když půjdeš."

Několik vteřin vládlo v místnosti ticho, které ji donutilo, aby vzhlédla. Jeho tvář byla stažená tolika emocemi, na něž nedokázala poukázat. Narovnal záda a náhle měl kamennou, neprůstupnou masku. "Jak myslíš," odsekl Draco. "Nevěděl jsem, že se někoho, jako jsi ty, dotkne to, co jsem řekl."

Hermiona váhala; pamatovala si radu Ginny. Opravdu, bylo lepší některé věci udržet v tajnosti, aby se nestaly nebezpečnými. Přece jen, po Bradavicích se novinky šířily až příliš rychle. Jenže Dracův vzdalující se obrys ji donutil k činům. "Špatně sis to vyložil."

Pomalu se otočil a na tváři mu uvízl drobný úsměv. Přešlápl na nohou a ruce si strčil do kapes. "To znamená?"

Pokrčila rameny. "Nechceš tu se mnou přece jen zůstat?"

~~*~~

Hermiona jenom kvetla; všichni kolem ní to mohli vidět, ale nikdo neznal pravý důvod. Mnozí se domnívali, že je to proto, že už není s Harrym. Ať už si ale mysleli cokoliv, nikdo by si v životě netipnul na plavovlasého aristokrata, sedícího u Zmijozelského stolu.

Pravda však nebyla taková, že by se stala jeho přítelkyní - pouze spolu trávili čím dál tím víc volna, povídali si a poznávali se. Bylo to naprosto přirozené, jako kdyby jejich tajné večery v KNP byly dávno napsány ve hvězdách a nyní - nyní se konečně jejich sny a tužby plní.

Avšak, i ta nekrásnější pohádka má své mraky, děsivé prokletí, proti kterému se bojuje.

A tím jejich byl Harry.

Toho večera šla Hermiona na smluvené místo - Draco jí vždy čekal ve skrytu stínů, ale jakmile dorazila, zjistila, že tam není.

S nakrčeným obočím se rozhlédla kolem. Na jazyku jí svrbělo jeho jméno, ale domnívala se, že by to bylo až příliš nerozumné, kdyby se ho začala po chodbách školy dovolávat. Tiše a obezřetně, se tedy vydala dál a hledala jediné známky toho, že se Draco nachází někde poblíž.

Dokud nespatřila pootevřené dveře do umývárny. Nakrčila obočí a chtěla se otočit a odejít, když v tom se jí před nosem dveře přirazily silou kouzla a vzápětí se rozpadly. Vyděšeně zalapala po dechu a uskočila stranou.

Váhala jen několik vteřin, než vtrhla dovnitř s hůlkou připravenou k souboji. Sotva udělala dva kroky, zjistila, že je na zemi voda. Všude.

Umývárny byly naplněné zlověstným tichem. Pomalu kráčela kupředu a snažila se nedělat velký hluk. Když prošla kolem několika kabinek se záchodky, došla až do kruhové části místnosti, kde byly umyvadla. A poté zjistila, že už nešlape ve vodě, nýbrž v krvi.

"Draco!" vydechla rozklepaně mezitím, co se vrhla kupředu a spadla na kolena. "Draco, slyšíš mě?"

Celá jeho školní košile byla prosáklá karmínovou krví, hruď se nepravidelně zvedala. Jakmile zaslechl její hlas, pomalu otevřel oči a pohlédl na ní. Snažil se něco říct, ale z jeho hrdla se vydralo pouze zachrchlání.

"Vydrž," odpověděla mezitím, co ve vzduchu švihla hůlkou. "Brzo bude všechno dobré. Zavolala jsem pomoc," dodala s pohledem upřeným k patronovi, který se rychlým tempem rozběhl pryč z umýváren.

Poté se otočila zpátky k Dracovi a nadechovala se ke kouzlu, do něhož vkládala naději, že zastaví krvácení, když jí hůlka vylétla z ruky.

V tom návalu adrenalinu si nevšimla kroků, ani hlasu, který nad ní práskl zaklínadlo. Zprudka se otočila a vinou nerovnováhy se svalila na záda. Srdce jí náhle začalo být až v krku, když spatřila Harryho a jeho šílený výraz. Hůlkou jí mířil přímo mezi oči.

"Říkal jsem si, kdy přijdeš," ušklíbl se ledovým tónem. "Už jsem se bál, že chudák dřív vykrvácí a ty přijdeš o dokonalé překvapení."

"Harry?" vydechla Hermiona a nejistě se podívala k polomrtvému Dracovi. "To… to ty? Ty jsi mu tohle udělal?"

"Samozřejmě, kdo asi jiný!"

"Ale… ale… nemusíš tohle dělat," řekla sotva slyšitelně a pomalu se postavila, s rukama nataženýma k němu. "Znám tě roky - jsi dobrý od morku kostí. Ať se děje cokoliv, ty víš, že jsem tady jen pro tebe."

"Lhářko," zavrčel nepříčetně. "Raději sis vybrala jeho, než abys stála po mém boku!"

Hermiona zprudka zavrtěla hlavou. "To se stává, Harry. Lidé se rozcházejí… navíc potom, co se stalo…--"

"Zmlkni!" zahřměl, až se dívka přikrčila. "Mám pocit, že tvůj milovaný si prochází posledními vteřinami svého života."

"Co… Draco!" vykřikla zoufale a chtěla si pokleknout vedle něho, ale Harry ji chytl za vlasy a nedovolil se pohnout.

"Sleduj, jak umírá a pak mi řekni, jaké to je - vidět, jak ztrácíš svého milovaného a nemůžeš proto nic udělat!"

"Pusť mě!"

"Jaké to je?"

Hermiona ucítila slzy zoufalství na tváři - Draco ležel bezvládně, jen čas od času se mu zvedl hrudník. "Harry! Ty jsi šílený! Copak se neslyšíš!"

"Nebudu přijímat poučování od někoho, jako jsi ty."

Poté nastalo v umývárnách ticho. Dracova hruď se pohnula a poté zůstala klidná, stejně tak jako jeho tělo. "Draco?"

Nic.

"Draco!"

V ten moment ji Harry pustil a ušklíbl se. Zhroutila se vedle bezvládného těla a rozklepanými dlaněmi se dotkla jeho hrdla - žádný pulz však nenahmatala. Začala se třást a neutěšitelně se rozplakala.

Netušila, jak dlouho vedle Draca klečela, ale celou dobu cítila, jak na ní Harry zírá. Cítila nenávist a opovrhování, ale neměla hůlku. I kdyby se jí však pokusil zabít, bylo jí to v tento moment jedno.

Po dalších několika minutách, možná hodinách - sama už nevěděla, jak dlouho to bylo, pouze jí už došly slzy - se dveře rozrazily a v nich tři vysoké postavy. Ředitelé Nebelvíru a Zmijozelu; Snape a McGonagallová, společně s Brumbálem.

Jakmile spatřily scénu před jejich očima, začali rychle jednat. Nestačila se ani vzpamatovat a Brumbál odzbrojil Harryho, Snape se sklonil s hůlkou nad Draca a ji objala její ředitelka a pomohla jí na nohy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makkakonka makkakonka | Web | 6. června 2014 v 19:09 | Reagovat

Tahle povidka je nadherna. Moc se mi libi. Uz se tesim na epilg. Jsi dobra spisovatelka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama