2. kapitola

25. července 2014 v 12:50 | Nebeská |  The World is Darker
Tak je už prý pátek :) A s tím i povídky ode mě... no, máte štěstí, že kapitoly už mám napsané, jinak by tu bylo ticho.
Od středy v noci jsem totiž zvracela, včera jsem se musela doplazit do práce, tam říct, že je mi špatně (sotva jsem stála na nohou a málem brečela, jo já se umím vždycky ponížit, ale kdybych to neudělala, tak jsem v průšvihu, protože agentura nemá dost lidí). Pak mě čekala jízda domů, byla jsem rozpálená jak pětník... no tak jsem blinkala, překvapivě a poté ležela jak chcíplá žába. Všechno mě bolelo...
Ale už snad budu ok. A to jsem tenhle tejden mohla mít i přesčas :/ Tak snad někdy příště.
Co se psaní týče, nevím, jak na tom budu - možná zase jen proležím celý den a nebudu dělat vůbec nic. :) alespoň, že jsem se zbavila té zvýšené teploty a už mě nebolí pokožka.

Už dost o mě, užijte si tuhle kapitolu :)




Lena za sebou přivřela z části dveře, aby se za ně mohla postavit a začít se svlékat ze špinavého oblečení. Až když byla nahá, uvědomila si, že zapomněla na ručníky - poté si ale všimla, že visí na dveřích za ní. Povzdechla si a vstoupila do sprchy.

Slyšela, jak Ben přechází po místnostech. Nejspíše chodil od okna k oknu a vyhlížel jakékoliv nebezpečí, které by je přimělo utéct. Zahřálo jí to u srdce; myšlenka toho, že se někdo stará o její bezpečí, aby nepřišla k úhoně.

Zatajila dech, když se ledová voda dotkla její pokožky.

"Jsi v pohodě?" ozval se náhle od dveří nejistý hlas Bena.

"Jo," procedila skrze zuby Lena a snažila se zůstat pod proudem chladné vody, bodající jak tisíce jehliček. "Jen jsem asi hloupě očekávala horkou lázeň."

Ben si odfrknul a vzdálil se od dveří. Slyšela ho znovu přecházet. Začínalo jí to ale znervózňovat. Rychlými pohyby se namydlila sprchovým gelem, který stál na kraji vany, a poté ze sebe bublinky spláchla. Nakrčila nos, když spatřila, jak špinavá voda z ní teče. Ale nebylo se čemu divit. Tlak vody neustále kolísal a stoupal a Lena se občas bála, že sprcha přestane každou chvíli fungovat.

Potloukala se pod sluncem vyhřátém městě téměř týden - zprvu to bylo k smíchu, lidé plašili kvůli nebezpečí, s kterým neustále v televizi strašili. Na vlastí oči nic podezřelého neviděla, ale i tak se přemístila do objektu, střeženého policisty. Byla k tomu spíše donucena svými přáteli.

Poté se ale všechno zvrtlo. Jako by se přes noc všechno obrátilo naruby a místo lidí se kolem ní pohybovaly mrtvoly. Jedna se po ní sápala, ale voják jí ustřelil hlavu. Dříve to byla nejspíš něčí babička - stará žena s šedivými vlasy a milým úsměvem, který se však v krátké chvíli změnil v krvelačný úšklebek, odhalující ostré zuby.

Trochu se otřásla při té vzpomínce a vypnula vodu.

Po oné zkušenosti, se vydali s přáteli pryč. Ale… rozdělili se. Netušila, kde jsou nyní - jestli jsou naživu, nebo roztrhaní na kusy. Nedej bože, aby je jednou potkala na ulici jako chodící mrtvoly.

Zabalila se do chundelatého ručníku a podívala se na špinavé věci na zemi. "Bene?" zeptala se tiše, přerušujíc tak jeho kroky. Vystrčila hlavu ven a podívala se na něj. "Neříkal jsi něco o oblečení?"

"No jo," odfrknul si mezitím, co se udeřil dlaní do hlavy a zavrtěl s ní. "Já zapomněl…" dodal a zmizel ve dveřích jedné ložnice. Po chvíli se vrátil s čistými tepláky, trikem a mikinou.

"Ale…"

"Jestli chceš spodní prádlo, běž si ho najít sama," zavrčel náhle podrážděně.

Překvapeně zamrkala, ale poté si urovnala ručník, s děkovným úsměvem převzala oblečení do svých rukou a vydala se do místnosti, ze které on vyšel. Ocitla se v malém pokoji s postelí pro jednoho, vestavěnou skříní do zdi a velkým stolem pod oknem, na němž byly všelijaké drobnosti.

Trochu nejistě položila kupičku oblečení na postel a vydala se ke skříni. Nemusela dlouho hledat; přímo uprostřed, ve výšce jejího pasu, byly dva šuplíky s podprsenkami a kalhotkami. Zkoumavě je vzala do rukou a usoudila, že jí padnou.

S ručníkem stále na sobě, si natáhla kalhotky a poté se ohlédla přes rameno. Spatřila Bena, opírajícího se o rám dveří a v obličeji nečitelný výraz.

Lena se nejistě zavrtěla, necítila se příjemně pod jeho pohledem. "Co?" zeptala se nakonec tiše.

"Nic," zavrtěl hlavou a odvrátil se k oknu. "Jen jsem ti chtěl říct, aby sis pospíšila - až budeš oblečená, půjdu se osprchovat já."

"Dobře," souhlasila a odvrátila se od něj. V domnění, že už odešel, spustila ručník podél těla a jala se zapínat podprsenku.

Ale podivný pocit pohledu, vypalující díru do jejích zad, ji donutil otočit přesně v momentě, kdy se Ben od ní odvrátil a vydal se do koupelny. Se zrychleným tepem se rychle oblékla a vyšla z ložnice.

"Bene?"

"Jo?" zazněla odpověď z koupelny mezitím, co se svlékal za dveřmi.

Povzdechla si. "Jen jsem se chtěla ujistit, že tu stále jsi…"

Jeho pohyby ustaly a vzápětí se dveře rozrazily dokořán, až práskly o zeď. Lena nadskočila a vylekaně zalapala po dechu, ale poté ztuhla. Ben před ní stál pouze v kalhotách a jeho hruď byla vystavená na obdiv.

Lena věděla, že to byl obyčejný kluk - tedy muž. Jeho tělo bylo štíhlé, i přesto se na jeho břiše rýsovaly svaly, stejně tak jako na pažích. Hruď měl posypanou pihami, jako každý jiný zrzavý člověk a od pupíku se mu táhla čára chloupků až k lemu kalhot.

"Ty si snad myslíš, že tě opustím?" zeptal se nevěřícně, s naštvaně nakrčeným obočím. "Vypadám snad jako člověk, co za sebou nechává lidi?"

"Ne, já…--"

"Včera jsem tě nezachránil," skočil jí do řeči a učinil krok k ní. "To tys zachránila mě - můj život se rozpadl, kvůli těm krysám, co nás chtějí rozcupovat na kousky. Chtěl jsem to skončit, Leno."

Několik vteřin na něj jen zírala, s obočím vysoce postaveným a doširoka otevřenou pusou. "Cože?" zmohla se nakonec.

"Potloukal jsem se po městě a hledal nějaký způsob, jak to skončit. Nejsem dost odvážný, abych je nechal mě rozcupovat - abych si jen tak lehl na cestu ve stylu, mouchy sežerte si mě!" rozhodil s rukama s dalším krokem k ní. "Neopustím tě, protože pro mě představuješ naději, že svět ještě není ztracený."

"Omlouvám se," zašeptala a natáhla k němu ruku. Nechápavě na ni hleděl, než ji popadl a přitáhl si ji do náruče, tvář zabořujíc do jejích rozpuštěných, mokrých vlasů. "Omlouvám se…"

"To nic," odpověděl tiše a v jeho hlase nebyly jediné známky po zlobě. "Jdu do té sprchy," dodal a rychle se od ní odtáhl.

Pouze hleděla na pootevřené dveře, neschopna jediného dalšího pohybu. Jakmile zaslechla tekoucí vodu a jeho zalapání po dechu, otočila se a vydala se do druhé ložnice, aby se podívala opatrně z okna.

Ulice byla prázdná. Před domem stálo malé modré auto, nejspíš citroen, ale nemohla to říct určitě. Když si byla jistá, že se nikde po ulici nepohybuje nebezpečí, odvrátila se od okna a ztuhla v půli pohybu - pohled jí nedopatřením sjel na stolek s fotkami.

Rychle se natáhla po jedné velké, rodinné a zatajila dech. Nyní už věděla, proč byl Ben tolik nabručený; tady bydlela jeho rodina. Měl sestru, podle všeho mladší - její oblečení měla právě na sobě.

Netušila, jak dlouho zírala na fotku. Stihla ji však položit zpátky dřív, než Ben vylezl ze sprchy a oblékl se. Jako na trní přišla ke dveřím do koupelny zrovna v okamžik, kdy otevřel dveře a vydal se do větší ložnice - kde našla fotky - pouze v ručníku. Hodil po ní úšklebkem a Lena si nemohla pomoc, musela zvrátit oči vzad.

"Myslím, že bych mohla to oblečení vyprat." Poznamenala přes rameno.

Z místnosti se ozval jeho smích, ze kterého se i ona musela začít usmívat. Otočila se na patě a vydala se za ním. "Co?" zeptala se, když se zastavila ve dveřích. "Och, ježiš, promiň," vykoktala ze sebe.

V momentě, kdy vešla do místnosti, byl Ben nahatý a jeho zadek jí padl na obdiv. Podíval se na ní přes rameno a laškovně pozvedl obočí. "Něco se ti tu líbí?"

"Nech toho," odfrkla si a hodila po něm ručníkem. "Snaž se zůstat oblečený, když s tebou mluvím."

"Jak si přeješ," řekl s pokrčením ramen a natáhl si na sebe trenky. "Lepší?"

Lena přikývla a nemohla se ubránit úsměvu. Poté si ale vzpomněla, proč to vlastně vletěla do pokoje a zastihla ho tak nahatého. "Proč ses smál."

"Ach tohle," zakřenil se Ben a založil si ruce na hrudi. "Nevím, jestli sis všimla, ale nic na tomhle šíleném ostrově nefunguje - takže nevím, jak chceš prát. Elektrika nejde. Leda, že bys začala šlapat na kole a vytvořila si svoji vlastní."

"Možná jsem blondýna, ale nejsem úplně blbá," zavrčela Lena s rukama v bok. "Vymáchám to ve vodě."

"Ve studené?"

"A sporák je elektrický, nebo plynový?"

"Trochu odbíháš od tématu, Leno."

Blondýna zkrátila vzdálenost mezi nimi a prstem ho strčila do prsou. "Tak hele, ty jeden frajere, nedělej si tady ze mě srandu. Pokud je ten sporák na plyn, je možné, že by ještě mohl fungovat. Jestli na elektriku…"

"Opravdu se teď chceš zabejvat praním?" zeptal se tónem, kterým se mluvilo s debily.

"Co když to funguje!"

"Plyn nepůjde určitě - uvědom si, co to je za látku, u toho někdo pořád musí být," protočil očima Ben a odvrátil se od ní, aby mohl ze skříně vytáhnout triko a obléknout si ho.

"Ale tak…"

Zrzek si povzdechl a zdálo se, že se rozhoduje, jaké kalhoty si vybrat. "Zkoušel jsem to. Plyn nefunguje. A elektrické vedení je o pár bloků dál přerušené, takže ani elektrika nejde. Pokud ale chceš mít teplou vodu na praní, zaděláme na oheň…"

Lena protočila očima nad jeho poznámkou. A přitom jí to mohl rovnou říct. Nakonec se usmála a otočila se na patě, sebrala jejich špinavé věci, prohledala kapsy a všechny cennosti dala stranou a vhodila prádlo do vany. Sotva však pustila vodu, zkroutily se jí rty nechutí - sotva po několika vteřinách proudu, se tekutina změnila na odporně špinavou a páchnoucí. "Zatraceně," ulevila si a štítivě se dotkla oblečení.

"Co je?" ozvalo se od dveří.

Zvedla pohled a podívala se na Bena. "Ta voda… je nechutná."

"Hm," muž se postavil za jejími zády a chvíli koukal do vany. "Už to jde všechno do háje; nikdo do toho nedává chemikálie. Asi můžeme bejt rádi, že nás tohle nezastihlo, když jsme se koupali."

"Svatá pravda," ušklíbla se mezitím, co se zvedla a natáhla se pro pár drobností, které měla po kapsách. Mobil, jenž nyní stejně nebyl k užitku, zmuchlaný papír se vzkazem od nejlepší kamarádky, peněženka a tyčinka snickers.

"Jdeme se najíst," zavelel náhle Ben, který se očividně přestával cítit pohodlně. "Byli jsme tu už dlouho. Sebereme pár věcí, zkontrolujeme zabezpečení a půjdeme zpátky nahoru."

Lena přikývla a společně se vydali dolů, do kuchyně. Sotva se ocitli v přízemí, uvědomila si, že ji Ben neustále drží za sebou, jako by ji chtěl ubránit. Její mysl se vrátila k fotce, kterou našla a ptala se sama sebe, co se jeho rodině stalo. Pokud zemřeli a on měl pocit, že je mohl zachránit… poté by se nedivila ničemu z toho, co dělal.

Společně zkontrolovali dům i zabezpečení; Lena se potichu přiblížila k oknu, ve kterém byla škvíra skrze dřevo a pohlédla ven z okna. Stále tam byl klid; možná až velký. Nervózně se otočila k Benovi, který k ní v tichém gestu natáhl ruku. Nejspíš se oba dva cítili nejistě - spěšně našli ve skříni tašky a naházeli do ní všechno jídlo, které jim přišlo pod ruku - plechovky s ovocem i s masem, lahve s pitím, pečivo, jež bylo sice trochu staré a tvrdší, ale zatím neplesnivělo a vydali se zpátky na zahradu.

Sotva však Ben otevřel zadní dveře, Lena v závěsu za ním, zaslechla za sebou zvuk. Prudce se otočila a zakryla si ústa rukou, aby nevykřikla. Klika od dveří se hýbala.

"Bene…"

Rychle se otočil, a když spatřil, co ona, popadl ji za ruku a vyvedl ji ven. Oba si byli jistí, že zatlučený vchod do domu vydrží, ale netušili, jak dlouho.

Ben potichu zavřel dveře a vydal se do zahrady, tvář napnutou a svaly připravené k protiútoku.

"Zůstaneme tady?" zeptala se tiše Lena, kráčejíc mu těsně v patách.

"Máš jiný, lepší nápad?"

Zamrkala, zaskočená jeho přísným tónem. "Ne, já jen…"

"Nemáme kam jinam jít, Leno," přerušil ji a přistrčil ji k lanu. Na paži jí pověsil lehčí z tašek a prstem ukázal vzhůru. "Lez."

"Ale…"

"Řekl jsem, abys lezla."

Trochu naštvaně stiskla čelist k sobě, ale uposlechla. Ano, měl právo být takový - nevěděla jistě, co se stalo jeho rodině… ale s tím, jaká byla ona; slabá a neschopná; měl na svých bedrech těžkou zodpovědnost. Chtěl ji uchránit.

Ale na druhou stranu by k ní mohl být milejší.

Lena protočila očima sama nad sebou a pokračovala dál ve šplhání. Když byla asi v půlce, prořízl hrobové ticho ženský, bolestivý výkřik. Byl tak pronikavý, až sebou Lena škubla a málem se pustila. S očima na vrch hlavy se začala otáčet, jako by hledala zdroj onoho ječení.

Výkřik se znovu opakoval, ještě silněji a naléhavěji.

"Bene…"

"Ne!" vyštěkl na ni s rozčíleným výrazem. "Ať už seš nahoře!"

"Ale… copak můžeme… vždyť…--"

Ben naštvaně zatnul ruku v pěst a tvář mu zbrunátněla. "Neslyšíš, jak ječí? Už ji musí cupovat na kusy," odmlčel se, když ho přerušil bolestivý jekot. "Nepomůžeme jí."

"Ale co když…"

"Kdyby byla šance na její záchranu, udělal bych to - ale sama moc dobře víš, že dokud utíkáš, nevydáváš ani jedinou hlásku navíc, abys nepřitáhla všechny ty zrůdy z okolí," řekl nekompromisně. "Ale pokud ječíš, už ti není pomoci. Jakmile se do tebe zakousnou, nic ti nepomůže."

Lena ucítila v očích štiplavé slzy a bez dalšího slova pokračovala v postupu nahoru. Jakmile vylezla nahoru a položila tašku stranou, sledovala, jak i on sám leze po laně. Nemohla se na něj zlobit, měl pravdu. Ale ona stále doufala…

Když Ben vylezl až nahoru, odebrala mu tašku z ruky a pomohla mu dostat se až na výšinu. Několik vteřin na něj koukala, než sklopila hlavu a hřbetem si setřela slzy. "Omlouvám se."

"Za co tentokrát?" zeptal se trochu podrážděně.

"Máš pravdu… ale já… doufala jsem… myslela jsem…"

Ben ji tiše objal. Přitáhl si ji do náruče, ruce pevně obmotal kolem jejího těla a dovolil jí, aby si schovala tvář v jeho triku. I dlouho poté, co přestala plakat, tam spolu takhle seděli a hleděli na ztichlé město.

"Třeba tam někdo ještě je," zašeptal náhle mezitím, co jí hladil po zádech. "Stále je tu šance."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 26. července 2014 v 12:36 | Reagovat

OMG! Tak fajn, oficiálně se z téhle povídky stává má nejoblíbenější! (Rainy promiň, ale  zombíci oproti Harrymu prostě nemaj šanci! :D) Je to tak dokonalé, až mi vážně přestává docházet, že to není nějaký bestseller, ale "jen" blogová povídka. ;) Každopádně - asi vážně pořádně poprvé se mi stalo, že se mi něco čte tak rychle, dobře, a že mě to tak baví. :) Moc děkuju! A kdybys třeba někdy chtěla prodiskutovat nějaké  zombie věci - elektřinu, plyn a tak, tak jsem ti vřele k dispozici, dokonce bych to prodiskutovávala moc ráda. ;) :) Jinak tedy velké +! Tahle povídka rozhodně putuje k mým top. ;) :) A napředposled - tyčinku snickers jsem taky vždycky dávala svým přeživším, ani nevím proč. :D A naposled - totálně se mi líbilo, jak ji Ben setřel, když se mu zase omlouvala - "Za co zas?" :D To bylo luxusní! :) Díky díky, jinak - další díl bude zase v pátek? ;) PS Ať je ti líp!!! :)

2 Nebeská Nebeská | Web | 26. července 2014 v 13:51 | Reagovat

[1]: Haha, chudák Rainy :) jsem moc ráda, že se ti to líbí, o to víc mám radost z komentářů - tak na tebe je vždycky spolehnutí, že to nebude jen "pěkný" "těším se na další" :D
Pokud můžu nahodit návnadu, tohle je vlastně část mé zombie knihy, kterou bych ráda jednou napsala - celá tahle povídka postrádá pár věcí, které budou v knize, stejně tak jako konec - můžeš se pak ptát sama sebe, jestli zakončení této povídky bude stejné, jako v knize, nebo... :P
A co o tom chceš prodiskutovávat? Já jsem o tom mluvila s přítelem, alá odborník na všechno. Elektrika by eventuelně fungovala, záleží, co by to bylo za elektrárnu, což v tom případě nechápu TWD. Voda by byla v háji, protože jak bylo řečeno v kapitole, nikdo by do ní nedával chemikálie a zkazila by se - to mně řekl, až když jsem to s tou sprchou měla napsané. :D A plyn by pravděpodobně vybouchl.
Já ani nevím, proč jsem tam dala zrovna snickers haha....
Ben je prostě sladkej. :D takovej osel. :D
Jo, je mi relativně ok, líp jak ve čtvrtek a uvidíme, pokud stihnu přeložil Sense..

3 Rainy Rainy | Web | 26. července 2014 v 15:19 | Reagovat

Sprchaaa! :D Dobře, zklidním hormony. Bylo to parádní. Sice na zombících nijak neulítávám, ale tahle tvá povídka se mi s každou svou částí líbí víc a víc. :) Hádám, že to bude hlavními postavami. Dostalo mě, když Ben říkal, že to vlastně Lena zachránila jeho... protože mi to přijde důvěryhodné, reálné. Svět se zbláznil a myslím, že taková reakce je zcela logická. Lidi nejsou tvrdé, neoblomné mašiny bez emocí. :) A proto se mi líbí i Lena, která vážně asi nebude žádný bojovník... Tedy, soudě podle toho, jak o sobě smýšlí. Zkrátka se ti dva krásně doplňují.
Další poklonu ti musím složit za ten plyn, vodu a obecně za všechnu techniku. :) Krásně promyšlené.
Už se nemůžu dočkat pokračování!

Ha! A máš to. A pak že jsem líná. Nejsem. :P

[1]: :( .... Nějak to rozdýchám, no. - Mimochodem, všiml si někdo, že blogoví emotikoni postrádají brečícího smajlíka?!!

4 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 28. července 2014 v 10:40 | Reagovat

[2]: Já bych "pěkný" "těším se na další" nikdy nenapsala, protože mě t neskutečně irituje. ;) To pak ani člověk nepozná, jestli to dotyčný četl, či nikoliv. :/ Jednou ráda... Tzn. ještě jí nemáš? A ta kniha bude úplně o někom jiném? A zamluvila bys mi pak prosím jeden výtisk? Jak v čj, tak v aj? :))) A kolik bude mít tahle povídka kapitol? Cca? Nejsu si jistá, jestlis to psala do infa nebo ne. ;) (A jsem líná se tam dívat. :D) Všechno a nic, hrozně mě to všechno  zajímá. :) Co by šlo do kytek jako první a co jako poslední a tak. ;) Tak fungovala, ale jen chvíli, ne? ;) Zas v TWD už jsou mimo přes rok skoro dva, ne? ;) Ale tak nezkazila by se hned. ;) Navíc... Do vody ze studny se nic nedává, ne? ;) Nebo jo...? A plyn by vybouchnul... Má Ben doma plyn??? :O :O Snad ne, když jsou vařit!!! To by bylo... Ups! Každopádně by se tak aspoň mohli pohnout z místa - výbuch by přilákal chodce a oni by museli "o dům dál". ;) :) Protože snickers je prostě taková modla, tak určo proto. ;) :D :) Na Sense se těším, ale hlavně, aby ti bylo dobře. :)))

[3]: Promiň!!! :((( A jo, všimla, ale až kdyžs to teď řekla (resp. napsala ;)). :D

5 Nebeská Nebeská | Web | 28. července 2014 v 17:46 | Reagovat

[3]: Neulítáváš na zombie, ale přitom TWD žereš, viď :P Tak jako moje srdcovka to taky není, ale víš jak ;) Jsem moc ráda, že jsem je opravdu zvládla bravurně vystihnout, obě dvě postavy. No co víc si přát ;)

[4]: Tak teď nevím, jestli si ze mě děláš srandu, nebo ne - četla jsem to chvíli potom, co jsem se vzbudila a sice už nejsem tak protivná, ale stále nechápu, neb na půlku otázek už jsem dávala předem odpověď a ty se na ni znova ptáš a nebo to bylo v povídce a úplně jinak ale pořád... :D :D :D

Je to část knihy, kterou bych ráda jednou napsala, takže asi nemám.
Kapitol bude málo, neboj.
Asi by tekla, to jo, ale jak bylo řečeno, bez těch chemikálií to je vcelku logický, že to v těch rourách bude takové... všelijaké, když to skoro nikdo nebude používat. Neříkám hned.... a o studni jsme se vůbec nebavili a myslím, že se tam nic nedává.
K dodatku s plynem a jejich domem tě s prominutím pošlu zpátky ke čtení, koukni se, jeslti jdou fakt vařit ;)

6 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 28. července 2014 v 18:58 | Reagovat

[5]: Ehm... Ne,nedělám si srandu, jenom jsem asi trochu pomalá a hlavně hodně zapomnětlivá. ;) Za to se omlouvám, to, že už "vařili", jsem totálně vypustila, četla jsem to spěšně v buse, jak jsem se moc těšila na pokračováním - takže nechci, aby kapitol bylo málo!!! :( Ale s tím bohužel nic nenadělám. :D Leda to, že si počkám na tvou knížku. :) Každopádně raději končím, měla jsem dojem, že dlouhými komentáři s prokázaným zájmem autora potěším, ale u tebe si tím nejsem tak úplně jistá - spíš bych řekla, že tě to pěkně vytáčí...

7 Nebeská Nebeská | Web | 28. července 2014 v 19:28 | Reagovat

Spíš bych řekla, že mám dneska divnou náladu a s těma otázkama jsi mě trochu uzemnila. Ale oni nevařili a ani vařit nebudou! :D

8 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 28. července 2014 v 20:33 | Reagovat

[7]: Jojo, to už jsem taky pochopila, proto to bylo v těch uvozovkách. ;)

9 Lukas Lukas | 28. července 2014 v 22:30 | Reagovat

Tak jsem další díl zhltl jak nic. Pro mě to bylo takové oddychové, protože neumím ocenit sprchové a svlíkací scény tak jako vy :). Já se spíš těším na nějakou zombie akci. Jinak hezky napsané, zombie fanfiction čtu poprvé a baví mě :)

Díky

10 Nebeská Nebeská | Web | 31. července 2014 v 11:01 | Reagovat

[8]: omlouvám se, byla jsem dost taková surová

[9]: no jejej, omlouvám se, ale na tebe jsem úplně zapomněla, jsem ale ráda, že si tyhle sprchové a svlékací scény přežil. :D A neboj, i ty se dočkáš svého ;)

11 Lukas Lukas | 1. srpna 2014 v 9:40 | Reagovat

[10]: Už se teším, jako kdyby ty role byly obráceně a ve sprše byla Lena, tak by to byla taky jiná :-D, o svlíkání ani nemluvím.

Ted by se tu opravdu hodil ten smajl s rohama a možná i se svatozáří :-D

12 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 14. října 2014 v 17:52 | Reagovat

Juchů, tahle kapitola se četla sama! Parádní sloh, napětí, dobře vykreslené emoce - *blaženě:* ó, více takových.
Také nejsem s to řádně docenit svlékací scény, jsem tvor odtažitý, ovšem na druhou stranu je fajn, že tam jsou... pomáhají mi si zvyknout :D Začíná to být drsnější... fíha, pokud to skončí nekoncem a rozuzlení se zjeví až v knize, budu pěkně nabroušená :-D

Hnidopišství:
Potloukala se pod sluncem vyhřátém městě - po
musela zvrátit oči vzad. - ehm, to fyziologicky asi není možné :-D

[3]: Ó ano! Plačící emotikoni by byli dokonalí při žalostném volání o další kapitoly - u čehokoliv, do čeho se bezmocný čtenář ponoří a nemůže vylézt, dokud nezná konec! :-D

13 Vera Vera | Web | 27. ledna 2017 v 19:15 | Reagovat

"Neco se ti tu líbí?" Tahle věta mě rozesmáa :D  :D vlastně i celá ta situace :D Tenhle komentář asi nebudde tak dlouhý, jako ten předchozí, protože bych v tom upakovala pořád jednu a tu samou věc a to, jak moc super to je!

Jen jedna věci mi začíná malinko vrtat hlavou..když nejede elektrika..jak je možné, že jim v domě teče voda? Vím, že po vypnutí elektriky (a tím pádem i  čerpadla, leda my měli čerpadlo nějaké...bez elektřiny, což nevím, jestli existuje, ale situaci by to vysvětlovalo) zůstane ještě nějaká voda v trubkách, než se načerpá nová po zapnutí elektřiny, ale bylo by jí dost na to, aby se dva lidé mohli bezstarostně osprchovat a pak ji ještě pouštět z kohoutku? Já si nemyslím, ale budu rád, když mě vyvedeš z omylu. Ani takhle nesrovnalost mě ale nezabrání v tom pokračovat ve čtení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama