Never more: Část šestá

1. července 2014 v 8:35 | Rainy |  Never more
Po nejméně sto letech přidávám další část Never more. Vím, že tahle povídka nijak zvlášť moc příznivců nemá, ale před časem se tady objevil někdo, kdo o ní projevil zájem. :) Takže jak jsem slíbila, šestá část je na světě. Doufám, že se bude líbit.

Rainy





Angela nervózně přešlapovala před kabinetem profesorky McGonagalové. Hodinky v její kapse ukazovaly za dvě minuty šest, ale její povedený společník se stále coural Bůh-ví kde, jak typické. Možná byl Sirius největší idiot na škole, ale trávit školní trest s ním bylo dle jejího názoru pořád lepší, než kdyby měla udělat všechnu tu špinavou práci sama. Vlastně, byl docela naivní, pokud si myslel, že by pro něj hnula třeba jen jediným prstem.

"Stíhám?" ozvalo se najednou zpoza rohu, kde se jen o malý okamžik později zjevila také Siriusova hlava.

"Jo," zívla. "Těsně, ale jo."

"Uff," vydechl. "Úplně jsem na ten trest zapomněla."

To Angelu pobavilo. Za koho ji měl, pokud si myslel, že mu tohle malé divadélko spolkne? Každý ve škole věděl, že tenhle trouba se v předem domluveném termínu dostaví tak na dva testy z pěti - v těch lepších případech.

"No, takže, ehm," odkašlal si. Zdál být se poněkud nervózní. "Jak se dneska máš?" zeptal se nakonec.

Angela tázavě zvedla obočí. Rozhodně se s ním neplánovala bavit více, než bylo nutné. "Raději pojďme nebo přijdem pozdě. A odpykávat si s tebou další trest, to je vážně to, po čem celé noci sním."

K jejímu ne příliš velkému překvapení Siriuse její odpověď však ani trochu nezarazila. "Vidíš to, Nottová. Další věc, která nás spojuje. To je snad osud, normálně! Měla by ses s tím smířit. Ty a já, my dva, prostě dokonala dvojka!"

Stálo ji veškeré úsilí, aby teď, přímo na té chodbě, nevytáhla z kapsy svou hůlku a nevykouzlila mu na obličeji něco tak kouzelného, co by vyděsilo i jeho samotného, až by se dalšího dne ráno koukal do zrcadla. Nakonec pouze zaťala ruce v pěst a rozhodně zaťukala na dveře kabinetu.

"Dobrý večer," pozdravili jednohlasně sotva vešli dovnitř. Angela sjela Siriuse preventivně varovným pohledem, který jako by přímo říkal: chraň-tě-sám-Merlin-jestli-začneš-zase-žvanit-něco-o-tom-jak-jsme-dokonale-sehraní. Na tváři se mu tak vykouzlil pouze jeho typický přihlouplý úsměv.

"Dobrý večer," odpověděla stroze. Nakonec ale lepší uvítání čekat nemohli. Ona, zmijozelská primuska, která vyfoukla pomyslné místo na výsluní její milované Lily Evansové a on, bradavický Cassanova, kterého stíhaly školní tresty častěji, než zbytek jeho ročníku dohromady, si v jejich očích rozhodně nic jiného nezasloužili.

V jedné chvíli Angela rychlým pohledem prozkoumala profesorčin kabinet. Doposud totiž neměla tu čest se do těchto končin hradu dostat. Poněkud ji překvapilo, jak celá místnost působí útulně, možná dokonce až domácky. Všude bylo spousta knih, v krbu plápolal oheň. Co ji však na malou chvíli vzalo dech, byla fotka nebelvírského famfpálového týmu ze školního roku 1953-54. Ani ve snu ji nenapadlo, že by zrovna ona mohla sportovat, navíc, za kolejní družstvo.

"Svůj trest si odpykáte v prostorech knihovny," řekla klidně, aniž by k nim znovu vzhlédla, jen si dál pročítala nějaký pergamen, který měla položený na stole. "Pomůžete madame Pinceové s třízením knih. Teď běžte."

"Nashledanou," sykla Angela poněkud podrážděně. Ta ježibaba mi věnuje školní trest, navíc ještě s ním, a pak mě jednoduše pošle pryč, aniž by se na mě třeba jen podívala? To vážně nemá nejmenší tušení, s kým mluví?!

"Hezký večer, pani profesorko," zašvitořil Black a už otvíral dveře. "Takže, vlastně jsi mi pořád ještě neřekla, Nottová, jak se máš?"

Zatnula zuby. "Jak se asi můžu mít?"

"Báječně?" zamrkal.

"Tak si to shrneme. Je pátek večer a já se s tebou toulám hradem a před sebou mám navíc školní trest. S kým? Opět s tebou! Jak se asi můžu mít?!"

"Dvojnásobně báječně?"

Zaťala ruce v pěst. Proč? Merline, co jsem komu udělala, že musím snášet tohohle egocentrického idiota? "Znáš bobříka mlčení?"

"Ne neprší tady. Jinak díky za optání, Nottová, mám se taky báječně. Jako vždycky když jsem s tebou."

Ignoruj ho, napomenula se v duchu. To je to nejlepší, co můžeš udělat. Ironií bylo, že tomu sama nevěřila. Přesto se jí to zdálo jako nejlepší řešení. Ale sotva vešli do svatyně té zarputilé madam Pinceové, bylo ji jasné, jak moc se spletla.

"Tady jste, drahoušci!" začala sladce, sotva zaklepali na dveře jejího kabinetu. "Pomalu jsem začínala mít strach, že nepřijdete."

Oba mlčeli. Sirius pohledem zašilhal k hodinkám na svém zápěstí a možná až příliš teatrálně protočil oči v sloup. Půl hodina sem, půlhodina tam v jeho očích nejspíš nehrála žádnou velkou roli.

"Omlouváme se, madame. Nevěděli, jsme, že máme přijít tady. Nejdříve jsme byli u paní profesorky McGonagalové."

"Samozřejmě," usmála se a vzápětí na Angelu spiklenecky mrkla, jako by snad věděla něco, co ani sami ne. "Tak pojďte, vy dvě hrdličky."

V tu chvíli ji pohltila vlna vzteku. "My dva spolu-!"

Sirius ji ignoroval. V mžiku byl u ní s rukou ovinutou kolem jejího pasu. "Ale no tak, nečerti se. Vždyť víš, že jdeme pozdě, hrdličko moje."

"Dej ty svoje pracky pryč, Blacku!" prskla nasupeně. Oči jí přitom hoří nenávistí. "Pokud sis nevšimnul, nejsem žádná hloupoučká Kate, takže si strč ty svoje sladké řeči… Ty víš kam a mě nech laskavě nepokoji!"

"To ti ten tvůj Wiloušek teploušek od Vánoc nenapsal, že jsi taková nabroušená? Uvažovala jsi nad tím, že by se mu mohli líbit třeba kluci? Je to idiot."

"Merline, ty to vidíš!"

"Vidím, no," přisvědčil Black. "No tak je na kluky, co má být?"

"Žádného teplouška neznám. Nebo víš, co? Možná jo. Ale jmenuje se Sirius!"

V jeho očích se vítězně zalesklo. "Páni," vydechl obdivně. "To je pokrok, řekla jsi mi Sirius!"

Rychle se vytrhla z jeho objetí a bez jakéhokoliv rozmyšlení mu vlepila takovou facku, až ji zaštípala ruka. Black jí přitom jen nevěřícně zíral do očí, jako by před ním stála přinejmenším Morgana osobně.

"Tohle," sykla, "bylo varování. Na tvém místě bych ho vzala na vědomí, pokud máš rád svého malého kamaráda. Další rána bude totiž mířená na něj!"

Angela nečekala na jeho reakci, prostě se jen vydala vstříc tomu nekonečnému nepořádku. Madam Pinceová už dávno zmizela kdesi v zadních provizorních uličkách. Určitě teď bude, z toho čekání, rozpálená do běla.

O chvíli později se za ní vydal i Sirius. Při všech svatých, jeho dupání bylo slyšet na sto mil! "Jestli budeme uklízet tohle všechno, tak-," pak však raději zmlknul, když si všimnul jejího varovného pohledu. Mlčel. Nejspíš i on uznal, že není třeba ji ještě více rozohnit.

"Už jsem měla strach, jestli jste mi cestou sem nezabloudili," usmála se na ně knihovnice až nepřirozeně sladce. "Sice bych proto měla pochopení, ale-."

"Co máme udělat?!" vypálila na ni ostře Angela. Měla už po krk všech těch sladkých řečiček. Školní tresty přece nejsou seznamka ani nic takového! Navíc, i kdyby se uvolila ji poslouchat, téhle náně by trvalo celou věčnost, než by se konečně dostala k tomu, co mají za úkol. Místo týdne by tu strávili nejméně rok.

Avšak, její gesto madame Pinceovou nesmírně rozčílilo. Z její tváře konečně vymizel ten nechutný cukrkandl, který okamžitě nahradil její charakteristický vážný výraz. Několik studentů v Bradavicích dokonce zastávalo názor, že by kvůli tomu mohla s klidem nastoupit do královské gardy.

"Tyhle knihy," řekla tak klidně, jak jí to jen její asertivní povaha dovolovala, a prstem přitom ukázala na obrovskou hromadu nových knih, "zařadíte. Tyhle," vecpala Angela do ruky, dle jejího skromného názoru, nejméně dvě míle dlouhý seznam, "vyřadíte. Dále všechny vyřazené kusy, to znamená i ty okolo vás, seřadíte podle žánrů, autorů a nakonec podle abecedy." Chvíli s vítězoslavným úsměvem pozorovala jejich vyděšeně tváře. Nemohla se přitom zbavit pocitu zadostiučinění. "Vše jasné?"

Oba beze slov přikývli. "Skvělé! Tak, prosím, vaše hůlky."

Angela na ni koukala jako z jara. Najednou měla pocit, že její původní odhad byl poněkud vtipný. Jestli skončí do OVCEí, bude ráda. Přesto k ní oba neochotně natáhli ruce. Jak si stihla všimnout, ani Sirius se nezdál bych jejich úkolem zrovna dvakrát nadšený. Představa úžasného večera ve dvou už ho nejspíš přešla.

"Tos musela být taková?!" obořil se na ní, když knihovnice odešla. "Kdybys nebyla tak drzá a vůbec! Kvůli tobě tady teď budu dřepět až do rána."

Naštvaně se natáhla po nejbližší knížce ze skupiny vyřazené a schválně ji po něm hodila tak, aby mu jen těsně proletěla okolo ucha. "Jestli si myslíš, že tady bude dřepět a nic nedělat, tak si bodni špendlík do oka, třeba tě to probere."

"A kdo si jako myslíš, že jsem?"

"Ubohý nebelvír, který si odpykává svůj školní trest?"

A v tu chvíli se něco zvrtlo. Angela najednou měla pocit, že teprve svým předchozím prohlášením mezi nimi rozpoutala opravdovou válku. Do té doby se jednalo spíše o poklidnou výměnu názoru, kdy se jí on pokoušel dostat do postele a ona ho víceméně přesvědčovala, že by raději snědla hrst moučných červů.

"Fajn," řekl prostě.

Angelu napadlo, že jak tam tak stál v tom malém kumbálku a větší část obličeje mu halil stín, vypadal Black skoro tak nebezpečně jako její babička bez make-upu. "Půjdu vyřadit ty knížky z regálů," začala stěží potlačujíc smích, "a ty tam mezitím zařaď ty nové."

Sirius se mezitím bez jakékoliv odpovědi začal cpát dovnitř. O harampádí, které přitom svým neomaleným chováním strhával dovnitř, se vůbec nestaral. Nějaký rachot ho očividně nemohl rozhodit.

S pocitem spokojenosti - umlčela přece Siriuse Blacka! - vyšla Angel zpátky dopředu, aby se i ona dala do práce. Nemohla si při tom nevšimnout několika posledních knižních nadšenců. Angela upřímně doufala, že se ten idiot ze zadu nevyhrabe dříve než za půl hodiny, kdy se knihovna zavírá. Opravdu před nimi, zvláště ne před Snapeem, nechtěla předvádět žádné divadélko.

Vyřazování knih ji šlo poměrně od ruky. Pinceová se nakonec namáhala alespoň s tím, že se obětovala a dvakrát mávla hůlkou, čímž knihy seřadila podle žánrů a teprve poté podle autorů. Kdyby to neudělala, nejspíš by tady byli až do rána.

Po téměř devadesáti minutách si však připadala naprosto bez energie. Nebyla zvyklá pracovat. Rodiče ji zahrnuli luxusem a přepychem - doma nikdy nehnula ani prstem. Mimo to se kolem ní také začal motat Siirus. Nešlo o to, že by se pohyboval nějak přehnaně hlučně - ve skutečnosti byl jako myška. Co ji však iritovalo, byly jeho zvídavé pohledy. Téměř každou chvíli měla pocit, že jí jeho šedivé oči pozorují zpoza rohu nebo skrz škvírku nad knížkami.

"Hej, Nottová, jak jsi na tom?" houkl z druhé strany knihovny.

"Potřebuju pomoct odnést ty knihy."

Během pár vteřin stál u ní. "Běž už třídit ty, co jsou vzadu. Já je odnesu."

Udiveně zamrkala. Pokud se chová vždycky takhle, když mu někdo srazí hřebínek, stojí za to se o to pokoušet častěji. "Fajn."

Kdyby však věděla, kolik úsilí bude muset vynaložit na přerovnávání knížek z jedné hromádky na druhou, nejspíš by ho přesvědčila, aby si své gentlemanské gesto nechal na jindy.

"Ták," usmál se, když donesl poslední várku knih, "jak to jde?"

"Nijak. Je v tom jeden velký bordel."

"Ale to je tvůj život taky. Nemělo by ti dělat problém se v tom tady orientovat."

Zamračil se. Nabručený Sirius se jí zamlouval víc. "Tak si v tom najdi systém sám, když jsi takový chytrý! Navíc, ty máš tak co mluvit o nějakém nepořádku."

Sirius pobouřeně nakrčil obočí. Pak se usadil na jeden komínek knih a zkoumavě se rozhlížel kolem sebe - tvářil se, jako by se snažil přemýšlet. "A co je prostě naházet na hromadu a pak je dělit do jednotlivých žánrů a teprve pak se zaobírat autory?"

Zamyslela se. Byl to dobrý nápad. Ale pokud nechtěla - a ona nechtěla - ztratit důležitý bod, bylo nad slunce jasné, že musí najít nějakou slabinu. Po trapné chvíli ticha, to nakonec vzdala, protože ať se snažila sebevíc, nedokázala přijít na nic lepšího.

Black se na mě vesele zazubil. "Možná to s tebou nebude až tak marné."

Následující minuty se jí zdály nekonečné. Black si totiž usmyslel, že jim dlouhou chvíli zkrátí svým vyprávěním. Celou tu dobu jen mluvil a mluvil o naprostých blbostech a zcela očividně ho jeho sáhodlouhý monolog nijak netrápil. Dokonce se zdálo, jako by byl s každou další pobertovskou historkou veselejší.

"A co ty? Chceš se mi svěřit?"

Mlčela.

"No tak, Nottová, musela jsi i vtom svém podělaném životě zažít něco, co stálo doopravdy za to."

Nic.

"Opila ses někdy tak moc, až jsi nevěděla, co děláš?" odmlčel se a na malou chvíli se zadíval jejím směrem. Angela ho však ignorovala; jako stoj dál řadila jednotlivé knihy. "Propařila celou noc? Svíjela se kolem chlapů při nějakém pořádném mejdlu až do rána?" S posledními slovy se naklonil tak blízko k ní, až ji na tvářích zašimral jeho dech. "Prošukala celou noc?"

"Zmlkneš už, do prdele?!"

"Takže ne."

Vyčítavě se mu podívala do očí. "Hleď si svého, jo? Co by tomu asi řekl tvůj fanklub, kdyby se dozvěděl, že svádíš zmijolskou primusku?"

"Pořád mi jen vyhrožuješ, Nottová. Zmůžeš se někdy na něco víc?"

Naštvaně sevřela v dlani jeden z drobnějších výtisků Famfrpálu v průběhu věků. "Do mého života ti absolutně vůbec nic není. Sám by ses měl starat o svou podělanou existenci."

"Ale," zvedl svůj pohled od země a upřeně se jí zadíval do očí, "já mám na rozdíl od tebe pro co žít. Řekni mi, zažila jsi někdy nějakou chvíli, která ti do slova a do písmene vzala dech? Prožila jsi někdy něco a přitom si přála, aby to nikdy neskončilo?"

"Místo těch hloupých keců bys taky mohl něco dělat nebo tady spolu zkysneme nadosmrti."

Black se vítězně usmál a ji v tu chvíli, přísahám, přeběhl mráz po zádech. "Nemůžu uvěřit tomu, že celý tvůj život je jenom hloupá fraška. Při tvém slovníku a okruhu přátel," na to slovo dal přitom zvláštní důraz, "bych čekal, že se zmůžeš na víc, než jen na vyčesané vlasy, falešné úsměvy nebo boty na podpatku."

"Jsi naivní. Nemáš o životě, který vedu nejmenší tušení," odsekla přehnaně tvrdě, čímž mu opět jen nahrála na smeč. Nenáviděla svou vlastní impulzivitu. Kdyby nebylo její nerozvážnosti, bylo by všechno mnohem jednoduší.

"Víš, že lidi na škole uzavírají sázky? Dohadují se, kdo tě dostane dříve do postele. Jiní se zase vychloubají, že ostatním ukážou tvou pravou tvář," při té poznámce se rozesmál. "Chápeš to? Jsi ještě pozoruhodnějším objektem drbů než já."

Stiskla víčka pevně k sobě. Před časem někde četla, že je to čistě podvědomé gesto. Člověk má tendenci se bránit před jakoukoliv formou nebezpečí - třeba i nechtěnými informacemi. "Lžeš."

"Proč bych měl?"

Mlčela. I když se totiž snažila sebevíc, nemohla najít jedinou rozumnou odpověď na jeho otázku. Protože bys mi chtěl ublížit? Srazit mě na kolena? Zničit mě?

"Jen se občas rozhlídni kolem sebe. Všichni na tebe koukají jako na kus masa. Každý tě chce mít. I na tom pitomém večírku. To, co se tam stalo to jen do-."

"Sklapni!" vykřikla jsem zoufale. "Proč mi to všechno říkáš?"

Tentokrát to byl on, kdo neodpovídal. Nemusela se mu ani dívat do očí, i tak vycítila nervozitu, která ho rázem naplnila až po okraj. Zasáhla ho nepřipraveného. "Možná si prostě jen myslím, že máš na víc."

"Víc?" ušklíbla se. "Mluv vážně, aspoň jednou."

"Mluvím vážně."

"Jsi absurdní, pokud si myslíš, že ti tuhle pohádku žeru." Naštvaně odhodila knihu do rohu místnosti tam, kde se nacházela ostatní beletrie.

Pokrčil rameny. "Dělej, jak chceš, ale ta kniha nemůže za to, že jsi hluchá a nechceš slyšet pravdu."

"Pravdu? Vzpamatuj se! To jsi tady ten pokrytec."

"Říká někdo, jehož život stojí za houby a přitom vesele prohlašuje, že žije v pohádce."

Začala v ní vřít krev. Ještě chvíli ho bude muset poslouchat a nejspíš nahází mu všechny ty knihy na hlavu. Při tom obrovském množství, co jich tu je, se možná i strefí. "O čem to zase meleš?"

"Dám ti jednoduchý úkol, Nottová, popiš mi jediný okamžik, kdy sis připadala naprosto šťastná a naplňuje tím pocitem i teď v tuto chvíli. Jednu jedinou vzpomínku, na kterou když si vzpomeneš, vykouzlí se ti úsměv na rtech."

Se zájmem pozoroval každý záchvěv její tváře. Čekal. Dokázal být trpělivý. Ale když se ani po několika minutách Angeliny rty neodlepily od sebe, jeho koutky se zvedly k úsměvu.

Měl ji dokonale v hrsti a moc dobře to věděl.

«Předcházející kapitolaSeznam kapitol│ Následující kapitola»
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | 1. července 2014 v 12:35 | Reagovat

Ano.. ano.. ano ! :O Čekala jsem na další kapitolu snad věčnost ! :D A nezklamala :3 Sirius mě vždycky úplně zabíjel těma svýma řečma :D Wiloušek teploušek :D Ty dva se úžasně doplňujou a doufám, že je co nejdřív dáš dohromady :3 Angela je na mě až moc taková.. drsná, ale ono jí to přejde :D Tak piš, ať nemusím čekat tak dlouho :O

Nedávno jsem četla povídku The Decision. Nepřemýšlela jsi někdy o tom, že jí zase začneš psát ? :O Je to úplně něco jiného a mně se to kurňa líbí :D A nebo jsem dlouho u tebe nečetla žádnej songfic :-( Nojo, přemýšlej o tom ! :D

A musím ti ještě pochválit nový design :3 Je to taková příjemná změna a vážně se mě líbí ! :3

2 Angela Angela | 1. července 2014 v 12:57 | Reagovat

[1]: Jo a ještě jsem zapomněla .. :D Začala jsem se dívat na OuaT :3 Teda.. já první dva díly už viděla někdy dávno, ale když jsem viděla tvojí reakci, tak jsem se přinutila ke stažení prvích 5 dílů :D A potom to už jelo .. :D Musíme si o tom někdy vážně promluvit ! :D Já to naprosto zbožňuju a tohle léto žiju jenom tímhle :D Dneska hodlám dokoukat první sérii :P Nejlepší je Mr. Gold.. protože toho úplně žeru :D To jeho " All magic comes only.. with a price ! " je už legendární :D :-P Je to vážně úžasnej seriál :3

Btw na fb mě teď nenajdeš, protože mám takovou challenge.. jak dlouho přežiju bez facebooku :D Na skypu mě taky nenajdeš, protože mám novej :-P A jelikož už se mě z hlavy vykouřilo jak se tam jmenuješ ty, tak jsem ti to musela napsat :3 Btw musíš mě doporučit nový knížky ke čtení ! :O

3 Rainy Rainy | Web | 1. července 2014 v 13:56 | Reagovat

[1]:[2]: Říkala jsem, že to to bylo sto let. :D Tahle kapitola patří k mým nejoblíbenějším. Je taková.. správná. :P Nojo, se ti to předvídá, když už jsi to jednou četla. Snad se jednou dočkáš závěru... :)
To byla ta upířina, že? Máš pravdu, že bylo to něco úplně jiného... Občas nad tím přemýšlím, ale chystám novou povídku (v překladu: už půl roku uvažuju nad něčím novým). Ta by měla být hodně podobná, tak snad se jí jednou dočkáš. :D A songfiction? ... Nevím no. Nějak mě to neláká. Vázat se textem a tak... Ale i tady mám nápad, tak kdo ví... třeba ti udělám radost. ;-)
Jsem ráda, že máme dalšího fanouška OUaT ... a taky Golda. :D Taky ho mám děsně ráda. A v budoucnu ještě víc, uvidíš. :) Ale pak je tam děsná spousta skvělých postav... Jojo, jednou o tom hodíme řeč! :D Až bude hoooodně času.
S výzvou budu držet palce. :D Můj skype je m-artasek. ;-) Jen mi pak napiš, že jsi to ty, prosím. Snad se tam brzo potkáme. ^^

4 Rainy Rainy | Web | 1. července 2014 v 13:56 | Reagovat

[3]: A díky za pochvalu designu! :)

5 Makkakonka Makkakonka | 1. července 2014 v 18:19 | Reagovat

Teda, to byla parada. Ty Siriusovi keci.. uplne me to zabijelo. Strasne povedena povidka. Tesim se na dalsi dil. Opravdu dokonalost.

6 Joina Joina | Web | 2. července 2014 v 10:15 | Reagovat

No né to je supr příběh. Budu si muset přečíst předchozí díly ,protože mě to hnedka chytlo :)

7 T T | 27. července 2014 v 0:22 | Reagovat

simply in love with this story! keep writing I am really excited what is gonna be next! thumbs up :-)

8 Oriana Oriana | Web | 24. října 2014 v 0:20 | Reagovat

Veľmi sa mi páči táto poviedka, ale už dlho nebola nová kapitola. Nechce sa k nej vrátiť. Veľmi ma baví ten vzťah medzi Angelou a Siriusom :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama