TWWLB │ Kapitola čtvrtá 1/2

16. července 2014 v 13:44 | Rainy |  The World We Left Behind
Je tady další středa a s ní další pokračování The World, We Left Behind. Původně jsem vůbec nevěřila že to stihnu. V současné době jsem totiž pryč - na "táboře" u kamarádky - a před odjezdem jsem měla spoustu starosti. Určitě vám o tom pak povím víc, protože to všechno pak bude určitě doprovázet spousta fotek v Harry Potterovském nádechu. Ale to až po někdy po sobotě.

Bohužel jsem byla donucena rozdělit kapitolu na dvě části, jelikož byla moc dlouhá. Tento kousek je o něco kratší, než ten druhý, který se zde objeví za týden, ale nějak jsem si nebyla jistá, kde to později utnout. Takhle snad nikomu nepřivodím infarkt (viď, Angie :P).

Přeji příjemné čtení. :)


Když se usměju a nevěřím,
uvědomím si, že se brzy probudím z tohoto snu
Nesnaž se mě opravit, nejsem porouchaná
Ahoj, jsem lež
žiju za tebe, takže se můžeš schovat
Neplač

Najednou vím, že nespím
Ahoj, jsem stále tady
Tohle všechno pozůstatek včerejška

(Evanesence - Hello, karaoketexty)



~*~*~*~

.:: 3. února 2007; Ministerstvo kouzel, Velká Británie ::.

Kancelář naplňovalo pravidelné oddechování.

"Pane Pottere?" rozlehl se malou pracovnou nejistý hlas Katherine Jonesové. Na ministerstvu pracovala teprve krátce a neměla tedy ještě nejmenší tušení, co si jako sekretářka může dovolit. Zvlášť, pokud se jednalo o někoho tak slavného.

Několik okamžiků jej jen tak pozorovala. Během posledních dní toho na něj bylo moc - ostatně toho bylo moc na celý jejich odbor. Bystrozorové teď neměli chvilku oddechu. Lidé na ně naléhali ze všech stran, aby už konečně dopadli nové smrtijedy. A nebyl to jen tlak ze strany veřejnosti, či ministra kouzel. Nedávno si je vzala do úst i Rita Holoubková z redakce Denního věštce.

Katherina ani v nejmenším tedy nepochybovala o tom, že její šéf, by si teď pár minut spánku zasloužil.

"Pane Pottere," zkusila to znovu, tentokrát poněkud rázněji a dokonce s ním opatrně zatřásla.

Harry Potter se okamžitě narovnal do prudkého sedu, "Já nespím!" vyhrkl okamžitě.

Jeho sekretářka to přešla s lehkým úsměvem. Raději namířila hůlku na kalamář, který Harry při svém probuzení nedopatřením převrhl, a jediným mávnutím hůlky tak dala všechno znovu do pořádku. "Omlouvám se, nechtěla jsem váš rušit, ale za třicet minut se máte sejít s profesorkou McGonagalovou."

"Úplně jsem na to setkání zapomněl," přiznal se. "Díky, Katherin. Můžete jít. Beztak už bude pět."

Slečna Johnesová mu věnovala ještě poslední úsměv, než se definitivně ztratila ve dveřích. Harry si povzdechl. Ve chvílích, jako byly tyhle, litoval, že odmítl všechny ty nabídky od famfrpálových klubů. Jeho největší starostí by nejspíš byly jen davy fanynek u jeho dveří, které by tu a tam vykreslily několik vrásek ve tváři jeho ženy. Nic z toho, čím se teď zabýval, by nemusel řešit.

Vzápětí si za ty myšlenky vynadal. Tahle selhání teď byla stále častější. Nakonec však neměnily nic na tom, že svou práci miluje, že je bystrozorem rád. Nebo rozhodně byl do té doby, než se z něj stala tahle kancelářská krysa. Tu a tam se samozřejmě do terénu podíval, ale naneštěstí se tak nestávalo nijak zvlášť často.

Unaveně si promnul oči a vzápětí se natáhl po zbytku kávy. Sotva k němu však jen přičichnul, znechuceně jej odložil stranou. Bude to muset zvládnout bez kofeinu. Tuhle břečku už rozhodně pít nebude.

Pohledem sklouzl k hodinkám na svém zápěstí. Bylo za sedm minut čtvrt na šest, což znamenalo, že měl nejvyšší čas vyjít. Nerad by nechal svou profesorku čekat. Zvlášť, když zněla tak naléhavě. Ještě jednou se ohlédl za svou kanceláří, jestli tady nenechal něco důležitého, a pak se vydal k odchodu.

Myšlenkami se na chvíli zatoulal k Ginny. Nevypadala zrovna dvakrát nadšeně, když ji oznámil, že bude muset v sobotu do práce. Ale pochopila to. Vždycky se s tím nějak smířila. Ostatně sama zažila válku a chápala tedy, kolik tlaku na něj společnost každodenně vyvíjí. Zvlášť po tom incidentu ve Francii.

Když došel do velkého vstupního sálu, bez rozmyšlení zamířil ke krbu odkud se odletaxoval do Prasinek.

"Á," usmála se na něj madame Rosmerta, "dáte si něco, pane Pottere?"

"Obávám se, že nikoliv. Spěchám do Bradavic."

"Už si ani nepamatuju, kdy jste se tady zastavil naposledy."

Harry se usmál. "Abych byl upřímný, já vlastně také ne." S těmito slovy a mírným pokýváním hlavou vyšel na ulici. Příjemně ho přitom překvapilo počasí, které tady nahoře panovalo. Kam jen pohlédl, neviděl nic než dokonale čistý sníh. Byla to příjemná změna oproti šedivému Londýnu, kde každý den vypadal jako ten předchozí.

"Harry, Harry, počkej, tadyk jsem!" ozvalo se za ním hlasité volání.

Otočil se právě v čas, aby si všimnul svého dobrého známého, jak si to jeho typickým vrávoravým krokem spolu s velkými saněmi míří rovnou k němu. Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Vyndal ruce z kapes,"Hagride! Rád tě vidím. Co tady děláš?"

"Přece sis nemyslel, že by tě Minerva nechala jít v tomhle počasí samotnýho," mrkl na něj. "Navíc se sem prý žene nějaká velká bouřka, či co, tak jsem musel dojet pro nějaký ty věci. Prej to bude zlý."

Oba se zadívali na sever, zhruba do míst, kde se rozkládalo Černé jezero. V dáli na obzoru skutečně visely první černé mraky. Harry si nemohl pomoct, při pohledu na ně jej přemohl pocit, že se tam odtamtud žene něco zlého. "Možná bychom mohli jít, co říkáš?"

"Jasně," přikývl poloobr. "Takže, jak se ti daří? Už jsem o tobě nějakej ten pátek neslyšel. Možná vod Vánoc."

Harry si povzdechl. "Mrzí mě to, Hagride. Na ministerstvu je teď živo, kvůli tomu, co se děje - vždyť ty vlastně víš. Celé naše oddělení je na nohou. Od té doby, co se to stalo, jsem byl doma jen na pár hodin, abych se aspoň trochu vyspal. Někteří jsou na tom hůř."

"A máte nějaké podezření, kdo by to mohl bejt?"

Zavrtěl hlavou. "A to je na tom to nejhorší."

"To mě mrzí, Harry," poplácal ho po ramenou, "ale ono se to nějak vyřeší, uvidíš. Zas bude líp."

"Však jsme vydrželi horší časy, ne?" usmál se. "Raději mi pověz co ty. Jak se mají ty tvoje prasata? Už jsi je našel?"

Hagrid se poněkud ostýchavě poškrábal na bradě, jako by si nebyl jistý, co říct. "Víš, ony no, tentononc, ony to nebyly obyčejný prasata. Vlastně mi nikdy neutekly."

Černovlasý nechápavě nazdvihnul obočí. "Tak co to bylo za potvory?"

"Žádný potvory!" ohradil se okamžitě jeho společník, až málem pro samé rozhořčení narazil do vstupní brány. Prasátko na plotu, které se teď z větší části skrývalo pod vrstvou sněhu - vlastně mu vykukoval ven jen malý rypáček, se jeho nešikovnosti škodolibě zasmálo. Hagrid to přešel s tichou nadávkou a raději se zpátky otočil k Harrymu, "Víš, nesmíš to nikomu říct, slibuješ? Kdyby to prasklo, hádám, že bych měl pěknej průšvih."

"Budu mlčet jako hrob," pronesl se vší vážností Harry i když jen stěží potlačoval úsměv. "Tak, co to teda bylo?"

"Mizenky."

"Mizenky?"

"No vždyť víš, učili jsme se o nich ve čtvtrým ročníku."

"To myslíš ty mizející-," zarazil se v polovině věty. Moc si toho o těch podivných prasatech nepomatoval. Jedním si však byl jistý - jsou neuvěřitelně vzácná. V kouzelnickém světě se za jednoho z nich platí zlatem a neodevzdat je ministerstvu se rovná prakticky trestnému činu. "Proč jsi je nepředal úřadům?"

"Zabili by je!" vykřikl naštvaně. "Nemohl jsem jim dovolit, aby si je jen tak to, vykuchali. Vždyť jim byl teprve rok. A nejsou nebezpečný jako ti ostatní. Vážně ne, vochočil jsem si je. Jsou hodný, Harry, vážně jo."

"Ty prasata ničí úrodu na celém světě, Hagride. Spasou na co přijdou."

"Vždyť by je stáhli z kůže! To bys chtěl?"

Harry si povzdechl. Měl pocit, že tady je veškerá jeho snaha marná. Hagrid měl pravdu v jednom - pokud se ti tvorové dostanou do rukou nesprávným lidem, je s nimi amen. Díky své kůži se stali asi stejně vyhledáváni jako sloni v mudlovském světě. Rozdíl byl v tom, že slonů je málo, kdežto s Mizenkama je přesně opačný problém. Pro své schopnosti stát se nepolapitelnými se stali po čas posledních let hospodářskou hrozbou. Proto je ministerstvo vyhledávalo - ochranáři pro ně, a ostatně i jim podobným, vystavěli desítky různých rezervací, kde mohou v klidu žít aniž by někomu ublížily.

"Ne," odpověděl po chvíli. "Samozřejmě, že ne. Jen-."

"Tak vidíš. Teď jsou volný, a když jsou volný, tak jsou i šťastný, na to vem recht."

Několik dalších minut šli mlčky. Z dálky už bylo vidět hrad a po své pravé ruce právě míjeli famfrpálové hřiště. Harryho touha sednout na koště tak ještě více vzrostla. Zvlášť, když si všiml několika studentů v rudých pláštích, jak si to křižují vzduchem. Současný kapitán Nebelvírského týmu očividně nechtěl nic přenechat náhodě. Dost možná, mnohé by to vysvětlovalo, to byl nějaký vzdálený Woodův bratranec.

"Přihlásil jsem se do té soutěže, vo který psali v Denním věštci," řekl po chvíli ticha Hagrid.

"O víkend v Rumunsku?" zeptal se značnou nedůvěrou. O podobných akcích neměl nijak zvlášť valné mínění. Zastával názor, že je to jen hloupá fraška, že nikdo vlastně vyhrát nemůže.

Hagrid přikývl, "Jo. Tak snad budu mít štěstí. Rád bych je ještě jednou viděl naživo."

"Kdyby ne, můžeš prostě napsat Charliemu, určitě by mu nevadilo, kdybys ho přijel na pár dní navštívit."

"Nechci ho zbytečně votravovat. Ale možná, že bych to pak v létě zkusil no. Bylo vy fajnový, vyjet si po těch letech na nějakou tu dovolenou."

Zbytek cesty pak probíhal v poměrně klidném duchu. O mizenkách už se ani jeden z nich nezmínil, vlastně to vypadalo, jako by k žádné výměně názoru nedošlo. Většina rozhovoru se točila kolem Harryho rodiny - především okolo Jamese a Albuse. Děti, zvláště ty malé, byly vděčným tématem a tak, dříve než se nadáli, stáli na hlavním nádvoří před dubovou bránou.

"První krok, vážně?"

"Nojo," usmál se Harry. "Už je to velkej kluk."

"Merline," zavzlykal Hagrid, "ten čas ale letí."

"Jo," přikývl Harry, kterého znovu přepadl smutek a hněv. Jeho druhý syn včera udělal svůj první krok a on byl na druhé straně světa. Chápal, že situace ve Francii je vážná, ale pokus o atentát na ministra kouzel jeho vztek ani trochu nezmirňoval. Ginny mu práci nikdy nevyčítala. Přesto, když se včera na chvíli objevil doma, zahlédl v jejich očích záblesk bolesti. Neměl nejmenší tušení, kolik času ještě mají, než se to všechno začne hroutit.

"Nic Harry, budu muset jít. Dát zvířatům do nějaký to krmení a tak. Vopatruj se, dobře? A pozdravuj doma. Jo, vidíš! Málem bych zapomněl. Že Ginny přeju hodně štěstí. Chtěl jsem na ten příští zápas jít, ale profesorka McGonagalová mě nechtěla pustit."

"Budu. Taky se opatruj, Hagride."

Poloobr mu s posledním srdečným úsměvem zamával a pak se vydal ke své hájence. Harry ho ještě chvíli jen tak pozoroval, dokud se mu neztratil z dohledu.

Bradavice během výkonu své služby navštívil několikrát - zvláště v prvních měsících po válce. Jen zřídka se však pohyboval ve veřejných prostorách, jako tomu bylo teď. Naštěstí pro něj, si během všech těch let na svou pomyslnou slávu téměř zvykl a nijak jej tedy nevyvedly z míry zvědavé pohledy studentů. Někteří si na něj dokonce obdivně ukazovaly prstem. On se nad tím však nijak nepozastavoval - jen se usmál a rychlým rázným krokem pokračoval dál.

"Kožoměnec," oznámil chrliči. Byl upřímně rád, že se ten proklatý nekonečný den konečně chýlí ke konci. Už abych byl doma, pomyslel si v duchu.

"Zdravím, Harry," přivítala ho bradavická ředitelka, jen co se objevil na prahu její pracovny. "Prosím, pojďte dál."

"Dobrý večer, Mine-" začal, ale pak se zastavil v polovině slova, protože si všimnul dalšího hosta - mladé půvabné ženy, která, ač ji viděl bezpochyby poprvé, mu byla nějakým zvláštním způsobem povědomá. Nervózně postávala jen několik kroků od něj a soudě podle mokrého kabátu v jejich rukou, musela přijít teprve před chvílí. I přes tento drobný nedostatek však byla neobyčejně krásná. Tmavé vlasy měla sepnuté v elegantním drdolu a z očí ji sršela zvláštní jiskra.

Nathalie se nad reakcí slavného kouzelníka pobaveně ušklíbla. "Nathalie Briandová," řekla nakonec, když ji celá situace začala připadat poněkud trapná.

"Harry, Harry Potter," dostal ze sebe. "Těší mě."

Se značným opovržením pohlédla na Potterovu nabízenou ruku. Hodinky lesknoucí se na jeho zápětí moc dobře znala. Ostatně měla dokonce tu čest strávit nějaký čas v okouzlující společnosti jejich předchozího vlastníka. Fabián Prewett by byl bezesporu rád, že se tento jeho drobný poklad dostal do rukou někoho tak výjimečného a odvážného. Přesto v sobě Nathalie nedokázala potlačit nenávist. Tisíckrát raději by tady teď stála s Mollyinym bratrem.

"Mě také," odpověděla chladně. Nepociťovala důvod podporovat tuto lež přehnanou náklonností. Už tak by se dalo považovat za úspěch, vzhledem k tomu, s jakým úsilím se kouzelnické společnosti vyhýbala, že tady stále setrvává.

Svou ruku nenechala ve stisku té jeho ani o zlomek vteřiny déle, než bylo nutné. Pak se s nečitelným výrazem obrátila k ředitelce, "Myslela jsem, že náš rozhovor bude velice diskrétní."

Minerva se zhluboka nadechla, "Ujišťuji vás o tom, slečno Briandová, že Harrymu plně důvěřuji. Navíc, je vysoce postaveným bystrozorem - má právo tady být. "

Na Nathaliině tváři se objevil pohrdavý úšklebek. Neměla nejmenší tušení, jak je to možné, ale bezohlednost těchto lidí ji, i po těch letech, stále překvapovala. Tentokrát se však nezlobil na profesorku McGonagalovu, hněvala se jen na sebe, že byla tak hloupá a věřila, že tentokrát by něco mohlo být jinak.

"Máte snad něco proti tomu?"

Už se ji chystala poslat do horoucích pekel s tou její náhlou starostlivostí, když si najednou vzpomněla, proč tady vlastně všichni jsou.

"Ne. Samozřejmě, že ne," odpověděla nanejvýš klidným hlasem.

"To jsem ráda. Hádám tedy, že začneme," rukou pokynula ke dvěma křeslům naproti sobě, "ostatně, většina z nás nemá času nazbyt."

Ani jeden z nich se však k ničemu neměl. Nakonec to ale byl Harry, který se vzpamatoval jako první a usedl na nabízené místo. I nadále však koutkem oka pozoroval Nathalii, jak dále stojí na svém místě. Najednou už se mu nezdála ani trochu sympatická - co víc, byl si jist, že se mu vlastně ani trochu nelíbí. A nehledě na to, že neměl nejmenší tušení, proč mezi ní a profesorkou panuje taková nevraživost, považoval její chování přinejmenším za nemístné.

Ona jeho zvídavost okázale ignorovala. Hlavou se jí v tu chvíli honily desítky jiných myšlenek. Najednou, a sama se divila, že se tak nestalo jen, co prošla dveřmi, na ni dolehly všechny stíny minulosti. Nejintenzivněji svou stísněnost pociťovala, když se konečně odvážila vzhlédnout k portrétům bývalých ředitelů.

Postavy ve všech těch obrazech se ji toho večera zdály nevídaně čilé. Matně si vzpomínala na doby, kdy Bradavice navštěvovala ona. Strážci hradu si tehdy většinou svůj dlouhý čas krátili spánkem nebo alespoň mírným poklimbáváním. Teď však byli všichni z nich vzhůru, majestátně na ni shlíželi z bezpečí svých pláten a každým svým pohledem jí dávali okázale najevo, že oni si její poslední návštěvu těchto zdí moc dobře pamatují.

Zvlášť zatrpkle se tvářil Severus Snape, Minervin předchůdce. Rty měl stažené do úzké linky, což nepochybně nasvědčovalo o tom, že ji má mnoho co říct, ale bohužel je svázán magii školy. Nathalie se ve svém dopise vyjádřila zcela jasně - žádný Bradavický ředitel nebude do jejich jednání zasahovat a Albus Brumbál bude po čas její návštěvy mimo svůj portrét.

Teprve poté, co si zkontrolovala druhou část své dohody, se uvolila přijmout místo po Harryho pravici.


  • Fabián Prewett je kanonická postava z pera J.K.Rowlingové. Jedna se o jednoho ze dvou bratrů Molly Weasleyové, kteří zemřeli během první kouzelnické války. Více si o nich můžete přečíst zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 16. července 2014 v 14:32 | Reagovat

Páni! :) To bylo skvělý!! :) Vážně, moc se mi to líbilo. :) Typickej Hagrid, ale úplně! :D Jinak... Proč mi přijde, že byla Nathalie Zmijozelka...? Byla, nebo ne? Nebos někde zmiňovala, že byla Nebelvírka...? Teď v tom mám trochu zmatek... :(

2 Lukas Lukas | 17. července 2014 v 7:05 | Reagovat

Super kapitola. Už mě pomalu začíná ta Nathalie štvát :D, pořád naštvaná, na všechny drzá atd, už bych potřeboval vědět proč se tak chová :).

Jinak celkově taková oddychová kapitola, zmínka o Rumunsko parádní, to mě dostalo :) a Hagrida si vystihla parádně. Mizenky se asi loví na výrobu neviditelných plášťů co ?

Každopádně ti děkuju za další kapitolu, zhltl jsem ji doslova běhěm pár minut.

3 Angela Angela | 17. července 2014 v 20:50 | Reagovat

Fajn, infarkt si mně sice nepřivodila, ale měla jsem k tomu blízko ! :D :O Bože bože, utnout to v nejlepším .. že se nestydíš :-(

Rozhovor s Hagridem byl skvělej :D Ta zmínka o prasatech mně rozesmála :D Ale nemyslíš si, že si Harry teď tak trochu..o sobě moc myslí ? :D Jen do něho ! :D Kafíčko mu nechutná :-(

Jinak jsem hrozně moc ráda, že už se jejich cesty protnuly :-P Vsadím se, že teď se teprve začnou dít věci ??? Každopádně jo.. utnula jsi to v tom nejhorším bodě ze všech, zlato :-(  Infarkt mě sice nepostihnul, ale ta menší mozková příhodička to byla :(

Mizenky.. O těch jsem ještě nikdy neslyšela :-? Už bych si mohla koupit tu knížku o těch léčivých bylinkách, abych věděla všechno úplně o všem 8-)

Chudák Ginny :-( Toho jejího manžela jí teda vážně nezávidím. Nechodí domů, je v práci se svojí "asistentkou" - né, nikam tím nesměřuju :-P - a kafe mu nechutná :-( Hagrid každopádně nezklamal :D A u těch jeho důvodů - proč si ty "prasata" nechat - jsem se musela smát :D

Nevím proč, ale docela mi ta Nat přestává vadit. Nějak jsem si zvykla na tu její protivnou náladu a myslím si, že jí po zbytek povídky budu hltat každý slovo O_O

Kapitola byla skvělá a už se těším na další :-P Jen trochu opatrně, ano ? Abys neměla na svědomí sebevraždu O_O  :D

4 Lukas Lukas | 18. července 2014 v 6:36 | Reagovat

Chudák Harry, vy ho nemáte rádi :-D

5 Nebeská Nebeská | Web | 20. července 2014 v 10:04 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, abych si to přečetla - jsem moc ráda, že jsi to stihla a zveřejnila alespoň nějakou část :)
Co teda, tak Hagrid ti teda fakt psát nejde, holka moje :D v tvém podání mluví až příliš spisovně :)
Co se týček kapitoly, mám z toho smíšené pocity - jsem si ale jistá, že si Harryho přesně vystihla... co se týče práce a Ginny... hádala bych ho přesně na typ workoholika, i když teď taky nemá na výběr :)
Zmíňka Severuse je zajímá, myslím, že si ještě něco od něj vyslechneme :) Těším se na pokračování ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama