TWWLB │ Kapitola šestá 1/2

6. srpna 2014 v 9:49 | Rainy |  The World We Left Behind
Zdravíčko. :) Omlouvám se, že jsem se zase celý týden neozvala, ale řešila jsem nějaké zdravotní problémy - horečky, únavu, bolest v krku - a nebyla schopná vůbec ničeho včetně čtení nebo psaní. Osobně považuju za menší zázrak, že se mi včera udělalo líp, takže jsem mohla dopsat tuhle kapitolu - jojo, měli jsme na mále, s čtyříctkami bych to vážně nedala. Nakonec se mi to povedlo. Tedy snad.

Bohužel jsem kapitolu pro její délku byla donucena opět rozdělit na dvě části. Tahle je o něco málo kratší. Ale nějak jsem se to vzhledem ke zdraví Angie bála utnout později. :D

Za beta read opět díky Juliet.

Kapitola věnovaná Angele. Máš to mít. :D

Tak... Příjemné čtení. :)


Světla zhasínají, jsem úplně sama.
Všechny stromy venku jsou pohřbeny pod sněhem.
Trávím mojí noc tančením s vlastním stínem.
A drží mě to
A nikdy mě to nepustí

Pohybuji se pomalu a jistě,
Ale je to jako vodopád.
Jo, pohybuji se pomalu a jistě
Kolem těch, které jsem znala.

(Of Monsters & Man - Slow and Steady, karaoketexty)





~*~*~*~

.:: 7.února 2007; Provance, jižní Francie ::.

Harryho sova dorazila dva dny po pohřbu.

Nathalie tou dobou seděla na zemi v obývacím pokoji a poněkud znuděně se prohrabávala starým harampádím. Za několik málo dní se u nich ve městě pořádal charitativní bleší trh, tak si řekla, že by nemuselo být marné nechat přípravy na poslední chvíli. Zvlášť, když sama patří mezi organizátory celé akce.

"Mami!" ozvalo se z jídelny. "Mami! Pojď sem!"

S lehkým povzdechnutím se Nathalie postavila. "Děje se něco, zlato?"

"To musíš vidět!" vykřikla Alanis. "Honem!"

Rázným krokem se vydala do vedlejšího pokoje. Její dcera postávala u okna s nosem nalepeným ke sklu. "Co to tam máš?"

"Sovu!" vydechla nadšeně. "No věřila bys tomu? Sova. U nás doma. Na našem okně. A na noze má nějaké psaní! Určitě bude kouzelná. Proto bylo na té ulici tolik sov…"

"Dovolíš? Pustíme ji dovnitř," podotkla s úsměvem. "Kouzelníci používají sovy k posílání dopisů. Je to mnohem jednoduší, než obyčejná pošta. Bohužel to docela přitahuje pozornost," vysvětlovala mezitím, co odhrnovala záclony.

Alanis ji vnímala jen na půl ucha. Veškerou svou pozornost upírala směrem k poměrně velkému ptákovi za oknem. Už teď se nemohla dočkat, až jej máma vpustí dovnitř. "Můžu si ho pohladit?" zeptala se nedočkavě.

"Počkej, nejdřív mu dáme něco k jídlu. Určitě bude po té dlouhé cestě unavený. Mohl by tě klovnout."

Puštík byl však více než přátelský. Opatrně dosedl na parapet jen kousek od místa, o které se Alanis opírala. Chvíli ji se zájmem pozoroval, a pak se poměrně rychlým ťapkáním vydal směrem k Nathalii, aby jí předal její dopis.


Nathalie si hlasitě povzdechla.

"Co se děje? Kdo píše?"

"Budu muset do Londýna. Hned teď."

"Mami, co se děje?" zopakovala svou otázku, tentokrát poněkud rázněji, Alanis.

"Někdo potřebuje mou pomoc."

"Můžu jít s tebou?"

Zavrtěla hlavou. "Dneska ne. Odvezu tě k Rose."

Alanis drze vystrčila bradu, "Ale ti dneska jeli pryč. Jenin mi to říkala. Že pojedou navštívit babičku, protože měla minulý týden narozeniny."

"Opravdu?" nakrčila Nathalie obočí. "Tak to je zvláštní, protože mi teta Rose před hodinou volala, jestli bychom se k ní nechtěly stavit na čaj a sušenky."

Dívenka se zamračila. "No tak, jsem už dost velká! Nebudu překážet!"

"Lhala jsi mi. A," zastavila ji dříve, než stihla namítnout cokoliv dalšího, "to se nedělá. Nikdy. Běž si sbalit věci, které si chceš vzít sebou. Nevím, v kolik hodin se vrátím."

"Ách jo. To není fér," řekla ještě, ale nijak dál už neprotestovala. Poslušně se vydala ke schodům.

"A, Al?" zavolala za ní máma ještě. "To bylo naposledy."

Dívenka se zastavila. "Ano mami," špitla tiše, než se dala opět do kroku.

Nathalie si unaveně vjela rukou do vlasů. Věděla, že později bude svého rozhodnutí nesmírně litovat. Vlastně si jím nebyla jistá už teď, když si znovu zběžně pročítala těch několik řádků. Samozřejmě věděla co dělat. Až se tam dostane, bude s prací hotová během pár minut, ale jak - jak to u Merlina vysvětlit ostatním?

Přesvědčit Harryho o možnostech propojení minerálů s alchymií nijak zvlášť složité nebylo. Přece jen, s tímhle druhem magie byl už obeznámen. Stačilo jen pár chytře mířených slov a vše bylo v naprostém pořádku. Situace, které však čelí nyní, je úplně jiná. Žádá si delikátní bezchybný přístup - jediný krok vedle by ji mohl připravit o vše, na čem během posledních sedmi let tak tvrdě pracovala.

"Hotovo," zabručela Alanis a pro jistotu, když si všimla, že je její máma v jiném světě, do ní opatrně dloubla loktem. "Můžem jet."

Cesta probíhala v naprosté tichosti. Jen tu a tam se ze zadní části auta ozvalo jakési nesrozumitelné brblání. Nathalie si ho ale nevšímala. Tou dobou měla svých starostí víc než dost. V první řadě přemítala nad tím, jak se co nejrychleji dostat do Londýna. Tentokrát neměla čas studovat letecké spoje, a jelikož se jednalo o zcela nečekanou událost, neměla vyřízené ani přenášedlo. Ať se jí to tedy líbilo nebo ne, nakonec bude muset do kouzelnické Paříže, kde se jí snad podaří bez problémů napojit na letaxovou síť.

Mimo to nemohla opomíjet taky Rose, kterou poslední dobou zatěžovala mnohem více, než by si její kamarádka zasloužila. Samozřejmě, ona jí s Jenin také pomáhala. Tu a tam vzala holky do zoo, na zmrzlinu nebo třeba jen na dětské hřiště. Rozdíl byl však v tom, že Nathalie k ní, co se jejich důvodů týče, nebyla upřímná. Minimálně poslední dva týdny ne.

Jak se však ukázalo, Rosalie neměla s nečekaným hlídáním nejmenší problém. Samozřejmě, Nathaliinu krátkou návštěvu doprovázelo mnoho zvídavých pohledů a snad ještě více otázek, ale to nebylo nic, s čím by si nedokázala poradit. Mnohem větší starosti ji stále dělalo aplikování kouzla. Ať nad tím totiž přemítala sebevíc, nedokázala si představit, že by se jí z toho mohlo podařit vyváznout jen tak, bez povšimnutí.

Chvílemi to dokonce chtěla vzdát. Zahlušit ten vnitřní hlas, který ji bez ustání nabádal k tomu, aby šla dále, aby to nevzdala. Nikdo by jí to nemohl vyčítat. Své štěstí dala v sázku už tolikrát, že to ani nedokázala spočítat. Pro jednou mohla být sobcem, o tom byla přesvědčená. Neohlížet se za žádostmi ani sny ostatních, ale jen hrdě kráčet kupředu vstříc své vlastní budoucnosti.

Jenomže její strach byl až příliš velký na to, aby jej mohla jen tak ignorovat. Kdyby tak udělala, nejspíš by v budoucnu zaplatila mnohem víc. Teď už totiž ani v nejmenším nepochybovala, že se v kouzelnickém světě děje něco zlého, něco, co je mimo hranice jejího chápání. Samozřejmě, stále nevěřila historkám o oživlých mrtvých, ale stejně tak se zdráhala uvěřit té bláznivé vlkodlačí teorii, o které ji psal Potter. Rozhodně za tím bylo mnohem víc.

Další zaváhání přišlo ve chvíli, kdy vstoupila do hlavního sálu francouzského ministerstva kouzel. A pak ještě jednou, když v dlani sevřela letax. Nohy ji ztěžkly a dech se jí zadrhl pokaždé, když se pokusila cokoliv vyslovit. Kdyby neměla nohy jako z olova, nejspíš by už byla dávno pryč.

V duchu si za svou neschopnost vynadala. Bylo až směšné, jak moc se během posledních devíti let změnila. Po její nebelvírské odvaze, stejně jako po lvím srdci, nebylo ani památky.

Zavřela oči. Tohle přece musíš zvládnout! "Londýn, ministerstvo kouzel!"

Rozlehlá aula, ve které se vzápětí objevila, vypadala úplně stejně, jako v době, kdy tady ještě pracovala. Tmavé stěny, podlaha i strop. Občas nějaký zlatavý ornament vyobrazený v dřevěných obkladech, aby atrium alespoň na oko nebylo tak fádní, a hlavně lidé - kouzelníci, kam jen oko dohlédlo.

Některé z nich znala. Na druhé straně obrovského sálu zahlédla Hermionu Grangerovou, jak sebevědomě kráčí směrem k výtahům s náručí plnou knih. Na okraji fontány zase posedávala Lenka Scamanderová, rozená Láskorádová, jež poněkud nepřítomně upírala pohled na své dva syny hrající si ve vodě. Nathalii jen tak mimoděk napadlo, že být celosvětově uznávanou čarodějkou má očividně mnohé výhody - nikomu jinému by takové chování určitě neprošlo. A samozřejmě si nemohla nevšimnout dvojice kluků se zrzavými vlasy. Weasleyových bylo tolik, že by bylo přinejmenším zvláštní, kdyby některého z nich dnes nepotkala.

"Denní věštec! Kupte si denního věštce!" volal mladík stojící jen pár metrů od ní. "Smrtijedi stále na svobodě - co na to slavný HarryPotter? Kupte si Denního věštce! Pouhý svrček!"

S nepopsatelnou nostalgií se dala do kroku. Ze všech sil se přitom snažila ignorovat ten pocit prázdnoty rozprostírající se okolo jejího srdce. Ale i když si to přála sebevíc, před vzpomínkami utéct neodkázala. Dýchaly na ni všude, dokonce i v tom ošuntěném výtahu.

Ústředí bystrozorů se nacházelo ve druhém patře přímo na konci chodby. Okolních dveří si Nathalie nijak zvlášť nevšímala. Byla až přespříliš zaneprázdněna svými vlastními myšlenkami. Zato pracovníci ministerstva si ji nevšimnout nemohli. Procházela kolem nich s nevídanou elegancí víly, klidným a zcela vyrovnaným krokem. A třebaže se neusmívala, byla neskutečně krásná.

"Vidíte ji, tu nádheru?" šeptala jedna uklízečka druhé. "Ta vočividně tráví až moc času mezi mudly."

"To je pravda," přikývla, "a navíc to bude nějaká primadona,"

"Na to vemte jed. To se pozná, podle tý chůze. Klap klap," při posledních dvou slovech se teatrálně zakroutila zadkem. "Přála bych ji, aby vuklouzla."

Nathalie nad tím jen zavrtěla hlavou. Nebyla tady proto, aby se dohadovala s párem drben, které si zcela jistě neviděly ani na špičku nosu. A stejně tak nepociťovala touhu připravit je o tu trochu zábavy - vždyť ji nakonec nebylo vůbec nic po tom, co si o ní myslí dvě britské čarodějky. Měla důležitější věci na práci.

U dveří se ještě jednou zastavila. V duchu si naposledy sumírovala, co těm lidem uvnitř řekne, ladila poslední detaily, které bezpochyby rozhodnou o jejich názoru. Ano, tyhle maličkosti, na první pohled naprosto nezajímavé drobnosti, jsou klíčem ke každé lži. Čím více jich člověk vyloží na stůl, tím více reálnější se jeho slova stávají. To se Nathalie naučila už dávno.

"Dobrý den," pozdravila, jen co překročila práh a udiveně zamrkala, když si uvědomila, že místnost, ve které se ocitla, je prakticky prázdná. Pravda, sice zde byla poprvé od konce války, ale i tak ji ten klid dokonale vyvedl z míry. Nechápala to - Kde jsou všichni?

"Dobrý, slečinko," odpověděl ji menší podsaditý muž, který se zrovna přehraboval v kartotéce. "Budete si přát?" optal se jí okamžik předtím, než si mezi rty vložil tři složky. Očividně potřeboval mít volné ruce.

Nathahie s povzdechem zavrtěla hlavou. Vytáhla z kapsy kabátu hůlku, dvakrát s ní mávla a veškeré spisy, jak ty z jeho úst, tak i ty, které svíral v podpaží, se přenesly na stůl za ním.

"Díky," zahalekal. "Omlouvám se, mé jméno je Hugh, HughSavage," dodal ještě, když k ní natáhl ruku.

"Nathalie Briandová, těší mě."

"Potěšení je na mé straně, slečno," usmál se mile. "Co potřebujete?"

"Musím mluvit s panem Potterem."

Jeho první odpovědí byl hlasitý, možná až nemístný smích, "To by teď chtěl každý." Pak se však za své předešlé chování zastyděl a poněkud nejistě přešlápl z levé nohy na pravou, "Tedy, obávám se, že to nepůjde. Harry má teď moc práce. Snad příští týden - zkuste se poradit s jeho sekretářkou."

"Řekněte mu, že jsem tady," řekla klidně.

"Jste nějaká jeho fanynka?" odtušil kysele.

"Pro Merlinovu levou nohu! Ne, to opravdu ne. Zkrátka s ním potřebuju mluvit."

"Ale on teď nemůže. Copak nečtete noviny?! Všichni tady máme co dělat."

"Mě čekat nenechá," odpověděla umanutě. "A pokud by přece jen chtěl, vyřiďte mu, že další šanci už mít nebude."

"Slečno, nevím, kdo si myslíte, že jste, ale-."

Nathalie výhružně pozvedla obočí. Rozhodně nebyla ochotná vzdát se tak snadno. "Počkám tady."

Na to už nic neřekl. Něco v jejích očích, snad ta naléhavost, jej donutila bez prodlení zamířit k zadní části místnosti, kde se nacházelo několik dalších dveří. Nathalie ani na moment nezapochybovala, třebaže tak daleko se ještě nikdy nedostala, že teprve tam začíná pravé bystrozorské působiště. Mohla se jen domýšlet, co všechno tam kouzelnická policie schovává.

"Za moment jsem zpátky," zavolal jejím směrem, než se definitivně ztratil z dohledu.

Pan Savage měl pravdu. Nathalie se ještě nestačila ani pořádně rozhlédnout po svém okolí, když k ní dolehly tlumené hlasy…

"Skutečně? Je tady?"

"Ano. Ty tu ženu znáš?"

"Trochu."

"A je pořád tak nepříjemná?"

Nathalie se pousmála. Zadní dveře se totiž v tu chvíli otevřely dokořán a dovnitř tak vešel nejen bystrozor jménem Hugh, ale také samotný HarryPotter. Hravě si domyslela, že to byl on, komu patřil druhý hlas.

"Pane Pottere," pokývala hlavou.

"Slečno Briandová," odpověděl zdvořile. "Co pro vás mohu udělat?"

"Mohli bychom si promluvit v soukromí, prosím?"

"Ovšem," odpověděl okamžitě. "Pojďte za mnou," pokynul ji mírně směrem k východu.

První věc, na kterou zaměřila svou pozornost poté, co se ocitla znovu na důvěrně známé dlouhé chodbě, byly uklízečky. Ač se to zdálo nemožné, stále postávaly na jednom a tom samém místě. Jen Merlin věděl, o čem si celou tu dobu povídaly. Avšak teď, když se v jejich blízkosti znovu objevila Nathalie, navíc po Harryho boku, nebylo nejmenších pochyb o tom, kdo se stal obětí jejich drbů tentokrát.

"Jakou jste měla cestu?" zeptal se Potter, snad aby přerušil to nepříjemné ticho, které je po čas jejich cesty k jeho kanceláři doprovázelo. Vedení odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů sídlilo hned kousek od výtahů.

"Příjemnou," odpověděla klidně, "děkuji za optání."

"Zlatý letax, viďte?"

Tak, aby to Harry neviděl, protočila oči v sloup. Neměla zájem vybavovat se s ním o kouzelnické dopravě. "Přišla jsem kvůli vašemu dopisu. Přesněji kvůli těm vzorkům. Myslím, že vím, jak to vyřešit," řekla na místo odpovědi, jen co vešli do jeho kanceláře.

"To jsem předpokládal. Prosím, Nathalie, posaďte se. Mimochodem, omlouvám se za ten nepořádek. Většinu času teď trávím přímo na našem oddělení."

"V pořádku," ujistila ho. Zmatek, se kterým Harry vedl svou kancelář, ji nijak zvlášť nepřekvapil. Pracovní stůl se prohýbal pod neskutečným množstvím papírů, prázdných hrnků kávy a hromadou dalších věcí. Milé však bylo, že na vrcholu toho všeho stálo několik rodinných fotografií.
"Dáte si kávu? Případně čaj?"

"Ne, děkuji. Spěchám zpátky do Francie."

"Samozřejmě," přikývl. "Tak, proč jste přišla?"


  • Bohužel se mi nepodařilo najít Harryho písmo tak, jak ho známe z knížek. Pokud ho někdo náhodou má (nebo ví kde ho najít), budu ráda, když mi dá vědět. :)
  • Lenka Scamanderová. Myslím, že většina z vás ví, kdo byl záhadný pan Scamander, kterého si vzala, ale pro ty ostatní... Byl to Rolf Scamander. Poté, co vyšla z Bradavic se z ní stala slavná kouzelnická přírodovědkyně, procestovala celý svět a skutečně měla dvě děti - dvojčata Lorcana a Lysandera. Zajímavostí je, že její pratchán Mlok Scamander (v originále Newt Scamander) je autorem knihy Fantastická zvířata a kde je najít, o kterém se mimochodem bude točit něco jako volné pokračování Harryho Pottera.
  • Bystrozor jménem Savage je postavou z pera J.K.Rowlingové. Zmínila se o něm Tonksová v šestém díle, když odváděla Harrho do Bradavic. Starali se o zabezpečení Prasinek. Spolu s nimi tam také byl Dawlish a jistý Proudfoot (ten se mihne v další kapitole). Ani u Savage ani u Proudfoota není známo křestní jméno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukas Lukas | 6. srpna 2014 v 10:30 | Reagovat

Ahoj Rainy !

V prvé řadě, ti chci opět poděkovat za dnešní kapitolu. Už ji tady vyhlížím od 7 hodin :).

Docela mě překvapilo že Nat dnes nebyla nepříjemná jak šmirglpapír, ale dokonce a sama souhlasila s pomocí. To mi fakt spadla brada. Protáčení očima a zvedání obočí, úplně ji vidím, tu nedostupnou krasotinku :-D. Podobnou jsem znal, unitř byla ale měkota, hrála to jen na venek. Možná se toho dočkám i tady :).

Jinak mi cukly kouty u těch uklízeček, podobné dvě máme i u nás práci, ale ty to jestě vyšperkují tím že si dají šlofíka na dvě hodinky v zasedačce.

A lhaní mamince prej " To bylo naposledy. " Ta ji ještě v budoucnu zalže tolikrát, že se bude divit. Např. až bude chtít jít na pařbu se sedmákama kde bude ohnivá whisky a doma nevinně pronese že jde spát ke kamarádce kde si budou celej večer česat vlasy, smát se svým prdům a povídat si.

Souhlasím s Harrym, to všechno spolu musí souviset ! Jinak prosím tě kdy sháníš informace kdo si koho vzal po válce atd. Protože pokud si dobře vzpomínám, tak v knížkách to (asi) nebylo. Nechce s emi věřit, že si to nepamatuju. Celou sérii jsem četl snad 10x v češtině i angličtině a prostě nevím :D. Nebo vydala Rowlingova něco kde řeší budoucnost i dalších postav?

Díky ti za vše. Opět mi tvá kapitola uděla ohromnou radost a taky důvod hodit úkoly v práci za hlavu a jít si přečíst něco, co mi zpříjmní dopoledne.

Skvělá práce!

2 Lukas Lukas | 6. srpna 2014 v 10:32 | Reagovat

Já surovec :-x
Snad ti je líp a zbavíš se těch prázdninovách bacilů. A ještě jak troll jsem to tu poslal 2x

3 Nebeská Nebeská | Web | 6. srpna 2014 v 11:38 | Reagovat

Dneska nejsem nějak ve své kůži na komentáře. No, to co vám dvěma proklouzlo jsem nahlásila a hádám, že ta větší zábava bude v další kapitole :D
Jinak jo, přesně takhle si představuju kancl u Pottera, hlavně, když mu na krku vysí takovýhle průšvihy. :)
No mladá byla super no, jak se hned chtěla dostat se svou mámou, potvůrka malá a ani nezamrkala. To bude mít asi po mamince :)

4 Rainy Rainy | Web | 6. srpna 2014 v 12:00 | Reagovat

[1]: Jejky. Od sedmi... Tak brzo to nemá cenu. Tou dobou já teprve snídám (většinou) a úprava kapitoly a její zveřejnění je práce tak na hodinu minimálně. Ale stejně mě vždycky potěší, jak se na novou kapitolu těšíš. :D
Nathalie souhlasila s pomocí jen ze strachu. Žádné svědomí se v ní nehnulo... I když by bylo hezké kdyby ano. :)
Takové uklízečky jsou úplně všude. V obchodech, ve škole, na úřadech... Kam se hnu. Chápu, že sní o lepším, ale vadí mi, jak se chovají k ostatním a dávají jim to sežrat. Na mě se kdysi jedna dívala skrz prsty jenom proto, že jsem měla už ve třetí třídě mobil. Ale abych jim nekřivdila... Některé jsou milé. Teď na gymplu mi jedna nabízela kapesníky, když mě našla brečet na záchodě a pak mi ještě vecpala bonbon. :)
Na takové věci se chodí... všude možně. Nejčastěji na Potter wiki, Pottermore nebo jiné podobné stránky. Třeba teď nedávno vyšel hezký článek: http://neoluxor.cz/blog/specialy/harry-potter-slavi-narozeniny-je-mu-34-let--616/ ... Ale je to třeba brát s rezervou. Některé věci tam nesedí - třeba nikde jinde jsem nenašla zmínku o tom, že by byl Draco po válce bankéřem, takže to ignoruju. :)
A nebudeš z toho mít problémy? :D Nemám raději zveřejňovat až odpoledne?
Jinak moc děkuju. Bacily už jsou snad definitivně pryč. Dneska už jsem bez teploty. :)
Moc díky za komentář.

[3]: Já vím. Příště tě napíšu jako beta read n.2 :D A máš pravdu... další část bude vážně zábavnější. :) A s Leni to vidím úplně stejně.

5 Lukas Lukas | 6. srpna 2014 v 12:47 | Reagovat

[4]: Tak já chodím brzo do práce, proto od 7 :), ale jemi jasné že to tu nebude nikdy tak brzo, mě to prostě jen nedá a musím vždy nakouknout :D. Žádné svědomí ? tak vidíš opět jsem neuhodl. No a je to věrohodné ty informace z těch stránek ? Ty stránky znám samozřejmě, když jsem něco hledal a nevěděl tak jsem první tam, ale že měla Rowlingová promyšlené osudy tolika postav až tak daleko jsem netušil. Nebudu mít z toho problémy, šéf sedí až v OStravě,takže kontrola nehrozí :D. Nene pěkně zveřejňuj jak se to hodí tobě :), ať už to bude dopoledne nebo večer. No jdu si pročíst ten článek co jsi poslala.

6 Angela Angela | 6. srpna 2014 v 17:10 | Reagovat

Jé, ty sis na mě vzpomněla :3

Páni, páni páni ! :D Ty máš ty detaily vážně děsně naštudovaný :D Tyhle dataily už jsem všechny hádám nějak pozapomněla, ale i když si nám to vysvětlila takřka nesrozumitelně, tak jo.. asi to smysl dává :D

Btw tohle je ta kapitola, o který jsi mi psala, že jí hrozně natahuješ? :-P Ale já jako obvykle měla pravdu, mahahaaa - já ti říkala, že to natáhování je na tom nejlepší :).

Ta část s drbnama mě rozesmála :D Takže i ministerstvo kouzel má svoje drbny jó ? :O Nemožné O_O
Upřímně nikdy jsem si Harryho nepředstavovala jako až tak velkýho bordeláře, ale tak coo :D Já si myslím, že z týhle povídky by byl dokonalý dodatek k Harrymu Potterovi. Ale chybí mi tam Draco :( Stejně si už vyspoilerovala, že bude žít, ale stejně ! :D
Sakriš, mě ta Nat hrozně připomíná Pianistku. Hehe, ale fakt že jo ! :O Jinak, kdy jsi naposledy četla Mrtvé srdce ? :O Já včera :D Ta povídka mě dostává už delší dobu, musím říct :´D Je taková.. emočně vypjatá a jo.. trochu mě to připomíná SC. Sakra! Já jsem hrozná! :D

Já tu sice od sedmi na kapitolu nečekala (já jsem měla ještě půlnoc:( ), ale ta kapitola byla vážně skvělá :3

Horečky?Sakriš. Tak se nám brzo uzdrav :3 To je hlavní :) I když si nemyslím, že by sis na duo knížka/psaní nějak stěžovala :D Ale i tak, hlavně se co nejdřív uzdrav, ano ? :)

Kapitola byla skvělá, taková příjemná.. o to víc jsem bojím druhý části :-( Sakra, holka ! :D

A děkuju za věnování, zlato :3)

P.S: Asi v tom bude hrooozně moc chyb, ale já byla dneska u zubaře .. a i když mě vůbec nic nedělal, tak jsem ještě teď vyklepaná jak preclík :D

7 Rainy Rainy | Web | 6. srpna 2014 v 22:19 | Reagovat

[5]: Ale v něčem jiném třeba jo.. Uvidíš, jak to všechno bude. :) No, Pottermore věřím stoprocentně. Wiki... jak v čem, i ta má jisté záseky - především v datech. Ale víceméně tomu věřím. :) Šéf v Ostravě, dobře, paráda.

[6]: A cos čekala? Že zapomenu? :-? Ty máš o mně vysoké mínění, co? :D
Ano... to je ona. Ale tady jsem z ní ten dojem ještě neměla. To až ke konci té druhé části. Vlastně se mi to zdálo tak dlouhé, že jsem kus děje nacpala až do další kapitoly. :D
Drbny jsou všude, to si pamatuj. Takže i na ministerstvu. Na všech ministerstvech. Nekoukáš občas na televizi? .. Politici tam sice nedrbou, ale dělaj a říkaj takový věci, že drbny jsou zákonitě taky. :D
:D Ale on má fůru práce, hele. To ho omlouvá. Představ si, že jen poletuje z místa na místo a čistý stůl je pak zcela logicky až ta poslední věc, která ho zajímá. Já ho jako velkého nepořádníka taky vlastně nevnímám... Ale  nedovedu si ho jako úředníka představit (v téhle povídce, jak sám řekl, to nesnáší)... a to by mohla být taková forma vzdoru, hm? :D
To bude tím jménem. Nathalie z Pianistky je ctižádostivá. Strašně moc. Pořád chce vyhrávat, bojuje za své cíle a nikdy se nevzdá... ne pokud bude mít klavír a noty. Je sice hezké si představit, že v budoucnu našla někoho, kdo ji změní, ale o tom můžem jen snít. Tahle Nathalie je... zlomená, zničená, na pokraji svých sil.
Mrtvé srdce? :D Ale jdi ty... Asi před půl rokem. A SC ještě dávněji. Nostalgie z těch povídek sálá pořád, ale je to už hodně dlouhá doba a jsem prostě zase o kus dál. Občas mám pocit, že se jen prodírám tím samým... Možná proto mě tahle povídka tolik nadchla - je to něco úplně jiného.
Nemáš zač. ;) Jsem ráda, že jsi přežila zubaře.

8 Lukas Lukas | 7. srpna 2014 v 8:30 | Reagovat

Vždy když vidim Angelu komentovat, vzpomenu si na bylinkářku Angelu z Eragona :-D, výborná postava mimochodem.

9 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 7. srpna 2014 v 15:36 | Reagovat

Kapitolku jsem už sice četla (a s předstihem, muhehe 3:D), ale tedy... Ten dopis je dokonalý, i bez filmového písma Harryho Pottera! ;) A moc děkuju za vysvětlivky, já jsem zrovna jedna z těch, kteří je potřebují. ;) :) Takže moc díky a FB palec nahoru (y)! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama