TWWLB │ Kapitola sedmá 2/2

14. září 2014 v 10:52 | Rainy |  The World We Left Behind
Nenávidím Internet Explorer a začínám mít plné zuby i celého slavného blog.cz. Přijde mi scestné, že problém s přihlášením do administrace se řeší už měsíc, stejně jako mi přijdou poněkud úsměvné ty odměny, které jsem dostala, za proběhnou grafickou soutěž. Samozřejmě jsem to nedělala pro ceny... Mým původním záměrem bylo proslavit blog. To ale nakonec nemění nic na tom, že tím, co jsem před týdnem dostala poštou, budu moct nejméně dva roky obdarovávat své sestřenky (13 a 7 let) a bratránky (7 a 6 let) na Vánoce.

Fajn. Tolik k mému současnému vztahu k blogu. A teď k tomu podstatnému. :) Jak jsem slíbila, přináším vám pokračování TWWLB. Tahle část je o trochu kratší než minule, ale doufám, že bude tedy alespoň trochu svižnější. Už teď vám mohu prozradil, že v další kapitole se konečně dočkáte nějaké té akce a taky... Draca. Slibuju, že tentokrát to bude více než tři řádky.

Pokud se všechno bude vyvíjet tak, jak bych chtěla, mohla by být další kapitola zase o víkendu.


Rainy

P.S. Chyby, odkazy, styly i formátování pořádně upravím teprve poté, co se blog vzpamatuje. Kdybych to měla dělat tady, na IE, nejspíš bych u toho zestárla.





Nathalie Briandová nedala Harrymu spát. Vloudila se mu do každé myšlenky, představy i snu. Bylo to skoro až neuvěřitelné, kolik pozornosti na sebe ta žena dokázala svou nevrlou povahu upoutat. Když pak ráno přišel do práce, nikdo na oddělení nemluvil o ničem jiném, než o té tajemné dámě, která se tudy včerejšího dne prohnala jako velká voda.


"To vám povídám, s tou bych si dal říct hned," přemýšlel jeden.


"Blbneš?" smál se mu druhý. "Vždyť se celou dobu tvářila, jako by jedla citron."


"To sice jo, ale stejně byla krásná," pomáhal prvnímu další.


"Vypadala jako Francouzska, ty jsou prý všechny takhle krásný. Někdo mi říkal, že pokud holka nemá v krvi aspoň trochu vílí krve, vůbec ji tam do Krásnohůlek nevemou."


"Kecy," zavrtěl hlavou další. "A navíc, tahle madame z Francie rozhodně nebyla. Slyšeli jste ji, jak perfektně umí anglicky? Dokonce měla přízvuk."


To už Harry nevydržel, "Nechte toho, u Merlina. Chováte se jako nějací puberťáci."


Hoši se však jen tak jednoduše odbýt nedali. "Tak nám o ní něco pověz, Harry. Niles říkal, že sis ji včera prý odvedl do nějakého kumbálku vzadu a -."


"Držte už hubu!" vykřikl podrážděně. "Přišla nám pomoct, stačí? Nějakým zázrakem se ji podařilo očistit tu krev od temné magie, takže s ní teď můžeme dál pracovat. Proto tady včera byla, nic jiného za tím není. Dejte se raději do práce a drbání nechtě na jiných."


I přes jeho výzvu se však povídání o Nathalii neslo oddělením bystrozorů dál. Jakoby k ní každý měl co říct. Někteří dokonce tvrdili, že ji znají z módních časopisů, další, že je to slavná zpěvačka. Bylo to k zbláznění. Odpoledne se dokonce už nedokázali shodnout ani na tom, jestli to byla bruneta nebo černovláska.


Harry to raději nijak nekomentoval. Zvlášť, když měli jeho podřízení dostatek taktu na to, aby zmlkli, kdykoliv se objevil někde poblíž. A mimo to, práce tady bylo až nad hlavu. První chvíli odpočinku si dopřál až těsně před odchodem, kdy se vyčerpaně svalil na židli ve své kanceláři.


Nedostatek spánku během posledních dní se na něj podepisoval čím dál tím znatelněji. Všude kam se podíval, stály hrnky od kávy, které v tom spěchu nestačil ani umýt, na zemi se válelo spousty papírů. Několikrát tedy mávnul hůlkou a veškeré špinavé nádobí tak nechal odlevitovat do vedlejší místnosti přímo na malou kuchyňskou linku.


Když pak později uviděl tu spoušť - pět hrnků a ještě tři skleničky, navíc za jediný den, začínalo mu pomalu docházet, že takhle nejde, že takhle nemůže dál existovat. Aniž by nad tím tedy nijak zvlášť přemýšlel, přemístil se do Prasinek, odkud se vydal tou nejkratší cestou rovnou do Bradavic.


"Harry?" podivila se Minerva, když ho uviděla ve dveřích. "Stalo se něco?!"


"Ne, samozřejmě, že ne. Omlouvám se, že vás ruším," vyhrkl okamžitě, jen co si uvědomil, jak moc jí jeho návštěva musela šokovat.


"Nerušíš," usmála se. "Jak se ti daří? Zaslechla jsem, že vyšetřování nejde zrovna nejlépe…"


"Potřebuju mluvit s Brumbálem," řekl namísto odpovědi. "V akutní záležitosti."


"Opravdu se nic nestalo?"


V tu chvíli by si za své chování nejraději nafackoval. Neměl nejmenší tušení, co se to s ním děje. Takhle impulzivně se nechoval už pěknou řádku let.


"Vše je v nejlepším pořádku, Minervo, opravdu. V práci jsme sice museli řešit pár problémů, ale to už je snad za námi. Jen bych s ním doopravdy potřeboval mluvit. Mrzí mě, že jsem tady takhle vtrhnul, ale ani já sám jsem s tím vůbec nepočítal."


Profesorka McGonagalová mírně přikývla. "Dobře. Posaď se. Nechávám vás o samotě. Kdybys cokoliv potřeboval, budu v učebně přeměňování."


"Moc vám děkuji."


"Tak copak potřebuješ, chlapče drahý?" otázal se ho Brumbál, jen co se za Minervou zavřely dveře a s neskrývaným zájmem pohlédl na Harryho, který stále nejistě přešlapoval u dveří.


"Já-," začal, ale vzápětí zase utichl. Nevěděl co říct, jak začít. Poněkud vyčerpaně si zajel prsty do vlasů. "Chtěl jsem se vás zeptat, pane profesore, odkud znáte Nathalii?"


"Myslíš tu půvabnou dámu, která nás před týdnem poctila svou společností?" usmál se. Stačil však jediný pohled na jeho portrét a Harry okamžitě pochopil, že Brumbál svůj klid jen předstírá. Očividně svou otázkou rozvířil staré vzpomínky. "Proč se ptáš?"


"Nedá mi spát," vysvětlil stručně. Když si však všimnul Brumbálova nechápavého pohledu, pokračoval: "Mám z ní zkrátka takový zvláštní pocit. Nevím proč. Je samá záhada, samé tajemství a já, abych byl upřímný, z toho začínám být poněkud unavený. Je jako Pandořina skřínka."


"Všiml sis toho?" poznamenal s úsměvem bývalý ředitel. "Jednou jsem jí řekl to samé."


"Opravdu?" podivil se Harry a konečně se uvolil přijmout křeslo, které mu při svém odchodu Minerva nabídla. "Vlastně se tomu ani nedivím. Měl jsem z ní takový pocit, jen co jsem ji uviděl. O tom jsem teď ale mluvit nechtěl," rozpomněl se najednou. "Jak jste se seznámili?"


Brumbál si propletl prsty mezi sebe. "Je to už pár let," řekl po chvilce přemýšlení. "Objevila se u mě v ředitelně jako velká voda. Pamatuju si, že tehdy v ní ještě nebyla ani trocha té hořkosti, kterou v sobě nese dnes."


"Kdy to bylo?"


"Bylo jí sedmnáct."


"Je tedy starší než já. Hádám, že se s vámi setkala ještě za vašeho života."


Přikývl. "Přirozeně. Zcela náhodou se naše cesty střetly těsně před tím, než měla Nathalie nastoupit do posledního ročníku. Už tehdy byla neobyčejně bystrá a okouzlující. Možná ještě více než v současnosti. Velice se změnila poté, co ztratila oba své rodiče."


"Během války? Myslel jsem, že jsou mudlové..."


Brumbál se znovu pousmál. "Každý z nás se občas zaplete do boje, který mu vlastně ani nenáleží. S Nathaliinou rodinou to bylo podobné. Otec padl při jednom z prvních útoků na ministerstvo kouzel. Víc o tom incidentu bohužel nevím."


"A její matka?"


"Měla rakovinu," řekl smutně. "Nedlouho po smrti svého manžela se i s Nathalii odstěhovali na venkov, kde měla větší klid, ale bohužel už bylo příliš pozdě."


Několik dlouhých okamžiků se potemnělou ředitelnou neslo pouze tiché praskání ohně. Harry měl Nathaliina života plnou hlavu. Věděl, že o ní ví velice málo - že vlastně neví skoro nic, ale tahle zpráva jej doopravdy zaskočila a na malou chvíli v něm dokonce probudila vzpomínky na ukrutné bezpráví, které za doby Voldemorta pohltilo celou Británii.


"Proč jste se tehdy vlastně setkali?"


"Omlouvám se, Harry, ale to ti bohužel říci nemohu. Vyhledala mě tehdy v osobní záležitosti a já ji slíbil, že o tom nikdy nikomu nepovím. Nakonec je to hádám to nejmenší, co pro ni mohu udělat."


Harry malounko povytáhl obočí. Ani trochu tomu nerozuměl. Do Bradavic se vydal s jediným záměrem: přijít Nathalii konečně na kloub. Namísto toho měl však pocit, jako by se do těch podivných hádanek ještě více zamotal. A on si byl přitom tolik jistý, že u Brumbála nalezne klíč…


"Abych byl upřímný, pane, jsem z toho mírně zmatený. Nemohl jsem si nevšimnout, jak s vámi při našem společném setkání mluvila. Ta žena vás otevřeně nenávidí a vy, i přes to, střežíte její tajemství?"


"Samozřejmě. Kdysi jsem řekl, že v Bradavicích se dostane pomoci všem, kdo si o ní řeknou, vzpomínáš? S ní to bylo zrovna tak. Bohužel ji cesta ke štěstí stála víc, než byla ochotná zaplatit. A to je na ni to kouzelné i smutné zároveň. Všichni z nás čas od času uděláme věci, na které nejsme nijak zvlášť hrdi, na které bychom nejraději zapomenuli. Problém je v tom, že ona to nedokáže."


"Zapomenout?" odtušil Harry a následně nad tím nechápavě zavrtěl hlavou. "Stejně, pořád nechápu, jak do toho všeho zapadáte vy."


"Donutil jsem jí k tomu," odvětil stručně. "Nejsem na to nikterak hrdý, ale nikdy, ani teď, bych své rozhodnutí nezměnil. Dal bych v sázku příliš mnoho. Nathalie sehrála v minulé válce mnohem větší roli, než si dokážeš představit."


Harrymu na mysl okamžitě vypluly desítky dalších otázek, ale každá z nich se vytratila při vzpomínce na jejich včerejší setkání. Nejsem tak úžasná jako vy, řekla tehdy a on teprve teď pochopil, co tím vlastně myslela. Bezděčně sklouzl pohledem směrem k portrétu Snapea. V duchu přitom přemítal, jak je možné, že se tak silná žena stala obyčejnou figurkou na Brumbálově šachovnici.


"K čemu? K čemu jste ji donutil?"


Bývalý ředitel stáhl rty do úzké linky. "Jak jsem řekl: Dal jsem jí slib a nehledě na to, že už jsem po smrti, hodlám jej dodržet."


Zatnul zuby, "Myslím to smrtelně vážně, když řeknu, že začínám mít všeho po krk. Každá nitka jako by vedla přímo k ní, jako by ona byla klíč ke všem těm záhadám, s kterými se během posledních dnů do slova roztrhl pytel. Něco se stane a Nathalie Briandová to bez mrknutí oka vyřeší. Prostě-."


"Já tě chápu, Harry, opravdu ano. Ale tuhle hranici nepřekročím. Ne, když i ona sama udělala všechno proto, abych její příběh nikdy nikomu nevyzradil."


Když k němu pak znovu vzhlédl, poprvé v životě mu najednou připadal starý. Jakoby si teprve teď všiml všech těch vrásek. "Snažíte se mi tím něco naznačit?"


"Je obecnou pravdou, že chování druhých není nikdy chápáno, Harry. Jen málokdy se najde někdo takový, kdo doopravdy porozumí našim záměrům. Lidé buďto chválí, nebo haní. Nemohu ji vyčítat to, jak se na celou tu věc dívá - třebaže už jí dávno odvál čas. Nakonec jedno mudlovské přísloví říká, že abychom někoho mohli soudit, museli bychom si obout jeho boty a projít přesně tu samou cestu jako on sám.


Já osobně Nathalii vždy velice obdivoval. Byla tak chytrá a inteligentní! Jak říkáš, mnohokrát z rukávu vytáhla kouzla, o kterých jsem já osobně neměl ani tušení - dovedeš si představit, kolik studu to ve mně vyvolalo?" Brumbál s úsměvem zavrtěl hlavou. "Ale o její bystrosti ses už zajisté stihl přesvědčit sám, nemám pravdu?"


"Bohužel," přisvědčil Harry "a ne jednou. Nejspíš bych její znalosti nenesl tak těžce, kdyby byla jen o trochu méně pyšná."


"To zajisté, ale byla by to pak ještě vůbec ona? Její hrdost ji proklestila cestu skrz mnoho nemilých situací. A pokud se nad tím zamyslíš, pokud má člověk ke svým pocitům důvod, není to vůbec zlé - spíše naopak! Vždyť kam by lidstvo došlo bez pýchy a žárlivosti?"


Mladý Potter sklonil hlavu do dlaní. Ze všeho toho přemýšlení už ho pomalu začínala bolet hlava. Navíc si konečně uvědomil, že jít sem byla chyba. Brumbál mu očividně s jeho problémem ani trochu nepomůže.


"Mám na vás ještě jednu otázku, pane řediteli," začal vyčerpaně. "Slyšel jste někdy o svémagii?"


Brumbál se zdál být jeho otázkou upřímně překvapen. "Jen ve starých příbězích a legendách. Proč se ptáš?"


"To není důležité," odpověděl podrážděně. Začínal mít celé téhle šarády dost. Nechápal, proč si s ním Brumbál, stále i po všech těch letech, hraje jako s loutkou. Přesto neodolal, vyslovil ještě jednu, poslední, otázku: "A věříte v ní? Věříte tomu, že něco tak ryzího jako je svémagie skutečně existuje?"


"Samozřejmě," přikývl s úsměvem. "V její existenci věřím stejně, jako jsem věřil - a vždy věřit budu - v sílu lásky."


Nedlouho poté Harry odešel. Vyměnil se svým bývalým ředitelem ještě pár krátkých, spíše zdvořilostních frází, a vydal se domů. Nepřipadal si však o nic chytřejší než, když sem před dvěma hodinami přišel. Nakonec si byl jistý jen jednou jedinou věcí: Čím dříve přijde na kloub Nathaliiným tajemstvím, tím lépe pro něj i pro jeho rodinu.


V Bradavické ředitelně však bylo rušno ještě několik minut po Potterově odchodu.


"Nikdy mě nepřestane udivovat, s jakým klidem odkážete tomu klukovi lhát," poznamenal zhnuseně Severus Snape, když se objevil v pozadí Brumbálova obrazu. "Jeden by řekl, že si s tím dáte pokoj alespoň po své smrti."


"Teď mi křivdíš. Vždyť na tom, co jsem mu řekl, nebylo nic nepravdivého."


"Hraní si se slovy je to samé, Brumbále."


V Albusově očích se podivně zajiskřilo. Jen málo dnů od jeho smrti bylo tak vzrušujících, jako je tento. "Vidíš. A přitom to jsou dvě zcela odlišné věci. Navíc zastávám názor, že takto Harry vzdá svůj boj mnohem dřív, než kdybych mu neřekl nic. Znáš ho přece stejně dobře jako já - ty záhady by ho hnaly stále dál."


Snape si pohrdavě odfrkl. "Pokud vím, udělal jste v téhle věci vše, co se udělat dalo. Takže by nenašel nic tak jako tak. Teď má akorát utkvělou představu o tom, že je Nathalie starší než-."

"A není snad?"


"U Salazara," zavrčel. "Je, samozřejmě, že je. Ale přemýšlel jste nad tím, jak asi zareaguje, až se dozví, že se ta holka narodila jen pár dnů před ním?! A je toho víc. Její rodiče. Váš vztah s ní. Svémagie-."


"Pokud budeme mít štěstí, jejich cesty už se nikdy nezkříží. Jeden druhého navzájem rozhodně vyhledávat nebudou."


"Tomu snad nevěříte ani vy sám," pronesl pohrdavě Snape, načež se definitivně vrátil zpátky do svého portrétu.


-----------------


  • Některé myšlenky (citace) si Brumbál vypůjčil od Friedricha Nietzscheho - konkrétně: Co konáme, není nikdy chápáno, nýbrž vždy jen chváleno nebo haněno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 So So | 14. září 2014 v 17:57 | Reagovat

Nová kapitolka *_* Boží! Konečně něco víc o Nat..a vidím, že Brumbál je pořád stejný -_- nemůžu si pomoct, ale to jak si s každým jen hraje se mi vůbec nelíbí! Každopádně se už těším na Draca, takže šup šup, Rainy :)*

2 Lukas Lukas | 16. září 2014 v 7:11 | Reagovat

Ahoj ! Tak jsem si to přečetl a musím říct, že jsme se z toho opravdu moc nedozvěděli. Cítím se teď asi tak jako Harry, zmatenej a s bolestí hlavy. No snad nám další díl poodhalí víc. Brumbálisko pořád stejnej, zase hraje nějakou svoji hru. No jsme zvedavej jak  a kdy nám prozradíš tu její hlavní roli ve válce když o ni nesmí Brubál mluvit a ona sama už vůbec ne. Nejaký flashback by se mi asi líbil :). No nic jdu zase pracovat.

Díky

3 Rainy Rainy | Web | 16. září 2014 v 7:31 | Reagovat

[1]: Nojo, je to takovej malej velkej manipulátor. Draco bude! Víc a víc a víc teď už prakticky s každou kapitolou. :)

[2]: Flashbecky budou a dost možná jich bude skoro celá zatraceně dlouhá kapitola, ke které se docela rychle blížíme. Prozradím, že to bude jedenáctka (pokud tedy všechno klapne - v mé původní kostře to byla sedmička :D)
A náhodou jsme se toho dozvěděli dost.  :) Tedy hlavně jednu zatraceně zajímavou věc: Nathalie je jen o pár dnů starí než Harry a přesto s Brumbálem mluvila, když už byla plnoletá.... Ale jak by mohla, když v době, kdy Brumbál zemřel, chyběl Harryumu do sedmnáctých narozenin ještě celý měsíc? :)
Zatím je třeba hodně pozorně číst mezi řádky. A myslím, že jedna velká zápletka mého příběhu je tak okatá, že už si ji musel všimnout úplně každý, akorát se o ní nikdo prozatím nezmínil v komentáři. :D

4 Lukas Lukas | 16. září 2014 v 12:52 | Reagovat

:O tak tohle jsem si dohromady nedal, jako pozastavil jsem se nad tou zmínkou že je starší jen o pár dní, ale spočítak si to a porovnat, no holt můj mozek pracuje po ránu (někdy i přes den) dost pomalu :D. Takže ta potvora Brumbálisko, je někde zalezlej a živej? Ježííííš já už chci další díl :D. Napiš mi pak jaké máš domácí úkoly, je udělám za tebe ať máš čas na psaní. Kdyžtak to doma zařiď, přijedu navařit a uklidit. Vše pro tvé pohodlí a taky vše pro pokračování :-D

5 Rainy Rainy | Web | 16. září 2014 v 14:27 | Reagovat

[4]: :D Kéž by to bylo tak jednoduché. Víš, kdyby mi taková němčina skákala sama do hlavy... to by bylo o hodně jednodušší. On je spíš problém v tom, že já musím mít na psaní náladu, jinak to stojí vážně za prd... nebo to pak musím 3x přepisovat. Ale teď mám docela psavou, takže snad to bude o tom víkendu. :)
V každém případě moc děkuju za ochotu. :-D

6 Angela Angela | 16. září 2014 v 20:34 | Reagovat

Jaaj, konečně jsem se dostala k tomu zase něco okomentovat :3) Ta soutěž pro blog.cz byla vždycky taková.. zvláštní hele :D Když jsem si prohlížela ty designy, tak některé byly opravdu úžasné a vsadím se, že bez hodinové práce se neobešly. Ono ani na tom layoutu někde potom není napsaný, kdo ho vyrobil, ne ? :D Nebo joo ? :D Nevím no, pořád mi to připadá... jako práce za žádnou odměnu :( Každopádně tvůj design byl naprosto mistrovský ♥♥ Hned bych si ho nastavila, kdybych nějakej blog měla :DD

Kapitola byla samozřejmě opět pecková ♥ S tím formátováním si nedělej těžkou hlavu, když se do toho člověk začne, to formátování ani nevnímá ;)) Nathalie je tak tajemná, ale mám jí sakra moc ráda ! :DD
Bože, v tý laboratoři... jsou tam jak nějaký baby, který klábosej u čaje :´D Jéžišimarjáá :DD Harryho jsem začala až nenávidět, to jeho vtrhnutí bylo tak bleskový.. a připadal mi jak takové malé děcko, který prostě musí vědět všechno o všem :´DD Jééžišíí :DD

Nojo, je teprv 16. září a mně připadá jako kdybych už byla v půlce pololetí -_- Taky si tak vyšťavená ? :´D Já úplně -_- A to si teď polehávám doma kvůli střevům :´D A nudím se jak nějaký vajíčko v zoologický zahradě :´((( Nójo, tak se mně opatruj a koukej tu další kapitolu napsat co nejdřív ♥

7 Nebeská Nebeská | Web | 11. října 2014 v 12:31 | Reagovat

Wow, no teda ten Brumbál je pěknej parchant a přesně, jak řekl Snape, že ho to nepřestane bavit, tohle lhaní?... Je to prostě ta osobnost, která pojede přes štěstí ostatních, jen aby se dosáhlo toho, čeho se musí dosáhnout. Ale nechápu, proč v situaci, která vznikla, pořád jen zatlouká - ale to by nebylo pak ono, kdyby se to hned vyklopilo.
Haha, jo jo je to sranda tohle. Líbí se mi, že alespoň někdo obhajuje Nathalii. Konečně do ní někdo pořád nerejpe, že Lukáš! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama