Little Dove - 2. kapitola

19. října 2014 v 13:41 | Nebeská |  Little Dove
Myslím, že původně chtěla Rainy zveřejňovat, ale ta toho má dneska tolik, že... hehe, kdo dřív přijde, ten dřív... zveřejňuje! :) Já, narozdíl od ní, mám dneska volno. Úžasné. Tak dlouho jsem ho neměla.
Včera jsme jeli pořádat, tedy hlavně co se jídla a servisu týče, na Indickou párty. Něco před svatbou - netuším - byly tam jen ženský, pouze jeden stůl pánové. A taky jediný stůl chlastal. :D Holky ale byly super nastrojené, tancovaly krásně...
Jediný co, tak na mě blbě čuměly. Asi jsem moc bledá, či co. Samozřejmě, moji kolegové v tom mají pěkný guláš, dle mého to je strašně špatná organizace. :D A ještě líp, nikdo mi neřekl, co dělat, prostě táhni a dělej něco. Díky bohu, že můj přítel s tím má už zkušenosti, tak vždycky na někoho houkl a pěkně mi to vysvětlili.
Ale tohle prý byla ještě pohoda. Jen 150 lidí. Bože, nechci poznat ty větší party. :D
Nyní však dost už o mě, tady máte další kapitolu, snad se bude líbit ^^





Tvář ji neuvěřitelně bolela; někdo ji pleskal a snažil se ji probudit. "Vstávej, zatraceně!"

Trhla sebou, jakmile rozeznala hlas svého manžela a zprudka se pokusila posadit. Zaúpěla při tom zbrklém pohybu a chytila se za bok. Gregor nakrčil obočí a rychle odtáhl stranou pokrývky, aby spatřil obrovskou podlitinu, velkou jako jeho vlastní ruka. Přes rty se mu vydralo odfrknutí. "Takhle mi asi těžko dáš dědice, když se budeš snažit zmrzačit."

Jocelyn nic neřekla. Nedovolila si ho obviňovat ze svých zranění, které utrpěla po každé jejich souloži. Stydlivě si přitáhla pokrývku k tělu, ale v půli pohybu deku strhl stranou. Ležela před ním obnažená.

Prsty pravé ruky se rozběhly od podlitiny, přes ploché bříško až k jejímu klínu. Snažila se dát nohy k sobě, protože věděla, co tam vidí, ale na to byla příliš slabá. "Co ta krev?"

Mlčela. Skousla si ret a uhnula pohledem. Poté jí naraženým bokem projela bolest, až sebou trhla a snažila se dostat co nejdál z Gregorova dosahu.

"Ptám se ještě jednou," zavrčel nebezpečně. "Co znamená ta krev?"

"To… to je… od našeho… od toho večera… kdy…"

"Kdy jsem tě ošukal, to chceš říct?" dokončil za ní rozhněvaně Gregor.

Jocelyn se unaveně odtáhla z dosahu dlaně, kterou jí způsoboval bolest a znovu se snažila zakrýt svou nahotu. "Prosím…"

"Najednou žadoníš!" odfrknul si Gregor a mrsknul jí do tváře přikrývku. "Ale ráno jsi byla dost statečná, abys žádala svého vlastního manžela o smrt."

Nevěděla, co mu má odpovědět. S námahou odstrčila deku stranou a vyhledala jeho pohled. "Prosím… já už… už nemůžu."

Z jeho hrudi se vydral nebezpečný zvuk a než se nadála, natáhl po ní své obrovské tlapy a vzal ji do náruče. Sotva se její tělo opřelo o jeho mohutnou hruď, začala se neovladatelně třást a nebyla si jistá, jestli strachem, nebo zimou.

"Jsi vyčerpaná," zavrčel nakonec Gregor. "Musíš nabrat sílu."

Celé hrdlo se jí stáhlo. Úpěnlivě se kousala do rtu, aby zastavila pláč a aniž by si to uvědomila, schovala svou tvář do košile, kterou měl na sobě. Většinou nosil výzbroj do boje, ale toho dne se nikam nechystal.

Náhle ucítila, jak se jeho paže napnuly a přitiskly Jocelyn k jeho tělu, v teplém objetí. Překvapeně zatajila dech a chtěla vzhlédnout, ale bála se setkat s jeho pohledem.

Poté Gregor ustal v chůzi. Pomalu, unaveně vzhlédla a rozhlédla se kolem. Stáli u velké kádi s teplou vodou, z níž stoupaly chomáčky páry.

"Poslední, co potřebuju, je abys byla nemocná," zavrčel vedle jejího ucha, až nadskočila. Pobaveně se zachechtal a poté se začal pomalu předklánět, čímž Jocelyn uložil do horké vody.

Sykla, když se její prochladlé tělo ponořilo do vody a dotklo se otevřených ranek na stehnu. Po celou tu dobu svírala Gregorovu kamennou paži a až poté, co se narovnal, ho rychle pustila. Vzhlédla k němu a vzápětí zůstala uvězněna v jeho pohledu. Nevěděla, jak dlouho na sebe hleděli, ale byla to spleť podivných, leč silných pocitů.

V tom se k ní otočil zády, sedl si a opřel se o káď. "Budu čekat."

"Ale… a-ale…" náhle nevěděla, jak zformulovat slova. Panika ji ochromila. "Mám-e s-služ-ebnictvo…"

"Mlč, ženská," zarazil její slova podrážděně.

Jocelyn okamžitě zatnula zuby a sklopila zrak ke svému tělu. Pomalu si začala drhnout paže, posléze utvořila z dlaní kalíšek a opláchla si tvář. Zavzlykala, jakmile se horká voda setkala s jejím rtem - až nyní pochopila, že si ho při pádu rozrazila.

Tichý zvuk po jejím pravém boku ji donutil vzhlédnout. Gregor na ni hleděl kamenným pohledem a zdálo se, jako by kontroloval škody na svém majetku. Odfrknul si a prudkým pohybem se zvednul; Jocelyn sebou škubla a zajela až po nos do vody a nadechla se jí.

V okamžení ucítila pod pažemi jeho silné paže, vytahující ji na vzduch. "Pitomá ženská," procedil skrze zuby a opřel ji zády o dřevěnou stěnu kádě mezitím, co vykašlávala vodu. "Člověk se sotva hne a ty…"

Zmlknul a pustil ji, jako by se popálil. Dvěma mocnými pohyby ze sebe strhnul šaty a stál před svou manželkou tak, jak ho bůh stvořil; jako by byl vytesán kamene. Každý sval na jeho těle hrál, byl tvrdý a nahánějící hrůzu, stejně tak jako jeho mužství mezi nohama.

Několika ráznými pohyby se vydal pro tuhé mýdlo a žínku. "Podrž to," řekl mezitím, co k ní natáhl dlaň. Nechápavě je od něj převzala a sledovala, co učiní dál.

I kdyby si jí chtěl teď vzít, nemohla by se bránit - ani by to neudělala. Nakonec, byl to její manžel a měl na to výsostné právo. Ale obávala se, že něco takového by už nepřežila.

Jeho obrovské ruce ji vzaly do náruče a vyzvedly z vody. Po těle jí vyskočila husina, jakmile byla vystavena ledovému vzduchu, což Gregorovi neušlo. Pohledem sjel k jejím prsům a poté k obličeji, ale nic neřekl. Pouze vstoupil do horké vody a i s Jocelyn v náručí, se posadil do kádě.

Vody bylo až příliš; okamžitě se přelila přes stěny a roztekla se po zemi kolem. Jocelyn nechápavě vyhledala jeho pohled, který byl zastřený něčím, co u něj nikdy neviděla.

Opatrně si ji položil na hruď, jednu ze svých noh pokrčil a podpíral tak Jocelyn pod zadkem, aby nesklouzla dolů do vody.

Několik dlouhých momentů leželi oba bez hnutí, lady Cleganová stále svírala v rukách mýdlo a žíňku. Její manžel se pro ně opatrně natáhl, aby začal systematicky drhnout tělo ženy v jeho náručí.

Vydechla při jemných pohybech, kterými opečovával její tělo, až se podvolila Gregorovu doteku a opřela si hlavu o jeho krk. Nepatrně ztuhl při onom gestu, ale poté pokračoval v činnosti.

"Od mala se mě každý bojí," řekl náhle a Jocelyn sebou trhla. "A zatraceně se mi to líbí. Mám nad nimi moc, nad každým. I nad tebou… ale uvědomil jsem si, že i přes ten strach je v tobě něco jiného."

Jocelyn čekala, až promluví. Rukou jemně přejel přes její břicho a nakonec ji k sobě přitiskl. Cítila na svých zádech, že je vzrušený.

"Co je na mě jiného?"

Gregor vytáhl ruku z vody a uchopil Jocelyn za bradu, aby jí přinutil k opětování plamenného pohledu. "To možná sama jednou pochopíš."

Po zbytek jejich koupele neřekl už ani jediné slovo; natož aby se jí dotkl a chtěl uspokojit své choutky. Usušil svou vyčerpanou ženu, zabalil do teplých přikrývek a donutil ji sníst polévku.

"Jestli to nesníš, kleknu si na tebe a vleju ti to do hrdla, ženská zatracená!" vybouchl náhle, když odmítala jíst. S očima vytřeštěnýma rychle uchopila lžičku a začala jíst horkou tekutinu s kusy zeleniny.

Nakonec ji nechal samotnou. Jocelyn se bála, že ho naštvala; což nebylo nic těžkého. Bála se jeho návratu, ale také toho, že už nepřijde. Nevěděla, co od něj očekávat, jaká varianta byla pro ni lepší.

Nemohla však spát, hlavou jí neustále běhala jeho slova. Snažila se najít odpověď, ale nedostala ji. Až pozdě v noci, kdy celý hrad ulehl ke spánku, se Gregor Clegane vrátil do ložnice a pomalým krokem se vydal k její straně postele.

I ve tmě viděl její oříškové oči, upnuté k jeho tváři. S povzdechem vlezl na lůžko, vklouzl pod přikrývky a k Jocelyninému údivu, ji objal kolem pasu a uvěznil v horkém objetí. "Spi už," řekl temným tónem do jejího ucha a ona rychle přikývla.

Zasmál se, ale jeho dech se brzy ustálil. Až když si byla Jocelyn jistá, že spí, nechala se sama vtáhnout do jiného světa, kde spala po boku milujícího manžela, v náručí plné lásky a ochrany.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Myslíš, že se dočká Jocelyn šťastného konce?

Doufám, že ano 50% (4)
Možná 25% (2)
Myslím, že ne 25% (2)

Komentáře

1 Rainy Rainy | Web | 20. října 2014 v 18:35 | Reagovat

Tak to bylo něco. Obecně bych řekla, že je tahle povídka jednou z nejlepších věcí, které tady máš. Loreane se mi celkově líbí mnohem víc, ale tohle má jinou krásu.. Takovou... Vybrala sis těžké postavy a snažíš se je svézt nějakým způsobem dohromady - zatím rozhodně úspěšně a ,jak jsem řekla, držíš se nádechu seriálu a celkově je to něco, co je radost číst. :) Samozřejmě, je to smutné... A tak nějak i z toho cos mi řekla, neočekávám žádný super happyend, jsem prostě jen zvědavá, co se bude dít dál. :)
P.S. Kdo dřív přijde, ten dřív zveřejňuje. :P To víš, že jo. :D A já se tě ještě starostlivě ptala, jestli něco chystáš, jestli můžu s tou nedělí počítat... -.-"

2 Orida Orida | Web | 20. října 2014 v 21:48 | Reagovat

Ja si tu s popcornom počkám na pokračovanie ;)

3 Nebeská Nebeská | Web | 20. října 2014 v 22:28 | Reagovat

[1]: hihi, já vím, nepočítala jsem s tím, že budu mít volno a čas :D velké překvapení, když jsem byla ponechána doma :D taky tě miluju :D :D

No, tak ještě, aby se ti Loreane nelíbila víď. :-? já teď tuhle povídku po sobě četla, opravovala to opakování slov atd a myslím, že zas tak úžasný to není, ale ano, snažila jsem se. Rozhodně jsem se vyhnula šíleně zamilovanému a změklému Gregorovi, to se neboj :D

[2]: Dobře :P V pátek bude další, tak ať ten popcorn se dá ještě jíst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama