17. kapitola - Vše, co chci udělat

22. března 2015 v 12:17 | Nebeská |  It all Makes Sense When It's the End of the World
Překvapení!!
To koukáte! :) Já taky. Už v úterý jsem začala překládat, když jsem přišla z práce - ano, mám novou práci. Od 7 ráno do půl 4, je to pěkná pohodička, nikdo mě nehoní a mám to asi 20 minut chůze od domu.
Ve středu jsme šly dokonce i běhat se spolubydlou a naivně jsem se domnívala, že tuhle kapitolu zvládnu přeložit ještě toho dne - připadala jsem si tak aktivní... práce, běh, úklid doma... a pak jsem najednou byla tuhá. :D
Ale cítím se báječně a tak tady máte - po extrémně dlouhé době - další kapitolku. Pokusím se přidávat častěji, slibovat nic nemůžu, ale doufejte, že se můj život zlepší a vrátím se vám na plný úvazek :D ;)
Nebeská




Kapitola 17 - Vše, co chci udělat

"Už nějakou chvíli se tam nahoře hádají," řekla tiše Carol mezitím, co se sklonila a začala připravovat postel. Z toho, co zaslechla, Rick chtěl odejít jako první věc po rozbřesku a Lori se ho snažila všemi možnými důvody přinutit, aby pochopil, že opuštění domu byl špatný nápad.

"Co když odejdeme a nenajdeme žádné místo, jako je tohle? Tady máme všechno, co potřebujeme," řekla Lori a ze všech sil se snažila, aby nezačala křičet.

"Je to příliš riskantní, Lori, už jsem ti to řekl," odpověděl Rick a jen stěží kontroloval svůj hlas. "Můžeme být zastiženi hordou a ztratit všechno."

"Ale taky se to stát nemusí. Proč prostě nejdeš ven a nepodíváš se, jestli tam není bezpečné místo předtím, než rozhodneš a nadobro odejdeme," zkusila to znovu, trochu klidněji. "Prosím, Ricku. Vezmi Daryla a T-Doga, vyražte hned ráno a běžte pár mil…"

Rick ji přerušil. "Jestli najdeme něco lepšího…"

"Tak se s tebou o tom nebudu více hádat."

Carol přejela dlaněmi přes prostěradlo a pomalu se narovnala s hlubokým povzdechnutím. Daryl vzhlédl od kuše. Stál na druhé straně místnosti a spatřil, jak tam stojí s pokrčenými rameny a otočená zády k němu. Opatrně položil samostříl na stůl a potichu k ní přešel, zastavil se až vedle ní.

"Co se děje?" zeptal se mezitím, co se pomalu k němu otočila a pohled měla upřený mezi malý prostor mezi nimi.

"N-nic," odpověděla s těžkým polknutím.

Daryl si lehce odfknul, když od ní nedostal žádnou hodnotnou odpověď a nakrčil ramena. "To rozhodně nezní jako nic," řekl a chvíli počkal. Carol však stále neodpovídala, proto ji jemně chytil prsty za bradu a vynutil si oční kontakt. "Pověz mi to," dožadoval se tiše. Svou dlaň nechal u její tváře ještě o chvilku déle a poté ji spustil podél těla.

Pokrčila rameny a odvrátila se od něj, než po chvíli vyhledala očima jeho obličej. "Jsem jen unavená," zašeptala a spatřila, jak se nadechuje k odpovědi. Pokračovala dřív, než stihl cokoliv říct. "Unavená z utíkání. Vím, že je to něco, co musíme dělat pro přežití, ale…" povzdechla si a pohled upřela ke svým dlaním. "Souhlasím s Lori. Nemyslím si, že je to dobrý nápad se jen tak sebrat a odejít, aniž bychom věděli, jestli tam někde je něco lepšího." Vysvětlila a vzhlédla k němu.

"Slyšela jsi ho," řekl Daryl mezitím, co se vydal zpátky ke stolu. "Zítra ráno vyrazíme a podíváme se po něčem novém," dodal s jistotou.

Carol si překřížila ruce na hrudi. "Jo, já vím," řekla mezitím, co sledovala, jak čistí svůj samostříl. "Jen se o tebe strachuju, když jsi venku, Daryle," vyklopila ze sebe rychle, aniž by se podívala do jeho očí.

"Už jsem ti říkal, že to nemusíš," odpověděl, aniž by ustal v činnosti. "Umím se o sebe postarat."

"Já vím," přikývla. "Ale to neznamená, že se o tebe nemám bát."

Daryl si zlehka odfrknul a vzhlédl k ní. Zjistil, že Carol sleduje, co dělá. "Jak je na tom tvůj bok?" zeptal se ve snaze změnit téma. Chtěl, aby věděla, že se o ní strachuje - neustále - ale na druhou stranu si byl jistý, že si toho byla vědoma, aniž by jí to řekl.

"Je to lepší," odpověděla. Znala jeho taktiku uhýbání od pointy rozhovoru. Už si na to ale zvykla. Dělal to často, když nechtěl odhalit své pocity. Ale on netušil, že i přesto, že o tom nechtěl mluvit, Carol v něm dokázala číst, obzvláště pak v jeho činech.

"A cítíš se dost dobře na to, abych tě přiučil pár věcí?" řekl s pozvednutím kuše.

Usmála se a přikývla. Cítila se vcelku dost dobře; její zranění se rychle hojilo. A věděla, že kdyby si Daryl myslel opak, okamžitě by její trénink zastavil. A pokud se doopravdy chystali odejít v následujících několika dnech, měla by se něčemu přiučit. Jen tak pro jistotu.

D/C/D/C/D/C

Carol stála u sporáku a míchala večeři - použili část ze zakonzervované zeleniny a maso z laně, kterou Daryl ulovil. Byl toho plný hrnec, jenž jim vydrží na několik dalších dní. Přihodila do jídla pepř a sledovala, jak se vaří, než stáhla teplotu a položila na vrch pokličku.

Ohlédla se přes rameno na Beth a Maggie, sedící u stolu - Carol v ten okamžik zabolelo u srdce při představě, že za den či dva budou muset tohle místo opustit a vydat se na nové místo - ať už to bylo kdekoliv.

Povzdechla si a vydala se do obývacího pokoje, utírajíce si dlaně do utěrky, přehozené přes rameno. Aniž by osazenstvo v místnosti vyrušila, zaposlouchala se do jejich rozhovoru. Andrea a Glenn se značně uklidnili poté, co Rick oznámil, že bude přistupovat ke svému plánu opatrně - možná během několika následujících dní opustí tento dům, ale možné také ne. Vždy tomu dají celý den výpravy, dokud nenajdou něco lepšího - více bezpečného.

Carol tohle mohla přijmout - všichni chtěli mít jistotu, ale zároveň v tomto domě něco měli; tvrdě na něm pracovali a připadalo jí to naprosto zbytečné, když se chystali odejít.

Ale nic neřekla. Nebyla v pozici, aby mohla.

"Večeře je téměř hotová," řekla tiše a všichni k ní upřeli pozornost. Ale pouze při pohledu páru očí, které byly ze všech nejdůležitější, se stydlivě pousmála a rychle se otočila, aby dokončila jídlo.

Poté co se najedli, rozdělili si směny na noční hlídku. Jelikož Daryl, Rick, T-Dog a Michonne se měli hned z rána vydat pryč, bylo jim odpuštěno. To postavilo Glenna jako prvního na směnu a po něm šel na řadu Hershel a Andrea.

Předtím, než se Daryl vůbec vydal ke dveřím do sklepa, Glenn ho zastavil a věnoval mu ten pohled - ten, kdy věděl, že po něm něco bude chtít.

"Říkal jsem ti, aby sis vzal celou krabičku," zavrčel Daryl trochu víc nahlas, než původně chtěl.

Glenn se rychle rozhlédl kolem sebe, tváře zarudlé a ke rtům si přiložil prst. "Pšt!" znovu se podíval po okolí. "Potřebuju jen jeden. No tak, jako kdybys je používal!" dodal spěšně Glenn a vysloužil si od Daryla dopálené odfrknutí.

Otráveně opustil mladíka, prošel zadními dveřmi domu a přehrábl se v baťohu na motorce, dokud nenašel to, co hledal. Zelenou krabičku, která mu byla až příliš známá, ale nikdy ji ve svém životě vlastně ani nepoužil - krabička kondomů, jenž Glenn potřeboval. Daryl je vzal hned první den, kdy se vydal do města. Jako by to býval tušil; jejich využití se najde.

Jakmile se vrátil do domu, hodil je po Glennovi. Ta tak kondomy chytil a vzápětí do kuchyně vešla Maggie a Hershel. "Ještě pár mám, užij si to," řekl Daryl a pobaveně sledoval, jak se mladíkova tvář rozzářila jako Rudolfův nos.

D/C/D/C/D/C

Mezitím, co se všichni dohadovali o rozdělení hlídek, Carol se potichu vytratila a vydala se do sklepa. Stáhla z postele přikrývky a začala se svlékat. Ale jakmile zaslechla dveře otevřít a následně zavřít, společně se zamykáním zámku, celá ztuhla. Na prázdno polkla a snažila se urychlit svou činnost; ale oblečení, které držela v ruce, jí spadlo na zem.

"Sakra," ulevila si tiše a kroky na schodech ustaly. "Daryle?" zeptala se tiše a zaslechla jeho povzdechnutí.

"Neboj se, nebudu se dívat," ujistil Carol mezitím, co strčil zlatý řetízek do kapsy. Byl dostatečně vysoko na schodech, aby viděl pouze stěnu a na ní stín těla - toho těla, které bylo před několika dny přitisknuto k jeho. Tiše si odfrknul při těch myšlenkách.

Carol si povzdechla. Myslela si, že začíná být netrpělivý a proto přidala na rychlosti. Vklouzla do oblečení na spaní a pomalu se vydala ke schodům, kde se zastavila a vzhlédla k němu.

Sotva jí spatřil, seběhl dolů. Usmála se na něj, aby poté přešla k posteli a dala se do rozestýlání.

"Co si myslíš, že děláš?" zeptal se, jakmile si sedla na matraci. Musel se ušklíbnout, když spatři její zmatený výraz. "Musíme se pustit do tréninku," dodal.

Pomalu se postavila. "Ale ty se potřebuješ vyspat na zítřek," řekla opatrně.

"Jsem v pohodě," odpověděl tónem, kterému se nedalo odporovat, a vydal se ke stolu. Zvedl svou kuši a až po chvíli se Carol připojila po jeho boku. "Už to nějaká chvíle je…" poznamenal tiše a přehodil si pásek samostřílu přes rameno, než se váhavě dotkl jejích boků a otočil ji.

"Já…" pokusila se rozvzpomenout si na pozici, ve které by měla stát, ale když u ní stál tak blízko - a dotýkal se jí - nedokázala to. Nechtěla, aby ji pustil.

"Jen mě poslouchej."

Carol se trhaně nadýchla a s přikývnutím se k němu ohlédla přes rameno. Byl lehce přitisknutý k jejímu boku, ale na dlouho se nemohla zaobírat jeho blízkostí, neboť jí podal kuši.

"Pamatuj si, když přitiskneš loket více k tělu, pomůže to," pokračoval a sledoval, jak její dlaň zaujala místo tam, kde měla. Uvědomil si, že Carol ví, co má dělat - ale pokud hodlala dělat hloupou, jakoby nevěděla, co dělat; přistoupí na její hru a bude dělat to stejné.

Stále nesnášel pocity, které k ní choval - ale i přesto tam stále byly a on nemohl udělat zhola nic, jak by se jich mohl zbavit. Věděl, že většinu následujícího dne bude pryč a i přesto, že vzpomínka na to, jak ji v noci držel v náručí, ho bude držet nad vodou - tohle bylo mnohem lepší.

Nějaká část jeho já trochu doufala, že rozdmýchají a navážou na to, co začali před pár dny - ale pokud nebyla připravená, nebude ji tlačit. Až moc dobře si byl vědom, že nemá ani nejmenší tušení, do čeho se řítí. Pokud se tedy mělo něco stát, musela to být Carol, která rozhýbe dění. Nikdy v těchto podobných věcích nebyl příliš zdatný a to z toho důvodu, že se v nich ani nikdy neocitl. Ale pro něj to bylo v pořádku - nevěděl, jak vyjádřit své pocity - za celý jeho život mu nebyla ukázána láska a proto netušil, jak ji oplatit zpátky.

Přestaň pořád myslet!

Carol si uvědomila, že chvíli zůstal naprosto nehybný. Málem se bála i dýchat. "D-Daryle?" zeptala se tiše a on se vzápětí pohnul. Odtáhl se od ní stranou, díky čemuž se její tvář zlehka zamračila. Stále ale držela správné postavení; její společník se začal pohybovat kolem ní, aby se ujistil, že stojí jak má a zároveň nemá bolesti.

"Jak je na tom tvůj bok?" zeptal se s vážným výrazem.

Pomalu snížila samostříl k zemi. "Jsem v pořádku," odpověděla s malým úsměvem. Poté ale pozvedla zbraň a v okamžiku, kdy ustoupil stranou, zamířila a vystřelila šíp na terč.

D/C/D/C/D/C

"Začínáš se zlepšovat," řekl tiše Daryl.

Carol cítila husinu, běžící po zádech, při pocitu jeho teplého dechu na svém krku. Stál těsně za ní a momentálně držel většinu váhy samostřílu on. Trénovali už několik hodin a ona se opravdu zlepšovala. Oproti minulému střílení před několika týdny, se její rány stávaly přesnější. Věděla, že těchto pár hodin z ní neudělají profesionála, ale nyní se cítila mnohem víc sebejistá v tom, co dělala.

Také si ale uvědomovala, jak se její tělo uvolňovalo při vědomí toho, jak blízko u ní stojí - přesto jí bolely ruce i nohy. O svůj bok se příliš nestrachovala. Bylo to nepohodlné, ale necítila žádnou bolest.

Daryl pozoroval, jak se o něj Carol začínala čím dál tím víc opírat. Pevně držel samostříl, protože její ruce povolovaly sevření. Její záda byla přitisknutá k Darylově hrudi. Opatrně jí sebral kuš, přehodil si ji přes rameno a opatrně objal ženu jednou paží kolem pasu, tisknouc jí k sobě.

"Unavená?" zeptal se tiše. Jako odpověď mu bylo chabé přikývnutí. Nechtěl jí takhle vyčerpat, ale jeho mysl byla přeplněná tím, co mělo následujícího dne přijít. Samozřejmě, že už předtím pořádaly různé výpravy. Ale tahle mohla zabrat celý den - celý den bez ní - a to vědomí pro něj bylo naprosté mučení.

"Omlouvám se."

Pouze se tiše zasmál a jeho sevření kolem pasu zesílilo. "Pojď," řekl mezitím, co společně vykročili k posteli. Beze slov sledoval, jak si okamžitě lehla a pozorovala ho. Zhluboka se nadechl, položil samostříl vedle postele a zhasnul světla. Pouze za pomoci měsíčního světla, procházejícího oknem, přešel opatrně k posteli, kde si sundal boty a kalhoty. Stáhl si i tričko, ale spodní prádlo si ponechal.

Nakonec se vydal k poličkám, kde našel oblečení na spaní a v teplácích a tričku, vklouzl do postele. Jakmile ulehl na matraci, Carol se k němu přitulila - spíše si lehla na něj - a on se musel pousmát. Pevně ji objal kolem pasu.

"Možná budeme zítra dlouho pryč, ale to ty víš, že?" zeptal se.

Tiše si povzdechla. "Ano."

"Udělej mi laskavost a zůstaň v domě - nedělej nic, čím by sis mohla ublížit," dodal jemně. Jen díky tomu, že měla přitisknutou tvář na jeho paži, se mohl domnívat, že se lehce usmála.

"Neboj se," odpověděla a vzhlédla k němu. Jakmile se jejich oči střetly, spatřila jeho ustaraný výraz. Chtěla trochu zavtipkovat o tom, jak sladké a krásné jí připadalo, že ukazuje, jak moc mu na ní záleží - ale jeho tvář jasně říkala, že není dobrý okamžik na srandu. Pomalu přejela dlaní po Darylově hrudi vzhůru a jemně ji položila na jeho líčko. Přivřel oči.

Nezaváhala ani na okamžik, využila jeho zavřených víček a přitiskla své rty na jeho. Věděla, že ho překvapila ze způsobu, kterým sebou trhnul, ale vzápětí oplatil polibek zpátky. Dlaň propletl v jejích rostoucích vlasech a jeho zrychlený dech brala jako dobré znamení. Jemně přejela jazykem po jeho rtech. Ucítila, jak zaváhal, stejně tak jako při jejich prvním polibku.

Jeho slova: nesměj se, jí proletěla hlavou.

Carol vydala toužebné vzdychnutí a vzápětí jí k sobě Daryl tiskl ještě blíže. Jeho ruce měla na bocích, než je posunul vzhůru a prohloupil jejich polibek. A poté se od něj odtáhla, opřela si čelo o jeho a snažila se popadnout dech. Oba dva dýchali značně zrychleně a trhaně.

Daryl si oblízl rty a cítil tlak ve svém klíně. Byl si také naprosto jistý, že Carol cítí jeho vzrušení, protože byla k němu těsně přitisknutá.

"Proč?" zašeptala sotva slyšitelně.

Daryl jemně přejel přes její spodní ret. "Co tím myslíš?" zeptal se a vzápětí ji znovu rychle políbil.

"Proč bych se ti měla smát?" vysvětlila. Jeho tělo náhle ztuhlo. I ona sama zareagovala stejně. Bála se, že řekla něco špatně - a to se jí potvrdilo, když dlouhou dobu neodpovídal. "Daryle?" pronesla opatrně a zlehka se dotkla jeho tváře. On ale před její dlaní uhnul.

Opřela se na loktu a pohlédla na něj mezitím, co se Daryl zhluboka nadechl a zakryl si tvář paží. Několik dlouhých minut zůstala nehybná - nechtěla opustit jeho blízkost a byla si naprosto jistá, že by se jí pokusil odstrčit, kdyby se chtěl Carol doopravdy zbavit.

Po několika minutách se nakonec posadil. Následovala jeho příkladu a odtáhla se od něj. Nejistě sledovala, jak k ní otočil záda.

Jak jí zatraceně měl vysvětlit, že vlastně celý svůj život byl zelenáč v těchto věcech. Že si ani nepamatuje na to, jestli políbil první a jedinou holku, se kterou kdy byl. Tenkrát to bylo tak rychlé…

Připadal si jako naprostý idiot a neexistovala ani ta nejtitěrnější možnost, že by se k tomu přiznal - nakonec byl stejně neuvěřitelně unavený.

Zhluboka se nadechl a lehl si zpátky.

Carol se zamračila a znovu následovala jeho příkladu; ulehla tváří k jeho zádům. "Dobrou noc, Daryle," zeptala se a zavřela oči.

Byla naprosto zmatená - sdíleli spolu tolik momentů, ale pokaždé si připadala, jako kdyby s ním musela opatrně našlapovat. Tohle byl naprosto dokonalý příklad - pouze k ní otočil záda a neřekl ani slovo.

Co si měla o tomhle myslet?

*Ráda bych znala vaše názory - stojí za to s touhle povídkou překládat? Kdysi, když jsem ji četla... tak jsem si myslela, kdo ví jak není úžasná, ale teď se mi moc nelíbí. Nebaví mě překlad. Ale pokud si budete přát pokračování, přemůžu se ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Juliette Juliette | Web | 22. března 2015 v 20:30 | Reagovat

ÁÁáá konečně další díl. Nemohla jsem se ho dočkat. Dokonce jsem se chvílemi bála, že další pokračování nebude. Je to úžasná povídka, moc tě prosím pokračuj v ní. :) tenhle pár je naprosto dokonalý a zaslouží si svojí povídku. Na internetu toho moc není. Tohle je první kapitolovka, kterou jsem našla a okamžitě jsem si ji zamilovala. :) :) Proto doufám, že zatneš zuby a dokončíš to. :D :D anglicky sice umím, ale tvůj překlad je naprosto famózní. Líp bych to určitě nepřeložila. Spíš hůř než líp :D Takže napjatě očekávám další pokračování :)

2 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 26. března 2015 v 22:43 | Reagovat

No, musím říct, že jsem si musela dát s komentářem na čas. Já tu povídku milovala a hltala každé slovo! A přesně to jsem čekala, když jsem uviděla tenhle díl. Ještě jsem si chtěla rýpnout, kvůli té prodlevě (promiň), ale po přečtení už mě to přešlo. Tvému překladu se jistě nedá nic vytknout (nebo to alespoň nevidím a nepoznám), ale... Asi už chápu, jak jsi to myslela s tím, že se povídka ubírá směrem, který se ti moc nelíbí. :/ Možná je to pro tebe až někde dál, ale pro mě byla tahle kapitola... Já nevím, nemastná, neslaná a přiznám se, že některé Caroliny myšlenkové pasáže jsem jen zběžně přelétla pohledem. Což rozhodně není nic proti tobě, za novou kapitolku moooc děkuju a jsem fakt vděčná, jen se prostě bojím, navíc, když to ty sama píšeš, jak se to bude vyvíjet dál...

3 Nebeská Nebeská | Web | 27. března 2015 v 21:14 | Reagovat

[1]: Budu se snažit, ale je to holt velký boj - donutit se k dalšímu překladu. Povídku jsem četla asi před 2 roky, ale to moje angličtina byla jaksi jinde. Teď už se mi to ani zdaleka nelíbí a nevím,... pokusím se pokračovat :) A nebo najdu lepší kapitolovku.

[2]: Hele, opravdu jsem se s tím překladem snažila, občas jsem to "krapet" upravila, aby se to doopravdy dalo. Ale pak už i to, když to po sobě čtu... je v tom prostě nechuť to dělat.
Mě se to líbilo hlavně v tom, že po sobě neskočili hned v druhé kapitole. Ale celá ta kapitolovka je založená na tom, že popis je divný a neustále se opakuje. Stejně tak myšlenkové pochody... a strašně těžce se to překládá, když používá stejné fráze.
Na druhou stranu je mi líto zahodit tolik přeložených kapitol. Ale vím, že mám v záloze MNOHEM lepší povídky na překlad... ale ne každému se asi budou líbit. :)
No dáme tomu ještě šanci a uvidíme, kam nás to donese :D :)

4 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 28. března 2015 v 12:02 | Reagovat

[3]: Hm... Zase.. Jsme přímo v půlce, což je sice super a chápu, že se ti toho nechce vzdávat, ale... Byla by zase škoda teď se snažit a dokopat to třeba k 25 nebo tak nějak a skončit pak tam. ;) A... Já vím, že to neuznáváš, ale což takhle to převzít do svých rukou...? O:) Tvoje TWD originálka byla božská. :3

5 Nebeská Nebeská | Web | 28. března 2015 v 23:37 | Reagovat

Po-po-počkat... moje originálka TWD?? O_O Počkat, já nějakou napsala??? :D :D Asi si to bohužel pleteš, protože já na TWD nikdy nic nenapsala, pouze překládala :)

6 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 30. března 2015 v 19:32 | Reagovat

[5]: Já myslela tohle TWD - The World is Darker. ;)

7 Nebeská Nebeská | Web | 5. dubna 2015 v 17:30 | Reagovat

Oh ty jsi myslela jako zkratku té povídky? No já už myslela, že jsi zařadila tu povídku automaticky do TWD :D

8 Dee Dee | 10. ledna 2016 v 11:57 | Reagovat

Ahoj...na tyhle stránky jsem narazila teprv včera ale přečetla jsem to jedním dechem...hrozne mne mrzí ze to skončilo 17.kapitolou....kdyby ses rozhodla pokračovat budu rozhodne nadseny čtenář. Velký respekt jak super si to přeložila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama