Duben 2015

Platform 9 3/4

24. dubna 2015 v 18:10 | Nebeská |  United Kingdom
Aloha neřádi, tak po dlouhé době se hlásím, že jsem stále živá.
Přemýšlím, co říct a čím se omluvit pro mé dlouhé mlčení. Asi nejdřív se mi "odporoučel" noťas, odmítal mě pustit na můj profil a málem jsem přišla o povídky. Takže jsem byla hysterická. Naštěstí vše dopadlo dobře, notebook funguje, povídky jsou na svém místě, ale nějak z toho šoku jsem nic nedělala.
Minulou středu jsme jeli do Londýna na ambasádu, takže jsem měla tak nějak až moc starostí s tím vším...
Ale abyste se na mě nezlobili, mám pro vás tenhle článek a doufám, že alespoň některé z vás nadchne :))

PS: Jo jo, mám tu otevřenou kapitolu k Meet me halfway, uvidíme, jak to dopadne... teď si jdu omejt hlavu, dát si na vlasy všelijaké možné věci... a zejtra - po strašně dlouhé době - razím do ulic. Wohoouu :) Ale už se pustíme do tohohle článku... Shall weeeee...

TWWLB │ Kapitola dvanáctá 2/3

14. dubna 2015 v 20:08 | Rainy |  The World We Left Behind
Tak... Po nějaké době jsem si zase našla čas na nějaké to psaní a doopravila další část TWWLB. Musím říct, že poslední dobou mám téhle povídky plnou hlavu. Zápletky i různá rozuzlení se sypou skoro samy. Navíc o víkendu budu mít pravděpodobně volno, takže... hurá do čtení/psaní/jiného tvoření!

Všem vám přeju hezké čtení. :) A pokud je mezi vámi náhodou někdo, koho zítra čekají přijímačky na střední, tak hodně štěstí. :) Určitě to zvládnete levou zadní.



Minule:

"Tak na nás, lásko," pronesla sarkasticky do ticha, když se jí konečně podařilo lahev otevřít, "a na ten mizernej svět, kterej jsme za sebou zanechali."

Pak se zvedla a otevřela víko starého křídla. Sama u něj neseděla už celou věčnost. Hra na klavír ji připomínala její minulost, tu slušnou noblesní dívku, kterou se vždycky měla stát. Viděla se jako by to bylo dneska. Své malé já, jak sedí na docela podobné židli, v rozkošných žlutých šatech a dychtivě poslouchá rady své mámy.

Prsty opatrně, skoro jako by se bála, přejela po zaprášených klávesách. Seď rovně, nabádal ji jakýsi hlas. Zhluboka dýchej. Nádech, výdech. Nádech, výdech… Tak, a teď můžeš začít vyprávět…


Pohlaď pohledem

11. dubna 2015 v 9:16 | Rainy |  Achitektura
Před nejméně ... ne, už si nepamatuju jak dávno to bylo... jsem vám slíbila, že ukážu dalších várku fotek Vzkazů ve městě. Nezapomněla jsem na vás ani jsem vám nelhala. Skutečně mám doma asi třicet kousků. Jen jsem si zkrátka nebyla schopná najit čas, abych je upravila a posléze také zveřejnila. Ale! Poslední dny mám nějakou akční náladu... Takže se dnešní dopoledne chystám zasvětit práci na blog. A psát. Pak musím do práce.

Jinak vám všem přeji krásný slunečný víkend. :) Mějte se krásně.

Předchozí sbírku naleznete zde - odkaz.



Ve jménu šťastných konců: Kapitola druhá

5. dubna 2015 v 13:47 | Rainy |  Ve jménu šťastných konců
Volejte sláva a tři dny se radujte! :D KONEČNĚ jsem dokázala dostat kapitolu VJŠK do takové podoby, že nemám nutkání schovávat se pod stůl, kdykoliv o ní zavadím pohledem. Ne, že by to bylo všechno úplně podle mých představ (kéž by jednou nějaký takový den přišel), ale rozhodně to není tak zlé jako na začátku.

Povídka je bez korektury. Illienel mi zatím neposlala opravenou ani první kapitolu a já si říkala, že už vás déle nechci napínat... takže se moc omlouvám za všechny případné nedostatky. :)

Ráda bych vám všem poděkovala za komentáře pod minulou kapitolou. Opravdu jste mi udělali velikou radost. :)

Kdy a co bude dál netuším. Zatím mám pocit že nestíhám vůbec nic. Nakupovat, uklízet, barvit vajíčka, učit se, pracovat... a taky tak nějak nemám na nic náladu. Ale o tom mluvit nechci. Táákže... Pěkné čtení! :) A hezké Velikonoce!


Kapitola druhá: Ve jménu přátelství