TWWLB │ Kapitola patnáctá 1/2

2. července 2015 v 13:32 | Rainy |  The World We Left Behind
Práááázdninyyy!! Konečně jsou tady. Po dlouhých deseti měsících máme před sebou krásných šedesát dní volna. Slyšíte, jak líbezně to zní? Mmmm.... :D Letos jsem se vážně nemohla doškat. Sice jsem letos nemusela řešit žádné velké problémy (což je oproti minulému roku vážně příjemná změna), ale na druhou stranu jsem prostě POTŘEBOVALA vypnout.

Stres a únava dosáhli vrcholu minulý týden v neděli. Když jsem se ráno probudila, s hrůzou jsem zjistila, že jsem bez hlasivek. V pondělí ráno jsem mazala k doktorce a jen o pár hodin zpátky už se vracela hezky s dvojitou várkou antibiotik. Paráda! :) No, aspoň jsem si prodloužila prázdniny. Takže, čistě teoreticky ... se flákám a užívám si už půl druhého týdne. :)

Flákám... no, jak se to vezme. Vyloženě po hlavě jsem se totiž vrhla do psaní. Je to příjemná změna. Myslím tím... Vidět, že to jde. Že pořád, nehledě na to, jak náročný půlrok mám za sebou, tak pořád dokážu sednout k wordu a psát a psát až do zbláznění. :) Myslím, že pokud to tak půjde dál, mám před sebou léto snů. Ještě zprovoznit notebook, abych mohla pracovat i venku a budu dokonale šťastná. :)

Co vy? Jak se vám daří? Co známky? Plány na prázdniny?

Teď už k povídce. Vím, že od minulé části už uplynula spousta času a upřímně se vám za to omlouvám. Trochu jsem tady zmatkovala. Nebyla jsem si jistá, co chci dát do téhle kapitoly, co do té další, na pár věcí jsem zapomněla… Klasika. Ale teď jsem tady a spolu se mnou i řada věnování:

Illienel, Jul a Emmi, jako obrovskou omluvu za to, že jsem onemocněla a zase jim zhatila plány.
Ještě jednou Jul, protože posledních pár dnů bylo naprosto skvělých/bombastických/bezchybných!
Lukášovi, bez jehož fantazie bych stála i nadále před prázdnou stránkou.
A v neposlední řadě Mrs. Zabini a Nikince - ten výkon (přečíst takový obrovský kus povídky během tak krátké doby) si prostě zaslouží obrovský potlesk!

To by bylo pro tuto chvíli asi vše. :) Sejdeme se dole pod kapitolou. Příjemné čtení!


Svět, který jsme znali, se nikdy nevrátí
Čas, který jsme ztratili, už nikdy nedostaneme zpět
Život, který jsme měli, už nikdy nebude znovu náš
Tenhle svět nikdy nebude to, co jsem očekával

(Three Days Grace - Never Too Late; karaoketexty)



.:: 10. února 2007; Provence, Francie ::.

K Rose se Nathalie dostala až těsně před polednem. Z Anglie se sice vrátila už před dvěma hodinami, ale úklid domu a zařízení všech důležitých obranných kouzel jí zabralo mnohem víc času, než si původně myslela. Nakonec se nebylo čemu divit. Od doby, kdy pro ni byly podobné formule na denním pořádku, uplynula už pěkná řádka let. Navíc potřebovala, aby její práce byla perfektní a bezchybná - po včerejších událostech nechtěla nic ponechávat náhodě.


"Jak ty to děláš," řekla jí Rose namísto pozdravu, "že vždycky přijdeš přesně včas? Zrovna jsem chtěla prostírat!"

Nathalie se unaveně usmála a lehce políbila svou přítelkyni na obě tváře, "To víš, jsem přirozený talent."

"Ajéj, takže včerejšek asi moc dobře nedopadl, co?"

"Povím ti o tom pak," stihla prohodit chvíli předtím, než se k ní s hlasitým jásotem přiřítila malá Alanis. "Počkej, vždyť mě udusíš!" zaprotestovala, i když si ve skutečnosti přála, aby její dcera stisk okolo krku nijak neuvolňovala. Líbilo se jí mít ji takhle blízko.

"Co to máš?" zeptala se Leni po chvíli.

"V tomhle?" Nathalie pohledem sklouzla k tašce u svých nohou. "Překvapení."

"Překvapení?" opakovala zvědavě. "Jaké? Můžu se podívat?"

"Koláč."

"Koláč?!"

"Až po obědě!" přikázala rázně Rose. "A teď už honem ke stolu nebo nám to vychladne, pojďte."

Během posledních let zažila Nathalie podobných obědů i dalších podobných setkání spoustu. Obědy kávy, večeře nebo jen pouhé klábosení nad sklenicí vína… Nejspíš by je nedokázala ani spočítat. Přesto na ní toho dne pohodová atmosféra Roseina domu nepůsobila tak klidným a konejšivým dojmem jako kdykoliv jindy.

Naopak se jí s každým krokem zdálo, že její pocit naprosté frustrace akorát nabývá na síle. A mohly za to přitom tak obyčejné věci! Fotografie, obrázky, sošky, pohlednice. Všechno tady, dokonce i zvláštní forma nepořádku, v ní vyvolávaly pocit nekonečné závisti.

Připadala si jako malá holka. Puberťačka, která jen tak nějak ze zásady chce mít všechno, co její šťastnější kamarádka. A nehledě na to, že věděla, jak moc hloupé to je, nedokázala se své žárlivosti zbavit.

"Lásko, podáš mi solničku, prosím?"

Henry Rose podal, co chtěla a ještě ji letmo políbil na rty, "Pro tebe všechno."

Vysíleně přitiskla víčka k sobě a na malý okamžik se nedokázala ubránit několika otázkám: Kdyby byl Draco naživu, chovali by se k sobě taky tak? Přistupovali by k sobě stále se stejnou láskou i něhou jako tehdy před léty? Zamiloval by si Leni? Učil by jí hrát šachy? Bral na famfrpál? Četl pohádky?

Celou tu dobu si myslela, že všechny potřebné odpovědi zná. Byla si jeho láskou tak jistá! Ale kde je teď? Kam se poděl? Kam odešel? A proč?

"Mami, posloucháš mě?"

"Promiň, beruško," usmála se Nathalie a zcela přitom ignorovala starostlivý pohled své přítelkyně, "co jsi říkala?"

"Jaké bylo to divadlo? Na co jste nakonec šli?"

"Na Fantoma opery," usmála se. "Nic pro tebe. Ale," zarazila ji ihned, "dívala jsem se a příští týden ve čtvrtek hrají tady ve městě nějakou pohádku. Tak co kdybychom vzali Jenin a…?"

"Můžu, mami? Můžu?" ptala se nedočkavě malá tmavovláska.

"No já nevím," zdráhala se na oko Rose.

"Prosím prosím prosím!"

"Co myslíš, tatínku? Zaslouží si to?"

"Pokud nebude zlobit…"

"Nebudu!" slibovala dopředu.

O necelou půlhodinu později Nathalie s Rose v kuchyni osaměly. Před sebou měly hrnky s teplou kávou a talířek s jahodovým koláčem. Děti své kousky sluply jako nic a teď už si zase hrály nahoře v pokoji. Jejich maminkám to však vůbec nevadilo. Měly k probrání spoustu věcí, z nich většina rozhodně nebyla vhodná pro dětská ouška…

"Tak povídej," pobídla ji Rose.

"Říkala jsem ti to. Prostě si nezasloužím, aby mě měl někdo rád."

"Kecy. André je do tebe blázen."

Pokrčila rameny, "Akorát bych mu ublížila."

"Ublížíš mu jedině tak, že ho pošleš do háje," sklonila se ke svému hrnku kávy. "Ne!" vydechla, když Nathalie nic neříkala. "To jsi neudělala. Řekni mi, že jsi to, co mezi vámi bylo, neukončila nebo-."

"Je to tak lepší. Pro nás pro oba."

"Ty jseš občas tak zatraceně paličatá, víš to?!" rozčilovala se. "Našel se chlap, který je do tebe blázen i přes tu tvojí šílenou tajnůstkářskou povahu a ty ho necháš jen tak jít?"

"Já- nemyslím si, že… Lenin tá-táta," koktala Nathalie."

"Bože," vydechla, "nemůžeš přece pořád milovat toho stejného chlapa. Celých sedm let."

"A v tom je ta potíž," přikývla. "Můžu."

"Ne, nemůžeš," trvala si na svém. "Jsi mladá a atraktivní žena. Navíc slavná. Chlapi po tobě koukají v jednom kuse, takže-."

"Víš, jak jsi mi říkala o tom mrtvém tchánovi? Vzpomínáš si na to?"

"Matně," přikývla Rose. "Ale vážně nechápu, kam tím míříš."

"Včera jsem ho viděla."

Vidličku, kterou doposud Rose jen tak ležérně svírala v ruce, s hlasitým zacinkáním dopadla na podlahu. "Tomu přece sama nevěříš," řekla po chvíli.

"Takže Henryho máma může pozorovat svého manžela na zahradě a já toho svého nesmím zahlédnout v parku. Ano?"

"Manžela? Tys byla vdaná?"

"Přítele. Svého přítele," opravila se rychle. "Ale to na věci nic nemění. Ještě před pár týdny jsi mě hořečnatě přesvědčovala o tom, že je to pravda a teď-."

"Protože je to hloupost!"

Nathalie si vysíleně vjela rukou do vlasů, "Po divadle jsme šli na skleničku. Zdálo se to jako skvělý večer, vážně jo, ale pak se objevili nějaký divný chlap. Pořád po nás koukal, tak jsme šli ven, projít se po nábřeží. A když jsme pak zamířili do parku a-."

"Myslím, že to byl jen výplod tvé fantazie."

"Mluvila jsem s ním," špitla tiše.

"Aha?" zamračila se. "A kde ho teda máš? Kam se poděl? Proč s tebou nezůstal?"

"Protože," hlas se jí zlomil. "Nevím…"

Rose jí se s neskrývanou lítostí pohlédla do očí. Najednou chápala, proč Natháliin vztah s Andrém neměl nejmenší šanci na úspěch - její kamarádka totiž skutečně, nehledě na to, jak dlouhá doba přešla a co všechno vytrpěla, svého starého přítele stále milovala. "Nath," konejšivě k ní natáhla ruku. "Musíš nechat minulost jít-."

"Jenomže to nejde!" vyhrkla rychle. "Nevíš, co všechno jsme spolu vytrpěli, Rose!" vyhrkla honem. "Čeho všeho jsme se museli vzdát, abychom mohli být spolu. A věci, které jsme zažili! Vystačilo by mi to na desítky knih…"

"Tak je napiš. Napiš každičkou z nich. Třeba ti to pomůže, třeba se tak konečně posuneš zase o kousek dál."

Nathalie na ni jen tak prázdně zírala. Neměla nejmenší tušení, kde se v ní vzala všechna ta naivita ani proč o tom vůbec začínala mluvit. Bylo přece zcela jasné, že jí Rose, jako mudla, neuvěří. Když se nad tím teď pořádně zamyslela, i jí samotné to znělo poněkud bláznivě, možná až hloupě.

Už se nadechovala k odpovědi, když v tom se domem rozlehl zvuk domovního zvonku.

"Počkej chvilku," vyzvala ji Rose a už se hnala ke dveřím. Za okamžik byla zpátky. Netvářila se však nijak nadšeně ani vesele, vlastně se prakticky mračila na kytici krásných bílých lilií ve svém náručí.

"Od koho jsi je dostala?" vyzvídala Nathalie.

"Nejsou pro mě," zamrmlala její kamarádka.

"A pro koho?"

"Pro tebe."

"Cože?"

"Jsou pro tebe, Nathalie. Je na nich tvoje jméno. Ne moje."

"Prosím tě," zavrtěla hlavou, "kdo by mi posílal kytky? Navíc k tobě domů?"

"To řekni ty mě," odvětila a poněkud nejistě k ní natáhla ruku s nádherným pugétem. "Třeba jsou od Andrého," prohodila ještě.

"Třeba," pokrčila rameny. "Pokud ano, tak má skvělý odhad," s úsměvem sklonila tváře mezi květy. "Miluju lilie."

"Tak už mě nenapínej, dole je nějaký vzkaz," pobídla ji.

Nathalie opatrně přejela konečky prstů po kousku složeného papíru. Ještě naposledy se zamyslela, od koho by mohly být a pak ho konečně otevřela.


V první chvíli ji pohltila nekonečná radost. Dokázala to. Po tolika dlouhých letech nic nedělání konečně dokázala někomu doopravdy pomoct. Malfoyovi - Cissa, Astorie i všichni ostatní, byli stále naživu. Pomohla jim. Zachránila je.

Pak si však celý vzkaz přečetla znovu a nehledě na to, že ve svém organismu stále pociťovala hřejivý pocit štěstí, něco se změnilo. Veškeré nadšení začalo pomalounku ustupovat do ústraní, až nakonec vymizelo úplně.

"Tak co? Jsou od Andrého?"

Nathalie ji ignorovala. Jediné, co ji v tu chvíli zajímalo, byl kousek papíru v její dlani. Ještě jednou si jej přečetla. A pak znova. Moc dobře si přitom uvědomovala, že nemá nejmenší právo se na Malfoye zlobit. Nakonec neudělal nic špatného. Prostě jí poslal poděkování, to je vše.

"Nathalie."

Problém byl v tom, že měl přijít osobně. Ne ji posílat květiny přes půl světa! Zvlášť pokud vzala v úvahu, jak s ní mluvil včera odpoledne. Dlužil jí to. A co dostala? Sedm slov. Pouhopouhé dvě věty, z nichž jedna byla od základu špatně.

"Nathalie!" zopakovala tentokrát poněkud rázněji Rose.

Bez tebe. Tebe. Nepamatovala si, že by si kdy tykali.

To už ale její kamarádka nevydržela a rychle jí vytrhla celý dopis z rukou. "Draco?" zeptala se nevěřícně. "Kdo to je?"

"Nikdo," zalhala honem. "Nikdo."

"Aha, tak nikdo" zopakovala skepticky. "A ti mrtví, kterým jsi zachránila život?"

"Pracuju pro charitu, Rose. Každou chvíli někomu zachráním život."

"Řekla bych, že ne každá taková duše ti pošle kytku."

"Třeba je to starší případ. Asi se teď pohybuje v nějakých vyšších kruzích, co já vím…"

"A proč ti posílal květiny ke mně domů?"

Takovou lež Nathalie vymyslet nedokázala. Copak jí mohla začít vyprávět o sovách a kouzlech? O tom, že ve světě, ve kterém se narodila, neexistují žádní pošťáci ani poštovní schránky, že se o všechno starají ptáci, které dokáží adresáta najít klidně až na konci světa?

"Nevím," pokrčila rameny. "Sama to nechápu."

"Proč mám takový pocit, že mi něco tajíš?"

"Protože jsi paranoidní. Viděla jsi, jak jsem byla překvapená, když jsi je donesla. Opravdu nevím, jak se objevily u tebe doma a stejně tak netuším, kdo mi je vlastně poslal."

Rose si hlasitě povzdechla. "Dám ti je do vody."

"Klidně si je nech."

"Cože?"

"Já je nechci."

"Ty je nechceš?" nevěřila svým uším Rose. "Vždyť se ti tak líbily!"

"To jsem si myslela, že jsou pro tebe, nebo že je posílá André. Nestojím o květiny od cizích záhadných mužů, které vlastně ani neznám."

"Jsi si jistá?"

Zavrtěla hlavou. "Hodila bych je do nejbližšího kontejneru."

"Ale-."

"Rose, myslím to vážně. Nech si je."

Teprve tehdy Rose rezignovala. "Kdyby sis to rozmyslela, stačí říct. Kdykoliv."

Jenomže Nathalie svůj názor nezměnila a nedlouho poté, co vypila svou kávu, se dokonce zvedla k odchodu. Pro dnešní den měla lidí až moc. Ještě jednou své přítelkyni za všechno poděkovala a pak spolu s Leni zamířily zpátky domů.


  • Pokud si nevzpomínáte na chvíli, kdy Rose Nathalii vyprávěla o mrtvém tchánovi, mám pro vás krátký úryvek:
"... Někteří věří, že přišel konec světa."

Nathalie si posměšně odfrkla. "To je hloupost. Naprostá hloupost."

"Já nevím, Nathalie. Henryho matka mi včera odpřisáhla na telefonu, že viděla svého manžela, jak sedí na lavičce před domem. Věř mi, ať už se děje cokoliv, musí to skončit. Jinak se tady všichni zblázní…"
  • V další kapitole se podíváme, jak zbytek sobotního dne strávil Draco. Nebudu spoilerovat, ale myslím, že nás čeká malé velké překvapení. A Nathalii o pár kapitol později taky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka The World We Left Behind?

Ano
Nic moc
Ne

Komentáře

1 Mrs.Zabini Mrs.Zabini | Web | 3. července 2015 v 0:17 | Reagovat

Já náhodou Nathalie naprosto chápu, dá se milovat jeden muž i sedm let, sama to znám. A i když člověk ví, že by mohl mít kohokoliv jiného, nepřipustí si to a stále se vrací do minulosti. První opravdová láska nejde zapomenout, i když o to usilujeme.
Kapitola se mi naprosto líbila, jako vždycky, už ani nevím, co bych k ní dál dodala, byla dokonalá a přečetla jsem jí jedním dechem :) A celou povídku jsem četla s radostí, protože píšeš dokonale ^^

2 Rainy Rainy | Web | 3. července 2015 v 0:25 | Reagovat

[1]: Děkuju! Strašně moc. Jak za sebe tak i za Nathalii. (Je vážně dobré vidět, že moji neurvalou, drzou a protivnou hlavní hrdinku má někdo rád).
Ano... určitě se dá sedm let milovat jeden muž. O tom není pochyb. Ale můžeš sedm let milovat někoho, o kom víš, že je mrtvý? To je myslím trošku jiná situace... :)

3 šákuL šákuL | 3. července 2015 v 7:02 | Reagovat

Ahoj moje milá Rainy. Tak nám po dlouhé době opět zapršelo a jsem za to neskutečně rád. Tahle kapitola ať není akční a je to v podstatě jen takové klábosení, tak mě strašně bavila. Asi v tom bude mít prsty André, opět jsem malou chvíli doufal, že dostane další šanci. No nevadí, doufám dál :). V téhle podobě se mi Nathalie dost líbí, jsem rád, že dokáže být na lidi i hodná. Milovat 7 let mrtvého muže ? Znám hodně případů kdy to tak bylo. Možné to je a děje se to pořád. Otázka je, jestli u tak mladé ženy to ej normální. No většina lidí by se asi už přes to přenesla. Nathalie by měla rozhodně pozvat Andrého na večeři :D. Dost se mi líbilo, jak se začala svěřovat Rose. Nathalie by potřeboval někoho s kým by si mohla popovídat o všem a otevřeně. Ale hádám to asi může jen u jednoho člověka a kdo ví kdy ten bude na scéně. Jinak ta scéna se solničkou, trochu jsem viděl růžově ale zvládl jsem to :). No a na závěr, květina. Podle mě Draco zvolil formu poděkování takovou jakou v daný moment měl k dispozici. Osobně by jí poděkoval až by se věci trochu uklidnily. Rodina na prvním místě ne ? Tak se nám Nathalie zase na závěr trošku vztekla, ale teď mi to přišlo jako by se vzteklo dítě, takže jsme se u toho spíš jen usmál. Celkově kapitola byla super, moc jsem si ji užil a očekávej z mé strany nátlaky na další kapitolu :-P ostatně, tak jako vždy. A moc děkuji za věnování, to bylo od tebe moc hezké. Ale všichni víme, že bez tvé fantazie, by jsme se my všichni dívali pouze na prázdné stránky :), já jsem tě jen vhodně popostrčil kupředu. Moc děkuju, že pro nás píšeš. Vyhlížím den, kdy si koupím tvoji knihu a nechám si ji podepsat :). Jinak moje známky nebudeme zmiňovat :D nikdy to nebyl hezkej pohled a prázdniny, budu trávit v práci jako už hodně let. Tak si užívej volno, nasávej sluníčko, piš co to dá. Já budu hezky čekat na pokračování. Krásné prázdniny Rainy :)

4 Rainy Rainy | Web | 3. července 2015 v 8:34 | Reagovat

[3]: Tvůj odhad s dítětem byl naprosto přesný. Taky jsem z ní měla takový pocit. :) Problém je v tom, že jí myslím nakonec ani tak nevadila ta kytka - ale forma vyjádření. Řekněme, že Nathalie je teď na oba dva ... Draco v množném čísle... docela naštvaná. Myslím, poté co "její" Draco utekl z toho parku.
Jsem neskonale ráda, že se tentokrát Nathalie líbila. :D Vidíš, já zrovna sázela na to, že tentokrát ji zase "zkritizuješ", protože se mi zdála děsně moc závistivá. :)
S Rose máš taky pravdu. Určitě vy se jí neskutečně ulevilo, kdyby o tom všem mohla konečně někomu říct. Představ si, že takové tajemství střežíš sedm let... Běhá mi z toho mráz po zádech.
:D Růžově... To mě rozesmálo.
Neboj, další kapitola bude brzo. I když nějaký malý nátlak vždycky potěší. :D Teda, chci říct... Pokud autor vidí, že je o jeho práci zájem, hned má do psaní mnohem větší chuť. No, bez tvé fanztazie tentokrát taky. To prokleté panství bych vymýšlela ještě teď. ;-)
Jo tak takový den já vyhlížím taky... Zatím se mi o něm akorát zdá po nocích. :D
:D Nebudeme zmiňovat... Aspoň by to nebyla nuda. To moje je takové fádní a jednotvárné.. opravdu ne?

5 L. L. | 3. července 2015 v 9:27 | Reagovat

Prej fádní a jednotvárné :D tažeee 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 ? Nedivil bych se :). Ne ne opravdu jsem neměl potřebu ji tentokrát kritizovat, protože se mi zdálo, že reaguje prostě jak normální člověk. Až na tu dětskou vzteklost, ta byla ale taky super ! Já ji kritizuju jen když je na lidi hnusná přece :). Já naštěstí žádné podobný tajemství nemusel držet a nebo aby mě tížilo. Nedovedu si to představit. Ale člověk musí být asi neskutečně silnej uvnitř aby to tak dlouho nikomu neřekl. Ok nátlak budu nenápadně v malých dávkách v neomezením množství stále vyvíjet. No jdu opět vytvořit pár hodnot ať mám dlouhý víkend bez výčitek :)

6 Nikinka Nikinka | Web | 4. července 2015 v 12:06 | Reagovat

Za sebe můžu říct, že potlesk si zasloužíš především ty, a za to, jaký příběh jsi pro nás čtenáře stvořila a jak s ním dokážeš parádně pracovat. :) Ale děkuju za věnování, potěšilo mě vidět své jméno u jedné z kapitol O:).
Nejdřív ze všeho, než na to zapomenu, bych tě chtěla pochválit za malou Alanis, ona je neuvěřitelně roztomilé děvčátko! :-D Hrozně jsem si ji oblíbila. Co se pak týká Nathalie, s tou to bylo od začátku složitější. Nejdřív mi připadala nesympatická a představovala pro mě až příliš osobitého člověka, ale postupem času se můj pohled na ni změnil a myslím, že teď ji mám svým způsobem ráda a někde hluboko uvnitř s ní souhlasím a dokážu se vžít do její kůže. Jsi prostě skvělá autorka, co víc k tomu říct? :-D
U toho vzkazu jsem se zarazila a četla ho asi pětkrát dokola. A potom, co jsem si přečetla v poznámkách pod povídkou, se mi hlavou honí ještě víc myšlenek, napadá mě spousta verzí pokračování, jedna bláznivější než druhá. Jsem zvědavá a nejen že se těším na nějaké rozuzlení, ale taky na více Draca a překvapení, o kterém mluvíš. Už aby tady byla další část kapitoly! :D

7 Rainy Rainy | Web | 4. července 2015 v 23:41 | Reagovat

[5]: 1 1 1 1 ...? :D Ses zbláznil, ne? Nejsem stroj! Teda, je to hezká představa, ale přiznejme si, že realitě se ani neblíží. :) No a teď nebyla hnusná? Na Draca? A trochu i na Rose?

[6]: Tolik hezkých slov si snad ani nezasloužím ... i když teda nebudu zastírat, že mě to moc potěšilo.
Ano! Alanis má být přesně taková. Roztomilá, hodná... prostě k zulíbání. Vím, že s Nathalií je to těžké. A my vlastně pořád nevíme, co všechno se stalo a nestalo (občas ztrácím přehled v tom, o čem už jsem psala). Až na to přijdeme, možná pochopíte, proč byla (je) tak zatrpklá... a možná vám akorát prostě bude připadat reálná. Tak ji teda vnímám já.
Tajemný vzkaz... Odhalení pro pozorné čtenáře v další kapitole. Pro ty méně pozorné až mnohem mnohem později. Dám ti radu - pozoruj čas. To co Draco bude v další kapitole dělat a kdy. Víc neprozradím. :D
Moc díky za krásný komentář. ;)

8 Lukas Lukas | 5. července 2015 v 13:13 | Reagovat

[7]: No ani bych neřekl, byly to primeřené reakce, hnusná podle mě teda nebyla. Tak si mela jendu nebo dve dvojky :p.

9 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 10. srpna 2015 v 23:56 | Reagovat

Promiň, ale nezmůžu se na delší komentář, než že musím číst dál!! :O :D Jinak mám strašně ráda tuhle písničku! :3 A taky mám ráda Rose, kéž by jí Nathalie mohla všechno říct...
PS Děkuji za dvojité věnování zlatíčko! :* Výlet k Vám byl jedno z nejlepších období letošních prázdnin! :)

10 Nebeská Nebeská | Web | 3. září 2015 v 15:23 | Reagovat

Hm.... a že já vím! Ty potvoro! Myslíš, že mě oblbneš! Ani prd! :D Ani prd, hlavně potom, co jsi v předchozí kapitole poznamenala, že v další kapitola někdo další obživne. Takže!!! HA - HA - HA.
No, uvidíme... uvidíme, jestli se pletu, nebo ne. Buď je to upřímné poděkování od srdce, nebo sarkastické :D
Jinak je mi líto, že chudák se musí pořád kontrolovat a nemůže vypustit ven to, co potřebuje... Bože, tohle je taková zábava, rozplejtat tenhle zamotanej chuchvalec! :D

11 Terka Terka | 9. března 2016 v 18:23 | Reagovat

A dají se dohromady, hmmm? :-D Jinak za dva dny patnáct kapitol, ještěže nejsou prázdniny, aspoň mi to vydrží, možná týden. Dívala jsem se na Wattpad, přidávala jsi ji i tam?
Jinak, je náhoda, že se jmenuje Amelie, já jen, že #Doctor #Doctorwhoeverywhere :D A když už byla v tom traileru a k tomu cestování v čase.

12 Rainy Rainy | Web | 10. března 2016 v 7:30 | Reagovat

[11]: No to ti přece nemůžu říct! :D To bych ti zkazila překvapení, ne? Jinak jsi dobrá... Já když najdu nějakou hodně dobrou povídku, nejsem pak schopná myslet na nic jiného než na ni. :D
Ach ano... dávám ji i na wattpad, ale jelikož tam nesklidila moc velký úspěch, tak jsem to teď trochu odsunula. snažím se ty kapitoly po sobě vždycky pročítat, než je tam dám, a opravovat to moře chyb. No, a na to teď zkrátka nemám čas. Možná se na to vrhnu po maturitě. :)
:D Možná nějaká podvědomá asociace proběhla. Je fakt, že to je zajímavá náhoda. Takže... kdo ví? Ale ze Skotska není! V každém případě... a dívka z traileru není Amelie/Nathalie, ale Lily. Jen pro pořádek. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama