TWWLB │ Kapitola patnáctá 2/2

8. července 2015 v 23:28 | Rainy |  The World We Left Behind
Světe div se... Zvládla jsem to! Pomalu jsem to začínala vidět černě. Nějak se mi to táhlo a obecně jsem nad tou částí trávila až moc času. No, snad vám bude utíkat rychleji než mě, když jsem ji psala. :D

Co jinak? Jak se máte? A jak si užíváte léto? Poslední dny byly docela peklo. :) Aneb ve dnech jako byly tyhle, nejde neoslavovat vynálezce ventilátorů a klimatizací! :D A bazénů! Já osobně strávila dva dny u vody, trochu si četla a hodně psala. Zatím jsem s vývojem letošních prázdnin nad míru spokojená. :)

Tak tedy hezké čtení a ... na viděnou na konci článku! :)




.:: 10. února 2007; severní Skotsko, Velká Británie ::.

Na severozápadě Skotska už delší dobou panovaly silné sněhové bouře. Ne, že by na to snad místní lidé nebyli zvyklí - právě naopak. I přesto všichni obyvatelé Hazelton, malé mudlovksé vesničky, vytušili v náhlých mrazivých závějích toho roku cosi zlověstného a temného. Některým se dokonce zdálo, jako by jim o tom za dlouhých chladných večerů vyprávěla sama meluzína. Utečte. Utečte, dokud můžete…

Naneštěstí to varování nikdo nebral vážně. Všichni nad tím jen mávli rukou, zatnuli zuby a dál pokračovali ve svých každodenních záležitostech. Dospělí si stěžovali na cokoliv, co se zrovna namanulo - obzvláště samozřejmě na počasí - a děti se koulovali nebo stavěli sněhuláky.

Jinak tomu nebylo ani na panství Farhill. Rodině Malfoyových, která tady od konce druhé kouzelnické války trávila většinu svého času, nakonec na nějakých mracích či sněžení vůbec nezáleželo. A domácím skřítkům? Těm to bylo jedno úplně. Léto nebo zima - jejich páni měli stále stejný hlad i manýry, nepořádek se také neměnil a domem dokonce hýřilo totéž množství prachu jako kdykoliv jindy.

"Copak nikdy nepřestane sněžit?" postěžovala si Narcissa, když toho rána okolo půl jedenácté vešla do hlavního salónku. "Je to ubíjející."

Astorie si nad jejím tvrzením nijak zvlášť nepozastavovala. Poněkud znuděně odložila rozečtenou knihu na nedaleký stolek a následně si sedla na zem vedle svého syna. Upřeně ho pozorovala, jak do sebe skládá malé plastové kalíšky. Vypadal tak soustředěně!

"Kde je Draco?" zeptala se paní Malfoyová, když seznala, že se s ní její snacha o počasí dnes bavit nehodlá. "Spí?"

"Ne. Musel do práce."

"V sobotu ráno?"

Pokrčila rameny, "Nechal mi na stole akorát vzkaz. Že prý je to naléhavé."

"A Lucius?"

"Ten zmizel, jen co přišly noviny. Jestli ho uvidíte, řekněte mu prosím, že bych si toho Věštce taky ráda přečetla. Zvlášť vzhledem k okolnostem…"

"Jakým okolnostem?"

"Zeptejte se svého muže."

Cissa nad tím jen pozvedla obočí a pak se stejně rychle jako se před pár minutami objevila, zase zmizela zpátky v prostorné hale, odkud okamžitě zamířila směrem k Luciusově pracovně. S klepáním se neobtěžovala, plná jistoty se natáhla po klice a bez ostychu prostě vešla dovnitř.

"Kdo to-?!" zhrozil se pan Malfoy. "Tohle mi nedělej!"

Paní Malfoyová ho nevěřícně pozorovala, jak levou rukou šmátrá v kapse, aby našel hůlku. V té druhé držel z poloviny prázdnou lahev ohnivé whiskey. "Co to s vámi dneska se všemi je?! Astorie se mnou nemluví, Draco zmizel, aniž by cokoliv řekl a ty-."

"Já?! Co já?"

"Piješ," odvětila klidně. "V deset hodin ráno."

"Asi mám důvod!" vykřikl a následně jejím směrem hodil nejnovější vydání Denního věštce. "Čti."

Poněkud nedůvěřivě si přitáhla noviny blíž k sobě. Už se chystala podotknout cosi o tom, že na žádné společenské klepy ani drby není zvědavá, když v tom ji do oka padl název článku na titulce.

"U Merlina," vydechla. "To snad… Jsou to lži. Prosím, řekni to. Jen snůška výmyslů nějaké choré mysli. Nic víc. Přece jsme tam byli! Viděli jsme ho zemřít. Nemůže to být on. Nemůže."

Lucius pomluvil teprve poté, co si dopřál několik dalších loků whisky. "Já vím."

"Tak proč o tom píšou?! Proč lidi děsí?!"

"Co lidi," pronesl znechuceně. "Ale nás! Máš vůbec tušení, co by s námi bylo, kdyby se kdokoliv z nich vrátil?! Pokud je na tom jen zrnko pravdy, jsme mrtví. Všichni."

"Jenomže to pravda není!" vykřikla až moc hlasitě. "Věděl bys," pohledem sklouzla k jeho levé ruce, "kdyby ano, nemám pravdu? Cítil bys to. Ty i Draco."

"Podívejme se na to logicky," pronesl unaveně Malfoy. "Byli jsme tam. Viděli jsme ho zemřít. Nemůže být zpátky. Potter, Pastorek - všichni říkali, že je definitivně pryč."

"Pak se tedy není čeho bát. Pokud mi ovšem něco netajíš-."

Malfoy vzal nejbližší věc, která se mu dostala pod ruku, a vší silou s ní mrkl o zem. "K čertu!" vykřikl. "Nevím o nic víc než ty!"

Na druhé straně domu zrovna Astorie krmila Scorpiuse. Každou chvílí přitom vyslala směrem k nedaleké chodbě naštvaný pohled. Neměla sice nejmenší tušení, proč se ti dva hádají, ale randál, který u toho vydávali, byl mírně řečeno nesnesitelný.

"Jestli kvůli vám začne řvát…"

A pak se to stalo. Viděla, jak její syn začíná zrychleně dýchat a natahovat. Za nedlouho se tak celým prvním patrem rozezněl hlasitý dětský pláč doprovázený ne zrovna tichými nadávkami.

Během posledních dní měla Astorie Dracových rodičů akorát tak dost. Předtím, když se mohla bez omezení volně pohybovat, chodit na procházky, jezdit na koni nebo prostě jen navštěvovat své známé bylo všechno v naprostém pořádku. Teď si však v honosném starobylém sídle připadala jako pták lapený v kleci.

"Možná bychom mohli navštívit babičku, co ty na to Scorpiusi?" usmála se. "Určitě nás ráda uvidí. I dědeček."

Malý se v jejím náruči spokojeně zavrtěl. Po slzičkách nebylo najednou ani památky. Astorie už se ho chystala pochválit, když v tu chvíli celý pokoj ozářila jasná zelená záře. Poněkud vyděšeně se ohlédla za nedalekým krbem, "Co tady děláš?"

"Musím s vámi mluvit," řekl Draco namísto odpovědi. "Se všemi. Hned teď. Kde jsou matka s otcem?"

"V pracovně. Nebo alespoň myslím. Draco," zarazila ho, "co se děje?"

"Až pak. Teď nemáme čas," a dříve, než se nadála, ji už tahal i se Scorpiusem v náručí směrem, kde tušil své rodiče. U dveří se na malý okamžik zastavil. Drobnou škvírou viděl, jak jeho matka podává otci ampulku s lektvarem. Ani na malou chvíli nepochyboval o tom, že ví, co v ní je. "Ehm," odkašlal si.

"Draco!" vydechla Cissa, jen co ho spatřila na prahu. A i když se zezačátku působila poněkud nejistě, možná až vyděšeně, teď bylo jasně vidět, jak moc se jí při pohledu na svého syna ulevilo. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

"Nic mi není, mami. Ministerstvo je hlídané více než kdy jindy. O tom jsem s vámi ale mluvit nechtěl-."

"Povíte mi někdo konečně, co se tady vlastně děje?" zlobila se Astorie. "Nemám nejmenší tušení, proč všichni tak šílíte. Přece-."

"Nějaká skupina včera zaútočila na finále famfrpálové ligy," vysvětloval netrpělivě Draco.

"No a?" zeptala se poněkud nechápavě. "Co nám na tom záleží?"

"Všechno!"

"Luciusi!" napomenula svého muže Cissa.

Lucius ji ignoroval, "V Londýně si myslí, že by ta tím mohli stát smrtijedi."

"Ti sedí přece v Azkabaně," vyhrkla okamžitě. "Všichni-."

"Nikdo nic neví, Astorie," zarazil ji rázně Draco. "Pokud je mi známo, nemají nejmenší tušení, kdo by za tím mohl stát."

"Psali tam něco o imperiu," vložila se do toho Cissa. "Že prý je možné, že tam nikdo z nich ani nebyl."

"Na to teď není čas. Poklábosit si o tom všem můžeme později. Teď potřebuju vědět," mladý Malfoy se otočil čelem ke svému otci, "jakými ochrannými kouzly jste to tady zabezpečili."

Lucius se nad jeho otázkou zamračil, ale následně bez dalších jízlivých poznámek mávl hůlkou. Téměř okamžitě mu na stole přistál kus starého pergamenu, "Tady."

Draco si od seznamu použitých zaklínadel nic nesliboval. Nebyl hloupý. Věděl, že jeho rodiče neměli nejmenší důvod tento dům nijak zvlášť chránit. Přesto, když to tady teď viděl černé na bílém, zhoupl se mu žaludek. Kouzla na odehnání divé zvěře či zlodějů by jim v případném boji pravděpodobně moc nepomohla.

"To je vše?!" zeptal se nedůvěřivě. "Nic víc?!"

"Myslíš, že když naši předci tenhle dům před pěti sty lety kupovali, napadlo je, že je někdy bude ohrožovat skupina černokněžníků?" vypálil naštvaně Lucius.

"Ne, to rozhodně ne. Jen jsem doufal, že jsi pro ochranu své rodiny udělal to nejlepší, co jsi mohl, než jsi definitivně podlehl svým alkoholovým dýchánkům!" oplatil mu Draco stejným tónem. "Skoro se divím, že jsme tady přežili tak dlouho!"

"Draco!" napomenula ho matka.

"Co?!"

"Takhle se mnou mluvit nebudeš," sykl pan Malfoy. "Dokud budeš žít pod mojí střechou, budou tady platit pravidla."

"K čertu s vámi! Běžte se všichni sbalit. Hned teď. Odjíždíme."

"Proč?" obrátila se na něj Cissa. "Nemůže sem prostě přijít někdo z ministerstva a-."

"To by jistě mohl. Třeba včera. Nebo předevčírem. Nebo kdykoliv jindy během posledních deseti let. Teď tam mají tolik žádostí, že budou mít co dělat nejmíň do Vánoc."

"Ale my jsme Malfoyovi! To přece nemohou jen tak ignorovat!"

Draco nad tím poněkud pobaveně zakroutil hlavou, "Nenávidí nás, matko. Celý kouzelnický svět se na nás dívá skrz prsty a potom, co se stalo včera v noci, je to všechno ještě tisíckrát horší. Copak tomu nerozumíš? Naše jméno možná něco znamenalo kdysi. Dneska po nás neštěkne ani pes. Natož nějací bystrozorové!"

"Kam půjdeme?" zeptala se po chvíli ticha Astorie. "Máš nějaký plán?"

"Domů," vysvětlil klidně. "Poslal jsem zprávu skřítkům, aby se začali připravovat na náš příjezd."

"To nemyslíš vážně!"

"Myslím. Nikde jinde nebudeme tak v bezpečí jako na Malfoy manor."

Odpovědí mu byla trojice nejistých, možná až vyděšených pohledů. Draco už však o vzniklé situaci nehodlal více diskutovat. I tak ztratili vším tím zbytečným tlacháním mnohem více času, než se mu líbilo. Převzal od Astorie svého syna a sám se pak vydal do ložnice, aby začal balit ty nejdůležitější věci. Astorie šla hned za ním.

Následující půlhodinu vládlo celému domu dokonalé ticho. Dokonce i Scorpius se rozhodl svého otce více nerozčilovat a jen mlčky přihlížet ději okolo.

"Bylo to nezbytné?"

"Co?"

Protočila oči v sloup, "Mluvit s nimi takhle."

"Jak?" rozčílil se. "Snažím se vás chránit, Astorie. Nás všechny. Tebe, mé rodiče, našeho syna."

"Já vím, ale-."

"Ale co? Mám být milejší?" Zavrtěl hlavou, "To bychom se tam hádali ještě teď."

Astorie si nad jeho jednáním hlasitě povzdechla a dál už to nijak nekomentovala. Svým zvláštním způsobem totiž Draca za jeho vytrvalost obdivovala. Kdyby záleželo na ní, kdyby měla takové problémy s rodiči ona, dávno by se od nich odstěhovala. Tu nekonečnou aroganci, s kterou Narcissa a Lucius obvykle jednali, by snad ještě zkousla a možná by se přenesla i přes tu nekonečnou starostlivost své tchýně, ale nikdy nikdy nenajde společnou řeč s alkoholiky.

"Hotovo," pronesla rezignovaně, když naposledy mávnula hůlkou. "Můžeme jít."

Nedlouho poté se všichni přemístili do Anglie. Objevili se přímo uprostřed vstupní haly a dříve, než se nadáli, stála před nimi vyrovnaná trojice domácích skřítků.

Lucius Malfoy na nic nečekal, hodil po nich své rukavice a okamžitě zamířil do míst, kde kdysi míval pracovnu. Nechtěl teď se svým synem mluvit o nově vzniklé situaci. Jediné, na čem mu v tu chvíli záleželo, byl bourbon, který kdysi zanechal v psacím stole. V duchu přísahal, že jestli tam nebude, že jestli ho ti zpropadení skřítci vyhodili, zakroutí jim všem krkem.

Narcissa žena si nad jeho chováním hlasitě povzdechla. "Vybalíme si věci a ve čtyři hodiny se sejdeme všichni dole. O tvého otce se postarám," a aniž by počkala, na jakoukoliv odezvu ze strany svého syna či snachy, vydala se pryč k hlavnímu schodišti.

"Za malý okamžik se to tady prohřeje, paní," pronesl slabým chraplavým hlasem nejstarší skřítek a s drobnou úklonou od ní přebral veškeré její věci. "Tento dům byl moc dlouho prázdný… Zavazadla vám zanechám ve vaši staré ložnici, pane Malfoyi."

"Tak tohle je ta slavná Malfoy manor?" optala se Astorie, když v rozlehlé místnosti osaměli.

"Líbí se ti tady?"

Pokrčila rameny. "Ještě jsem se nerozhodla."

"Vím, že jsi měla ráda Skotsko a slibuji ti, že se tam vrátíme, jak jen to bude možné. Ale teď bych rád zůstal tady."

"Jak dlouho?"

"Nevím," přiznal. "To záleží na tom, jak se vyvine situace tam venku. Nemysli si," smutně se pousmál, "taky to tady nemám zrovna v lásce. Moc vzpomínek."

Astorie přikývla. Věděla, čím si Draco během války prošel a neměla nejmenší potřebu v něm znovu otevírat staré rány. Srdečně se na něj usmála, "Tak co," pobídla ho, "ukážeš mi, kde budeme spát?"

Na nic nečekal. Vzal jí za ruku a pomalým klidným krokem ji vedl do svého někdejšího pokoje. Tou dobou už si Astorie byla praktický jistá, že se jí jejich nový domov ani trochu nezamlouvá. Pocit méněcennosti, který se v ní probudil bezprostředně po příchodu, teď rostl s každým dalším krokem. Nebyla zvyklá na takovou tmu ani chlad, o vysokých ponurých zdech snad raději ani nemluvě.

Nečekala, že Dracova ložnice bude jiná. Opravdu ne. Přesto se nedokázala ubránit zklamání. Jen jedno jediné okno, manželská postel, ztrouchnivělá šatní skříň, křeslo, starý krb a dál - dál už nic. To bylo vše, co ve velké prostorné místnosti zůstalo.

Je to jen na chvíli, zopakovala si v duchu. Brzy se vrátíme zpátky.

"A postýlka pro Scorpiouse?" hlesla a sotva to dořekla, objevil se v místnosti jeden z domácích skřítků i s požadovaným kusem nábytku. Než se nadála, byl zase pryč.

Astorie na to nic neříkala. Opatrně položila Scorpiuse na postel, aby měla volné ruce a mohla tak začít s úklidem a vybalováním.

"Chceš pomoct?"

Rázně zavrtěla hlavou.

"Astorie, mluv se mnou…"

"Není o čem mluvit, Draco. Chápu, proč tady jsme. Opravdu ano. A respektuji to. Ale nechtěj po mně, abych byla nadšená."

"Nechci po tobě-."

"Tak proč o tom vůbec mluvíme?" vyhrkla. "Už od svatby mi slibuješ, že se přestěhujeme. Že budeme bydlet sami. Je mi úplně jedno kde to bude. Hrad, zámek nebo třeba i byt v centru Londýna. A co mám? Zatracený Wiltshire!"

"Říkala jsi, že tomu rozumíš," zavrčel.

"Ano! Ale kdybychom nebydleli s nimi," pohodila hlavou směrem ke dveřím, "nic z toho by se nestalo!"

"Myslíš? Tomu opravdu věříš?!"

"Ano! Ty, já ani Scorpius jsme přece Voldemortovi neudělali nic-."

"Merline!" vydechl frustrovaně. "Copak to nechápeš?! Půjdou po celé naší rodině. Ti jeho noví následovníci si nedají pokoj, doku nebudeme všichni... Nevěřím tomu, že by ti pomohl rozvod - natož nějaké stěhování!" s těmi to slovy se otočil na podpatku a vyšel ven na chodbu. Pokud nechtěl říct něco, co by ho později mrzelo, bylo to jediné možné řešení.

O dvě hodiny později se všichni sešli ve vyhřáté hale, aby si o jejich situaci konečně v klidu promluvili. Jako poslední došla Astorie. Rychlým kritickým pohledem sjela zbytek své rodiny a teprve pak se uvolila přijmout osamocené místo na stoličce u krbu.

"Takže," odkašlala si, "teď už se konečně dozvím, o co tady jde?"

Lucius se nad její hloupou otázkou pobaveně ušklíbl, "Ty jsi nás předtím neposlouchala?"

Nechápavě zamrkala, "Co prosím? Samozřejmě že ano! Ale myslela jsem si, že toho víte-."

"Kdyby někdo věděl víc, tak-."

"Dost!" okřikl je rázně Draco. "Nikdo nic neví, Astorie. Neví se, kde se ti lidi vzali ani co byli zač. Bystrozorové na tom pracují, ale jak už řekla má matka, ti co mají na svědomí ty včerejší nepokoje - všichni byli pod imperiem."

"Musí se přece dát zjistit, kdo jim to udělal!"

"Kdyby to bylo tak jednoduché-."

"Musí být!"

"Potter říkal, že to byl jeden z nejděsivějších zážitků jeho života. Prý se to všechno strhlo šíleně rychle. Ve zlomku okamžiku se prý nad celým stadionem začaly stahovat hejna nějakých šílených divokých netopýrů a-."

"Netopýrů?"

"Byly jich tisíce," přikývl. "A nikdo neměl tušení, jak je zastavit."

"Ale vždyť netopýři nic nedělají - nebo ano? Můžou být trochu nepříjemní, ale to je všechno."

"Tihle ne."

"Co tím chceš říct?"

"Nejsem zoolog, takže ode mě nečekejte žádný přehnaný výklad, ale tihle tvorové, o kterých předtím nikdo nic neslyšel, dokázali produkovat nějaký zvláštní jed. Ty potvory se nesnažili diváky zabít. Myslím tím - ne přímo. Šlo jim akorát o to, aby nakazili, pokud možno co největší množství lidí. Přes noc U Munga zemřelo přes padesát lidí, než se jim konečně podařilo najít protilátku."

Nějakou dobu pak nikdo nic neřekl. Všichni Malfoyovi upírali svůj pohled k plamenům v krbu a přemítali nad tím, jaký vliv bude mít včerejší noc na jejich životy. Některým z nich, obzvláště Cisse, se to zdálo naprosto nepochopitelné - jak je vůbec možné, aby se ke všem těm prožitým hrůzám někdo vracel? Copak už nebylo dost utrpení i bolesti? Ale oheň mlčel. Dál si plápolal a vysmíval se všem nevyřčeným otázkám.

Po pár minutách Draco pokračoval. Vyprávěl jim o tom, jak se z hráčských šaten z ničeho nic objevila skupina lidí v černých pláštích, o jejich zprávě a celé vyprávění zakončil popisem obrovského znamení zla na potemnělé obloze.

"A v čem je vlastně tohle místo tak speciální?" pronesla zamyšleně Astorie po chvíli ticha. "Proč bylo tak nezbytné, abychom se přesunuli sem?"

"Chrání to tady vzácná prastará magie," vysvětlila Cissa. "Dovnitř se můžou dostat jen ti, o kterých je srozuměn majitel domu. Nikdo cizí se tady jen tak nedostane."

"Víte to jistě?"

Lucius přikývl. "Bez našeho vědomí si tady nepípne ani kuře."

Nedlouho poté se v sále objevila domácí skřítka, aby pány a paní pozvala ke stolu. Večeře byla hotová. K mání byly lahůdky všeho druhu. Jako předkrm skřítci nachystali slané koláče plněné masem, houbami i sýrem, křepelky s nádivkou z černého pudinku a ledvinkový nákyp.

Narcissa jim jasně řekla, že nikdo z nich od brzké ranní hodiny nejedl, tak ať se činí a připraví to nejlepší, co umí. O zbytky ať se prý nestarají.

Jídlo probíhalo v naprosté tichosti. Nikdo neměl potřebu o ničem mluvit ani se dále nezaobírat jejich předchozím tématem. Jen tu a tam kdosi nadhodil cosi k stávající politické scéně nebo si postěžoval na počasí.

Nedlouho poté, co odbila sedmá hodina večerní, přinesli jim skřítci dezert. Astorie už se pomalu chystala chopit dezertní vidličky a ochutnat výtečně vypadající višňový koláč, když v tom se domem rozlehla řada hlasitých ran.

"Co to-?" vyhrkla Narcissa, ale Draco ji zastavil rychlým mávnutím ruky.

"Přemístěte se k Astoriiným rodičům," šeptl jejich směrem. "Hned teď. Odtamtud zavoláte pomoc"

"Ale co Scorpius?"

"Kde je?"

"V ložnici. Spí."

"Fajn. Vy dvě utečte. My s otcem tam-."

"Ne-."

"Odmítám o tom diskutovat, Astorie!"

Ale dříve, než Draco stihl jakkoliv zareagovat, zvedla se jeho žena ze židle a i s připravenou hůlkou se vydala ke schodišti.

"Greengrassovi," sykl ještě ke svým rodičům, než se za ní definitivně rozeběhl. Ze všech sil se přitom snažil ignorovat strach, který mu pronikal do každé buňky jeho těla a stejně tak se snažil nepřemýšlet nad tím, jak je to všechno vůbec možné. Jak se sem někdo-kdokoliv dostal, aniž by o tom oni věděli?

S Astorií se srazil pod schodištěm. Už se jí chystal zeptat, na co čeká, ale v tom si všimnul pětice lidí v černých kápí, jak se rozhlížejí okolo sebe. V první moment ještě naivně doufal, že by to třeba nemuseli být oni - skuteční smrtijedi. Mohli to být prostě jen zloději v obyčejném plášti. Ale když o chvíli později plameny v krbu odhalily stříbrné masky v jejich tvářích, nezbylo o jejich totožnosti nejmenších pochyb.

"Jak se tady dostali?"

"Nevím. Odlákám je a ty kolem nich proklouzneš, dobře? Vezmeš Scorpiuse a přemístíš se domů k vašim."

Astorie ho pozorovala, jak se znovu ztrácí ve tmě. Chvíli měla nutkání ho zavolat, poprosit ho, ať zůstane s ní a bojují společně, ale jen o zlomek okamžiku si uvědomila, proč to všechno vlastně dělají, o koho tady jde, a veškerý její strach byl pryč.

Po pár nekonečných vteřinách za sebou zaslechla nehorázný rachot. Vzduchem teď nejspíš lítalo vše, co se Dracovi připletlo do cesty. Talíře, sklenice, tácy, židle, stůl - vlastně toho bylo tak moc, až se Astorie bála, že na to smrtijedi neskočí. Pak ale, když už v to pomalu ani nedoufala, se menší polovina konečně oddělila.

Nic víc nepotřebovala. Nemohla si dovolit čekat na Draca, snít o tom, že ty dva smrtijedi vyřídí a dojde za ní. Už tak riskovali víc než dost. Stačilo, aby se Scorpius probudil, aby se dožadoval máminy pozornosti a všichni, nejen on, budou prakticky mrtví.

"Mdloby na vás!" šeptla, i když ve skutečnosti nevěřila, že je zastaví, a už vůbec ne všechny, touhle směšnou kletbou. Přesto se dva smrtijedi s hlasitým zaduněním sesunuli k zemi.

"Och," usmál se poslední z nich - teď už bylo jasné, že je to žena, "chudinka Astorie. Vdala se do téhle prohnilé rodiny-," smrtijedka téměř znuděně mávla hůlkou, aby odrazila několik přicházejících kleteb. "… a vůbec neměla tušení, že se tak uspala k jisté smrti."

"Nic o nás nevíš!" vykřikla a vzápětí na svou protivnici seslala několik dalších kleteb. "O mě! Ani o mých blízkých!"

Teprve tehdy mezi nimi začal opravdový souboj. Naneštěstí bylo během pár okamžiků jasné, která z nich je silnější. Astorie se bránila, jak mohla, ale ani mateřská láska nedokázala vzít zpátky její rozhodnutí ukončit studium obrany proti černé magii po nepovedených zkouškách v pátém ročníku. Teď by za ty ztracené zkušenosti dala cokoliv.

Smrtijedka se posměšně rozesmála, "To má být jako všechno?!" Vítězně šlehla bičem okolo vysílené a odzbrojené Astorie. Dost blízko na to, aby pocítila jeho hřejivý dotek. "Jak myslíš, že se bude drahoušek Draco tvářit, až mu pošlu tvojí hlavu?"

Přistoupila blíže k ní, "Bude se vztekat, ha? Bude se zlobit? A co udělá chudinka Cissa? Nikdy tě neměla moc ráda, jí to možná neublíží… Ale jí pošleme jinou hlavu. Škoda, že tady nebudeš, abys to viděla."

Téměř láskyplně ji přejela konečkem hůlky po zkrvavených tvářích. "Nějaká po-."

A pak ta smrtijedka, najednou z ničeho nic, začala klesat k zemi. Astorie viděla, jak se jí na hrudi začíná otevírat velká krvavá rána. Trvalo několik dlouhých okamžiků, než od ní dokázala odvrátit zrak. "Díky," špitla.

Draco na nic nečekal. Okamžitě se rozeběhl k ní, aby jí pomohl na nohy. "Scorpius. Hned teď."

"Ty nechceš vědět, kdo to-?"

"Na to není čas!" vyhrkl naštvaně. "Kdykoliv se tady můžou objevit další! A ty už jsi i tak způsobila problémů víc než dost!"

Na to Astorie nic neříkala. Věděla, že pohádat se s ním může později a tak se pouze soustředila na to, aby se znovu nesesunula k zemi. Přesto se po většinu cesty držela dva kroky napřed. Ignorovala bolest v zádech i v nohou a stejně tak nedbala ani na krev, která jí ztékala po spáncích. Jediné, na co byla schopná myslet, byl její syn.

Ta úleva, když ho spatřila, jak stále klidně oddechuje v té staré postýlce, se snad ani nedala popsat slovy.

"Vezmi ho k rodičům," přikázal ji Draco.

"Kam jdeš ty?"

"Na ministerstvo."

"Ale tví rodiče už tam-."

"Musím si ještě něco zařídit."

"Aha."

"Udělej alespoň jednou v životě to, co ti řeknu, Astorie!"

Už se nadechovala k odpovědi, ale když si všimla výrazu v jeho tváři, sklonila pohled k dítěti ve svém náručí. Připadala si jako spráskaný pes. Zničená, odkopnutá a vyčerpaná. "Uvidíme se doma," špitla ještě, než se konečně přemístila pryč.

Draco na nic nečekal a zmizel téměř bezprostředně po své ženě. Z části ho přitom mrzelo, jak se zachoval. Nechtěl, aby Astorie měla pocit, že je na ní naštvaný. Ano, možná se na ni trochu zlobil, ale důvod jeho špatné nálady tkvěl v něčem úplně jiném. Ona byla zkrátka jen ve špatnou dobu na špatném místě.

Samozřejmě to nic neměnilo na tom, že se dnes zachovala neobyčejně hloupě. Skoro jako nějaký tupý Nebelvír. Kdyby to nestihl, kdyby se v té hale objevil jen o pár vteřin později, byla by mrtvá. A on pravděpodobně taky.

"Potřebuju mluvit s Potterem," řekl namísto pozdravu, když rozrazil dveře ústředny bystorzorů "Hned!"

Několik přítomných se za ním vyděšeně ohlédlo. "Pane Malfoyi?" vydechl Hugh. "Jste v pořádku?"

"Nechcete se posadit?" přidal se jeden z jeho kolegů a dříve, než se Draco nadál, stálo vedle něj velice pohodlné křeslo. "Před chvílí tady byl váš otec a … Říkal, že vás napadli."

"Tak to tak asi bude, co myslíte?!" vyštěkl. "Nebo si myslíte, že jsem si tohle udělal sám?!"

Všichni přítomní, dokonce i ti, kteří ho doposud pouze přehlíželi, k němu v tu chvíli obrátili svůj zrak. Někteří z nich se nad jeho vzezřením, tak aby to ostatní neviděli, spokojeně usmívali. Vpíjeli se pohledem do jeho zakrvácené košile i špinavé tváře a v duchu dokázali myslet jen na svou škodolibou radost.

"Pardon, my jsme tím spíše mysleli… Chci říct…"

"Vy - konkrétně zrovna vy, Savagei - jste nemyslel. Vy totiž nikdy nemyslíte. A pokud náhodou ano, končí to katastrofou."

Hugh se zamračil, "Váš otec nás informoval, že do vašeho domu pronikli nezvaní hosté. Neříkal kdo nebo co-."

"Je mi jedno, o čem vás informoval můj otec!" syknul na ně. "Kde je váš šéf?!"

"Buďte bez obav. Pomoc už je na cestě," přidal se Niles a dokonce odhodlaně vykročil jeho směrem. "Sice to není sám velký Harry Potter, ale můžu vás ujistit, že jsme na to nasadili naše nejlepší lidi."

Naštvaně kopnul do nejbližší zdi, "Koho? Ha? Kdo z vás má přístup k nám domů?! Potter by-."

"Harry má teď svých starostí víc než dost a má na práci důležitější věci."

"Jaké?!" vykřikl frustrovaně. "Co může být důležitější?!"

"Možná byste se divil, pane Malfoyi, ale po včerejších událostech máme vážně plné ruce práce. A vy i vaše rodina jste už mimo nebezpečí. Není-liž pravda?"

"Možná byste se zatím mohl zastavit k Mungovi, co říkáte?" pokračovala jedna z bystrozorek. "Abych byla upřímný, nevypadáte zrovna nejlépe. Určitě vám tam dají nějaký povzbuzující lektvar-."

Kdyby se Draco právě nesvíjel v bolestné křeči, nejspíš by je tam všechny do jednoho, a zvlášť tu pitomě usmívající se zrzku stojící vzadu, proklel. Takové hloupé řeči mu lezly akorát krkem. Proč s ním jednají jako s nějakým pětiletým spratkem?! On sám snad nejlépe ví, co potřebuje.

"Ptám se vás naposledy. Řeknete mi, kde ho najdu?"

"Bohužel. Odešel před pár minutami a-."

Na nic víc nečekal. Naštvaně třísknul dveřmi a dříve, než ho stačil někdo zastavit, vydal se nejrychlejší cestou k východu. Bolest hlavy byla tou dobou už tak silná, že byl pomalu ochotný své úsilí vzdát. Zítra je nakonec taky den a Potter mu určitě nikam neuteče.

Jenomže přesně v tu chvíli, když už se za ním pomalu zasouvala výtahová dvířka, zahlédl na konci chodby důvěrně známou čupřinu tmavých vlasů.

"Hej, Pottere," zavolal za ním. "Musím s tebou mluvit'"

"Teď nemám čas, Malfoyi. Slyšel jsem, co se stalo. Tvé rodiny je mi líto, ale musím se vrátit zpátky na ústředí a... Pošlu za tebou Meadowese, ten už-."

"Pottere," sykl znovu, tentokrát mnohem naléhavěji. Tvář se mu křivila bolestí, když natrhl košili na své levé paži. Vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Po čele mu ztékaly stroužky studeného potu a v očích se zračila tak silná bolest, že se musel zakousnout do rtu, aby hlasitě nevyjekl.

A pak to oba uviděli. Jejich první reakce byla naprosto stejná - popření. Ani jeden z nich tomu nedokázal, nebo možná spíše nechtěl, uvěřit. Bylo to tak absurdní! Viděli ho umírat. Nemůže být zpátky. Prostě nemůže.


Ale znamení zla, zářící na Dracově bílé ruce, svědčilo o něčem úplně jiném.


  • Obrovský kus práce na této kapitole tentokrát odvedl i Lukáš. Jen díky něj jste teď mohli číst tuhle kapitolu, protože bez něj bych pravděpoboně stála pořád na začátku a přemýšlela nejen nad tím, jak pojmenovat malé skotské městečko, ale i druhé panství Malfoyvých. Za to mu patří mé neskonalé díky!
    • Mimochodem - oba názvy (jak Hazelton, tak i Fahrhill) jsou smyšlené. V Americe se sice nachází několik městeček se stejným názvem, ve Velké Británii (natož samotném Skotsku) nikoliv.
  • V této kapitole jsem se snažila poukázat na to, jak se dívám na Draca a vlastně obecně celou jeho rodinu. Nebudu ale zastírat, že prim tady měl hrát nás (povětšinou) oblíbený Zmijozel a jeho žena, kterou (pokud jste si náhodou nevšimli) nemám ani trochu ráda.
  • Mimochodem, když se Astorie rozčilovala, že se chtěla od Dracových rodičů odstěhovat, zmínila se o Wiltshire. Podle HPwiki právě v tomto hrabství stojí slavná Malfoy manor - více informací o sídle Malfoyových
  • Hugh Savage i Niles se objevili v šesté kapitole (Nathalie pomocí svémagie očistila krevní vzorky od černé magie).
----------------
  • Omlouvám se všem, kteří čekali na novou postavu a avízovaný zvrat. Tou dobou jsem ještě do příběhu neplánovala zanést tuhle "scénu" (myslím děj okolo Malfoyových) a měla jsem tedy více prostoru pro následující děj. Takže změny přijdou příště, slibuju!
  • V souvislosti s následující kapitolou bych vás všechny ráda poprosila, aby jste mi do komentářů vypsali vaše otázky ohledně povídky (případně popsali nejasnosti). Nechci vám slibovat, že se příště dozvíte všechno, ale rozhodně toho bude spousta. Já v tom jen trochu ztrácím přehled... Takže, pokud mi pomůžete, budete moc hodní. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka The World We Left Behind?

Ano
Nic moc
Ne

Komentáře

1 Lukas Lukas | 9. července 2015 v 8:34 | Reagovat

Ahoj moje milá Rainy. Děkuji za poznámky pod čarou :), až zase nebudeš vědět co a jak pojmenovat klidně se ptej. Moje makovice vždy něco vymyslí :). Jsem rád, že jsme mohl pomoct, ale jako vždy majoritní díky jde hlavně tobě, ty jsi hlavní mozek celé povídky. Tak tahle kapitola se mi líbila, myslím že jsi docela dost dobře trefila charaktery postav, sedlo jak řiť na hrnec. Všichni reagovali jak bych od nich čekal. Astoriin mateřský ochranářský pud zapracoval skvěle a Draco jako silný ochránce rodiny taky. Opilecký Lucius a pyšná Narcisa, lépe bych si je nedokázal představit. A že nemáš ráda Dracovu manželku, jsem si všiml hned :D. Přece leze Nathalii do zelí no ne ? Popsala si to dost dobře, ta akce, fakt to mělo spád. Jinak konec povídky, trochu jsem se lekl, že Draco jde podezírat Pottra z toho útoku , prostě to tak vyznělo, posledních pár vět mě naštěstí uklidnilo. Fakt super počteníčko na čtvrteční ráno :). Tahle kapitola se ti moc moc moc povedla. Všechny palce nahoru. Teď už jen budu opět vyhlížet kdy bude další část. Jinak kdyby to někoho zajímalo tak Far hills je malá oblost, řekněme takovej okres v New Jersey. A Hazelton to jsem proste vymyslel a netušil jsem, že to existuje, ale podle googlu jich je několik různě po celém USA. Tak a pěkně všichni komentujte, protože Rainy si to zaslouží ! ;) Hezké  léto všem.

2 Nikinka Nikinka | Web | 9. července 2015 v 12:53 | Reagovat

Jéé, to je milé překvapení! :D Od začátku týdne jsem na tuhle druhou část čekala a teď ji mám konečně před sebou.
Podle tvé rady, kterou jsem se dozvěděla v komentářích pod minulou kapitolou, jsem dávala extrémní pozor na Draca - ale buď jsem normálně blbá, nebo jsi to tak zaonačila, ale já tam nic nevyčetla! :-D :D Ale rozhodně to nemíním jen tak vzdát, celou tuhle část si přečtu pěkně ještě jednou, mnohem pomaleji a pozorněji... a to by bylo, abych na to nepřišla! :-D
Co se týká Astorie, ta ženská je mi bytostně nepříjemná. Možná je to tím, že někde v podvědomí fandím Nathalii (na což bych asi sázela :D) nebo tak na mě působí z tvého popisu; nevím. Každopádně, malý Scorpík byl narozdíl od ní vyloženě slaďoučký.
Narcissu jsi podle mě vystihla perfektně, takhle nějak si ji představuju i já. A Lucius... toho si díky tobě zase úplně přesně dovedu představit jako alkoholika zničeného událostmi minulých let.
Draco byl vždycky jednou z mých nejoblíbenějších postav, takže tuhle část jsem si vážně užila a musím říct, že mi ani nevadí, že žádný avízovaný zvrat se nekonal. :) To ale neznamená, že se na něj nebudu těšit příště! :D Snad to bude co nejdřív :).

3 Rainy Rainy | Web | 10. července 2015 v 10:25 | Reagovat

[1]: Když jsem tuhle kapitolu psala, říkala jsem si, že asi budeš spokojený s tím, jak je popisuju. Chci tím říct - z nikoho nedělám superhrdiny ani napravené světce. Ale je fakt, že párkrát jsem se musela vrátit a něco málo promazat. To víš, síla zvyku. :D
Astorie ... Ano, leze Nathalii do zelí, možná proto ji nemám ráda. To je docela pravděpodobné. Ovšem... Já ji neměla ráda nikdy. Možná mě obecně zklamalo, jak se v celé knížce objevila jako velká voda. Nikdo z nás o ní neměl ani tušení a pak se zjeví v epilogu... :D
Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. Snad nezklamou ani ty další. :)

[2]: No, tak ono je to spíš o jenom uvědomění si... Teď jsme měli celý den z Dracova pohledu a něco tam svým zvláštním způsobem chybí. :) V každém případě tak velké odhalení to není, abys to musela číst znova. :D
Myslím, že s tou Astorií budeš mít pravdu. Jak už řekl Lukáš, leze Nathalii do telí. :D
Já osobně si Cissu takhle nepředstavuju. Teď to znělo trochu zvláštně... Ale je to jedna z mých nejoblíbenějších postav z celé série, protože jsem si o ní udělala poněkud falešný obrázek. V každém případě věřím, že taková byla ve skutečnosti. :) S Luciusem to bylo jednodušší. Toho jsem neměla ráda nikdy.
Jsme ráda, že se ti Draco v mém podání líbí. Co si budeme nalhávat - je to docela těžká postava na psaní a já s ním mám zatraceně málo zkušeností. Takže mě tvá pochvala moc těší! :)
Pokračování během týdne až dvou. Kapitola je téměř hotová, ale ráda bych měla alespoň malinký náskok. :)
Moc děkuju!

4 Stolid Stolid | Web | 10. července 2015 v 21:35 | Reagovat

Ahoj, to nevadí, že to trvalo tak dlouho, ale důležité je, že je kapitola konečně na světě. Jenom dál do psaní, tvůj blog jsem objevila teprve dnes, ale jsem rozhodnutá znovu na něj zavítat.

5 Mischelle Mischelle | Web | 11. července 2015 v 12:25 | Reagovat

hezky napsané :)

6 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 11. srpna 2015 v 0:21 | Reagovat

Já ti nevím, tím, jak je mi toho ve světě HP nejasného tolik mi teď naopak připadá všechno dokonale jasné. ;) Pouze zrzka vzadu - to asi neměla být Lily, že? :D Blbá asociace. ;) A taky... Na to, že si Draco na Nathalii nepamatuje, je podle mě zbytečně moc drsný a málo "láskyplný" k Astorii. Nemiluje ji snad? A i kdyby ne, nemají spolu dítě? Mají  a já myslím, že takový Draco, jakého ho popisuješ, nebo spíš jakého miluje Nathalie, by nikdy takový nebyl. Málem mu zemřela žena a on je na ni ještě hnusný? Ok, možná ji nemusíš mít ráda, ale to neznamená, že ji přece nemá rád Draco. ;)

7 Rainy Rainy | E-mail | Web | 11. srpna 2015 v 14:36 | Reagovat

[6]: Jenomže... vztahy čistokrevných kouzelníků jsou takové. Nejsou plné něhy a vzájemného souznění. Jen málo kdy se totiž dva kouzelníci berou kvůli lásce... Často to jsou sňatky domluvené, z rozumu, které se spíše blíží obchodu. U Draca a Astorie to vnímám stejně. I když Draco Astorii miluje. Skutečně ano. Ale když málem zemřela, jak jsi řekla, ohrozila tím nejen sebe, ale právě i jejich společné dítě a to Draco prostě nedokázal jen tak skousnout. Možná, že se ji později omluvil, ale v tu chvíli ho to prostě jen naštvalo. Navíc, kdyby ji tam začal hned obskakovat, jestli je v pořádku, byli by oba mrtví. A když pak prakticky bez vysvětlení zmizel, svíjel se v bolestech. ;-)
Ale jinak jsem moc ráda, že se ti to líbí a zdá jasné. :D Myslím, že jsi první. Pokud nepočítám samu sebe.

8 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 11. srpna 2015 v 21:11 | Reagovat

[7]: Ano, ona málem zemřela. Ale pro jejich dítě. Tak jak se na ni za to mohl vůbec trochu zlobit?

9 Rainy Rainy | Web | 11. srpna 2015 v 21:15 | Reagovat

[8]: Ano... A právě proto na ni byl naštvaný. Protože on měl plán, který chtěl zrealizovat a ona se na to vykašlala a všechno zkazila. Chápu co myslíš. Ale ne všivhni jsou milé a chápavé a roplývající se duše. ;-)

10 Nebeská Nebeská | Web | 3. září 2015 v 15:46 | Reagovat

Ha!! Ha!!! Proboha! Počkej, ok... začnu teda od začátku. Nejdřív jsem si říkala... že přesunout se na Malfoy Manor by mohlo být riskantní, hlavně, když vezmeš v potaz to, že všichni Smrtijedi věděli o jeho místě. Když jsi ale zmínila ty ochranná kouzla, na chvíli jsi mě uklidnila. Jen abys to vzápětí naprosto zničila, že, ty malá podlá potvůrko!
Co se týče M rodinky, vystihla si je všechny super, i co se týče Astorie... a nesouhlasím s tím, že ji nemáš ráda....
Byla to Bella, že jo? Já vím, že to byla Bellatrix!!
A jasně, že on se vrátil. Doháje tohle je mazec! Nebude to nikdo jiný, ale on, že !!! Ten šok a děs, co ty dva musel popadnout.. ah..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama