(Ne)odlišná

5. srpna 2015 v 0:19 | Rainy
Nikdy bych nevěřila, že se dostanu na titulku blog.cz. Upřímně, když jsem dneska otevřela blog, první věc, která mě napadla byla: útok. Tolik komentářů, vysoká návštěvnost - dokonce se mi z toho zhoupl žaludek. Ale to je jen taková moje malá paranoia a o ní jsem vlastně vůbec mluvit nechtěla. V každém případě, nakonec jsem na to přišla - myslím tím, odkud vítr vane, proč je na našem malém tichém Hiding place tak živo. No. A nadšená jsem nebyla.

Kdysi jsem o tom snila. A doufala a věřila, že se s Nebeskou "takhle" proslavíme. Nedělám si iluze o tom, že ta čísla na TOPlistu budou mít dlouhého trvání, ale i tak jsem to vždycky považovala za jistou formu úspěchu, protože co může být pro holku, která miluje psaní víc, než vyzdvižení jejího článku?

Tak a teď se dostáváme k tomu, proč je tenhle můj "úspěch" od základů vlastně celý špatně.

V první řadě, aby bylo jasno, nepřipadám si jako exot. Opravdu ne. Vlastně si myslím, že tady na blog.cz je takových lidí, jako jsem já poměrně dost. Ono nás to totiž možná dokonce vede k tomu, že máme touhu si vlastní stránky založit. Nemusíme nutně psát o tom, jak jsme jiní a divní a zvláštní - to my totiž víme. Pouze ten pocit potřebujeme s někým sdílet. Najít dalšího blázna (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu!), který by měl rád stejné věci jako my a tak nějak se s ním podělit o pohled na tenhle šílený svět.

Je tedy možné, že my exoti tvoříme ve společnosti menšinu - to je vlastně téměř jisté. Ale tady na blogu je nás spousta. A není to něco, na co bych přišla dnes díky všem těm komentářům, které jste mi tady napsali. Vím to už celá léta.

S tím také souvisí následující: Nechtěla jsem na sebe upoutat pozornost a netoužila jsem po lítosti ani ničem podobném. Ten článek jsem napsala, protože bylo vyhlášené příhodné téma týdne. Ne proto, že bych byla v depresi. A stejně tak jsem vás nechtěla zahltit problémy, kterými se brodím od rána do večera. O to tady skutečně nešlo.

Když jsem psala o tom, že to byl vždycky můj malý hloupý sen, myslím tím dostat se na titulku, tajně jsem doufala, že to třeba bude kvůli nějaké povídce. Ano, jsem naivní. Já vím. Ale stejně - pokud člověk napíše poprvé po dvou letech ryze osobní článek a udělá "díru do světa" právě jím, do smíchu mu není. A vezmeme-li do úvahy celou záležitost s tím exotem...

Takže tak.

Ráda bych ještě poděkovala všem, kteří mi zanechali pod článkem komentáře. Takové "žně" jsme tady neměly už dlouho. Nemůžu říct, že by mě všechny vyloženě potěšily, ale u spousty z nich tomu tak bylo. Několik z vás mi vyloženě vykouzlilo úsměv na rtech. Díky!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. srpna 2015 v 9:53 | Reagovat

Mě se ten sen vyplnil asi už třikrát (co jsem tedy napočítala, nemohu mluvit o dnech, kdy jsem na blogu nebyla delší dobu), ale když na titulce blogu dostanu nějaký ponižující popisek, zamrzí to. A taky to, že vždycky jako na potvoru je vybrána moje největší patlanina ačkoliv si myslím, že mám na svém kontě i lepší věci. Každopádně poprvé jsem z toho byla nadšená, trochu se zviditelnit není ke škodě :-)

2 Bels Bels | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 10:58 | Reagovat

Článek jsem četla a moc se mi líbil, i když jsem nekomentovala a celkově se na komentáře nedivala. Asi se ještě mrknu, co se ti tam objevilo za spoušť. Jinak jsem ti chtěla říct, že v některých věcech jsem se docela našla, hlavně v té části o mamince. Byl to takový zvláštní pocit ten článek číst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama