TWWLB │ Kapitola sedmnáctá 1/3

13. srpna 2015 v 13:22 | Rainy |  The World We Left Behind
Tak tahle kapitola byla fuška. To vám teda povím. Pracovala jsem na ni docela dlouhou dobu - patnáct stránek ve Wordu je taky patnáct stránek. :) Legrační bylo, že jsem celou kapitolu psala od konce. Kdybych ji psala od začátku, nejspíš už byste tady minimálně první část dávno měli... ale já prostě neměla tušení, jak bych to měla všechno uvézt. No, snad se mi to povedlo a vy si nebude škubat vlasy hrůzou nebo tak něco. :D .... Ehm, omlouvám se, to je tím horkem.

Jinak doufám, že si všichni užíváte léta. Já teď atmosféru nasávám plnými doušky. Sice, již tradičně, nic nestíhám, ale to nevadí. Nějak bylo, nějak bude. Za týden se navíc ještě chystám na týden do Anglie (za Nebeskou!! ♥) a o víkendu máme ještě nějaké oslavy... takže toho je vážně hafo. I tak bych ráda stihla dopsat ještě celou další kapitolu TWWLB nebo alespoň dokončit kapitolu VJŠK... Uvidí se.

Vy si v každém případě kapitolu pořádně užijte. Na konci najdete zase pár mých poznámek a spolu s nimi i malé překvapení. Druhou část zveřejním příští týden. ;-)


Hledala jsem vdechnutí života
Nepatrný dotek nebeského světla
Ale ty sbory v mé hlavě pějí: ne

Získat znovu životní cíl
Nepatrný záblesk začátku na konci
Ale ty sbory v mé hlavě pějí: ne!

(Breath of the Life - Florence & The Machine, karaoketexty)


~*~*~

.:: 14. února 2007; Godrikův Důl, Velká Británie ::.

"Tak, tady to je," prohlásil na oko vesele Harry, když na stůl položil tác s několika hrníčky. Hřbetem ruky si pak setřel pot z dlaně. "Vůbec nechápu, jak je možné, že to nikdy nevyliješ."

Ginny ho políbila na tvář, "Kouzla, miláčku."

Harry v tu chvíli zrudl až po kořínky vlasů a malou jídelnu prořízl hlasitý smích.

"Od tebe to sedí, Ronalde," zpražila ho Hermiona. "Jak tě znám, ani bys nevěděl, kde máme kafe. Díky, Harry."

Její manžel na to nic neříkal. Sice se několikrát rozčíleně nadechnul k nějaké peprné odpovědi, ale vždycky pusu zase zavřel, jako by snad nevěděl co říct. "Na polici. Tam jak jsou sušenky," řekl nakonec. "A i kdyby!" vyhrkl. "Od čeho máme hůlky! Musím mít v hlavě důležitější věci!"

"Klid vy dva," zamračil se Harry. "Jste jak malí."

Hermiona s Ronem se ještě naposledy probodli vražednými pohledy a pak se oba zadívali na Ginny, "Tak co?" zeptala se nakonec Mia. "Jak ti je?"

"Líp. Sice bych nejraději pořád spala, ale ty lektvary, které mi dali, zabírají perfektně."

"Měl jsem strach, že bude po tobě…"

"Ronalde!"

"Co?!" ohradil se.

"Nepomáháš!"

"To je dobré, Hermiono," usmála se Ginny. "Jsem na podobné výlevy svého brášky zvyklá, viď že jo?"

"Co jsem zas udělal?!" rozčiloval se Ron. "Všichni jsme na to mysleli!"

Jídelnu v tu chvíli ovládlo dokonalé ticho. Oba hostitelé, jak Harry tak i Ginny, se cítili poněkud rozpačitě. Věděli sice, že si jejich přátelé prochází manželskou krizí, ale ani jeden z nich si až do toho dne nebyl schopný představit jak velkou.

"Dáte si někdo koláč?" zeptal se nakonec Harry a sám se chopil nože, který prozatím volně spočíval na tácu. "Sice není domácí, v tomhle Ginny asi nenahradím, ale snad vám bude chutnat."

Ani sladký čokoládový koláč však nic nezmohl s hořkostí, s kterou k sobě oba Weasleyovi i nadále přistupovali. Zpočátku se sice snažili krotit, ale když seznali, že to nikam nevede, vrátili se zpátky k původnímu tempu.

"Nemůžete si to nechat na doma?" vyhrkla nakonec Ginny, když už toho začínala mít akorát tak dost. "Když už vám nezáleží na nás, nemůžete se snažit alespoň kvůli těm dětem?!"

Hermiona se vyděšeně ohlédla za svými zády. Děti, které si ještě před chvíli spokojeně hrály na malé dece, teď nechápavě hleděly jejich směrem. "Omlouváme se. Já…" její hlas odezněl do ztracena.

Poprvé po dlouhé době měla pocit, že se propadne hanbou. Ale ne kvůli Ronovi - i když ten jí bezpochyby, soudě podle toho znechuceného pohledu, který jeho směrem vysílala, štval taky. To, co v danou chvíli ale skutečně trápilo, bylo její vlastní jednání.

"Co je nového v práci, Harry?" zeptal se nakonec Ron a konečně si usrkl ze své, nyní již naprosto chladné, kávy. "Jak to na ústředí vypadá?"

"Naprostý blázinec, co ti budu povídat. Určitě si to dovedeš představit. A těch civilů, co se tam pořád motá… Na trasolce z toho úplné šílí. Jako by si všichni mysleli, že těm šílenostem rozumíme."

"Vždyť tam muselo být spousta svědků-."

"Jenomže žádného z nich jsme nemohli vytěžit, Rone. Protože jim všem upravili paměť. Většině z nich trvalo hodinu, než si vůbec vzpomněli na svoje jméno."

Hermiona si vyděšeně zakryla dlaní ústa. "Ale… není zatím on, že ne, Harry? Přemýšlela jsem nad tím už nejméně stokrát a stejně jsem nedokázala přijít na možnost, jak by tohle všechno mohl přežít. Brumbál tehdy řekl, že je mrtvý. Definitivně."

"Proč si všichni myslíte, že vím něco víc?" zamračil se. "Kdyby mi lidé dávali galeon pokaždé, když se mě na to zeptají, byl by ze mě dávno milionář! Je to nepravděpodobné, stačí?" Na chvíli se odmlčel a pak si unaveně promnul spánky, "Prostě to nemůžeme ignorovat. Ne teď, když všechny bývalé smrtijedy začala pálit levá ruka-."

"Takže je to pravda?" vydechl Ron. "Mysleli jsme si, že to všechno akorát nafukují. Znáš Holoubkovou, víš jaká občas je."

"Tentokrát ne, Rone. Tentokrát nelhala."

"Jak si tím můžeš být tak jistý?" nevzdávala se Hermiona. "Ani tam neuvedla jméno zdro-."

"Protože s tím za mnou přišel Malfoy. Už v sobotu večer. Po tom útoku na Malfoy Manor. Viděl jsem to."

Když vzápětí oba dva Weasleyovi vykulili vyděšeně oči, uvědomil si Harry, že teprve teď a tady, u jeho stolu, oba poprvé uvěřili tomu, že by Voldemort mohl být skutečně zpátky. Ron se dokonce natáhl po Hermionině ruce, aby ji sevřel ve své dlani. K jeho údivu neprotestovala.

"Nedokážu si to ani představit. Nechci si to představit," šeptla Hermiona. "Copak toho všeho už nebylo víc než dost?!"

"Je to jen jedna z možností," dodal ještě. "Vůbec to tak nakonec nemusí být. Třeba, vlastně tomu docela věřím, to všechno jen zbytečně nafukujeme-."

"Jsi hodný, Harry, ale to mi na klidu nepřidá. Vlastně je jedno, kdo za tím stojí, nemám pravdu?" zamračila se. "Stačí se podívat, co všechno už dokázali, co zničili. Studovala jsem staré záznamy a nikdy, nikdy předtím, se smrtijedi neodvážili vtrhnout na tak velkou akci, jako bylo finále famfrpálu! O útoku na Malfoyovy už snad raději ani nemluvím…"

"A co chceš, Hermiono, abych ti na to řekl?!"

"Nic!" vyhrkla. "Jen-jen se snažím poukázat na to, že situace je úplně jiná než tenkrát před devíti lety, kdy nikdo z nás vlastně neměl, co ztratit!"

Jako by děti vytušily, že se jejich rodiče baví právě o nich a vmžiku se daly do hlasitého pláče. Během chvíle se tak obě mámy zvedly od stolu, aby je utišily. Harry chtěl jít nejprve s nimi, ale Ron ho stáhl zase zpátky.

"Co ta kočka?"

"Jaká kočka?" zamračil se.

"No ta - vždyť víš!"

"Nevím?"

Ron protočil oči v sloup. "Ta z Denního věštce."

"No, to by mě taky zajímalo," připletla se do rozhovoru Hermiona, která si znovu sedala zpátky ke stolu. Rose, stejně jako Ginny Albuse, držela v náručí. "Ron je přesvědčený o tom, že máš milenku."

"Cože?!" vyhrkli s Ginny jednohlasně. "Jak jsi na to u Merlina přišel?!" pokračoval Harry.

"To je jedno," mávl rukou. "Tak se pochlub, kdo to je? Měla tam pak fotku i s Malfoyem. No, musí se uznat… Je to docela kus."

"Ale já pořád nevím, o kom to tady mluvíš!"

"O té štíhlé brunetce, přece. Té co u tebe byla v sobotu ráno!"

"U všech svatých!" vydechl frustrovaně Harry. "Akorát nám pomáhala s vyšetřováním. Nic víc. Mluvil jsem s ní jen párkrát. Jmenuje se Nathalie Briandová-."

"Myslíš tu Nathalii Briandovou?!" skočila mu do řeči Hermiona. "Tu francouzskou spisovatelku?"

"Jo," přikývl. "Přesně tu."

"Její knížky zbožňuju!" zaradovala se. "Teda, není to zrovna náročná literatura, ale rozhodně patří k těm lepším mudlovským autorům… Pane bože, vždyť já ani nevěděla, že je to čarodějka!"

"Můžeš mi prosím tě vysvětlit, v čem ti nějaká pisatelka mohla pomoct?" nechápal Ron. "Vždyť o takových věcech musí vědět kulový a navíc je z Francie, takže-."

"Jednalo se ještě o vraždu madame Petitové."

"Oni jsou příbuzní?" vyzvídala Hermiona. "Možná proto mi byla tak povědomá…" zamyslela se. "Celou dobu jsem Ronovi říkala, že mi někoho připomíná!"

"Takže o tebe nemusíme mít strach, jo?" zamračila se Ginny. "Nebude ze mě svobodná matka nebo tak něco?"

"Ne," usmál se Harry a láskyplně ji políbil na čelo. "V životě jsem nepoznal tak příšernou ženskou. Dokonce i Siriusova matka vedle ní vypadala mile."

"Ještě-."

"Harry!" vyhrkla Ginny. "Už vím! Už vím, koho mi Nathalie připomínala!"

"Já vím," přikývl, "Amelii Petitovou."

"No to taky, ale ještě někoho jiného… Dones mi tvoje fotoalbum, prosím. Myslím, to které ti dal kdysi Hagrid."

Nechápavě se zamračil, "Co s tím mají společného staré fotky?"

"Prostě mi věř."

Nějakou chvíli ještě váhal, ale pak se konečně vydal do obývacího pokoje, kde z prosklené skříně vytáhl staré album. Na malou chvíli se ještě podivil nad tím, jak je možné, že na něm nesedí vrstva prachu, jako na ostatních rámečcích, ale vzápětí, když ho kniha začala pálit v dlaních, na vše zapomněl a rychle ji shodil na podlahu.

Bez jediného zaváhání z kapsy vytáhl hůlku. Zdálo se však, že objekt ležící před ním nijak zvlášť nebezpečný není, vlastně se tvářil docela nevinně. Teprve poté, co se Harry uvolil kouzlem otevřít první stránku, se celé album znovu probudilo k životu. Jednotlivé listy se pak přetáčely tak rychle, až v místnosti vyvolaly menší průvan.

A pak, ve chvíli, kdy už si Harry myslel, že bude muset zasáhnout, všechno ustálo. Album se konečně úplně uklidnilo, a i když místnost po sobě nesla jasné stopy jeho řádění, vše bylo zase v nejlepším pořádku. Tedy až na to, že všude okolo se válely fotky. Fotky, o kterých by byl Harry schopný přísahat, že je nikdy v životě neviděl.

Na té, co mu padla do oka, jako první byli jeho rodiče, jak spolu stojí na louce a líbají se. Rychle se natáhl po další. Ta na sobě nesla záznam z porodnice. Lily jej na ní držela v náručí přivinutého na prsou, mezitím, co James ho líbal na čelo. Nemohl si pomoct, při tom pohledu se mu na tváři vykouzlil drobný úsměv.

Se zájmem, a taky s jistou nedočkavostí, se natáhl po dalším snímku. Tentokrát na něm viděl svou mámu ve svatebním, jak se zamilovaně kouká do objektivu. Na další, jen kousek od ní, seděli všichni svatebčané u stolu. Úplně vpředu pak Lily, James, Sirius a ještě nějací další dva lidé, které Harry neznal. Nejprve tomu nepřikládal žádnou pozornost, ale když je pak zahlédl i na dalších fotkách - na žádné z nich jim přitom nebylo vidět do tváře, začalo mu to vrtat hlavou.

"Kdo to...?" ptal se udiveně sám sebe s pohledem upřeným na hromádku snímků před sebou.

"Harry?" zeptala se nejistě Hermiona. "Jsi v pořádku? Dlouho jsi nešel tak-. Při Morganě! Co se to tady stalo?"

"To album," ukázal Harry na knihu, která doposud volně spočívala ve středu místnosti. "Jen co jsem se ho dotkl, vychrlilo ze sebe všechny tyhle fotky…"

Hermiona nejistě procházela okolo. Každou chvíli se přitom sklonila k zemi, aby si ten či onen obrázek pořádně prohlédla.

"Vůbec nemám tušení, co je to za lidi. Zvlášť ta ženská je na každé druhé fotce…Zatím jsem nenašel žádnou, kde by jí-."

"Tady," špitla Hermiona. Pak jen napjatě sledovala měnící se výraz v Harryho tváři. Po předchozím spokojeném úsměvu najednou nezbylo ani stopy. Rty měl pootevřené v tichém údivu a oči mu těkaly z jedné strany snímku na druhý, jako by tomu, co vidí, nebyl schopný uvěřit.

"Ale to není možné," zavrtěl hlavou. "Vždyť…"

"Pravděpodobně to bude její matka nebo tak někdo."

"Jenomže ona přísahala, že nemá žádné anglické předky."

"A to tě nikdy nenapadlo, že by mohla lhát?" usmála se Mia. "Hádám, že toho skrývá spoustu. Zvlášť když ti může radit při vyšetřování, ale navenek působit jako mudla."

"Proč jsi předtím chtěla to album?"

Hermiona se pak bez jakýchkoliv dalších slov natáhla po knize a začala jí listovat. Když se konečně zastavila, na té správné stránce, předala ji Harrymu. Ten nad tím jen frustrovaně zavrtěl hlavou. Jak bylo vůbec možné, že si těch fotek nikdy nevšiml? Že se o ně nikdy nezajímal?

Na první z nich se ta tajemná neznámá držela za ruku se Siriusem a šla s ním po pláži. Oba dva se spokojeně usmívali, až se Harry neubránil myšlence, jestli mezi nimi není něco víc než jen pouhopouhé přátelství.

Druhý snímek ho v tom akorát utvrdil. Tentokrát spolu ti dva stáli na vršku jakési skály. Sirius seděl na zemi, díval se dolů do údolí mezitím, co jeho společnice stála nad tím s roztaženýma rukama, jako by se snad každou chvílí chystala vzlétnout.

Z toho omylu ho vyvedl až třetí kousek. Hlasitě se rozesmál, když znovu a znovu pozoroval tu holku, jak kope Siriuse do zadku kvůli obyčejné a zcela nevinné puse.

"Jednou jsem se na ni Siriuse ptala," začala najednou Hermiona. "Říkal, že byli přátelé. Nic víc. Prý milovala někoho jiného."

Harry přikývl. "Díky."

Kamarádka k němu natáhla ruku, aby ho chytila za rameno, "Možná by sis o ní měl zjistit víc."

Přikývl, "Ale jak? Všichni na těch fotkách jsou už mrtví…"

"Možná bys mohl zkusit zkontaktovat nějakého člena původního Řádu," napadlo ji. "Když se tak na ni dívám, mám pocit, že … že je to někdo, kdo chtěl bojovat. No," ušklíbla se, "a i kdybych se spletla, tak za zkoušku nic nedáš."

Ten nápad hlodal Harryho v hlavě ještě dlouho poté, co Hermiona s Ronem a Rose odešli domů. Ginny se ho už několikrát ptala, co se děje, jestli je v pořádku. Vždycky se však jen trochu pousmál a mával nad tím rukou s tím, že to nestojí za řeč.

Jeho jedinou záchranou byly starosti o děti. Ginny byla ještě pořád příliš slabá na to, aby se s nimi natahovala a tak většina práce zůstala na něm. Večeře, koupaní, uklízení - vlastně nevěděl kam skočit dřív. Když je pak ale uložil do postýlky, padla na něj prázdnota. Najednou měl času na přemýšlení až moc.

"Musím jít," řekl po chvíli.

"Kam?"

"Do Bradavic," řekl. "Na něco jsem přišel a potřebuju to probrat s Minervou."

"Teď? Doma? S pivem v ruce?"

"Napadlo mě, jak bych mohl zjistit, kdo je ta holka."

"Aha… A myslíš, že tě tam někdo rád uvidí v…" ohlédla se za hodinami nad krbem, "v jednu hodinu ráno?"

"Chtěl jsem se s ní nejprve spojit přes letax. V práci myslím. Pokud bude ještě vzhůru, tak se u ní chvíli zdržím."

"Dobře," přikývla a lehce ho políbila do vlasů. "Hodně štěstí. Já už si půjdu asi lehnout."

"Dobrou noc," popřál ji ještě, než zmizel pryč.


Na ministerstvu už tou dobou panoval dokonalý klid. V aule se akorát pozdravil se starým vrátným. Nijak se s ním ale nevybavoval. Rychle zamířil k sobě k sobě do kanceláře, a aniž by se třeba namáhal s rozsvěcováním, okamžitě přešel ke krbu. Nedočkavě sevřel v dlani letax, "Bradavice."


  • Celá tahle kapitola mi tak trochu připomíná povhádku o Kohoutkovi a slepičce.
  • V další části se dozvíte, co se bude dít v Bradavicích.
  • Jak už to tak bývá, spousty povolání s sebou nese jistý speciální druh vyjadřování, takovou hantýrku. Nevím, co mě to popadlo, ale rozhodla jsem se pár takových slov vepsat i sem, takže pro vysvětlení:
    • Civilové = Označení pro ty, kteří nejsou bystroři. Ve většině případů nějací svědci, dotazovatelé, lidé, co se pletou na místě činu apod.
    • Trasolka (převztao od policejní hantýrky) = Oddělení kriminalistiky.
    • Vytěžit svědka = Výslech.
  • Neplechu s fotoalbem měl na svědomí Sirius.
  • Tak a teď slíbené překvapení.... Fotografie, které si Harry prohlížel (nebo alespoň ty, které jsem se POKUSILA popsat) ...










(původní gif - i s kopancem! :D)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka The World We Left Behind?

Ano
Nic moc
Ne

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 13. srpna 2015 v 14:04 | Reagovat

Ačkoliv parádně nestíhám, musela jsem si jít kapitolku (nebo tedy spíš její část) přečíst. :) A nadchla mě! Harry, Hermiona, Ron a Ginny pohromadě, to bylo... Boží! Úplně dokonalé. :) Nejvíc se mi líbilo: "Na polici, tam, jak jsou sušenky." :D I to, jak se sice hašteřili, ale pak se chytli za ruce bylo ťuťu! :3 Jinak to, že to byl Sirius, mi došlo. :P To bylo jasné, když jsi psala, že dá Harrymu "znamení". Nemusíš všechno vysvětlovat jak pro blbečky, i kdyby to někdo nepochopil, tak to má to kouzlo právě v tom, že to někomu třeba nedojde a zůstane to skryto. ;) Jinak bych ti toho betu už fakt mohla dělat, když jsem došla až na konec. :) Nebo třeba betu betu, ale občas tam byl nějaký překlep, který jsem třeba ani nepobrala, co se týká postavení slov ve  větě a tak. Jinak fotky byly příjemným zpestřením, ty bych aji brala častěji!! :) (I když gif se mi nezobrazil a nevím, kdo je ta dívka s vlasy přes obličej...?)

2 Lukas Lukas | 13. srpna 2015 v 15:04 | Reagovat

Ahoj

dnes poprvé v historii musím začít psát komentář aniž bych dočetl kapitolu, protože mám strach, že bych na něco zapomněl. První věc, "Ale ne kvůli Rona", kvůli Rona ? To zní strašně přitaženě za vlasy mnohem líp mi zní Ale ne kvůli Ronovi. Potom, ale to je spíš blbost, použila jsi několikrát výraz oba Weaslyovi, když jsem si to přečetl tak jsem myslel že se původně hádají Ron a Ginny, minimálně pro mě by bylo o dost mín matoucí říct že se hádala Hermiona a Ron a ne oba Weaslyovi, ale to je spíš v mojí hlavě no. Potom malý překlepek "Co je nového na v práci, Harry?". Dále bych tu měl toto,  "A těch civilů, co se tam pořád motá… Na trasolce z toho úplné šílí." Proč slovo civilů, není slovo mudlové lepší, nebo civilové má mít význam bystrozoři v převleku ? Potom nevím co znamená slovo trasolka respektive spojení na trasolce. Ok jdu zatím číst dál ... Ok dočetl jsem to a kapitola je parádní, jen bych potřeboval upřesnit jestli všechy ty fotky co Harry neviděl tam dal Sirius a nebo jen ty na kterých je s Nathalii a ten zbytek proste Harry nějak přehlídnul, ale nejspíš je tam dal všechny on. Jinak jsem si hodně užíval jak byli všichni 4 spolu pohromadě, takhle dlouho nebyli v žádné povídce. To album a fotky všude okolo, ach typický Sirius :D. No celkově se mi kapitola moc líbila, jen nějaké ty zmatky ze začátku nechápu ale to jsme vypsal. Překlepy si opravíš tak jako vždy :). Doufám, že na mě nebudeš opět naštvaná. Nicméně, přeju ti nádherný zbytek prázdnin a užívej si co to jde.

Moc díky, že pro nás píšeš.

PS: za fotky mega palec nahoru !

3 Rainy Rainy | Web | 14. srpna 2015 v 14:28 | Reagovat

[1]: To mě těší, že sis na moji kapitolku našla čas navzdory nestíhání. A ještě radši jsem, že tě nadchla! :D
Ano.. sušenky. A ruce. Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří byli ze vztahu Hermiony a Rona nějak zvlášť nadšení, ale v téhle povídce jsem se rozhodla je respektovat. :-) Nakonec mi to jako tak strašná představa nepřijde.
No.. o vysvětlování všeho do posledního detailu jsme mluvily, když jsi byla u mě. Nedivila bych se, kdyby mi pak někdo u epilogu napsal něco ve stylu: "A co ten Sirius? Jak jako Harrymu pomohl?"
Za betu nebo korektora bych byla ráda. :) Nechtěla jsem se tě na to už znovu prát, protože jsem se za svoje jednání trochu zastyděla a ty ses k tomu nějak nevyjadřovala, tak jsem si řekla, že míč nechám na tvé straně hřiště.
Fotky... Jo. :D Na ty jsem se strašně moc těšila. Dovedu si představit, že by nějaké mohly být ještě i v další kapitole. Uvidím. :) Ta, jak tam je na ni Nathalie, myslíš? To je ta, kde ji Harry poznal. Ta kteoru mu při svém příchodu do obýváku podala Mia.
""Tady," špitla Hermiona. Pak jen napjatě sledovala měnící se výraz v Harryho tváři." ... a dále. :)
Moc děkuju za krásný komentář!! :)

[2]: Moc moc moc díky za všechny připomínky. Pravopis jsem si hned v obou případech opravila. A styděla jsem se až hrůza.
Co se pak týče obratu oba Weasleyovi, nechala jsem to tak, protože se mi tam už i tak zdálo "přejménováno". Všude pořád opakuju Hermiona, Harry, Ron, Ginny.. a o spojkách už pak raději ani nemluvě. :) Nepřišla jsem na nic, jak by se to dalo šikovně nahradit.
Civilové. Trasolka. Vytěžit. Přidáno a vysvětleno v poznámkách pod povídkou. Na to jsem z nějakého pitomého důvodu úplně zapomněla.
Fotky od Siriuse byly všechny ty, které se válely po zemi. To znamená z těch, které jsou na obrázku, je to prvních pět. Ty další tři měl už Harry ve svém albu. Ale to není až tak podstatné. tady ty fotky asi řešit už moc nebudu. Možná někdy v nějakém prequelu nebo tak.
Ano... Taky už jsem takhle o nich dlouho nečetla. Takže se mi to líbilo.  A jsem ráda, že se ti nakonec kousek od Siriuse líbil.
Já moc díky za komentář i za všechny poznámky. :) Rozhodně jsem se nenaštvala.

4 Nebeská Nebeská | Web | 3. září 2015 v 16:37 | Reagovat

.... hádám, že je taky možné, že ty fotky byly prostě kouzlem schované, ne?
Rozhodně tady se děje přesně to, co říkal Sirius - Harry není blbý. Tedy, většinou to byly náhody (já vím, není nic jako náhody) a pomoc přátel... takže ani tohle není jen tak, ale prostě on na to přijde. Co se přesně stalo.
Co se týče těch fotek, asi to muselo dát práci, než si to dohledala - palce vzhůru, dodalo to tomu ještě víc šťávy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama