TWWLB │ Kapitola osmnáctá 1/2

1. října 2015 v 22:06 | Rainy |  The World We Left Behind

Takže, trvalo mi to celou věčnost. Já vím. Ale to je tak, když si vezmu něco do hlavy a potřebuju to mít co nejlepší... Znáte mě. A na téhle kapitole mi záleželo doopravdy hodně. Kupříkladu, celý včerejší a celý dnešní den jsem věnovala pouze grafické úpravě (pochopíte během čtení). :) No, snad se vám to bude líbit.

Obecně bych se vám strašně ráda za tu obrovskou časovou prodlevu ráda omluvila. Bylo toho prostě moc. Školy, starostí doma, práce... Všeho. Snažím se to nějak zvládat, ale občas je to docela na palici. Třeba dneska... Touhle dobou už jsem chtěla ležet v posteli, protože vstávám v pět, a přitom jsem se ještě nezačala učit. Prostě blázinec. Někteří profesoři se k nám chovají, jako bychom měli maturovat už zítra.

No, ke kapitole... Je dlouhá a nejspíš se vám bude zdát ještě delší, než ve skutečnosti je. Ale pevně věřím, že si ji užijete. :) Pro připomenutí jsme skončili nálezem Ameliina deníku v bance u Gringottových...



Všude kolem mě jsou známé tváře
Zpustošená místa, strhané tváře
Brzy ráno začínají každodenní závod
Jdou bez cíle, jdou bez cíle
Slzami se plní jejich brýle
bez výrazu, bez výrazu
Schovej mi hlavu, chci utopit můj zármutek
žádný zítřek, žádný zítřek.

(Mad World - Gary Jules; karaoketexty)




~*~*~

.:: 15. února 2007; Godrikův Důl, Velká Británie ::.

Harrymu trvalo necelou půlhodinu, než se mu podařilo dostat domů. A i když to vlastně byla jen chvíle, jemu samotnému to připadalo jako celá věčnost. Hlavou se mu sice míhaly stovky otázek a myšlenek, které ho dostatečně zaměstnávaly, ale každá z nich po chvíli odezněla kamsi do ztracena. Moc dobře si totiž uvědomoval, že tuhle hádanku jen tak nerozlouskne.

Od začátku bylo jasné, že k tomu, aby všem těm záhadám přišel na kloub, bude potřebovat pomoc, nějakou nápovědu. A tu, sám tomu vlastně stále nedokázal uvěřit, právě svíral v rukou.

"Ahoj," usmála se na něj Ginny, když se konečně objevil ve dveřích. "Pomalu jsem si začínala dělat starosti."

"Musel jsem se ještě na chvíli stavit ke Gringottovým," vysvětlil jí stručně, poté co jí věnoval letmý polibek na přivítanou. Pak spěšně odložil kabát na nedaleký věšák a okamžitě se vydal směrem ke schodišti. Tak moc byl nedočkavý.

"Harry?" zarazila ho ještě Ginny.

Nechápavě se za ní ohlédl, "Ano?"

Neodpověděla mu. Pouze na něj výmluvně koukala a na malý okamžik se v jejich očích snad dokonce mihnul i náznak jakési tiché výčitky. Teprve po několika vteřinách ticha, kdy jen tak zírali jeden na druhého, si Harry uvědomil, co se děje.

"Nemáš hlad?" nadhodila Ginny.

"Omlouvám se," vydechl téměř ve stejný okamžik. "Já - povím ti o tom později."

"Děje se něco?"

Zavrtěl hlavou. Chvíle, jako byly tyto, přímo nenáviděl. S podobnými dilematy se potýkal často. Jen těžko dokázal určit tu hranici mezi tím, o čem se svou ženou mluvit může a tím co by si měl naopak nechat pro sebe. Toho dne mu však ono rozhodnutí zabralo jen zlomek okamžiku. Na nějaké dlouhé úvahy neměl ani pomyšlení, na to byl až příliš zvědavý.

"Prostě jen potřebuju ještě chvíli pracovat."

"Fajn," přikývla a jako na zavolanou se domem rozlehl pláč malého dítěte. "Večeři budeš mít v lednici," řekla ještě, než definitivně zmizela ve dveřích vedoucích k obývacímu pokoji.

Harry zavřel oči a zaťal ruce v pěst. Pak se vydal nahoru do své pracovny. Jedině tam nalezne klid. Jedním rychlým kouzlem pak sklidil nepořádek na stole, druhým si přivolal lahev ohnivé whisky. Šestý smysl mu napovídal, že k tomu, o čem se v deníku dozví, bude alkohol zapotřebí.


Když konečně dosedl na židli, okamžitě se natáhl po červeném deníku. Nedočkavě otočil první stránku a dal se do čtení…

--------------------------------------------------------------------

Autorská poznámka: Normálně do samotné povídky nic nevpisuju, ale teď se to vyloženě nabízí. Hádám, že jste si všimli, že zbytek kapitoly budou tvořit deníkové zápisy. Snažila jsem se tomu dát v photoshopu nějakou pěknější podobu. Pokud by s tím měl někdo problém (myslím s čitelností) - tak na konci povídky v poznámkách najde odkaz na kapitolu v základním fontu.

--------------------------------------------------------------------



  • Odkaz na deníkové zápisy napsané základním písmem (bez obrázků): odkaz
  • Fotka Tower Bridge je má vlastní. Ano. První fotka z mého výletu do Londýna!! :D
  • Původně jsem Nathaliin/Ameliin deník do povídky zahrnout neplánovala, protože jsem si pořád myslela, že nám Nathalie svůj příběh povypráví prostřednictvím nějakého vzpomínání. Jenomže, když jsem si tak před časem vypisovala kostru povídky, s hrůzou jsem zjistila, že bychom byli asi tak ve čtvrtině příběhu. Takže jsem musela najít jiné řešení. Tohle mi přijde elegantní, nenásilné a snad i bez zbytečně obsáhlého vykecávání.
  • Okna, která díky deníku vyvstávají, jsou dle mého názoru samozřejmá. Snažila jsem se, aby ty zápisy působily věruhodně. Ať už co se týký stylu vyjadřování, názorů, malých drobných lží, sklonu k přehánění... Ale v první řadě bylo třeba myslet na to, že nevyprávím příběh obyčejné 17 leté holky, ale uvědomělé dospělé holky.
  • Okna, ano pořád se k tomu vracím, snad jednou zaplníme volným pokračováním/preqeulem. Zatím nechci nic slibovat. Nevím, jak moc mi tahle povídka poleze krkem, až jí jednou dopíšu, ale zatím... zatím se mi ta představa vážně líbí.
  • Některá okna (do třetice všeho dobrého!) vyplníme příště. Kupříkladu poodhalíme, proč se Amelie s Dracem rozešla. Nějaké typy?
  • Harry/Hermiona. Před časem jsem to někomu slíbila. Ještě dlužím celou povídku s tímhle pairingem, ale lepší vrabec v hrsti než holub na střeše! :)
  • Povídka už má ve wordu neuvěřitelných 230 stránek a 87.000 slov. Pro představu je to asi tolik, co druhý díl Harryho Pottera.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka The World We Left Behind?

Ano
Nic moc
Ne

Komentáře

1 Lukas Lukas | 2. října 2015 v 7:20 | Reagovat

Ahoj Rainy, tak jsem si to celé přečetl. Jsem rád, že jsme se dozvěděli, že naše hlavní postava nebyla vždy zlá a mrzutá. Nejdřív mě zarazily ty jména co jsi zvolila pro spolužáky, ale pak jsme si uvědomil, že se tady vlastně pohybuje ve světě, kde není žádný vyvolený že? Takže vše je úplně jinak. No klasicky jsi mi to zaplantala :D. Pak jsem se ale zorientoval. Jinak aby Draco učil někoho házet žabky? No z knih ho takhle vůbec neznám, budu to přičítat vaší všech celkové slabosti pro padouchy. Jinak ty zápisky se mi moc líbily, hlavně ty místa kde sis dala práci i s rozmazáním textu a slz na papíře. Fakt ses s tím musela piplat dlouhou dobu. Jsi šikovná. Jinak Harry/Hermiona :D, na to čekám už takovou dobu a ty mi sem hodíš takovou větičku. Tytytyty. Nasupená Ginny na začátku, ano ano tak jsem si přesně představoval a Harry touha rozlousknout každé tajemství taky super. Všechny palce nahoru. Rozchod s Dracem, podle mě jasná záležitost. Viděla Draca jak na jejich místě u jezera obcucává jazykovým tornádem nějakou mladou zmijozelačku. Hotovo, on by to udělal. Je mi jasné, ale že to nepoužiješ :), on by to podle tebe nikdy neudělal :D, náš hodný Dracoušek. Celkově to byla super kapitola, jsem zvědavej co Harry z toho vyvodí.
Díky za další pokračování a hezky piš dál, děláš mi radost :).

2 Rainy Rainy | Web | 2. října 2015 v 16:43 | Reagovat

[1]: Abych byla upřímná, tvůj komentář mě mírně rozhodil. Teda, samozřejmě mi udělala radost - o tom žádná... Ale v jednom ohledu jsem měla pocit, jako by jsi tu kapitolu snad ani nečetl. Vím, že máš na Draca úplně jiný pohled než já a chápu to, vážně. Ale já ho tady neprezentuju jako nějakého skvělého dobráckého hrdinu. Než budeš pokračovat, mrkni prosím na Ameliin/Nathaliin deníkový zápis z pátého října. Pozorně.
Nathalie tam sama říká, že se Draco chová jako Zmijozel. Prostě za ní přišel a začal jí něco vykládat, když ona chtěla být sama. A pak začal mluvit o rodině. O tom, že přišel o jednoho z rodičů. PROTO je trochu jiný, než Malfoy, kterého znáš od Rowlingové. Proto to není nechutný podrazák.
A co se týče házení žabek samo o sobě... :) To je podle mě láska. Když jsou lidé zamilovaní, dělají šílené věci. A Draco je no Amelie blázen - rozhodně v téhle části příběhu.
Například, jsme se v druhé části čtvrté kapitoly vraceli ke dnu, kdy Amelii zemřela máma....
"Za ten měsíc, ji poznal dost dobře na to, aby věděl, že v tuto chvíli neexistují slova, kterými by ji mohl pomoct. Musela se s ním poprat sama - tak jako vždycky. On může jen jediné - být tady pro ni. A to vědomí, ta skutečnost, ho z nějakého zatraceného důvodu neuvěřitelně ničila."
Takže asi tolik k Dracovi. :) Znovu opakuju - nedělám  z něj hrdinu (minimálně zatím ne), ale zároveň ani nevěřím tomu, že by byl z kamene. Toť celé.
:) Ale jinak se vším souhlasím a moc děkuju. Zvlášť jsem ráda, že si někdo všiml těch "slz". Chtěla jsem, aby to bylo znatelnější. Jenomže po dvoudenní práci mi zkrátka došly síly. K Harrymu a Hermioně toho bude víc, jestli budu psát to "pokračování". :) Rozhodně se mi představa těch dvou spolu líbí. Strašně moc.
Co se týče jmen spolužáků, žádné není úplně vycucané z prstu. Daisy a John Blakcovi budou mít něco společného se Siriusem a Lily Moonová je normální postavou z Harryho Pottera. :) Akorát jsem jí tedy domyslela vlastnosti apod.
Doufám, že jsem se tě nedotkla. Vím, že se ohledně Draca neshodnem. Jen jsem prostě měla pocit, že tohle je něco, na co bych měla upozornit, protože to spoustu věcí vysvětluje.

3 Juliet Juliet | Web | 4. října 2015 v 22:03 | Reagovat

Tak za prvé - tou písničkou jsi mě naprosto odzbrojila, jak jen já ji miluju! ♥ Přesně se k těm deníkovým zapiskům hodí. :3 Jen je škoda, že až to bude na papíře, bude to bez nich (těch písniček). :( Musím říct, že jsem sem přišla přečíst si hlavně úvod, podívat se na zpracování a pak si přečíst "závěrečné titulky pod čarou". :D A tedy... I když jsem měla něco trochu poodhaleného, vidět takhle celý ten výsledek "naživo" je prostě paráda! :3 Vážně nádhera Ali! Ty fotky, to písmo a prostě... UGHRM!! Boží a parádní a boží a parádní...! :D A teda... Pak mě dostalo to, že už je to stejně dlouhé jako HP. U-N-B-E-L-I-A-V-A-B-L-E!!! 8-O  8-O  8-O

4 Lukas Lukas | 5. října 2015 v 7:42 | Reagovat

[2]:Mé komentáře, tě mají ale rozhazovat :). Neboj já si vždy čtu tvé kapitoly pozorně, protože vím, že se tam může skrývat mnoho informací. Ono hlavní rozdíl bude v tom, jak chápeš typické zmijozelské chování ty a jak ho chápu já. Pro tebe je to to, že někdo nepozvaný si prostě sedne bez dovolení k někomu a bude cosi vyprávět. Tohle mě spíš zní jako mrzimorské chování. Já bych zmijozelské chování spíš viděl v tom, že i když se mu ta holka líbí, přece to nedá jen tak najevo, navíc je z Nebelvíru, co by na to řekli ostatní hadi. Spíš by se ji z dálky posmíval, kvůli jejímu přízvuku a nadával ji nějakýma nehezkýma přezdívkama, třeba žabožroute. To je podle mě zmijozelské chování. Nad ně přece nikdo není. Ale jak jsi sama napsala, každý na to máme jiný úhel pohledu.
Já vím proč je jiný. Tipl bych to, že přišel o otce, ten by ho nenechal takhle "vyměknout" a rozhodně by neschvaloval jeho city k nebelvírce.

Lily Moonovou teda neznám a ani se mi její jméno nikdy nevybavuje.

5 Nebeská Nebeská | Web | 5. října 2015 v 19:03 | Reagovat

Hele bejku, asi takhle, všichni pochopí, když to nebudeš stíhat... maturuješ a to není sranda. Někteří lidi své blogy i opustili, protože to nezvládali. I kdyby sis měla dát pauzu (a tím nám blog umlkne, protože známe mě), tak to všichni pochopíme :)

Rozhovor s Ginny byl.. zvláštní? Takový tichý vztek? Jako hádám, že ona ho podporuje atd, ale nemyslím si, že bude trpět všechno...

Deník je super! Sama musím uznat, že když jsem si psala deník, taky jsem ho otevřela jen když jsem byla na dně a chtěla se svěřit. Tak nějak mi je z toho všeho smutno.
A myslím... Draco byl celou dobu, i v té "naší" verzi hodnej kluk. Byl rozmazlenej a vychovanej v jistém stylu, ale když si na něj vzpomenu na věži, nevím no... za jistých okolností, když jsi ztracený a najdeš někoho, kdo je na tom podobně... nevidím jediný důvod, proč by nemohl odhodit svou Zmijozelskou škrabošku :)
Těším se na pokračování :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama