Listopad 2015

Ve jménu šťastných konců: Kapitola třetí

12. listopadu 2015 v 17:45 | Rainy |  Ve jménu šťastných konců
Ach ano! Čtete správně! Překonala jsem se a KONEČNĚ dala dohromady třetí kapitolu Ve jménu šťastných konců. Abych byla upřímná... není to jen moje zásluha. Ráda bych tímto poděkovala jedné slečně - nevím, jestli by byla ráda, kdybych jí tady konkrétně jmenovala, která mě nakopla k dopsání tohoto kousku. Protože bez toho milého komentáře, který mi zanechala na facebooku, byste teď před sebou asi tuhle kapitolu neměli...

Tak. Nebudu to natahovat. Jen ještě připomenu, kde jsme skončili. Dorcu jsme zanechali ve čtvrtém ročníku. Skamarádila se s Lily a Poberty, možná se (i když by to sama nikdy nepřiznala) dokonce i zamilovala a pohádala se s Marlene. Co s sebou přinesl konec čtvrťáku a začátek páťáku se dočtete v této kapitole.

Snad se vám bude líbit! :)


Kapitola třetí: Ve jménu prvních lásek


Vzpomínky na léto (1)

10. listopadu 2015 v 21:18 | Rainy |  Mix všehochuti
Většina dětí jezdí na prázdniny se svými rodiči každý rok, některé dokonce i několikrát. Nezáleží na tom kam (jestli k moři, do hor, za kulturou nebo třeba jen za město pod stan). Prostě se sbalí a jedou.

No. Možná už víte, že situace u mě doma je krapet složitější a nějaké takové dovolené jsou tedy pro nás prakticky pasé.

Jasně. Párkrát jsme s našima byli v Praze, kdysi jsme jednou za pár let zajeli za rodinou na Slovensku… což za dovolenou mimochodem považovat nelze, spíš bych to viděla jako nejkrutější z krutých trestů.

TWWLB │ Kapitola devatenáctá

7. listopadu 2015 v 22:51 | Rainy |  The World We Left Behind


Kam patříme? Kde jsme udělali chybu?
Jestli tu nic není, proč tu stále jsme?

V jiný čas, v jiný den
Čísla jsou jiná, ale je to stejné
utíkání před sebou, nikdy se to nezmění
když se pokusíš, můžeš umřít

(Give Us A Little Love - Fallulah; karaoktexty)

Krize

5. listopadu 2015 v 22:12 | Rainy
Je to už nějaký ten pátek, rok možná dokonce i dva, co jsem si objednala obraceč času. Nebyla to zrovna dobrá koupě, ale jelikož internet hlásal cenu neuvěřitelných 30Kč… Ehm. Znáte mě. Na balíček jsem se těšila jako malé dítě. Když pak, ale konečně dorazil, bylo mi skoro do pláče. Ta věc vypadala úplně jinak, než jsem si ji představovala. Byla obrovská, nepohyblivá, podřená… a…. nefungovala.

A já bych přitom nějaký funkční kousek tolik potřebovala…


TWWLB │ Kapitola osmnáctá 2/2

3. listopadu 2015 v 19:04 | Rainy |  The World We Left Behind
Ehm. Nejsem si jistá jak začít. Nikdy mi tyhle úvody článků moc nešly a dnes večer mám pocit, jako by to bylo ještě těžší než kdkyoliv jindy. Nejsem si totiž tak úplně jistá, co vám říct. Samozřejmě bych se mohla omlouvat, ale nemyslím si, že by to bylo fér. Ha. Hádám, že teď nerozumíte vůbec ničemu. To nevadí. Třeba jednou posbírám odvahu a hodím sem ten článek, který jsem pár dnů zpátky sepsala k sobě do počítače. Těžko říct.

V každém případě... Několik posledních dní jsem toho měla na práci vážně hodně. Teď to snad bude na týden, možná dokonce i dva, trochu lepší a já bych tak mohla zase sednout k wordu. Nebo k fotkám. Těch mám v počítači stovky.

Je to zkrátka divné období. Takové smutné, pochmurné a melancholické. Možná trochu osamělé. Probírám se vzpomínkami, přemýšlím o svých starých rozhodnutí. Je to těžké. Občas mám pocit, že se z toho všeho zblázním. Ale o tom (snad) příště.

Po měsíci tedy přidávám druhou část kapitoly. Abych se alespoň trochu ospravedlnila - měla jsem to napsané už někdy v půlce září. Potřebovala jsem to akorát hodit do photoshopu a upravit. Ano, občas mám chuť si za svůj perfekcionismus nakopat prdel. Takže jsem využila dnešního volna (světe div se, Rainy měla volné CELÉ odpoledne) a dala to KONEČNĚ dohromady.

Dobrou zprávou je, že další kapitola byla hotová. Byla hotová. Čtete správně. Byla. Už není.

V pondělí jsem se probudila v pět ráno a nemohla usnout, tak jsem otevřela word. A málem jsem si vytrhala všechny vlasy, když jsem uvědomila, že od desáté kapitoly stojíme (myslím v dějové lince) stále na stejném místě. Nikam jsme se od famfrpálového útoku (vzpomíná si na něj vůbec ještě někdo?) neposunuli. No, abych to zkrátila... vyškrtala jsem z následující kapitoly (devatenácté) všechno nedůležité a teď se to snažím dát dohromady. O víkendu by mohlo být hotovo. Snad...


Doufám, že se vám kapitola bude líbit. Tedy... pokud sem ještě vůbec někdo chodí a čte to. :) Já si jdu dát vanu a pak se ponořit do neodolatelného světa chemie.

Pro připomenutí... Na konci minulé kapitoly, v posledním deníkovém zápisu se Amelie rozcházela (z nějakého záhadného důvodu) s Dracem... A my pokračujeme přesně tam, kde jsme minule skončili....

P.S. Stejně jako minule, tak i tentokrát na konci v poznámkách naleznete odkaz na neupravenou kapiotlu.