Krize

5. listopadu 2015 v 22:12 | Rainy
Je to už nějaký ten pátek, rok možná dokonce i dva, co jsem si objednala obraceč času. Nebyla to zrovna dobrá koupě, ale jelikož internet hlásal cenu neuvěřitelných 30Kč… Ehm. Znáte mě. Na balíček jsem se těšila jako malé dítě. Když pak, ale konečně dorazil, bylo mi skoro do pláče. Ta věc vypadala úplně jinak, než jsem si ji představovala. Byla obrovská, nepohyblivá, podřená… a…. nefungovala.

A já bych přitom nějaký funkční kousek tolik potřebovala…



Ráda bych řekla, že maturitní ročník dává lidem zabrat. Že mám hodně úkolů a učení, že se všichni chovají, jako kdybychom skládali ty zpropadené zkoušky skládali už zítra a že ten trestuhodný nedostatek volného času vlastně není vůbec moje vina. Jenže by to byla lež. Těch povinností do školy je naprosté minimum. Myslím takových těch vážně akutních.

Takže školu za mou absencí zde na blogu nehledejte.

Stojí za ní totiž práce. A ještě něco jiného.

Hahaha. Vtip roku. Nikdy jsem takhle nechtěla dopadnout, víte? Tohle byl vždycky hlavní důvod, proč jsem odmítala mít brigádu během školního roku. Psaní. Čtení. Focení. Rodina. Kamarádi. Škola. A teď? Podívejte se na mě! V průměru strávím v Tescu 30 hodin týdně. Což je… skoro tolik, co ve škole. Deset hodin týdně na cestě. Spím asi šest hodin denně. Někdy jím, myju se a uklízím….

Tak se předveďte… vy matematická esa!

Sumasumárum jsme se dostali k číslu 40.

Tak a tady bych se ráda začala chválit. Protože, když se ohlédnu, mám pocit, jako by ten obraceč času přece jen fungoval. Jinak by totiž nebylo možné, že stíhám tolik věcí, kolik stíhám. Návštěvy, nákupy, příprava maturitních otázek, kamarády, rodinu… a dokonce i psaní. Jen na blog prostě čas chybí.

A tím se dostáváme k jádru pudla. Mě se tenhle neuvěřitelně rychlý styl života totiž strašně moc líbí. Nekecám. Zbožňuju to. Za to, co jsem teď řekla, bych se nejraději nakopala, ale bohužel je to tak. Když si nakonec jeden přičichne k penězům, je těžké se jich vzdát.

Do školy… do školy se tak chodí hůř než kdy jindy. Ty nepotřebné předměty, jako je filozofie, fyzika nebo dokonce zeměpis se tak většinou bavím akorát tak tím, že dávám dohromady seznam věcí, které bych v tu danou chvíli dělala raději.


A jednou, vlastně mě ta nálada chytla už v neděli, jsem si řekla, že by bylo fajn vzkřísit blog. Ale ne proto, že mi chybělo psaní - jak už jsem vám řekla, já během toho měsíce psala (a docela dost)… To, co jsem postrádala doopravdy, bylo zázemí. Domov. Pocit bezpečí. Rodina. Nevím jak jinak to ještě nazvat.

Prostě jsem, pod vlivem nějakých událostí, děsně moc chtěla někam patřit. Tak jako kdysi. Vzpomínala jsem na to slavné období, kdy jsem měla kvanta čtenářů... a málem jsem se rozbrečela. Teď mé povídky zajímají tři lidi. Ale co je na tom ještě smutnější… všichni to jsou mí dobří přátelé.

Tak. To znělo ošklivě. Ale nemělo! Já vás mám ráda (myslím tím Juliet, Nebeskou a Lukáše), ale říkám si… jak dobře asi píšu, když mou práci čtou jen mí známí? Vážně se jím líbí moje povídky? Nebo prostě jen mají tak moc rádi mě?

… Nechci se v tom zbytečně pitvat. A nechci ani hledat příčiny tohoto jakéhosi psychického úpadku. Jen jsem vám to prostě chtěla říct. Všem těm, kteří čtou a nekomentují…. Že se pohybuju na hraně, že si procházím tvůrčí krizí, že mě obecně blog nebaví. Že si připadám zbytečná a nechtěná.

Nikdy mě nebavilo psát si věci do šuplíku. Zdálo se mi, jako by pak celé psaní postrádalo smysl. Ale proč vést internetové stránky, když svou tvorbu můžu poslat přímo někomu meilem? ….

Takže. Asi tak se mám.

Pro ty co vydrželi až do konce téhle depresivní hrůzy… a taky pro ty, kteří by náhodou měli moje psaní přece jen rádi… devatenáctá kapitola TWWLB se zde objeví v sobotu večer.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukas Lukas | 9. listopadu 2015 v 7:58 | Reagovat

:(

Když jsem tohle četl, moje ruce furt chtěli letět dopředu a obejmout tě, ale byl tam jen monitor :(.

No jo ty a čas, vždy budu žasnout nad tím co vše stíháš dělat, kolik dárků vyrábět a na kolik společenských akcí chodit. Do toho excelentní průměr ve škole, pečlivá příprava, čtení a psaní. Pro mě jsi prostě třída a obdivuju tě za to jaká jsi. Nejlepší na tobě je, že myslíš na nás na tvoje čtenáře, i když lidi nekomentují, tak podle návštěvnosti víš, že čtou, že se lidi vrací, kdyby se nevraceli tak je to nebaví.

Hlavu vzhůru, vše se jednou zlepší když člověk opravdu chce, doufá, čeká a dělá pro to co uzná za vhodné. Věřím, že i u tebe se objeví opět noví čtenáři a že zanechají komentáře. A kdyby ne tak máš furt nás a já osobně preferuju si přečíst další kapitolu tady než z meilu :).

Zůstaň taková jaká jsi, protože jsi úžasná :).

Hezký den Rainy.

2 Juliet Juliet | Web | 10. listopadu 2015 v 22:27 | Reagovat

Teď vlastně ani nevím, jestli mi je tenhle článek určen ke komentování... Spíš bych řekla, že by se měli vyjádřit ti "neviditelní", jestli víš co tím myslím. ;) Každopádně k tomu ale tak jako tak mám pár poznámek, protože prostě musím. Tak zaprvé - bude to znít asi hloupě, ale jsem ráda, že si toho, že jsi pořád v jednom kole vážíš. :) Protože... I já jsem to tak nějak měla, poslední gymnaziální ročník. :) U mě tedy nešlo o školu, ale spíš o kamarády a jiné aktivity a já byla nadšená a upřímně - byl to asi nejlepší rok mého života. :) A teď? Teď mám hromady času (ano, ve kterých bych se sice MĚLA věnovat škole, ale nedělám to, protože jsem si vybrala školu, která mě absolutně nebaví) a-vůbec-za-to-nejsem-ráda. Člověka pak úplně pohltí prokrastinace a po celém volném odpoledni zjistí, že tak akorát sjel nové díly svých oblíbených seriálů, cpal se u toho nezdravými věcmi a zbytek času profejsbukoval. No, dost ale bylo blití o mě, hned se vrátím k tvému článku, jen ti ještě jednou řeknu - je super, že si to užíváš a pokud to jde užívej si to ještě víc!! :) Čtenáři, které jsi dříve měla, tu musí pořád někde být. Jak jsi k nim tehdy přišla? Přes co, přes koho? Podle mě to není ztracené a už vůbec nejde o to, jak píšeš! Píšeš pořád stejně dobře, vlastně dokonce určitě i líp (akorát já to nemůžu moc srovnávat, když jsem tě za dob tvé velké slávy nečetla ;)).. Myslím, že blogování obecně opadlo, alespoň co se týká tvůrčího psaní, protože blogeři se přesunuli na youtube (ne, vážně, všimla sis, co je teď nových lidí, kteří točí???).Poslední věc byla... Že bych byla za lidi, kteří mě mají tak moc rádi, že je zajímá můj blog a čtou a komentují mi skoro všechno, vážně ráda. To teď nebyla narážka na tebe, ale spíš na mě ve vztahu k ségře a mé BF - obě můj blog znají a nekomentují nic, a pokud něco čtou, tak "tajně", ale potom o tom se mnou mluví. No, já jen, že je pro mě přirozené, pokud mám někoho ráda, chtít vědět, co si myslí/o čem píše/co tvoří, a když už si to všechno čtu, tak mu na to dát i svůj názor, či mu sdělit můj postřeh.

3 Nebeská Nebeská | Web | 19. listopadu 2015 v 18:25 | Reagovat

Pokud si myslíš, že čtu jen proto, že tě mám ráda, tak seš šílená :D tvoje povídky zbožňuju a jsi talentovaná spisovatelka a někam to dotáhneš. Jsem si tím jistá.
Co se týče tvé práce a školy, tak tě obdivuju, ale zároveň se obávám, jak dlouho tohle tempo ještě zvládneš. Vím, jaké to je, čichnout k penězům a pak od nich upustit, ale i já tohle udělala po roce práce... ale já mohla pracovat jen víkendy, neměla jsem dovolené od rodičů v týdnu makat... a to moje škola nebyla ani zdaleka tak těžká, jako ta tvoje..
Já sama se neobtěžuju víc, než dělat svých 40 hodin v práci... no dobře, tenhle tejden se to sune na 48, ale to nevadí :D takže klobouk dolů...
A co se týče rodiny a blogu... jooo holka, taky se mě stejská potom, jak to vypadalo na endorianu... ale.... většina těch lidí chtěla to, co jsem už dávno nepsala. Takže sice jo, skoro po měsíci sem přijdu a nenašla jsem snad ani jeden nový komentář k povídce a... neštve mě to.
Počkat... to je asi špatně, co? :D ups.. to je fuk, melu blbosti.
Anyway, mám wifi, takže můžeme konečně pokecat :* love you :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama