Srpen 2016

TWWLB │ Kapitola pětadvacátá

27. srpna 2016 v 20:29 | Rainy |  The World We Left Behind
Muhaha! Hádejte koho dneska pustili o hodinku dřív z práce? ^^ Ano, ano přesně tak. A nejzajímavější na tom asi je to, že jsem kvůli tomu byla šťastná jako blecha. Chci tím říct - kdysi by mě štvalo, že budu mít kratší šichtu, protože méně práce znamená méně peněz... Ale pár dnů zpátky mi totálně ruplo v hlavě. Uprostřed nějakého shonu jsem propadla totální depresi, když jsem si uvědomila, jak vlastně nejdelší prázdniny mého života dopadly.

Práce. Práce. Práce. Problémy doma. Práce. A pořád dokola...

Žádné dobrodružství, žádné zážitky ani pořádné vzpomínky. Pokud se tedy nepočítá nahánění zlodějů po parkovišti...

Je konec léta a já si připadám stará a seschlá a vyčerpaná.

Uff... Nevím, proč vás s tím zase otravuju. Užijte si kapitolu. KONEČNĚ se dostáváme k tolik očekávanému rozhovoru Nathalie/Harry. Je docela mazec, že tu kapitolu, kde jsme tuhle scénu nakousli, jsem zveřejňovala už někdy začátkem listopadu...

Omlouvám se.

Mimochodem. Pokud se dočtete ke konci kapitoly (a já pevně věřím, že jo), ráda bych vám pogratulovala - úspěšně jste se totiž přelouskali třemi sty stránkami. :)


Ďábel je na tvém rameni
Cizinci v tvé hlavě
Jako by sis nevzpomínal
Jako bys nemohl zapomenout
Byl to jen okamžik
Je to jen doživotní
Ale dnes večer jsi cizinec
Nějaká silueta

(Aquilo - Silhouette; karaoketexty, youtube)

Deset dveří - 5. část; Alfa samci

20. srpna 2016 v 15:37 | Nebeská |  Deset dveří
Ahoj děcka! :) tak konečně vyrovnávám skóre této povídky na blogu s Wattpadem... :)
Začala jsem tam s novou povídkou, kterou možná začnu zveřejňovat i tady... ale je to takové dost rozporuplné. Nechci to tady opustit, to ne. Jen Wattpad má výhody. Vidím, když lidi čtou. Tady... kdepak. :)
A je to prostě naplňující a povznášející!! :D Lidi čtou moje povídky!! :D :D

Doufám, že se všichni máte skvěle a ti z vás školou povinní, si užíváte prázdniny... :))

Pac a Pusu Nebeská... užijte si povídku, aneb vítejte do dalších pekelných dveří mého života... :)



TWWLB │ Kapitola čtyřiadvacátá 2/2

14. srpna 2016 v 19:57 | Rainy |  The World We Left Behind
Tak jsem tady. Doufám, že i vy. Byl to náročný týden. Vlastně, vzhledem k tomu, jaký je dneska den, bych spíš řekla, že to byl zatraceně těžký rok. Rozhodně nejtěžší z těch dvaceti, které dneska slavím... a tak si trochu říkám, co to vlastně dělám? Připadám si ztraceně. Přesně jako tehdy, když jsem slavila osmnáct. A psala v úvodu nějaké povídky, už ani nevím které, úplně to samé... Vtipné, jak se to všechno opakuje.

V každém případě... Nejsme tady, abychom si hráli na filozofy. Přináším druhou část slíbené kapitoly. A moc ráda bych ji věnovala třem lidem. Dvěma ztraceným lidským duším, díky kterým byl pro mnohé, včetně mě samotně, tento svět lepším místem k životu, a pak jejich dceři. Vím, že si tyhle řádky nikdy nepřečteš, že nemáš ráda Harryho... Ale kdyby náhodou ano, jsem tady. A myslím na tebe. A mám tě ráda. A... i mě chybí. Nepřejde den, kdy bych si na ně nevzpomněla.

A ještě bych ráda řekla toto: Omlouvám se za to, jak jsem prudila. A byla zlá a zahořklá. Nikdo z vás, si to nezasloužil. To, že nechcete mé povídky komentovat (nebo dokonce číst) je vaše věc, vaše rozhodnutí a já vám ho brát nebudu. Protože jsem se konečně, po xy letech dostala do fáze, kdy píšu, protože to chci já. Ne vy. Já. Jenom a jenom já. Takže, možná mi bude trvat sto let, než dokončím tuhle zamotanou slátaninu. Možná se nikdy nestanu spisovatelkou. Možná mě tahle síla zase brzy přejde. Ale teď vím, že čekat na to, až se věci stanou, je holý nesmysl. Musím jít dál - věřit svým snům a hejbat svým líným zadkem. Chtít po vás, abyste mi to usnadnili, bylo hloupé. Mrzí mě to.




Minule:

"Tak se koukej," mrkl na ni. "Uvidíš, že budou jako od maminky."

Byl to tak trochu podvod a on to moc dobře věděl. Na druhou stranu Alanis nemohla mít nejmenší tušení, že to byla skutečně právě její máma, kdo ho naučil vařit. A tak ho jen pobaveně pozorovala, jak žongluje s vejci, a smála se pokaždé, když se zdálo, že mu spadnou na zem. Při smažení už si z něj legraci nedělala. Stačilo, aby se palačinka dvakrát přetočila ve vzduchu a veškeré její pochybnosti byly okamžitě pryč.


Tadáááááá

14. srpna 2016 v 10:58 | Nebeská |  Rainy
Tadydadydaaaaaaaa!!!

Ehm.. *odkašle si*... Hoooodně štěěstííí zdrááávíííí!!! Hooooodně štěěstííí zdrááávíííííí!!!! *šklebí se, protože prostě a jednoduše neumí zpíváat*

Hoooooodně štěěstííí a můzyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy................ má milá Raaainýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!!

Hooodně štěstí a peněz... LOL

Pac a pusu ty můj poklade, sem si říkala, když jsi tak důležitě oznamovala, že dneska budeš zveřejňovat na blogu, že ti tu nechám pěkný vzkaz. Muhaha.

Doufám, že nemáš opici. :P

Za to hromadu dárků. :)

... Přeju ti jen to nejlepší, hodně štěstí a zdraví, hromadu odvahy při vykročení do nové části tvého života... však jim to všem pěkně natřeš! :) No a pak taky hodně peněz, ale žádné přesčasy :D a lásku taky. A jelikož si nechtěla, abych ti přála přítele, tak ti teda přeju tu přítelkyni... :P a ne, aby sis stěžovala. :D

Mám tě ráda bejčku :)



Deset dveří - 4. část; Šílená rodina

12. srpna 2016 v 11:47 | Nebeská |  Deset dveří
Olááá!! :) Nová kapitolka :)
Dlužím vám ale omluvu, té trošce, co možná čte; na Wattpadu tahle kapitola už dávno je... dokonce i další. Ale když jsem chtěla zveřejnit pátou tady, zjistila jsem, že čtvrtá ještě není na blogu........ i ta děravá hlava!
A protože Rainy zveřejňovala, počkala jsem si chvíli... :)

Jinak se mám dobře; snažím se psát, ale nemám vždy hodně času. V práci se mi daří skvěle, rychle se učím, takže si mě jenom chválí :)

Užijte si kapitolu... díky za komentáře :P



TWWLB │ Kapitola čtyřiadvacátá 1/2

8. srpna 2016 v 15:35 | Rainy |  The World We Left Behind
Ughjrgqwhgjsa.... Tuhle kapitolu jsem dělit neplánovala, vážně ne. Ale blog se proti mě spikl a já už nemám nervy s ním bojovat. Fakt to nedávám. Tenhle zatracený nesmyslný boj s větrnými mlýny...

Pokračování v neděli. Snad. Pokud nebudu po pracovní grilovačce úplně na šrot. Do té doby se mě asi nedočkáte. Mám toho docela dost na programu - oslavy, práce, pečení, uklízení... Navíc bych měla KONEČNĚ řešit věci k vysoké. Jop. Letí to.

No nic. Mějte se hezky a užívejte léta. Doufám, že nesedíte jako já nonstop v práci. :)

R.



Vzpomínám si, na roky zpátky
Někdo mi řekl, abych byl
Opatrný, když přijde na lásku
Já byl

A ty jsi byla silná, já nebyl
Moje představa, moje chyba
Byl jsem neopatrný, zapomněl jsem
Zapomněl

(James Arthur - Impossible; karaoketexty)