Září 2016

TWWLB │ Kapitola šestadvacátá 1/2

12. září 2016 v 9:31 | Rainy |  The World We Left Behind
Tak jsem tady. Zase po sto letech. Ve zdraví jsem se vrátila ze seznamováku a před sebou mám posledních 7 dní prázdnin. Je trochu smutné, že je z větší části strávím v práci... Ale co už. Moje volba. A nakonec všechno je lepší, než být doma, protože tyhle problémy, ty bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli.

Někteří z vás možná četli na našem facebooku, že se mi pokazil noťas. Noťas, ve kterém jsem měla napsáno pokračování nejedné povídky. A ano, hádáte správně - nezálohovala jsem. Takže teď tak nějak postrádám motivaci. Snažím se ji hledat, ale moc mi to nejde.

Navíc... To bude perfektní začátek školy. Bez počítače. Nejsem vůbec zvyklá psát ručně. I na střední jsem poslední tři roky psala jen no noťasu... No. Kdybyste to nepoznali, prostě teď hýřím optimismem.

Další kapitola bude nevím kdy. Doma, kde mám počítač, budu jen o víkendech (které budu z větší části trávit v práci) a v Olomouci budu jako ryba na suchu... Takže, prosím vás, buďte trpěliví. :) Děkuji.

Názory, komentáře, ale třeba i jen hvězdičky zaručeně potěší!

Mimochodem, jak jsem psala na konci minulé kapitoly, pokračujeme přesně tam, kde jsme v Ameliině příběhu skončili. Tedy u jejího šéfa...


Mám to světlo
A vůli k tomu, abych dokázal
Že budu vždy lepší než předtím

Dlouhé noci mi dovolují, abych cítil ...
že padám... že padám…
světla zhasnou
Nechávají mě cítit,
jak padám

(Eddie Veder - Long nights, karaoketexty)