Pozorování dopisu za oknem

22. prosince 2016 v 22:31 | Nebeská |  24 dní
Oh no, dneska jsem to málem vzdala. Byla jsem strašně unavená a prostě se mi nechtělo. Nakonec jsem ale byla přesvědčená donucena Rainy a dopsala kapitolku... ale opět, zas a znovu, je to jen něco rychlého. Snad vás to i tak potěší.

Blížíme se pomalu ke konci. :) Už jen pár dní... a všichni si budeme moci vybalit dárečky! :D :)



22. prosinec

Pan Granger nikdy nebyl snílkem, který by rán vyhlížel z okna a nechával se unášet představami. Nikdy doopravdy nevěřil na Santa Clause, i když se ho jeho rodiče snažili přesvědčit. Ale toho zimního večera, kdy sníh roztál a venku ani zdaleka nemrzlo, stál v potemnělé chodbě a vyhlížel ven. Neočekával návštěvu, ani zázračného elfa, přinášejícího brzké dárky.

Sotva však zahlédl dvě postavy u jeho branky, nakrčil se, zamračil a přistoupil blíže k okýnku. Měl nutkání odhrnout záclonku stranou, ale obával se, že by ho ti vetřelci zahlédli.

Hermiona se zastavila na cestičce k rodinnému domku a Draco do ní nemotorně vrazil. S pozvednutým obočím věnoval své přítelkyni pohled. "Co se děje?"

Rychle zavrtěla hlavou. "Seš si jistý?" zeptala se asi po desáté a jako odpověď se jí dostalo protočení očí. "Řekni pravdu! Jakmile jednou vejdeme, nebude cesty zpátky."

Draco se tiše zasmál. "Mluvíš, jako kdybychom se šli upsat ďáblovi," řekl mezitím, co jí lehce postrčil kupředu. Samozřejmě, že byl nervózní a raději by se vrátil domů… ale když už se jednou dostali až k domu Grangerových, hodlal to dotáhnout do konce. Přece nemarnil tak dalekou cestu pro nic za nic.

"Je vidět, že neznáš moji matku," špitla tiše Hermiona.

Malfoy jí věnoval tázavý pohled, ale nebyl čas na vyptávání se. Sotva natáhla paži ke dveřím, zprudka se otevřely. Draco si na okamžik pomyslel, že jsou začarované, ale poté si všiml vysokého muže s ustupujícím vlasy, jak na ně hledí, s šokem vepsaným ve tváři.

"Hermiono!" vydechl a náhle se vrhl na Dracovu přítelkyni. Pevně ji svíral v náručí a na okamžik ji zvedl do vzduchu. "Holčičko moje."

"Koho tam máš?" ozval se ženský hlas z domku a vzápětí se po boku pana Grangera objevila i jeho manželka. "Oh Hermiono!"

Draco ustoupil o krok zpátky, aby se vyhnul letící paži. Překvapeně sledoval poblázněné mudly, jak objímají jeho přítelkyni. Hermiona se pouze pousmála a poté zalapala po dechu. "Dobře, taky vás ráda vidím," vysoukala ze sebe. "Ale ráda bych trochu kyslíku."

Její rodiče ustoupili o kousek vzad a nezdálo se, že by litovali svých činů.

"Hermiono!" vydechla znovu její matka. "Tak dlouho jsme tě neviděli!"

Pan Granger si ale všiml postavy, postávající na straně a přimhouřil oči. "A to je?"

"Draco," vysvětlila rychle Hermiona a zuby nehty se snažila ignorovat otcův tón. "Přece si ho pamatujete, ne?" dodala mezitím, co popadla Malfoyovu dlaň a pevně ji stiskla. Snažila se mu dodat odvahy, ale pravda byla taková, že sama měla jen malý krůček od toho, aby neutekla.

"Aha," přitakal starší muž s našpulenými rty.

"Tak nestůjte tady ve dveřích!" spráskla náhle ruce paní Grangerová. "Větráte všechno teplo!"

Hermiona se pousmála a společně s Dracem následovali oba dva do domku. Zasněně se rozhlédla kolem se, náhle zahlcená nostalgickými vzpomínkami.

"Vůbec jsme vás nečekali, drahoušku," začala náhle paní Grangerová mezitím, co začala stahovat kabát z Hermioniných ramen. "Nedala si nám vědět! Nu ale je to pěkné Vánoční překvapení!"

"To vskutku je," přikývl její manžel, ale pohled nespustil z nebohého Draca.

"Co vám jen mám nabídnout?"

"S tím si nemusíš dělat starosti," řekla Hermiona, ve snaze uklidnit svou matku.

"To bych byla ale pěkně mizerná hostitelka," oponovala jí starší žena, načež zmizela v kuchyni a Hermionin kabát hodila přeplněný věšák.

Zbytek skupinky se pomalu přesunul do obývacího pokoje. Draco si byl vědom nepříjemného napětí. Zoufale se podíval na Hermionu, ale ta se také zdála naprosto ztracená.

"Co vás k nám přivádí, v tuto pozdní hodinu?" zeptal se náhle pan Granger ze svého křesla. Dlaní pokynul ke gauči.

Draco se posadil na vzdálenější stranu od Hermionina otce.

"Vánoční návštěva," pokrčila rameny Hermiona a sedla si po Dracově pravici. Jen co tak učinila, uvědomila si, že se ocitla mezi nimi a připadala si jako lapená uprostřed bitevního pole. "Musím snad mít důvod, abych navštívila rodiče?"

"Když vezmu v potaz, jak dlouho ses neukázala," začal její otec.

"Johne!" zavrčela náhle jeho manželka, která se vynořila z kuchyně s miskou lupínků. "Nezačínej."

"Nic jsem neřekl!"

Hermiona se pousmála. Zdálo se, že všechny manželské páry byly naprosto stejné. Ať už to byli mudlové nebo čistokrevní kouzelníci.

"Doufám, že vás neurazím skromností mého pohoštění," začala paní Grangerová. "Kdybyste přišli až v neděli, vše by bylo nachystané…"

"Nemusíte si dělat starosti, madam. Přišli jsme kvůli společnosti," ujistil ji Draco.

John si přehodil nohu přes druhou a překřížil paže na hrudníku. S přimhouřenýma očima si přeměřil Draca a poté Hermionu. "Takže co to tedy je? Předčasný dáreček?"

"Jen jsme přišli na návštěvu," odpověděla Mia. "Tati, nechtěli jsme vás rozhněvat. Bylo to nečekané rozhodnutí."

"Měl bys být rád," pronesla tiše paní Grangerová.

John pomalu přikývl. "Chci se jen ujistit, že ze mě nebude dědeček."

Hermiona se šokovaně podívala na Draca, který si jen složil tvář do dlaní. Oba v mysli zakleli - zdálo se, že jejich otcové byli naladění na stejné vlně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 10:31 | Reagovat

Tak... tohle... Mě zabilo smíchem. Ach, bože. :DDD Ten konec, tak ten byl úžasný. :D Není otec jako otec. :D
Chudáček Dracoo... :D

2 Nebeská Nebeská | 23. prosince 2016 v 18:30 | Reagovat

[1]: :D :D někdy mě to přijde, že všichni jsou stejní a stejně ustrašení :D ale hned vzápětí změknou a rozmazlují vnouče :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama