TWWLB │ Kapitola třiatřicátá 1/2

22. dubna 2017 v 17:34 | Rainy |  The World We Left Behind

Všudy přítomen je její hněv,
V zahradách smrti, o něž pečuje,
Pomsta je její jediný svěřenec,
Vyvaruj se trní krvavé růže.

(C21FX - Blood Red Roses; karaoketexty)


~*~*~*~

.:: 24. února 2007; Londýn, Velká Británie ::.

U Děravého kotle to bzučelo jako v úle. Kouzelnicí i čarodějky se hlasitě bavili nad skleničkami ohnivé whisky či máslového ležáku. Někteří z nich se skláněli nad partičkou karet, jiní se předháněli ve vypravovaní historek o oživlých mrtvých. Vzadu se dokonce kdosi v podnapilém stavu snažil napodobit už tak dosti pochybný zpěv Lorcana d'Ethea. V podání toho muže však zněl text nechvalně známé písně ještě absurdněji než kdykoliv předtím.

Umírám touhou
Na chvíli pouhou
Znovu na svých rtech
Pocítit tvůj dech

Kdyby Nathalie neměla na práci důležitější věci, zcela jistě by toho rádoby zpěváka kouzlem umlčela. Teď si svého okolí prakticky nevšímala. Energeticky se proplétala mezi židlemi, odháněla od sebe všetečné ruce odvážných opilců i jejich pozvání na skleničku. Svůj pohled směřovala k jedné jediné osobě - Hannah Abbottové.

Její někdejší spolužačka stála za barem a s širokým úsměvem vyprávěla něco svým nejbližším hostům mezitím, co rozlévala jakousi pálenku. Když bylo pět pohárků plných, jen mávla hůlkou, aby je poslala, kam patří. K Nathalinému překvapení ji šla práce očividně od ruky.

"Dáte si?" zeptala se zájmem Hannah.

"Kde tady máte krb?"

"Omlouvám se, ale letax je k dispozici pouze pro-"

"Ale já nemám-"

"Peníze?" vytušila. "Tak to bohužel."

"Na hlouposti není čas, Hannah! Prostě mi řekni, kudy-"

Hannah prudce bouchla pěstí do stolu. Ruch v místnosti na moment utichl a na malou chvíli nebylo slyšet nic jiného než pochybný chraplavý zpěv onoho postaršího čaroděje…

S tou myšlenkou se probouzím
A večer zas usínám
Jen tvou krev v mysli mám
V mysli mám…

Nathalie ji probodla naštvaným pohledem. "Fajn," přikývla a rychle se vydala k zadní části lokálu. Než se však ztratila v postranní místnosti, kde se skrýval také vchod na Příčnou ulici, ještě jednou se za ní ohlédla, "Kontaktuj ministerstvo. Ať sem pošlou každého bystrozora, kterého takhle na večer seženou. Jsou tady."

"Kdo? Kdo je tady?" zeptala se Hannah, která pod tíhou Nathaliiného pohledu najednou nečekaně zkřehla.

"Smrtijedi."

Hospodou se okamžitě rozlehlo několikeré PRÁSK. Lidé řvali jeden přes druhého a jako o překot se drali ven k východu. S placením, se nikdo z nich nezdržoval. Zvlášť, když hospodská nepodnikla jediný krok, aby je zastavila. Tržba bylo až tím posledním, co jí nyní zajímalo.

Když se pak Hannah konečně rozeběhla k nedalekému krbu, nebyla už v hospodě ani noha. Jakmile pak celou místnost konečně pohltila zelená záře, zavřela za sebou Nathalie dveře vedoucí k hlavní části Děravého kotle. Malou komůrku tak pohltila černočerná tma.

Se zatajeným dechem přejela prsty po zdi před sebou. Nahmatat to správné místo jí netrvalo dlouho. Přesto, se v jejich očích těch několik vteřin rovnalo prakticky věčnosti. A stejně tak pak i chvíle, než se před ní konečně průchod otevřel.

V duchu si pomyslela, že tohle je její poslední šance na útěk. Až překročí hranici, nejspíš už nebude cesty zpět. Proto na malou chvíli, jen stěží postřehnutelnou, zaváhala. Nechala se unést představou Leni, její sladké nevinné tváře a jejího úsměvu. Opravdu chce riskovat takovou ztrátu?

Ale hlas jejího svědomí byl nakonec silnější než zpěv srdce. Nezáleželo na tom, kolik rozepří mezi sebou ona a Harry měli, co všechno si řekli - nechat ho napospas vlastnímu osudu, zvlášť když existovala naděje na jeho záchranu, bylo nepřijatelné. Svým pošetilým jednáním už zabila dost lidí, jeho jméno si na svůj seznam zkrátka připsat odmítala.

S tímto rozhodnutím konečně vykročila k temné ulici. V tvářích ji tak téměř okamžitě zaštípal mráz a pod nohama znovu zakřupal sníh. Nathalie to však okázale ignorovala. Se zády pevně přitisknutými ke studené zdi se vydala vstříc chladné noci.

Krámek, kam měla namířeno, se nacházel jen několik desítek stop od ní. Nevěděla jistě, jestli tam Harry bude. Ale pokud měla pravdu, pokud správně odhadla důvod, proč stále vězí tady na Příčné, bylo to více než pravděpodobné.

Lékárníkovy zázračné přísady a lektvary působily na první pohled naprosto opuštěným dojmem. Prostor za okny se ztrácel ve tmě, dveře byly zamknuté na petlici. Nathalie však neztrácela naději. Pro jistotu se ještě jednou rozhlédla okolo sebe, aby si ověřila, že je vzduch doopravdy čistý, a následně se rychlým rázným krokem vydala nahoru ke vchodu.

"Alohomora."

Zámek dveří s lehkým klapnutím povolil. Ale ještě, než stačila vůbec vzít za kliku, ucítila, že začíná ztrácet pevnou půdu pod nohama. Svůj pohled sklonila právě včas, aby zahlédla, jak se kamenné zápraží před jejíma očima mění v živý písek.

Past, kterou tady smrtijedi pečlivě nachystali na Harryho očividně splnila svůj účel. Jen se do ní chytil někdo úplně jiný.

"Expelliarmus!" ozvalo se najednou z potemnělé prodejny a její hůlka tak okamžitě našla útočiště ve sněhu pod schody. Nathalii tak nezbylo nic jiného, než za ní překvapeně ohlédnout - za jedinou šancí na svpu záchranu. Unaveně přivřela oči. Ani v nejmenší totiž nepochybovala o tom, že bolest na sebe nenechá dlouho čekat.

Namísto kletby k ní dolehlo však jen nejisté: "Nathalie?"

Překvapeně sebou trhla, "Pottere?"

"Pojďte dovnitř. Rychle," pobídl ji.

Na oko lhostejně pokrčila rameny, "Když nad tím tak přemýšlím, je mi tady celkem fajn. Díky za optání."

Harrymu zacukaly koutky v lehkém náznaku úsměvu. "Omlouvám se," řekl, než ji jediným kouzlem vysvobodil z její pasti. Pak mávnul hůlkou podruhé, aby k nim přivolal zpátky její hůlku. "Mrzí mě to. Myslel jsem, že to jsou-"

"Tak myslel?" zavrtěla pochybovačně hlavou, když je oba dva tlačila dovnitř do potemnělého krámu. "Sice vám připisuju body za tu vynalézavost tam venku, ale tam kde váš smysl pro logiku začíná, tam i končí, protože…U Merlina, přijít na to, kde budete, mi netrvalo ani pět vteřin! Voldemort ví, že jste zraněný. Obchod plný posilňující lektvarů zní až moc lákavě, hm?!"

"Já ty lektvary potřeboval, Nathalie!" obořil se. "Snažil jsem se vyléčit ta zranění kouzly, ale z nějakého zatraceného důvodu to nefungovalo. Moje hůlka mě vůbec neposlouchá a já-"

"To už tak bývá, když vás někdo uřkne!"

Harry se zamračil, "O čem to, u Merlina, mluvíte?"

"O magii tak černé, že tvorba viteálu je v porovnání s ní asi stejně tak nebezpečná jako stepovací kouzlo při souboji s Voldmeortem!"

"Ale-"

"Takové kouzlo za sebou musí zanechat stopu. Ukažte mi to, hned!"

Naléhavost čišící z jejího hlasu ho okamžitě přinutil k činům. Udělal krok kupředu, směrem k pruhu světla, který dovnitř pronikal oknem. Pak rychle uchopil do rukou spodní lem své košile a jediným energetickým gestem ji přetáhl přes hlavu. A přesně v ten okamžik, kdy ztratil Nathalii z dohledu, se do jejich očí vkradl strach.

Velké zdobené X se skvělo na Harryho hrudi jako nějaký středověký cejch. Zářilo do tmy v celé své zlověstné kráse a Nathalie se tak v první chvíli neodkázala ubránit myšlence, že ve skutečnosti vypadá ještě mnohem impozantněji než načrtnuté na kusu pergamenu.

Během zlomku okamžiku byl však její úžas pryč. Znovu ji ovládla panika. "Pro lásku boží, Pottere, řekněte mi, že jste dnes v noci neztratil jedinou kapku krve."

Harry na ni pohlédl, jako by zešílela. Nejspíš by ani nedokázal spočítat, kolik má na svém těle otevřených ran. Deset? Dvacet? Nevěděl. Ostatně předpokládal, že jen pohled na jeho záda by v tu chvíli vydal za tisíce slov. I když mu jeho svědomí nedovolalo dát svou bolest nějak najevo, všechny ty spáleniny i odřeniny ho zatraceně pálely.

Myslí mu tedy vmžiku proběhlo hned několik jízlivých slov a urážlivých poznámek. Nakonec se však dokázal ovládnout. "To myslíte vážně?"

Na malý okamžik Nathalie přivřela oči. "Pokuste se najít úhoří očka, drcenou kopřivu a drcené hadí zuby. Já seženu zbytek."

"Cože?!" vykřikl zmateně. "Měli bychom zůstat tady. Zabezpečit to místo a počkat, než dorazí-"

Nathalie se za ním prudce otočila, "Věřte mi. Pokud je vám život milý, musíme odsud vypadnout tak rychle, jak jen to půjde."

"Ale to je krádež!"

"Můžete tomu chudákovi, co to tady vede, poslat peníze. Pokud se toho dožijete."

Na jazyku mu okamžitě vzplálo na deset otázek a každá z nich se mu zdála naléhavější než ta druhá. Jenomže děs zrcadlící se v Nathaliiných očích ho znovu umlčel. Během posledních týdnů mu koneckonců ne jednou dokázala, že moc dobře ví, co dělá. A tak, i když se to maximálně příčilo jeho vlastní logice, se bez dalších poznámek vydal k nejbližšímu regálu s přísadami.

"Mám," zvolal po chvíli.

"Já taky," řekla, když do kapsy kabátu zastrčila ampulku se zvláštní šedomodrou tekutinou. "Tak jdeme. Tudy ne," zavelela, když si všimla, jak se Harry míří k hlavním vchodovým dveřím. Hlavou pokývala směrem ke schodišti skrývající se ve stínu polic s kotlíky. "Musíme se dostat nahoru."

Dříve, než pak vůbec stačil otevřít pusu, aby dal patřičně najevo, co si o jejím plánu myslí, vydala se Nathalie rychlých a rázným krokem do druhého patra. Zhluboka se nadechl. Na místě by dokázal vyjmenovat nejméně pět důvodů, proč by měli zůstat dole, proč jsou tady ve větším bezpečí než kdesi nahoře, odkud není úniku. Popohnán vztekem, který v něm Nathaliina bezohlednost vyvolala, jí následoval - plně odhodlán říct ji, že v situaci, jako je tato, by se měla spoléhat spíše ona na něj - ne naopak.

Jako na dlani se tak před ním otevřela malá útulná pracovna plná pobublávajících kotlíků. Rozpracované lektvary však Harryho, k neskonalému štěstí pana Wrigleyho, vůbec nezajímaly. Veškerá jeho pozornost se upírala k Nathalii, která nedalekým oknem pozorovala děj na ulici rozprostírající se pod nimi.

"Myslím si, že bychom měli-"

"Pšt!" přikázala mu, aniž by se za ním třeba jen na okamžik ohlédla. "Pojďte sem."

Harry tedy vykročil směrem k ní. A nebyl ještě ani v polovině cesty, když se náhle zastavil, protože i z té dálky moc dobře viděl to, co mu chtěla Nathalie ukázat.

"Ale to přece nedává smysl!" zaprotestoval s pohledem upřeným k smrtijedům vycházejícím z Děravého kotle. "Jak ví, že jsme tady?!"

Nathalie na jeho otázku neodpověděla. Namísto toho si hlasitě povzdechla a znovu se rozhlédla okolo. "Někde to tu musí-" A pak to konečně uviděla. Malé dveře a pod nimi žebřík. Ve stejnou chvíli, kdy je otevřela, rozezněla se domem první hlasitá rána.

Bez jakéhokoliv dalšího zdržování oba rychle vylezli opatrně nahoru na střechu, odkud pokračovali dál, vstříc potemnělé ulici. Oba dva se přitom snažili počínat si obzvlášť opatrně. Po těžkých černých mracích už sice nebylo ani památky, ale svit hvězd přece jen nedokázal odhalit veškerá nebezpečí. Vážili tedy každý svůj krok a jakmile se přesunuli k jinému domu, pečlivě za sebou zametli své stopy, aby je nikdo další nebyl schopen vysledovat.

"Kam to vlastně jdeme?" zeptal se Harry.

"Na Obrtlou," odpověděla stručně.

"Obrtlou? Proč? Neměli bychom spěchat pryč? Dostat se na metro nebo autobus, najít koště….?"

Nathalie zavrtěla hlavou, "To by byla jen ztráta času. Mudlovská doprava bude hlídaná a koště by vás nejspíš neposlechlo, takže-"

"Neposlechlo?" zopakoval po ní zmateně Harry. "Co tím myslíte?"

"Sám jste mi to řekl," opáčila klidně Nathalie. "Neselhává jen vaše hůlka, Harry. Celá vaše magie je svázaná. Pravděpodobně je jen otázkou času, než vás zradí úplně."

Na malou chvíli se mezi nimi rozhostila hrobové ticho. Jen z dálky k nim tu a tam dolétl zvuk zapráskání dřeva či jakási jiná rána. Měli štěstí. Zdálo se, že smrtijedi o jejich útěku stále neměli nejmenší tušení.

"To přece není možné," řekl konečně Harry. "Žádné takové kouzlo neexistuje."

"Věřte mi, pane Pottere. Existuje. V jednom vzdáleném a zapomenutém vesmíru skutečně taková ohavnost vytvořena byla."

Harry naštvaně zatnul volnou ruku v pěst. Vztek, který v něm pobublával už od toho dne, kdy se od Minervy dozvěděl, že Nathalie plánuje utéct pryč, se mermomocí hlásil ke slovu a on věděl, že ho bude stát všechnu sílu, aby ho udržel pod kontrolou. Zvlášť, když si byl prakticky jistý, že mu Nathalie zas a znovu neříká vše.

"Jak si tím můžete být, tak jistá?"

Nathalie si skousla ret. Věděla, že mu dříve či později bude muset s pravdou ven. Jen ji ani v tom nejhorším snu nenapadlo, že to bude venku na střeše. S neskrývanou lítostí mu pohlédla do očí, "Protože jsem u toho byla. Když se ten projekt vyvíjel. Sama jsem se něm podílela."

Vzduch mezi nimi jako by ještě více zhoustl a do jejich blízkosti se znovu vkradlo ticho. A i když si oba dva moc dobře uvědomovali, že jejich náskok se s každou chvílí zmenšuje, ani jeden z nich se nedokázal donutit k dalšímu kroku.

"Dokážu to zvrátit," vydechla Nathalie. "Proto jsem potřebovala ty přísady, proto teď míříme na Obrtlou."

Potter jen stěží dokázal skrývat své pobouření, "Hádám, že jste si dala dohromady, co se mnou je, jakmile jste uviděla to znamení, co?!" vypálil ostře. "Ale vaše svědomí vám nedovolilo mi to říct."

"Tak to nebylo!" zaprotestovala okamžitě. "Věděla jsem to dřív. Mnohem dřív. A proto jsem se sem vrátila. Takže si nechte tu nenávist ke mně na jindy, protože… protože zrovna teď jsem jediný člověk, který vás z toho může dostat ven, Pottere. Hádat se můžeme i zítra."

S těmito slovy se dala znovu do pohybu. Jakmile pak zjistila, že ji Harry následuje, dovolila si krátké oddechnutí. Za jiných okolností by o jeho úsudku ani na malý okamžik nezapochybovala. Věřila v něj stejně, jako on věřil v ní - možná i víc. Ale situace, ve které se nyní nacházel, se oproti těm, se kterými se běžně potýkal, přece jen značně lišila.

Sama neměla nejmenší tušení, jak by se na jeho místě zachovala. Pravděpodobně by už byla mrtvá, její zbrklost, roztěkanost i talent panikařit v těch nejméně vhodných chvílích by ji zcela jistě poslal přímo do náruče smrti.

"Myslím, že jsme tady," řekla klidným hlasem Nathalie, když na protější straně zahlédla spoře osvětlenou výlohu důvěrně známé cukrárny. "Pokud se nepletu, měli bychom být nad obchodem madame Malkinové."

Oba dva se elegantně svezli po šikmé střeše až na římsu nad vchodovými dveřmi, odkud už bez problému seskočili do nadýchaného sněhu.

"Počkejte," zarazil ji Harry, než se vydali k úzké uličce, která se proti nim rýsovala ve tmě.

Nathalie se za ním ohlédla právě včas, aby spatřila, jak z kapsy vytahuje důvěrně známý kus lesklé látky. Bez zaváhání tedy přistoupila k němu a dovolila, aby je oba skryl pod svým neviditelným pláštěm. Pak se oba vykročili kupředu.

Míjeli zrovna obchod s obřími pavouky, když hluk, který k nim až doposud doléhal z opačného konce Příčné ulice, najednou ustál a oni oba tak na okamžik ustrnuli v polovině kroku. Mrazivá noc se tak znovu ponořila do svého děsivého klidu. Žádné náznaky doznívajícího útoku ani sníh křupající pod nohama. Nic. Jen oni dva a jejich přerývavý dech.

Jakmile zjistili, že vzduch za nimi je stále čistý, dali se znovu do běhu. Míjeli jeden pochybný podnik za druhým. Hospoda Bílý drak, holičství U Oholené brady, Poklady jednooké čarodějnice - to vše postupně mizelo kdesi ve tmě za jejich zády. A Harryho nervozita tak s každým dalšími ztracenými dveřmi rostla a rostla.

Za ty roky strávené na ústředí bystrozorů Obrtlou ulici samozřejmě navštívil nesčetněkrát. Moc dobře tedy věděl, že žádné nebezpečí spojené bezprostředně s tímto místem jim nehrozí. Navzdory všeobecnému přesvědčení se tu neschází žádní zloději ani nájemní vrazi. Dokonce zde obvykle nenatrefil ani na žádného hladového upíra, či vlkodlaka.

Problém jako takový pramenil ze své podstaty. Obrtlá ulice byla místem obchodu. Rejdištěm všech černokněžníků zajímající se o temnou magii, ráj pro každého překupníka či pašeráka. Člověk, který věděl, kam jít, zde sehnal prakticky všechno - od obřadních předmětů, přes zakázanou literaturu až k mocným prokletým artefaktům.

Většinu místních prodejců se Harry snažil usvědčit už několik let. Bohužel však bez jakéhokoliv uspokojivého výsledku. Většinu chytil jen nějakou malou rybu - poslíčka či pomocníka, který se vždy od svého zaměstnavatele maximálně distancoval. Jen čas od času některých z nich zazpíval, prozradil mu cosi o místních zákonech a pravidlech. Jedno z nich bylo: Čím hlouběji půjdeš, tím větší poklad najdeš.

O tom, že Nathalie byla s touto skutečností seznámena, nebylo nejmenších pochyb. Otázkou zůstávalo jen jak - jak se někdo, kdo zcela očividně celý svůj život stál na té správné straně, mohl k takovým informacím dostat.

Jeho podezření se však rozplynulo, jakmile Nathalie zastavila před Apotékou pana Mulpeppra. Na první pohled zcela obyčejným krámem s pomůckami na výrobu lektvarů. Pokud Harry věděl, nijak se nelišil od Lékárníkových zázračných přísad.

"To myslíte vážně?" vydechl překvapeně.

"Kolikátého je?" zeptala se zamyšleně. "Dvacátého?"

"Dvaadvacátého. Už mi řeknete, co-"

Nathalie jeho dotaz ignorovala i nadále. "Máte u sebe nějaké peníze?"

Bez jediného slova ji předal poloprázdný měšec.

"To je všechno? Víc nemáte?"

Harry zavrtěl hlavou.

Zhluboka si povzdechla. "Fajn. Snad to bude stačit. Držte se za mnou," přikázala mu, než se vymanila z bezpečí neviditelného pláště. "A hlavně, hlavně se do ničeho nepleťte," dodala ještě. Pak sebevědomě zamířila k nedalekým dveřím a několikrát na ně zaklepala. Dvakrát krátce. Dvakrát dlouze, dvakrát krátce.

"No?" ozvalo se najednou do ticha.

"Vím, kde roste motvičník," odpověděla šeptem Nathalie.

"Jste sama?" zeptal se muž. Jen co pokývala na znamení souhlasu, zarachotily klíče v zámku. Zanedlouho poté na ni vykoukl starý prošedivělý kouzelník a ostražitě se rozhlédl okolo, aby zkontroloval její předchozí tvrzení. Teprve když seznal, že je vzduch skutečně čistý, odvážil se pustit ji dovnitř.

Nathalie se tak ocitla přímo uprostřed malého krámu. Pobočka Mulpepprovy apotéky na Obrtlé, byla mnohem menší než ta na Příčné. Police byly z poloviny prázdné a skříně jakbysmet. Na první pohled se tak zdálo, že má toto místo nejlepší časy za sebou. Ona však moc dobře věděla, že pravda je úplně jiná. V celé Anglii, možná dokonce i Británii, by člověk jen stěží hledal lepší zásobu ministerstvem zakázaných přísad.

"Co pro vás mohu udělat, slečno?" zeptal se postarší kouzelník mezitím, co si ji zkoumavě prohlížel. "Znáte kód, takže to hádám nebudou kořínky baldiánu. Mimochodem," zarazil se najednou, "přindete mi nějaká povědomá. Byla ste tadyk už někdy?"

Neurčitě se usmála, "Máme společnou známou."

"Jakou?"

"Noelie Sinclairová by vás jistě pozdravila, kdyby mohla."

Starcova tvář se celá napjala. "Co jsem té ženské dlužil, to už jsem splatil. Budiž ji země lehká! Nenechám se sebou zametat kvůli sto let starému kšeftu."

"Jsem si jistá, že ona by to viděla jinak. Těch pár bylinek vás v jejich očích nikdy viny nezbavilo."

"Podívejte se, ste tady proto, abyste si na mě vylíval vztek, nebo něco chcete?!"

"Potřebovala bych dračí srdce," řekla klidně.

"A já bych chtěl živýho jednorožce! Kde bych asi takový zboží splašil?!"

"Ale no tak, Babblingu, nehrajte to na mě. My oba víme, že disponujete mnohem cennějšími přísadami. Tak prostě otevřete ten svůj zázračný šuplík a dejte mi, co chci, nebo vám garantuju, že se to tu do deseti minut bude hemžit bystrozory."

"Vaše vyhrožování na mý vodpovědi nic nezmění, slečinko," zavrčel. "Nemám. A kdybych měl, nedal bych vám to ani za zlatý prase!"

V Nathaliiných očích vzplál vztek. Nekompromisně zavrtěla hlavou, "Nepokoušejte mě."

"Klidně se koukněte sama," pobídl ji, když kouzlem odemkl šuplík pod pultem. "Louh z kůže mizenky, blábolivka blábolivá, oči vampýra… kde co, ale srdce žádné."

Nathalie mu přitiskla špičku hůlky ke krku, "Chci, abyste své zásoby zkontroloval znovu. A tentokrát," sykla, "pořádně."

"Ale já ho vopravdu nemám. Zrovna včera jsem jedno prodal. On je docela problém nějakého toho draka kuchnout, když se všude motaj ti ochranáři. Jeden se bojí u nějaký potvory i pšíknout, aby ho pak neposlali do Azkabanu."

"V tom případě tady čelíme poměrně zapeklité situaci, pane Babblingu. Vlastně mám takový pocit déjà vu. Protože na tom srdci závisí život někoho mě velice blízkého. Takže vás, pro vaše vlastní dobro žádám, abyste svou výpověď ještě jednou přehodnotil. Komu jste to srdce prodal?"

"Nikdy neprozrazuju své - Wrigley! Byl to Wrigley!" vykřikl, když náhle ucítil, jak se mu na krku začíná otevírat malá drobná rána. "Přísahám!"

"Ten, co vede Lékárníkovy zázračné přísady?" zeptala se pochybovačně Nathalie. "Máte mě snad za hlupáka?! Proč by se člověk, jako je on měl pouštět do něčeho tak špinavého?!"

"Protože lektvary dneska prodává kde kdo!" vykřikl. "Pokud chce mít člověk, co do huby, musí se ohánět. A ten parchant to ví moc dobře. Proč myslíte, že tak prosperuje? Ha? A dám vám jednu malou radu, rozhodně za to nevděčí kostirostu nebo nějaké jiné podobně sračce."

"Lžete!" vykřikla i když si v hloubi duše začala uvědomovat, že má ten všivák pravděpodobně pravdu. Svým zvláštním způsobem totiž dávala jeho slova smysl. Wrigley měl očividně peněz víc než dost. Už jen fakt, že si mohl dovolit žít jinde než nad svým vlastním krámem, mluvil sám za sebe. Prodej obyčejných tuctových léků či mastí by mu tolik rozhodně nevydělal.

Logické důkazy, detaily, které ji předtím naprosto unikaly se jí míhaly před očima jeden za druhým. Najednou se znovu ocitla na staré zaprášené půdě. Tentokrát ji však neovládal ani adrenalin, ani strach. Klidně se procházela okolo kotlíků plných pestrobarevných lektvarů. Některé z nich už byly hotové, jiné zase ne.

Pomalu účinkující jed byl kupříkladu očividně připraven k prodeji. A stejně tak i lektvar pro přežití nebo Amorův šíp. Oproti tomu, veritasérum, které pobublávalo až v samém rohu místnosti mělo k dokonalosti stále daleko.

"U Merlina!" vykřikla Nathalie a její oči se rozšířily úžasem, když si náhle uvědomila svou chybu. Jen o okamžik později ji polilo neskutečné horko. "Musíme jít!"

"Já s váma nikam nendu!" obořil se lektvarník. "To bych si raději-"

"Já taky nemluvím s vámi, vy idiote."

Tentokrát to byl starý prodavač, komu se tvář protáhla údivem. Vyděšeně se okolo sebe rozhlédl, "Kdo je tu? Koho ste sem dovedla?"

Nathalie už ho neposlouchala. Věděla, že na nějaké další zbytečné vybavování se, nemají čas. Ignorovala přitom starcovo volání i vyhrožování. Ve svých myšlenkách totiž právě střádala plán na to, jak se s Harrym dostat zpátky na opačný konec Příčné.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka The World We Left Behind?

Ano
Nic moc
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama